Napadlo by někoho v normální zemi, že by si musel za vlastní peníze povinně
nainstalovat telefonní odposlech pro tajnou službu? Asi těžko: mám-li už být
odposloucháván, ať si to Velký bratr zaplatí. Ale chystaná regulace ruského
internetu - máme-li věřit agenturním zprávám -- se inspiruje právě výše uvedeným
myšlenkovým pochodem. Rusko, mnohdy stejně tak neprávem zatracované jako vynášené,
vždy znovu ukazuje, že nemá zcela jasno, zda patří více do Evropy, nebo do Asie.
Pravda, v ruském parlamentu sedí demokraticky zvolení zákonodárci a ruský tisk je
zcela svobodný, ale s nejširší svobodou slova a její ochranou -- ve smyslu prvního
dodatku americké ústavy -- je země stále na štíru.
Expres na ministerstvo lásky
Ruská Federální bezpečností služba (FSB) chystá věru unikátní opatření.
Všichni provozovatelé internetu v Rusku budou muset na své náklady nainstalovat na
svých centrálních počítačích "černé schránky" a z nich vedoucí linky
do FSB. Tyto linky prý musí být přinejmenším stejně rychlé jako nejrychlejší
linky mezi dotyčným provozovatelem internetu a jeho běžnými zákazníky. Bude-li
tento projekt s pracovním názvem Sorm schválen, co z toho plyne?
Ruská tajná služba bude moci číst -- na rozdíl od svých kolegů v Číně,
Singapuru i jinde -- veškerou elektronickou poštu a sledovat provoz také v jiných
internetových technologiích. Ruský uživatel e-mailu se ocitne v orwellovské situaci:
jako by odesílatel běžného dopisu musel udělat na vlastní náklady kopii a poslat ji
expres na ministerstvo lásky. (Dotyčný uživatel může jen těžko očekávat, že
"jeho" provozovatel nechá vyšší náklady jen na svých bedrech.) Ruský
provozovatel internetu si po čertech rozmyslí investovat do modernizace své sítě:
zakoupí-li vysoce kapacitní optický kabel, musí ihned zakoupit ještě kapacitnější
pro FSB. Suma sumárum, Rusko zkomplikuje přístup svých občanů k moderním
technologiím.
Každý najde své gusto
Internet, snadnost jeho užití, kapacita, rychlost i anonymita přinášejí do života
větší rizika než obyčejná pošta. To nikdo nepopírá. Síť sítí s sebou nese i
problém střetu různých právních systémů -- německý neonacista za bezmocného skřípění
zubů německých úřadů prezentuje své názory na amerických webových stránkách,
americký fanoušek dětské pornografie zase najde své doma zakázané gusto třeba na
stránkách holandských. Nedávná západoevropská aféra s šířením dětské
pornografie tyto problémy jen oživila: Kde končí svoboda slova v kyberprostoru? A i
kdyby se v elektronickém vesmíru podařilo narýsovat hranice, jak je uhlídat?
Tyto problémy se dnes nikde neberou na lehkou váhu. Je přitom pikantní, že z hlediska
technologie tu stojí před stejnými problémy demokratické státy (snažící se
regulovat například přístup k "tvrdé" pornografii) a totalitní režimy
(snažící se uchránit své občany před nežádoucími informacemi). Ať tak nebo tak,
téměř všude ve světě se projevují snahy o určitou regulaci Sítě. Jenže regulace
médií -- a internet ničím více než médiem není -- znamená vždy omezení občanských
svobod. A právě v přístupu k regulaci Sítě v různých státech najdeme dobré měřítko
pro vztah těchto zemí k občanským svobodám.
Cenzura v éře trhu
Proslulý návrh amerického zákona CDA (Communications Decency Act, Zákon o slušnosti
v komunikacích), který byl zaměřen proti pornografii a činil provozovatele odpovědnými
za obsah webových stránek jejich zákazníků, narazil před dvěma lety na ještě
proslulejší první dodatek americké ústavy, který zakazuje jakoukoli cenzuru. Němečtí
zákonodárci zase zvažují zákon, který by přiměl uživatele šifer v elektronické
poště, aby vládním úřadům vydali své kódovací klíče -- pro případ, že by na
základě soudního rozhodnutí bylo třeba sledovat něčí korespondenci. Peking blokuje
uživatelům čínské domény Sítě přístup na "ideově nesprávné" webové
stránky, ale e-mail nechává na pokoji. Podobně v Singapuru musí provozovatelé
blokovat přístup ke stránkám, které se nelíbí vládě.
Rusko teď přichází s něčím jiným: tajná policie by měla mít přístup také k
elektronické poště, navíc bez předchozího soudního rozhodnutí! Ruská inovace by
se dala chápat i jako svérázný příspěvek k tržnímu chápání cenzury: ušetříme
na rozpočtových prostředcích pro tajné služby z kapes všech daňových poplatníků
-- odposlech zaplatí jen ti, jichž se věc přímo týká!
Zbyněk Petráček