České oběti nacismu na konci roku 1997
Každý další měsíc umírají desítky obětí nacismu, a proto by měl Fond budoucnosti začít pracovat skutečně co možná nejdřív České oběti nacismu, sudetští Němci a německé odškodnění jsou témata, která nás zajímají na přelomu roku 1997 a 1998. Že nás obětí v ČR není mnoho, je notoricky známo. Že po našem dlouholetém volání nemáme od našich německých sousedů víc než několik slov omluv, také víme. Rovněž je smutnou pravdou, že písemně máme zatím jen nejasné formulace i v bodě 7 česko-německé deklarace. Nadějná je pouze skutečnost, že 29. prosince 1997 byla podepsána a ministerstvu vnitra k registraci předána listina pro ustavení Fondu budoucnosti. Ale to je vše po 53 letech našeho osvobození. V náš prospěch nebylo ze strany německé vlády postaveno jediné sociální zařízení, nebylo předáno jediné lůžko v domově důchodců, nebyl vydán jeden fenik na zlepšení zdravotního stavu nebo sociálního postavení našich obětí. Koho máme vinit? Jaké příčiny způsobily to, že jsme téměř poslední v Evropě a úplně poslední ze sousedů Německa? Je to naše neschopnost? Je to neobratnost našich politiků? Je to tvrdohlavost německé vlády, která dává přednost vlastním politickým problémům před povinností jí uložené vítěznými státy po druhé světové válce, ze kterých vyplývá, že musí odškodnit oběti nacismu? Nebo snad jsou vinni naši bývalí spoluobčané, sudetští Němci? Na každou z těchto otázek lze nalézt odpověď. Jak už to na světě chodí, smůlu, neštěstí, nebo dokonce katastrofu přináší vždy souhra náhod. Tato souhra způsobila tragické neřešení, nebo, chcete-li, oddálení německé povinnosti, která byla Německu uložena před 45 lety pařížskými dohodami. Že jde dokonce o tragickou událost, je možno doložit několika čísly: v roce 1945 se vrátilo z nacistických koncentračních táborů a věznic 40 tisíc obětí. V roce 1994 jich bylo již necelých 10 tisíc. Ke dni podepsání deklarace asi necelých 8 tisíc. Za uplynulý rok od podpisu zemřelo asi 600 osob. A za každý další měsíc lze předpokládat, že zemřou další desítky. Jak se náš věk zvyšuje, tím rychleji umíráme. Nemůžeme si dovolit čekat až do voleb v Německu, kdy si někteří politici myslí, že teprve pak bude vhodný čas ke skutečnému rozběhu sociálního projektu. Jaké jsou naše naděje v novém roce 1998? Politici na české i německé straně, nás do nedávna ujišťovali, že Fond budoucnosti bude od 1.1. 1998 pracovat. Ustaven tedy bude, ale pracovat nemůže, dokud nebude jmenována jeho správní rada. Problém není na české straně. I když nejsou jména našich čtyř zástupců ještě panem ministrem potvrzena, adepti jsou připraveni. Větší problém je na německé straně. Sami vedoucí činitelé německé vlády to přiznali. My nemůžeme zasahovat do tohoto jejich problému. Můžeme pouze trvat na logickém požadavku zdravého rozumu. Neměl by tam být nikdo, kdo byl proti česko-německé deklaraci anebo kdo klade podmínky české straně, které by předem vylučovaly tuto deklaraci plnit. Je nutné již v lednu roku 1998 přijmout projekty určené předně obětem nacionálního socialismu. Nelze si nekonečným váháním a výměnou jednotlivých figur ve správní radě na německé straně vyřizovat účty s minulostí, která se stejně již nedá napravit. Je nutno jednat rychle, aby alespoň část českých obětí poznala, že slova lítosti jsou míněna vážně.

Oldřich Stránský (Přetištěno z LN.)

DODATEK NECENZUROVANÝCH  NOVIN: Teď, 53 let po porážce nacionálního socialismu, se snad už konečně začíná řešit odškodnění jeho obětí, alespoň formou symbolické almužny, když o důstojném odškodnění prožitého utrpení nepadlo ani slovo.  Připravme se na to, že zhruba za dalších 50 - 60 let se začneme zabývat odškodněním obětí internacionálního socialismu. Samozřejmě za podmínky, že si ho do té doby znovu svobodně nezvolíme.