TELEKRACIE III  Průvodce medvědů
Jako příspěvek k pochopení naší současné politické a ekonomické krize pokračujeme i v tomto čísle NN ve zveřejňování rozhovorů se záhadným agentem a úvah, které, přestože vznikaly na jaře 1995, odkrývají v mnohém pozadí našeho dneška.
* * *
NN: - "Pane Metjev, víte o tom, že Vladimír Tichý svého času zaměstnával i pana Jaroslava Kořána, jako šéfredaktora české mutace Playboye?"
- " Vím o tom, že pan Tichý s panem Kořánem, bývalým polistopadovým primátorem hl. města Prahy, chtěli dělat velké obchody ohledně telekomunikaci a televizního zařízení. Pan Tichý kvůli tomu jednal v Německu i s hrabětem von Lickem. Pohybovalo se v tom velmi mnoho peněz. Rovněž u toho hrálo svoji roli, jako velký zdroj financí, i spojení s Castrovou Kubou. Možná šlo o komunistickou stranickou pokladnu." (Další podrobnosti najdeme v Obchodním rejstříku: www.justice.cz )
NN: - "Nesouviselo to spíše s karibskou bezcelní zónou? Což je jakési druhé Švýcarsko, co se týká bankovních vkladů? "
- " Ne, toto mělo příčinu ve starých známostech Fidela Castra v ČSSR. Poznal jsem u vás spoustu lidí, kteří měli s Kubou mnoho společného. Chlubili se mi originálními jídelními lístky z nejznámější, tamějšími komunisty privilegované havanské restaurace, kde, jak je zasvěceným známo, je křižovatka agentů KGB, kteří se zde srdečně setkávají na svých cestách světem. Tyto jídelní lístky jsou pro západní sběratele nesmírně cenné a prodávají se za veliké peníze. Spojení mezi Československem a Kubou se v tehdejší době projevovalo i velkým množstvím Havan clubů v ČSSR, stejně jako dnes se projevuje čínskými restauranty. V lidové Číně je jak víme velká centrála KGB, stejně jako se její vliv prosadil zcela v Jižní Americe."
NN: - "Co víte o tom, že Vladimír Tichý vydával časopis AKCIONÁŘ? "
- " Toto si již plánoval v roce 1989. Mimo to i jiné noviny. Tehdy měl pan Tichý kancelář v nakladatelství Orbis (Orbis - jedna z krycích bází StB - pozn. NN). V 5. patře, přímo v místech, kde byla státní komise. O rok později vypracoval plán, jaké noviny bude vydávat. Zájmy firmy Gennex a. s. v oboru nakladatelství byly tyto časopisy: Motorismus, Vojenská revue, Akcionář, Sběratel, Umění, (Komunistické tajné služby po desetiletí patřily k největším obchodníkům se starožitnostmi a uměleckými předměty v západním světě, protože si tím opatřovaly finanční prostředky mimo státní rozpočet a všestranné krytí pro své operace proti nekomunistickým zemím atd - pozn. NN) aj. Gennex měl také v úmyslu vyučovat jazyky a provozovat odbyt videokazet. Cíl byl jasný: Podchytit mladé lidi a provádět s nimi jemnou manipulaci. To byl cíl tohoto velkého a všestranného člověka, jakým Vladimír Tichý bezesporu je. Na Barandově ( patřícímu dnes znovu rodině Václava Havla - pozn. NN) dokonce plánoval donášku mléka až do bytu. Umí si vše dopředu znamenitě spočítat. Na Akcionáře potřeboval na příklad tehdy 500.000 Kčs, plánovaná prodejní cena byla 7 Kčs. Nemusí dělat všechno sám. O práci se rád rozdělí. Je mu jedno, kdo pro něho pracuje, zda Vietnamci, Číňani, či ukrajinská mafie. Byl jsem jednou v jeho kanceláři v nakladatelství Orbis. Pracovaly zde Tichého poněkud zešedivělé starší kočičky , ale současně tu bylo i mnoho pěkných mladých kočiček . Bylo mi tehdy hned jasné, co pro pana Tichého přítomnost žen znamená. Dne 15. června 1990 napsal tento neodolatelný člověk za Gennex dopis prezidentovi firmy Honda v Německu, ve kterém mu zprostředkovával zastoupení jeho firmy v ČSFR. Tak se tento politický docent KSČ přes noc sametové revoluce přehoupl na post průmyslového kapitána. Nelze se také divit, že státní nádvladní z Německa, kteří jsou většinou muži, zajeli ke "kočičkám" pana Vladimíra Tichého. Pak ale i jejich výklad německých zákonů podle toho vypadá. Nejenom přes "kočičky", ale i přes kapitál ze služeb pro KGB se kříží německý boxer s českou dogou a víme jaký nový pes z toho vzejde. Je z toho pouliční směs - kapitálkomunismus.                                        Brzy dojde ve střední Evropě k velkému hospodářskému propadu, protože lidí jako je pan Tichý je mnohem více. Obávám se, že Západ bude muset přikročit k novému Marschalově plánu, protože s těmito lidmi se ekonomiky nerozjedou, ale naopak zastaví. Pokud ovšem nedojde k jejich vystřídání, ani tato pomoc nebude nic platná, protože tito komunističtí bandité jsou schopni převést jakoukoliv částku do zaharaničí, kde se o ni rozdělí s bandity kapitalistickými. "                             (Pět let po tomto rozhovoru je už snad všem jasné, jak hluboko viděl autor do skrytých souvislosti fungování polistopadového systému - pozn. NN)
* * *
NN: - " Čemu říkáte "mléčná forma komunismu, pane Metjeve? Povězte mi něco o její charakteristice a jak se dostala na západ?"
- "Mléčná forma komunismu" je realistická ukázka jednání státních vládních úřadů a prokuratur v Mohuči a Koblenzi v sovislosti s kriminalitou v České republice. Tyto orgány jednají dnes stejně jako dříve jednaly prokuratury v ČSSR a nikoliv jako státní vládní úřady v právním státě."
NN: - "Je tu tedy cosi zcela nového, co v Německu před tím nebylo a co má souvislost s názvem mléčný komunismus "?
- " Ano, tak je to správně řečeno. Jde totiž o projevy po tzv. revoluci, která proběhla na východ od železné opony koncem osmdesátých let."
NN: - " To znamená, že to souvisí s pronikáním komunistických a levicových názorů do NSR z východu. Kdo je podle vašeho názoru největší šiřitel "mléčného komunismu"?
- " Největším jeho propagátorem jsou tajné služby. To ony způsobují, že se demokracie stále více stává jakousi kulisou s jiným obsahem. Ale chci také dodat, že postupně se dostaneme k poněkud jinému úhlu pohledu, ze kterého se vám polititcké postoje nebudou jevit zas tak významné."
NN: - "Přesto než se k těmto postojům dostaneme: Jakou roli ve hrách těchto tajných služeb mají kontakty různých organizací a skupin intelektuálů, na příklad Helsinský mírový výbor, Penklub, atd.?"
- " Samozřejmě, že tyto a další kulturní organizace, zednářské lóže a velké kluby (Deines Club) hrají stejně velkou roli. Intelektuálové z bývalých komunistických států nejdříve byli protivníky intelektuálů západních. To si dnes neradi přiznávají. Později, v době uvolnění, se z nich stali spolupracovníci, dnes jsou obchodními přáteli, protože kultura je jeden velký byznys. Toho samozřejmě od začátku využívali lidé z tajných služeb, mezi které, na jakýsi druhý pracovní úvazek, patřili právě tito intelektuálové. Nezapomeňme na to, že tajné služby se nevyhýbají žádné oblasti. Proto jsou bohaté a dělají s intelektuály společné obchody jdoucí do miliard. Tak na příklad. V oboru filmového průmyslu je známo, že Československo bylo před listopadem 1989 prvotřídní výrobce tohoto artiklu nejenom pro USA, ale také zvláště pro NSR. Nikoliv ale pro legální spolkovou vládu, ale pro obchodnické mafie, z jejichž řad výrazně vystupuje osoba mnichovského (!) obchodníka Leo Kirsche."
NN: - " To znamená, že tito intelektuálové vytvářejí v obchodním zájmu i nepravdivou a zkreslenou skutečnost komerční kultury, kdy umělecké zážitky deformují vědomí široké veřejnosti. Podílejí se také na vkusu tzv. násilí v kultuře . U kořene této kulturní deformace, pak především stojí peníze od zpravodajských služeb?"
- " Ano, to je naprosto přesně řečeno. Je také všeobecně známé, a to nejenom z odkrytých materiálů STASI, že nejznámější umělecká výtvarná díla vzniklá ve státech komunistického bloku procházela přes kanály těchto tajných služeb na Západ, aby je za devizovou měnu zástupci těchto služeb nakonec legálně prodali všeho schopným sběratelům bez toho, že by veřejnost o tom cokoliv věděla."
NN: - " Dá se tedy říci, že komunisté, když napadali naše disidentské intelektuály, že jsou ve službách západních zpravodajských rozvědek, tak vlastně měli zcela pravdu. Oni jim vlastně opláceli jejich tvrzení, že čeští komunisté jsou sluhové Moskvy."
- " Oni o tom  často ani nemuseli vědět, že pracují pro západní zpravodajské služby. Na penězích, které dostávali od tzv. humanitárních a jiných organizací, to přece napsáno nebylo. Pokud se zapojili do kriminálních obchodů, tak je lidé, třeba od německé BND, kryli. To znamená, že státní nádvladní je nemohl v tom případě ani sledovat. Vzhledem k tomu, že tajné služby jsou i v současnosti stále mocné, mají větší vliv než státní a občany volené úřady a soudy. Ve státech východní Evropy byly dokonce mocnější než generální tajemník, nebo ústřední stranický výbor. Tajné služby však pracují i dnes v těchto, pro ně velice výhodných, podmínkách. Není pro ně problém pracovat s lidmi, kteří obcházejí zákony a nedodržují je. Proto je všechno také tajné. Legální je to pouze pro tajné služby a vládu, úřad, či skupinu lidí pro kterou zrovna ony pracují. Jde v podstatě o velký podvod na občanech. Vezměte si příklad STASI. Ještě nedávno to byli služebníci zločineckého státu, požívající veškerá privilegia. Proč by se jich měli zříkat? Používají proto praktiky, před kterými nepřipravené úřady a vláda SRN ustupují."
NN: - " Jak jste přišel na příměr "mléčný komunismus"?
" To, že spousta komunistického se vlastně pohybovalo na západ, jsem si všiml již od konce šedesátých let. Profesor Kinde na veřejnosti použil jako první termín, že mléčná forma komunismu působí právě v západních organizacích. Svého času jsem již zmíněnému svému známému, který se stal obětí těžké kriminality, když se ho snažil vyhodit z okna ve čtvrtém poschodí jeden agent VKR (III. správa StB - vojenská kontrarozvědka - pozn. NN), doporučil, aby státním navládním úřadům v Mohuči a Koblenci písemně sdělil, že jsou do jeho případu, který se udál v ČSFR,  zavlečeny i zdejší, to znamená německé prokuratury. Považuji totiž osobně za hochštaplerství, když mezi státy jako bývalá ČSFR a SRN, jsou uzavírány tzv. přátelské smlouvy, podle nichž je kriminalita vlastně hájena, namísto toho, aby se proti ní společně bojovalo. Vzniká tak precedens podle kterého nelze nic proti zločincům dělat pouze proto, že se nacházejí na cizích státních územích. Namísto toho, aby vznikaly smlouvy o spolupráci ve vyšetřování těchto zločinů, vznikají smlouvy, která tato šetření pouze ztěžují. Křiklavý je například případ bratrů Helbigů, kdy zatímco je v NSR na ně vydán zatykač, oni se volně pohybovali po území ČR, až nakonec zcela záhadně zmizeli. To ovšem mělo své důvody. Nikdo v Německu totiž nechce, aby politická klika, která je u vesla v Čechách, měla nějaké problémy."
* * *
- NN: Jaký je váš názor na vliv bezpečnostních služeb v telekomunikacích?"
- " Existují důkazy o tom, že mnohé důležité informace se v telekomunikačních sítích "ztrácejí". Firma Gennex, pánové Tichý a Purš, (Podrobnosti viz. Obchodní rejstřík: www.justice.cz ) mají přátelé v Bavorském rozhlase. V roce 1990 byla prezidentu ČSFR Václavu Havlovi poslána pozvánka na Mnichovský (!) filmový festival. Mám však informace, že pan prezident nikdy tento fax nedostal. Nemohl tam proto odcestovat, protože se to ani nedozvěděl. Z těchto důvodů byl proto proveden dvakrát test, tentokrát opačně z Prahy, kdy byl poslán telefax na šéfa Bavorského rozhlasu do Mnichova. Fax však ani jednou ke svému adresátovi nedorazil, nýbrž přišel na jednoho zaměstnance Bavorského rozhlasu, kterého nechci nyní jmenovat. Z toho vyplývá, že státní bezpečnostní služby jsou specialisty také v telekomunikacích a že mohou v případě svého zájmu, kdykoliv omezovat či manipulovat i práci hlavy státu. Telekomunikace jsou důležité také proto, že bezpečnostním službám zajišťují moc a umožňují jím snadno získávat informace o pohybu financí nejen u nás, ale v celém světě. Jiný příklad: Německý Telecom má velké problémy a nechce vydat již žádné další peníze na kabelizaci nechráněných přípojek. Proč? Je to tím, že je ve velké nejistotě, zapřičiněné informačními bandity. Kdo ovšem také není bandita, když se jedná o stamiliardy. Pouze spolkový kancléř a spolkový prezident jsou mimo hru ( dělají cosi jako manekýny ve výkladní skříni demokracie), do které bývají většinou zapojeni až lidé kolem nich.
V Die Welt začátkem února 1995 napsali, že německý Telecom prohospodařil 10 miliard DEM také proto, že na společné kabely, v nichž jsou vedeny televize a telefony, se lze velice snadno napojit. To znamená, že tyto kabely nejsou chráněny před únikem informací. Že by byly u vás v ČR, naopak lepší podmínky zásluhou Gennexu, pánům Puršovi, Tichému, SPT Telecomu, tomu nemohu uvěřit. U vás je podobná situace, jako byla v Německu před dvaceti lety. Nejdříve se udělají obrovské obchody a každý dostane kabelovou přípojku. A když je tato přípojka hotová, tak se z toho začou vysávat další  peníze a informace.
HMS CARAT ve Wüssbadenu je největší reklamní firma v Evropě s pobočkami po celém kontinentě. Německé firmy HMS CARAT a AGFP Süweda chtěly v ČR pomoci prostřednictvím rozhlasu a televize s privatizací. A hlavně přitom chtěly pomoci samy sobě a BND, pro kterou jako krycí firmy pracují v rámci celé Evropy. Nezkušený (?) disident Kantůrek, Havlem dosazený ředitel Československé televize, si při té příležitosti naběhl. (V této souvislosti je nutné doplnit, že v Mnichově od roku 1945 několik desítek let žil a pracoval, včetně spolupráce s Německou zpravodajskou službou /BND/, prominentní agent a později úředník pražského Gestapa Miloš Havel, strýc presidenta Václava Havla!!!  Archiv pražského Gestapa je od roku 1945 v rukou sovětských tajných služeb. Není třeba pochybovat o tom, že KGB a GRU věděly, jak informací, v něm uložených, využít ve svůj prospěch. Však taky Miloš Havel za své zločiny před soudem nikdy nestál a nikdo ani nežádal jeho vydání. Proč taky. Vždyť takhle byl přece mnohonásobně užitečnější!!!   - pozn. NN). Podali totiž svůj návrh písemně a já jsem ho získal. Ale v případě rozhlasu, ředitel dr. Starý, tak ten to pochopil, neuspěli. Uzavřel smlouvu s bavorským rozhlasem z Mnichova (!), což bylo velice moudré. ČST měl však pod kontrolou Miroslav Bažant, (mnoho let před i po sovětské okupaci náměstek ve Filmových atelierech Barandov, shodou okolností do roku 1945 a od začátku 90. let opět rodinného majetku Havlových!!! - pozn. NN) a ten to nechtěl. Měl v plánu to provést přímo s odbočkou CARAT ve Francii a Arbo Mnichov (!) a IP - to je také CARAT - neboť věděl, že tam by dostal více peněz do kapsy. Je proto jasné, že tak nakonec vydělal více a to i za za cenu toho, že privatizoval s korupcí. Neoficiálně to bylo provedeno s pomocí Tichého a Purše. A pochopitelně, že lecos o tom ví i profesor Tuček." (Další informace hledejme v Obchodním rejstříku: www.justice.cz - pozn. NN)
NN - "Přiznám se pane Metjev, že mi vaše tempo vyráží přímo dech. Je to tak neuvěřitelné kolik zla se v těchto společenských vrstvách děje, že běžný občan, až to bude číst, se raději ještě více zavrtá do své zahrádky."
- " To ovšem pouze proto, že se domnívá, že se ho to nijak nedotýká. Ale to je veliký omyl. Telekracie, která je den ze dne mocnější, mu brzy sáhne, bude-li třeba i na jeho zahrádku. Ale vraťme se k tématu našeho rozhovoru: Leo Kirsch je přítel Ringiera, kterému umožňuje vydělávat peníze a především ovládat tisk a média v ČR. Protože vlastnit peníze je pouze prostředek. Pokud chceme prožít rozkoš z nich, musíme je proměnit v moc.
Právnicky je ovšem šéfem celého podniku Ringier. Nemusí ale tomu být tak vždycky. Ringier může být správce pouze pro dobré přátele. Nejlepším přítelem jsou přece a neustále peníze. Existují o tom doklady, ale musíte je hledat u Ringiera v Bernu." (Švýcarskou zpravodajskou službou je Ringierovo informační imperium považováno za jednu z důležitých bází KGB v západním a dnes už vlastně i východním světě - pozn. NN)
* * *
Tato poslední Metjevova myšlenka mne opět přivedla k dalšímu pátrání. A to co jsem hledal, jsem i objevil.