TELEKRACIE III - Průvodce medvědů: Dodatek
V roce 1993 čeští žurnalisté dělali s Ringierem
interwiew. Těm to sice neřekl, ale sdělil to v novinách onen pěkný muž pan
Trüb. Ten na otázku v rozhovoru, proč se Rignier spojil s Kirschem zde v
České republice, odpovídá: Rozhodli jsme se pro jednoho partnera,
abychom se mohli rychleji rozšířit. S Leo Kirchem nás spojují dobré kontakty,
společné obchody v oboru elektronických médií v Německu a ve Švýcarsku ."
Všimněme si opět oněch elektronických médií. Nezasvěcenému čtenáři
tento výraz týkající se dvou magnátů tisku, snadno unikne, protože
jej nepovažuje za důležitý. Obchody s elektronickými médii se dnes již
odehrávají mimo kontrolu demokratických institucí. A pokud jsou
"kontrolovány", tak pouze ochočeným tiskem, pokud možno pod správou pánů
Ringiera a Kirche. Jde o to, co běžný občan nesmí poznat, přestože podle své
ústavy má právo na informovanost o všem, co se ho týká. Je to jak jsem již uvedl
onen rub veškeré informační techniky.
* * *
Hledíme-li na Českou republiku odjinud, například z Londýna, pak pociťujeme
naprostou beznaděj, neboť zde se o nějaké demokracii dá dosud sotva hovořit. První
co zaráží je obrovský nepoměr kurzu české koruny k západním měnám, vysoká
úrokovost a nepoměrné daně. To vše způsobuje, že většina národa je doslova
ožebračována na úkor bank, v nichž vznikají vysoké finanční přebytky, které
vláda před občany neustále tají. Zdá se jako by jí šlo také o to, aby bylo
znemožněno vytvoření široké střední vrstvy podnikatelů. V tomto směru probíhá
všude v zemi již od parlamentních voleb v roce 1992 útlum, zpočátku tolik slibného
rozvoje. Majetky drobných podnikatelů skupují lidé, jako na příklad bývalý vysoký
funkcionář SSM Mohorita, tedy opět komunisté a estébáci. Firma Tercier, v jejímž
pozadí je tento bývalý svazák a člen ÚV KSČ postupuje tvrdě v obchodním
uchvácení města Roudnice n. Labem, kde menší podnikatelé postupně bankrotují. Dá
se téměř zcela jistě předpokládat, že všechno nakonec dopadne stejně jako v
Kladně, které ovládl komunista Orna. A co je to za člověka? Orna spolu se synem
generálního tajemníka Milouše Jakeše byl svého času v MONA, což byla mezinárodní
organizace novinářů. O práci této organizace pro StB a VKR si nemusíme dělat
žádné iluze. Soudruh Orna zde dělal náměstka ve stejnojmenném nakladatelství,
které bylo do MONA zahrnuto. Po listopadovém převratu se znovu vynořil na pražské
scéně, aby vydával Středočeský expres (komplet 100 % StB!) a v Brně, kde vydával
KURÝR, který jako šéfredaktor vedl Ladislav Henek z Rajhradu u Brna. Poté Orna
odešel na Kladno, kde v dražbách získával různé stamilionové velkoprodejny. Dnes
se celé jedné kladenské třídě mezi lidmi říká "Ornastadt". Občas
mívá Orna zajímavé návštěvy. Tak na příklad není vzácným případem, že do
jeho cadilacu s kouřovými skly občas si nastoupí zmínění pánové Mohorita, či
mladý Jakeš. Orna spolupracuje s vydavatelstvím Vltava a rozhoduje o distribuci tisku v
Kladně a okolí. Má to zde pevně v rukou a tak pornografie je na jeho stáncích lehce
dosažitelná, zatímco vládou neoblíbené tiskoviny naprosto chybí. Ten, kdo oddaně
sloužil komunistům, nepůjde přeci proti ODS, či v budoucnu proti jakékoliv jiné
vládnoucí straně. (Další podrobnosti najdeme v Obchodním rejstříku www.justice.cz )
Druhé co zaráží je skutečnost, že česká veřejnost zatím netuší a ani nesmí
tušit pravý stav věcí. Informační kanály nás zahlcují informačními šumy,
nafukují pouze podružné problémy a rozviřují laciné skandály kolem politiků.
Časopisy, které však mají, jak již víme, díky svému kapitálovému propojení
centrální vedení, jsou jako indický bůh Višnu. Mají sto paží z nichž každá
zjišťuje pohyb veřejného mínění a současně ho i ovlivňuje, tak, jak to vyhovuje
banditům, kteří ve skutečnosti, nikoliv vláda, o které si to většina
myslí, tuto zemi řídí. Všichni členové zdejšího oficiálního tisku jsou
vázání čímsi jako "výrobním tajemstvím". Mimo to stále ještě platí
železné pravidlo, že má-li být někdo připuštěn do kruhu vlivných žurnalistů,
musí se na něho něco vědět, čím by se dal v případě neposlušnosti
zdiskreditovat. Lidé opravdu svobodomyslní, s analytickým myšlením, jsou od počátku
podezřelí a pro tuto práci se zasvěcencům nehodí ani jako dopisovatelé.
* * *
Hospodářství země se dostává k samému dnu. Ze všeho najednou po onom
krátkém vzmachu vyzařuje stagnace. Česká republika v roce 1994 zvýšila
export do EU o 16 % a export vykazuje růst i v roce následujícím. Ovšem dovoz z EU se
přitom neustále zvyšuje. Pouze za první čtvrletí 1995 to bylo o 45, 3 %. (Snad lze
za tím hledat i nefunkčnost velkých podniků). Česká ekonomika krok
za krokem tak ztrácí svojí aktivní pozici v zahraničním obchodu. Je však poněkud
idealistické myslet si, že když se odrazíme ode dna budeme zachráněni. Nejeden
plavec se totiž již utopil kvůli vodním rostlinám. A těch je v českém prostředí
více než dost. Původní konkurenční výhoda v podobě levné české koruny
již dávno ztratila svou účinnost vlivem zvyšujících se cen práce, surovin a
polotovarů na domácím trhu. Nedivím se, že guvernér České národní banky
Josef Tošovský nesouhlasí s názorem českého premiéra Václava Klause, že je
dosavadní pevný kurz české koruny nutné udržovat. Podivné Klausovo chování tak
zavdává záminku k různým spekulacím, obzvláště v zahraničním tisku. Zatím
se současný bankrotový stav vysvětluje neadaptovaností našeho národa a české
ekonomiky, manažerů a státní administrativy na "tržní podmínky". Jde o
obvyklé české "sebemrskačství", které se snaží zakrýt skutečnost, že
v čele zdejšího podnikání stojí ti, kteří na to měli kontakty - "sociální
kapitál" a skutečný kapitál, to jest nedávní nebo i současní komunisté a
estébáci. To znamená, že neúspěšný není český národ, ale tito bandité! Stále
platí: Kdo má absolutní moc, ten musí nést i absolutní odpovědnost! Tito
komunističtí bandité však vidí úspěch v něčem zcela jiném. Proto se spojili s
bandity ze západu a hlavně z Německa, aby jim za tučné provize pomohli v Čechách
rozkrást co se ještě dá. Je víc než pravděpodobné, že ve skutečnosti patří
všichni do stejné líhně. A tohle není otázka vykrádaných kostelů a zcizování
vzácných památek k prodeji na Západ. To dělávali dříve. Dnes to přenechali
nižším složkám mafie. - Tady jde o víc. Z hlediska vyspělosti výroby není česká
ekonomika schopna na mezinárodním poli obstát v důsledku naprosté absence výzkumné
základny. Příliv mladých, inteligentních, méně konformních a nezkompromitovaných
lidí by totiž zcela rozrušil strukuru a tím i mocenskou hegemonii uzavřeného
nomenklaturně - estébáckého bratrstva, které je pevné proto, že v něm každý na
každého něco ví a neviditelné mocenské centrum ví na všechny všechno. Vzhledem k
tomu, že toto bratrstvo řídí nejen v Čechách, ale vlastně v celé východní
Evropě kromě všeho ostatního i výrobu, soustřeďuje se z těchto důvodů
především na nákup technologií a know-how ze zahraničí. Nic jiného než dělat
kšefty totiž ani neumí. Tím je ovšem negativně ovlivněna obchodní bilance a je
způsobeno zpoždování v zavádění progresivních výrobních procesů.
Pokud si snad někdo myslel, že z ekonomického hlediska není důležité, že staré
komunistické strukturý zůstaly po listopadu u moci, dnes vidíme, že i zde se to
těžce nevyplatilo.
Neméně tristní situace vládne i na klíčovém ministerstvu vnitra, kde již
opět působí 70 % bývalých příslušníků po "listopadu 1989" zakázané
StB. Vrátili se do služby i přesto, že byly prověrkami vyřazeni, za což
dostali i velké odstupné, které by vlastně měli po svém návratu vrátit. To je
ovšem případ volající přímo po finanční revizi... Přitom stále platí zákon o
působnosti v některých funkcích jmenováním, nebo ustanovením do funkce rezortu
vnitra, který byl vydán ještě za éry Langoše. Podle tohoto zákona nesmí
být jmenován do funkce bývalý funkcionář KSČ, politruk, lidový milicionář, agent
StB všech stupňů, atd. Opět je tu ale "gumový",
"třídní paragraf", podle něhož může ministr "udělit vyjímku".
A právě tohoto paragrafu se začalo strašně zneužívat. Podle názoru
bývalého ředitele policie severní Moravy pplk. ing. Jířího Sprušila, by se
měl tento paragraf o vyjímkách zrušit, nebo alespoň zúžit. "Zúžením myslím
to, že by ministr vyjímku mohl udělit, ale až po projednání. Poněvadž trvám
na zpětné legalizaci Občanských bezpečnostních komisí, tak až po
projednání a doporučení Občanskou bezpečnostní komisí a po projednání v Branně
- bezpečnostním výboru Parlamentu", tvrdí Jíří Sprušil.
Je dlužno připomenout, že členové StB byli v roce 1990 ponecháni ve službě jen do
doby, než se vyškolí noví lidé a pak měli být postupně vyměňováni. Taková byla
dohoda s tehdejším ministrem vnitra Langošem.
V USA se při takové příležitosti obvykle říká: "Nevidíte-li kudy kam
a ani váš kongres nezabere, pokud se nejedná o přísně tajné záležitosti, lze
použít žurnalistů." Ale žurnalisté mají dnes v Čechách náhubek autocenzury.
Bez ní by své zaměstnání ztratili.
V Branně - bezpečnostní komisi parlamentu ČR sedí pan Šuman a jemu podobní.
A když si probereme tiskové monitoringy, zjistíme, že Šuman už usiloval o ministra
národní obrany, o ministra vnitra a posledně se snažil o post Devátého, ředitele
BIS. Když byl ještě post inspektora armády, bojoval o inspektora armády... Člověk
bojující takto pernamentně o vládní koryta, nepůjde přece v Branně -
bezpečnostním výboru proti svým pánům, kteří mu mohou nějaké koryto nabídnout.
Přece, když chci koryta a někdo mně to koryto může dát, nebudu v Branně -
bezpečnostním výboru odhalovat pravdu o něm... To by mě asi do té funkce pak nedal!
Proto se také od pana Šumana nikdy nic nedozvíte.
"A lidé z StB? Každý znich půjde kamkoliv, jen když jim někdo za to
zaplatí", pokračuje Jíří Sprušil. "Nyní máme zase
"spřáteleny" jiné rozvědky...Dokonce mají tvrdší měnu než rubl, a
pochopitelně malý český člověk prodá svou kůži komukoliv, poněvadž nějaké to
národní sebevědomí, nebo vlastenectví, to jsou pojmy, které z našeho slovníku
absolutně vymizely..."
V jednom archivu je informace o tom, že prezidentu Masarykovi a jeho
vládě to trvalo od roku 1918 sedm let, než se zbavili v celém rezortu všech
pracovníků Rakousko - Uherského vnitra, policie a četnictva.
My šest let po "sametové revoluci" máme StB všude 70%. Když
"dobrotivý" lidovecký ministr vnitra Richard Sacher dělal prověrku v rezortu
vnitra tři měsíce, byl to naprostý výsměch zdravému rozumu. Kdybychom nechtěli
být přísní jako Masaryk či naopak liberální jako Dienstbier nebo exministr vnitra
Sokol, museli bychom dělat prověrky nonstop přinejmenším alespoň dva roky.
Dnes jsme mohli mít již na zpravodajských školách také jiné učitele. Kdybychom je
pozvali ze zahraničí, nemuseli by lidé od nás jezdit ven. Samozřejmě, že bychom je
platili v dolarech, ale i tak by to přišlo mnohem levněji.
(Pokračování příště)