K čemu je dobré
odposlouchávání Internetu?
Tento týden jsem psal o připravovaném právním rámci odposlouchávání Internetu ve Velké Británii a komentoval v té souvislosti také situaci u nás. Poněkud jsem se rozohnil a ve svatém nadšení proti kriminálním živlům opomněl některé aspekty, které mi naštěstí připomněli střízlivější čtenáři.
Nejobšírnější reakce přišla tentokrát legračně přímo z vlastní stáje, od kolegy Petra Tesaříka. Nevyžádal jsem si sice jeho souhlas, ale snad mi odpustí, když jej budu citovat:
Já sice nejsem expert, ale zkus se zamyslet nad tím, co se vyřeší legalizací odposlouchávání Internetu. Je to podobné jako např. se Zemanovými registračními pokladnami - kdo opravdu potřebuje podvádět (nebo nebýt slyšen), ten má pravděpodobně i prostředky k tomu, aby toho docílil. Např. technické řešení registračních pokladen určitě nebude dokonalé a tudíž se najdou fachmani, kteří to obejdou. To obejití bude pravděpodobně velmi nákladné, ale také to nebude platit někdo, kdo chce stát okrást o deset korun, ale někdo, komu jde o miliardy a tudíž se mu to vyplatí. Stejně tak sledováním Internetu nejvíc postihneš méně závažnou trestnou činnost, na jejíž potírání bude muset policie vynaložit nemalé prostředky, zatímco opravdové mafie budou mít vždy prostředky k tomu, aby si sehnaly dostatečně účinné metody, např. šifrování. Čili skutečný využitelný efekt z hlediska ochrany občana je dost mizivý.
Zato se tím otevírají možnosti zneužití a (zvláště v téhle zemi!) podplácení, neoprávněnému užívání získaných informací atd. atd. Možnosti jsou (bohužel) nepřeberné a každá z nich mě děsí dost na to, abych se radši vzdal teoretické šance, že policie díky odposlouchávání odhalí zloděje, co mi chce vykrást byt. BTW si spíš dokážu představit, jak si četbou odposlechnutých dopisů někdo krátí dlouhý čas a výborně se baví sledováním milostných románků, tím, že občas někomu odepíše za někoho jiného (pochopitelně se znalostí předchozí komunikace, takže to může být opravdu legrace), občas si přivydělá tím, že ví o něco víc než ostatní, apod. Nevěřím, opakuji, nevěřím, že u Policie ČR jsou zodpovědní lidé. Je to špatná vizitka pro tento stát. Bohužel. :(
Petr Tesařík velmi pregnantně vyjádřil to, co mi psala většina čtenářů: když někdo bude chtít ten odposlech obejít, jistě najde prostředky, jak svou komunikaci po Internetu zašifrovat. Biti budou jen ti malí, slušní a hodní, kterým někdo bude zcela neoprávněně nahlížet do soukromí.
Tak nevím. Na tomhle samozřejmě něco je, ovšem dalo by se kontrovat příkladem daktyloskopie: každý ví, že otisky usvědčují, každý si může za pár korun koupit rukavice, když jde páchat zločiny a většina zločinců to dělá, přesto se otisky prstů nadále snimají a stále úspěšně napomáhají k usvědčování. Kdybychom předem zavrhli každou takovou metodu jen proto, že je možné ji obejít, mohli bychom nakonec kriminální policii zrušit úplně.
Závažnější námitka směřuje k možnému zneužívání odposlechů. Pokud jde o Velkou Británii, už jsem vyjádřil přesvědčení, že tam k něčemu takovému docházet nebude: v určitých zemích je součástí politické a společenské kultury, že některé věci se prostě nedělají a nikoho by nenapadlo je provádět. U nás si s něčím takovým jist nejsem, ale záruky v podobě dohledu státního zástupce a posléze soudce, který musí každý odposlech povolit, mi přijdou jako dostatečné. Nasazení odposlechu není otázkou jednoho zvědavého policajta. Mnohem, mnohem větší nebezpečí dnes v tomto ohledu spatřuji v zaměstnancích poskytovatelů připojení, kteří mohou kdykoliv a kamkoliv bez náznaku kontroly - čtení cizí pošty je na denním pořádku a je třeba s tím počítat. To mi vadí podstatně víc, ale těžko se s tím dá něco dělat; je to v lidech.
Vlastně ne, je jedna možnost. Když budete denně přijímat a odesílat takových pět set zpráv, myslím, že tím každého zvědavce velmi rychle odrovnáte.