Před čtyřmi roky Jiří Ovečka otevřel v České televizi problematiku podezřelých úvěrů na případě třicetimil-onového úvěru poskytnutého Investiční bankou společnosti JARS na zakoupení budovy tzv. Rudolfina, bývalého gymnásia v Chebu. Postup je naprosto shodný s popsanými případy.

Šebesta jako zástupce firmy JARS podal u Investiční banky žádost o třicetimilionový úvěr na zakoupení budovy gymnázia. K žádosti přiložil podnikatelský záměr, jímž bylo vybudování obchodního centra, výpis z chebského katastrálního úřadu, znalecký posudek ing. Bořkovce oceňující nemovitost na devětaosmdesát milionů korun, kupní smlouvu na zakoupení nemovitosti od vlastníka, jíž byla společnost HARVARD INVEST, sepsanou v mladoboleslavské Advokátní kanceláři JUDr. Míky a ověřenou mladoboleslavskou notářkou JUDr. Vágnerovou. Některé doklady Šebesta padělal a uvedl, že JARS je bez finančních závazků. Nepravdivě proto, že v době podpisu úvěrové smlouvy s Investiční bankou měla firma JARS u jiných bank otevřeny úvěry ve výši pětasedmdesáti milionů korun. Úvěrovou smlouvu přirozeně doplňovaly smlouvy o zřízení zástavního práva.

Poskytnutý úvěr si Šebesta z Investiční banky vyzvedl v hotovosti(!). O dva měsíce později banku informuje o sloučení JARS s ROYAL INVESTem a přílivu zahranič-ního kapitálu, který podle Šebestových sdělení do společnosti přinesl Nizo-zemec Boersma (hledaný Interpolem pro majetkovou trestnou činnost). Ten se pak s Merhautem stal novým majitelem JARSu. Šebesta byl opět "nezastižitelný". Nakonec se na scéně objeví Ukrajinec Postolnikov, který JARS "koupí" i s mnohamilionovými závazky, přenese sídlo firmy do pražského hotelu Koruna, uvede JARS do likvidace a zmizí.

Scénáře úvěrových machi-nací a ochota úředníků bank pochybné úvěry poskytnout nastolují otázku zkorumpova-nosti bankovní sféry a téma existence jakéhosi mozko-vého trustu, který vypra-covával a soustavně zdokonaloval metodiku této trestné činnosti. Podezření v Ovečkových reportážích bez-děčně potvrzují renomovaní advokáti (např. Josef Lžičař, bývalý vedoucí kanceláře presidebta na Pražském hradě za éry Václava Havla, jeho obránce a agent StB), kteří uvedené machinace podle Ovečkových pracovních videozáznamů označili za dokonalé a soudně nepo-stižitelné.

Skupina brněnských práv-níků po prostudování doku-mentace dospěla k jiným závěrům. Tvrdí, že se na-příklad Šebesta v úvěrových operacích "zámek Březno" a "gymnázium Cheb" prokaza-telně dopustil naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu zatajením dříve poskytnutých úvěrů jinými bankami a předkládáním padělaných ročních uzávěrek. Trestného činu poškozování věřitele se měl podle nich Šebesta dopustit vědomým převodem firmy ROYAL INVEST na JARS a vědomým převedením JARSu na Boersmu a Merhauta, o kterém věděl, že je pouze administrativní proto, že věděl o dalším převodu JARSu na Postolnikova, na jehož "zabudování v České re-publice" se kromě kolínské Advokátní kanceláře Jiřího Sehnala podílela Šebestova manželka Dagmar. Skupina právníků dále poukázala na rozpory ve znaleckých oceněních Rudolfina. Původní, asi čtyři měsíce starý soudní odhad jiného znalce, objekt ocenil ve výši 4,5 milionu korun. Odhadce Bořkovec pro banku uvedl cenu 88 869 617 Kč. Aniž se za uplynulou dobu od původního odhadu v Rudolfinu pohnula alespoň cihla.

Brněnští právníci v rozboru případu zdůraznili, že hypotézu o organizovanosti uvedené činnosti podporují registry cizinecké a pasové policie. Podle nich například Postolnikov a Kuzmenko legalizaci pobytu v České republice získali díky prohlášení Šebestové jako jednatelky firmy SALIDA o "pronájmu nebytových prostor v Praze 5, Holečkova 959 Postolnikovovi a Kuzmenkovi za účelem jejich podnikání". Postolnikov se vždy navíc objevuje na adrese pražského hotelu Koruna (pronajal ho na deset let podnikatelce Šebestové) s firmami, které navzdory jejich multimilionové předluženosti "koupil" za nezjistitelnou cenu, uvedl do likvidace, a stal se "nepola-pitelným".