ZNOVUOBJEVENÝ PŘÍZRAK IMPERIALISMU
Méně informovaní Rusové mohli onen čtvrtek snadno nabýt z chování své vlády dojmu, že Spojené státy a Velká Británie neudeřily raketami na vzdálený Bagdád, nýbrž na samotné centrum Moskvy. "Všechny ozbrojené síly Ruska včetně jaderných byly uvedeny do stavu bojové pohotovosti," hlásily rozhlasové a televizní stanice, které udělali chybu, že se spolehly na vládou kontrolovanou agenturu ITAR - TASS. Než agentura svůj výmysl dementovala, dozvěděli se občané ještě to, že Rusko poprvé od světové války odvolalo své velvyslance z Washingtonu a Londýna. Tuto zprávu si však nikdo nevymyslel. Krok, který v diplomatické řeči může znamenat i brzké vypovězení války, Moskva skutečně podnikla. A nejen to.
"Celou noc jsem nezamhouřil oka," popsal později Boris Jelcin stav, ve kterém přijímal svá rázná opatření. Inkriminované noci se spojil s ministry obrany a zahraničí, kteří byli na služebních cestách mimo Rusko, a nařídil jim okamžitý návrat. Pak povolal na supertajnou poradu tajemníka Bezpečnostní rady, náčelníka generálního štábu a šéfa vojenské rozvědky GRU, aby od nich získal co nejvíce informací. Ráno jménem Ruska obvinil Spojené státy a Velkou Británii z hrubého porušení Charty OSN a vyzval je k okamžitému zastavení útoků. Jakmile se vrátil ministr obrany, přikázal mu všemi silami zajistit obranyschopnost země. A tak byla bojová pohotovost skutečně vyhlášena - nikoliv však v celých ozbrojených silách, nýbrž pouze u jednotek protiraketové obrany, kosmické rozvědky a také v posádce obsluhující mohutný ruský radiolokátor na území Ázerbajdžánu. (Nejmenovaný armádní zdroj později prozradil Izvestijím, že ruská armáda na provoz radaru nemá peníze, takže zařízení pracuje na poloviční režim a není schopno pokrýt vzdušný prostor za hranicemi bývalého SSSR.)
Poněkud hystericky působící ruská reakce vyvolala ve světě přinejmenším údiv a otázku, proč je právě dnes nutné sahat k opatřením, jichž se zdržoval Stalin v době vrcholící studené války. Znamená to snad návrat k politice konfrontace? Co vedlo ruské politiky k jejich postoji?
O skutečných motivech reakce Moskvy lze samozřejmě jen spekulovat. Jasné je, že vše aktivně režíroval sám Jelcin. Jistou roli mohlo sehrát jeho rozhořčení nad tím, že ho o zahájení úderu nikdo neinformoval. I když ruské tajné služby a armáda samozřejmě věděly, že k útoku dojde, netušily zjevně, že byla vybrána právě čtvrteční noc. Jelcin se to údajně dozvěděl doslova za minutu dvanáct z telefonátu Jacquesa Chiraka - tedy z druhé ruky. Jaké rozdíl proti roku 1991, kdy George Bush ještě osobně telefonoval Michailu Gorbačovovi, že Spojené státy zahajují operaci Pouštní bouře! I potom, kdykoliv se Washington nebo jeho spojenci v NATO odhodlali k vojenským zásahům ve světě, byla Moskva včas vyrozuměna. Tentokrát se tak zjevně nestalo a Boris Jelcin se pokusil o vzpouru.
Všechno zlé je pro něco dobré, říká se, a pro Rusko to v daném případě platí stoprocentně. Americký úder proti Iráku totiž dokázal naprosto ideově sjednotit rozháranou ruskou společnost. Extrémní levice, pravice i Kreml našly po letech sporů společnou vizi, ač poněkud paranoidní a neplodnou: Spojené státy Moskvu ponížily. na půdě státní Dumy se odehrávalo stejné představení jako v Kremlu či v síldle vlády. Poslanci nesvázaní diplomatickým jazykem navrhovali vyhlásit celosvětový boj proti USA, bojkotovat je, vyhlásit vůči nim embargo, odmítnout jejich finanční pomoc, ignorovat smlouvu START II a podobně. Poslanec Filatov navrhl, aby se Duma obrátila na Moniku Lewinskou s prosbou zchladit emoce prezidenta Clintona a poslanec Iver vymyslel pomstu nejstrašnější: okamžitě povolat všechny ruské poslance zpět z Ameriky a zakázat jim napříště lety za oceán. Po dlouhé rozpravě ale parlament nakonec jen odsoudil barbarské bombardování a požadoval zvýšení výdajů na obranu Ruska před agresory.
Nejpozoruhodnější ze všeho je ovšem stanovisko ruských médií. Mezi desítkami vzrušených novinových reakcí se nenašla ani jediná, která by na Jelcinově chování shledala cokoliv závadného, nezdravého či přehnaného. Naopak Billa Clintona líčí ruská média jako chlapce, který "ukázal sílu, aby se vyhnul zodpovědnosti za svou slabost". Je pro ně zcela jednoznačné, že se Clinton úderem na Irák marně pokusil odvrátit pozornost Kongresu od impeachmentu.
Rusům zřejmě nevadí, že jejich prezident bezdůvodně uvrhl na dva dny zemi do atmosféry počínající války. Komentátoři všech vlivných deníků nanejvýš vyslovili politování nad tím, že Rusko nemůže ani náznakem uskutečnit žádnou z odvetných možností, které prezident a parlament ve vzácné shodě naznačili.
Magdalena Bartošová