NECENZUROVANE NOVINY - Archiv 1/1997

TELEKRACIE I. PRŮVODCE MEDVĚDŮ

Všichni jste jistě slyšeli o medvědářích, vodících medvědy na řetězu za kruh, která tato zvířata mívala v čumáku. Také dnes podobní kejklíři ve své snaživosti nechybí. Lidé ve zpravodajských službách, politice či masmédiích, ti všichni dodnes vodí medvědy, pardon občany, kam se jim zachce. Nevěříte? Pak se naučte lhát stejně přesvědčivě jako to dokáží tito schopní lháři, a to bez pomrkávání, koktání a červenání. Tehdy pochopíte. I kdybyste totiž takového politika, státníka či zpravodajce prověřovali detektorem lži, nic byste nepoznali.
Ale pokud jste zvyklí na zcela běžné lidské city, bez schopnosti se ovládat, nikdy neuvěříte tomu, že oni charismatičtí lidé, vámi tak v politice oblíbení, nejsou nic víc, než neobyčejní podvodníci. Je to namáhavé a doslova to fyzicky bolí, pokud si máte udržet svůj nezávislý kurz, bez toho, že budete se na svět dívat černě. Pokud nechcete být zneužiti musíte totiž vždycky předpokládat, že váš oponent lže. Slibuji vám, že jestli vydržíte, vaše odměna bude sladká: Vyprsknete smíchy pokaždé, když uvidíte státnickou důstojnost a zaslechete tu spoustu nesmyslů, které politici chrlí...
Texty těchto poznámek a rozhovorů vznikly před dvěma roky. To vysvětluje proč některá jména a události, uvedená zde v čase přítomném, patří již minulosti. Některé informace pouze naznačují cosi co se dá jen těžko ověřit, protože bandité dvacátého století nikoho kdo není jejich krevní skupiny mezi sebe nepustí. Zveřejnění těchto indicií je proto současně i výzvou, že pokud má někdo informace přesnější, ať nám je nabídne. Svět je mnohem zázračnější a překvapivější než si myslíme. Vždyť, kdo by ještě nedávno uvěřil tomu, že slavný spisovatel a humanista Graham Greene byl agentem zpravodajských služeb, který se doznal, že svými tak ušlechtilými knihami si dělal z lidí jen blázny?
Kdo je záhadný Metjev? Vím pouze, že je obchodníkem s informacemi a pokud zrovna nepracuje pro telekomunikace, dohazuje někomu brilianty. Možná, že také plutonium.
Pokusil jsem se o pohled do zpravodajských her, které přes svojí banalitu a zdánlivou nesouvislost vypovídají mnohé o podivné době let minulých. A především, že i velké věci budoucnosti se rodí z každodenních maličkostí.

Telekracie
"Charismatický profesor?", za kterým si tolik podnikatelů v oboru telekomunikací mohlo strhat pneumatiky svých vozů či vrtule soukromých letadel a helikoptér, všude, kde se objevil...

NN: "Co tomu říkáte pane Metjeve?"
- " Dá se říci, jak bylo uvedeno dříve, že profesor Späth je moudrým člověkem. Organizuje přechod mamutího podniku v Jeně na menší celky. Chápe "ztracenou generaci" lidí před důchodem. Prostě profesor Lothar Späth je řídící osoba medvědářů. A to především šlechticů ze západu a bývalých hlavounů STASI v NDR, kteří dnes pracují pro BND a spolu s ní opět pro bandity. Měl pro medvědáře získat generálního ředitele SPT TELECOM pana Nováka a nadchnout jej pro FAS - tedy okopírovaný TADICELL, za účelem právní ztráty ochranné známky a tak upevnit vliv české vlády na 27 % akcií SPT TELECOM za 1, 05 mld. USD...
NN: "Vše nasvědčuje tomu, že SPT TELECOM nepřejde k US WEST. Je to způsobeno tím, že je tady boj mezi Siemens US WEST, protože US WEST má již přislíbeno 25 % akcií. Tato firma napsala již v červenci 1994 důvěrně německému Telecomu, že ony přislíbené akcie je ochotna prodat právě jemu.
Metjev: "Ale kdedpak, Jiří Purš" (figuruje v případu GENNEX)," v roce 1991 ve své vile se před svědky chlubil, že US WEST a Bell Atlantik poslali již 13 specialistů před revolucí do SPT Telecomu. Kdo to tehdy zařídil? - Přece Jiří Purš. To byly prvé vlaštovky, které se přilétly podívat jak to v českém Telecomu vypadá a rychle přijít se svými telefony."

Z rozhovoru uskutečněného v dubnu 1995

(Víme, že opravdu Bell Atlantik to vyhrál! - Jak to asi provedl? Nejspíše je režíroval smlouvami jako koně v cirkuse. Na podstavec museli vyskočit PFILIPS, SIEMES, US WEST... A jeden z nich uspěl. Provize pak nejspíše dali na vesničky SOS. Tak si přece vybírá i vajíčko ze spousty spermií a vybírají si tak i bandité v Německu. - Čest šedinám pana profesora Spätha!)
* * *
Telekomunikace jsou velice lukrativní záležitosti a tudíž to co spojuje jejich vlastníky především jsou opět peníze. Proto vedení jejich monopolů je často i ve vedení monopolů jiných jako jsou masmédia. A protože telekomunikace mají co do činění i s bezpečnostní strategií států, jsou v jejich řadách i členové bezpečnostních a tedy tajných služeb. Tajné služby zprostředkovávají i změny režimů. Tedy i tak nepopulárních režimů, jako byl režim východního bloku. O tom si něco povíme v následující části.

Gennex znamená obchvat
To je to první co člověka napadne, když se podívá na znak české firmy, která znázorňuje tlustou šipku, jež jako na mapách vojenských operací, vybočuje ze svého původního směru a vrací se zpět, přičemž ukrajuje část plochy od velkého celku.
Firma Gennex, z bývalé ČSFR, opředená tajemstvím jako dům Usherů od Edgara Alana Poe, byla zaregistrována 30. 4. 1990, tedy prakticky ihned po "něžné revoluci". Vznikla na "troskách" tehdejšího Armádního filmu, což byla jedna velká agentura StB, která připravovala obchodní půdu na západě. Vzpomeňme, že významnou osobností Armádního filmu byl Jiří Stejskal, jehož jméno a příjmení je totožné s nechvalně známým zpravodajcem StB z Frolíkovi knihy: "Špion vypovídá".
Gennex ve výčtu své činnosti uvádí: "Výroba, distribuce a prodej filmů a televizních pořadů. Kompletní servis služeb při natáčení filmových a televizních programů. Organizace a zajišťování služeb při pořádání festivalů, kongresů a podobně. Zastupování čs. umělců v tuzemsku a styk a venkovní kontakt s uměleckými agenturami." Vidíme, že jde vcelku o zvučný slogan idealisticky zpřízněných duší, na jehož čele se ustanovilo představenstvo s předsedou Marcelem Dekanovským, prokuristou JUDr. Petrem Haluzou a docentem Vladimírem Tichým, bývalým pedagogem na FAMU, jenž figuruje v registru II. správy StB, na XI. odboru (kontrarozvědná ochrana mládeže), v kategorii "D" - důvěrník, s registračním číslem 27183 a pod krycím jménem "KOCOUR".
Dalšími nepřehlédnutelnými postavami, o kterých se dozvíme časem toho více, jsou pánové Hrubý a Purš, což znamená totéž co Sultán a Tyrl, dva psi z oblíbeného světového bestselleru Babička od Boženy Němcové. Ve velké blízkosti se také objevuje pan Bažant, ředitel "přímého fimu" z Barandova.
Ze základního oficiálního kapitálu a. s. GENNEX mohlo být jejich protagonistům sotva veselo, neboť v té době ještě před nárůstem inflace, rozdělený do 96 akcií po 10 tis. Kčs, nebo po 1 tisíci DM, činil pouze jeden kulatý milión Kčs.
Jíří Purš je zas pro změnu bývalý generální ředitel Armádního filmu a byl cosi co by se dalo nazvat jako "předseda představenstva StB". Před revolucí měl ve své kanceláři ve Vietnamské ulici tři telefony. Z toho dva se zvláštním posláním. Můj známý, kterému se Purš svěřil mi řekl, že jeden z nich byl speciálně pro StB a druhý telefon pro VKR. Pan Purš byl jistě přesvědčený komunista a český filmový expert. Samozřejmě, že byl také přítel předsedy vlády soudruha Štrougala a byl zodpovědný i za veškerý export filmu. Je proto zcela jistě zodpovědný i za současnou rozpínavost tiskového kartelu pana Leo Kirsche. Jíří Purš byl totiž podle jiných nesporných důkazů klíčovým mužem, kterému dnes Leo Kirsch může vděčit za to, že je největším obchodníkem s filmem v Evropě.
Po revoluci v lednu 1990 založil Purš zemědělské družstvo NEOSIS a jako včelí královna, zakládající další roje, zplodil i jiné společnosti ve kterých on sám sice nefiguruje, ale zato je vede jeho syn s dalšími přáteli, mezi které patří mnoho výzkumníků z oboru telekomunikací jako na příklad Ing. Michal Hrubý, dnes předseda Asociace soukromých kabelových společností. Ovšem ten tehdy spolupracoval s Vladimírem Tichým, už jako se zástupcem firmy GENNEX.
Ale vraťme se k naším signatářům, kteří složili kapitál na tuto tak klíčovou firmu estébácké expozitury. Byl to již zmíněný Čs. armádní film, který měl tehdy 660 tis., tj. 68 % akcií. V roce 1992 to bylo pouze 16,7 % akcií v celkové hodnotě 160 tisíc Kčs. Druhý element byl člen Italské komunistické strany, soudruh Mario Bologna z Via Passo dello Stevio, Brescia, Itália. Ten přišel se svojí "internacionální pomocí" z této země Garibaldiho a roku 1993 vlastnil celkem 32 % akcií, tj. 300 tisíc Kčs. A o rok později šlo o stejný počet.
Že se nic na světě neztratí dokazuje i fakt, že když ubylo na jedné straně majetku Čs. armádního filmu, tento majetek se zákonitě objevil v podobě 8,2 % akcií u JUDr. Petra Haluzy (80 tisíc Kčs), 4, 2 % akcií Jindřicha Vašáka (40 tisíc Kčs, 3, 1 % akcií PhDr. Jířího Stejskala (30 tisíc Kčs) a 36,5% akcií doc. Vladimíra Tichého, tedy v celkové hodnotě 350 tisíc Kčs. Pokud se zdají být někomu tehdejší částky příliš nízké, musí vzít v úvahu: a) že na tehdejší "chudé" poměry v Československu to bylo docela slušné "startovné", oficiálně umožňující, aby celé balíky nelegálních částek mohly se dostat na západ do agenturami tajných služeb předem připravených fondů, b) jde pouze o oficiálně uvedené částky. To co jde bokem je daleko nesrovnatelně vyšší balík. - Laskavý čtenář, ať si vybere.
Dne 16. 1. 1992 byla provedena volba nového představenstva z něhož do rejstříku byla zapsána tato jména: PhDr. Jiří Stejskal (předseda), Ing. Zdena Trojanová (ředitel) a JUDr. Michal Moško (prokurista). Současně se vymazává celé představenstvo ve složení Tichý a Haluza a dále kapitáloví společníci: Čs. armádní film, Mario Bologna a Jinřich Vašák. Základní kapitál v této době je uveden ve výši 1 milión 410 tisíc Kčs a je rozdělen na 141 akcií, které znějí na jméno majitele v nominální hodnotě 10 tisíc korun. Z toho Vladimír Tichý opět vlastnil 97,9 % akcií, tj. 138 akcií v celkové hodnotě 1 milión 380 tisíc Kčs.
Jde stále opravdu o neuvěřitelně malé částky, když uvážíme že lidé, kteří pracovali v 80. letech pro I. správu StB jako Československý mírový výbor - a nyní působí pod hlavičkou ISMS, dostali "jako trafiku" po "něžné revoluci" od Václava Klause 30 milionů Kčs. Tuto částku jim zajistil politolog a člověk z okruhu polistopadových hradních poradců, docent Oskar Krejčí, jehož kontakty s Moskvou jsou prokazatelné. Tento člověk dnes stojí na čele nakladatelství Victoria Publishing a vydává na české poměry velice drahé knihy.
Vladimímír Tichý je zároveň ředitelem firmy COMPUTERWORLD a bývalý předseda firmy GENNEX, Marcel Dekanovský z Košic je v registru svazků uveden pod registračním číslem 12366 s krycím jménem "Marcel". Pokud je madam Lallumierové nechutné ono registrační číslování agentů, pak pouze připomínám, že jsem si ho nevymyslel, ale je nápadem těch, kteří jsou autory registračních svazků - tedy příslušných vysokých důstojníků StB. Tito estébáci si ho pak vymysleli nikoliv proto, aby jednou jsme mohli své spoluobčany osočovat a napadat, ale proto, aby mohli s takto registrovanými osobami efektivně pracovat. Nepřestává mne bavit ono prosazování tzv. "čistých úmyslů" v tak vysoké politice, v jaké se pohybuje paní Lallumierová a další agentomilci.
Marcel Dekanovský byl údajně jako agent StB činný ještě i po 17. 11. 1989 a jeho svazek se ztratil v době, kdy byl ministrem vnitra Voloďka Mečiar (sám evidovaný StB pod krycím jménem "DOKTOR"). Od roku 1979 byl "MARCEL" ve styku s představitelem čs. výzvědné expozitury v Itálii, a to s již uvedeným Mario Bolongou, který rovněž figuruje ve firmách EUROCOMET a BICOMET.
Bývalý prokurista JUDr. Petr Haluza měl statut osoby, která má nebo měla za komunistického režimu styk se státním tajemstvím. Jindřich Vašák byl agentem III. správy (Vojenské kontrarozvědky, patřil do ní i Čs. armádní film) StB a nosil registrační číslo 84892 s krycím jménem "VERNER". Smlouvu s ďáblem podepsal 24. 10. 1977. Proto se také již v roce 1980 stal náměstkem Čs. armádního filmu. Protože souhlasil s touto kolaborací, byl navržen na držitele propůjčeného bytu s krycím jménem "VLTAVA". ( Za povšimnutí stojí jak pro kágébácké expozitury neztratilo na oblíbenosti slovo VLTAVA. - Snad, že se zamilovaly do onoho kozáckého koně českého básníka, pijícího z Vltavy.- Nejprve to byla štvavá vysílačka vysílající v roce 1968 z NDR, VLTAVA neslo název i společná cvičení Varšavského paktu na území Československa a VLTAVA se jmenuje tiskový koncern, který provádí v Čechách velký obchvat Prahy přes venkov.) Důvody, které jsou v jeho spise uvedeny, jsou vskutku překvapující. Agent "Verner" je totiž ustanoven do vyšší funkce. Další z vedení a. s. GENNEX byl Jíří Kolečko, který je od 28. 4. 1982 veden v registru svazků II. správy StB pod registračním číslem 21924 a to jako agent pod krycím jménem "KRYŠTOF". Společnost GENNEX zakládá dne 23. 2. 1991 týdeník a později i pravicový deník TELEGRAF, jehož šéfredaktorem se stal MUDr. Miroslav Macek. Dne 5. 6. 1991 je uzavřena smlouva o s. r. o. "Telegraf" jehož základní kapitál činil 102 tisíc korun. Rovným dílem se na tomto vkladu podíleli: Ing. Jindřich Menzel CSc, MUDr. Miroslav Macek, a. s. GENNEX. Tisková podpora pro ODS a především pro Václava Klause je tak zajištěna. V současné době, po častých výměnách vedení o proklausovskou linii pečuje bezbarvý šéfredaktor Viktor Krejčí, kterému se dostává oné pocty, že se smí objevovat v blízkosti pana premiéra.
J. Menzel patřil k předním komunistickým bossům , neboť byl po léta náměstkem ředitele ČTK Otakara Svěrčiny a později i známého Oldřicha Smolíka. Mimo Telegrafu je také Menzel v představenstvu nakladatelské a propagační TOP Agency. GENNEX se nespokojuje pouze s Telegrafem, ale spolu s rakouskou firmou AUSTRACO HOLDING založil VIPress CZECHOSLOVAKIA se základním kapitálem 4 milióny Kčs. Předsedou společnosti byl opět Vladimír Tichý. V představenstvu této firmy do nedávna byli Hana Wagenhofer, nám již známý JUDr. Petr Haluza a Antonín Čech. Neobyčejně plodná firma GENNEX je rovněž spoluzakladatelkou s. r. o. CINEMA a vydavatelem KRIMI - MIX.
Je vidět, že se tu setkáváme s lidmi, kteří vytvářejí jakýsi "pupek světa" v samém srdci Evropy. Pokud předpokládáme, že ve službách českého ministerstva vnitra je ještě i dnes 10% agentů KGB, pak zcela jistě porozumíme, co znamená onen obchvat ve znaku firmy GENNEX. Bohužel, nevypadá to, že by archivy Ljubljanky na toto téma jen tak někdy v dohledné době promluvily.
Mimo to, jak si ukážeme později, všechno naznačuje tomu, že tito lidé z tajných služeb nenechávali nic pouze na jedné možnosti. Důkazy, kterých je na toto téma dost, vypovídají, že jejich pupeční šňůry vedou jak na východ, tak na západ. Snad i do třech směrů, tedy Lóže P2. Tito lidé dříve prováděli neoficiálně politiku, nyní je jejich doména oblast nemalých obchodů. Pochopitelně, že prováděných na náklady svých Čechů.

Čeští medvědi větří medvědáře z Německa
Pátrání kolem lidí od tajných služeb již není opět tak snadné, jak se zdálo, že bude po revolučním období na konci osmdesátých let. Tehdy jsme měli za to, že nezkompromitovaní disidenti otevřou všechny archivy. Nedošlo však k tomu, protože i je si "aparát" sežvýkal ke své podobě. Čuňas znamená přece prase. A ti kteří pro "nadbytek charakteru", takto upravit nešli, tento "míškovač mozků", jak by jej nazval autor Krále Ubu, Alfréd Jarry, je opět vyplyvl. Máme některé důležité materiály ohledně korupce mezi německou a českou stranou v letech 1980 - 1995. Nabízeli jsme je také Der Spieglu. Udělali jsme však zkušenost, že jeho česká zástupkyně v Praze, kterou tu nebudu jmenovat, mající úzké kontakty s Havlovým Hradem, se spíše hodí k pletení svetrů, než k odesílání zpráv do ústřední redakce. A dále se domníváme, že Der Spiegel sám nemá zájem sahat do tak složitého problému jako byla politická kuchyně, kde vařili nejenom kuchaři všech možných tajných služeb, ale kde jde především dnes již o dobré německo-české vztahy, které by mohl tak snadno narušit populistický nacionalismus na české straně, kdyby se mu takového sousta dostalo.
Středoevropský občan také nemá práva jako na příklad občan švédský, aby směl nahlížet do kterýkoliv listin. Ze všeho se dělá hned úřední, či státní tajemství. Zákony vznikají na objednávku a jsou tak spletité, že než ujdete v jejich prověřování kousek cesty, projede vám před nosem po dálnici události na tisíc jiných důležitých problémů. Proto také může telekracie mít tak neobvyklé úspěchy. Z naší tolik proklamované demokracie, vznikající dvě století, se stává, čím dále více pouhá fasáda.
Po zveřejnění našeho rozhovoru (NN, duben 1995) s bývalým agentem STASI Leonhardtem, nezůstalo pochopitelně již pouze při oné jedné schůzce se záhadným Metjevem.
NN: - "Pane Metjeve znáte Jířího Stejskala, který byl ředitelem Armádního filmu?"
- " Ano znám. A vzpomínám na něho v dobrém. Poznal jsem ho spolu s panem Vladimírem Tichým. Pan Stejskal byl tehdejším plukovníkem vašeho ministerstva obrany. Vladimír Tichý byl odborník přes velké privatizační projekty a také spolupracoval s bavorským rozhlasem a RD."
NN:- "Jméno pana Stejskala jako důstojníka StB, se velice často vyskytuje v knize bývalého rozvědčíka Frolíka: Špion vypovídá. Můžete mi říci, zda jde o tutéž osobu? "
- " Když si vzpomínám na jednání s ním, tak si mohu velice dobře představit, že by to mohl být on. Ovšem, aby jste to mohl opravdu porovnat, musel by jste požádat pana Frolíka, aby vám poslal Stejskalovu fotografii z USA. Jeho jmenovec, archivář pan Frolík z MV, vám to neřekne, protože je vázán mlčením. Ovšem i tvář pana Stejskala na fotografii se mohla léty změnit. Materiály pochopitelně o něm zmizely v Lorenzových skartacích, a to ihned při listopadovém převratu. Jinak pan Stejskal se mi jevil jako vysoce inteligentní, velice milý, přístupný a současně diskrétní člověk."
NN: - "To co o jeho práci a chování ve zpravodajských službách v padesátých a šedesátých letech ale píše pan Frolík, tak jej nestaví do příliš příznivého světla."
- " To je možné. Nikomu se přeci nemůžete podívat do hlavy. Podobné zkušenosti učinil i lovec nacistických zločinců Simon Wiesenthal. Dokonce i brutální zločinci, ve zcela jiném prostředí, bývali velice často velmi milí lidé, kteří by kuřeti neublížili. Byli často přece i takoví, kteří se stali opět věřícími a chodili do kostela, stejně jako před pácháním svých zločinů. Jako by je přešel pouze jakýsi amok. Pokud je pan Stejskal oním panem Stejskalem, který pracoval v minulosti pro tajné služby, mohli v něm kdysi tehdejší poměry také probudit čerta. Dobro a zlo je přece v každém člověku. Ale o tom vám v případě pana Stejskala nemohu nic říci, protože to nevím."
NN: - "Zdá se, že tito dva muži by mohli být totožní. Protože, když je někdo ředitelem Armádního filmu, má pod sebou i vojenský archiv. Tedy minulost nejen svoji, ale i ostatních. Komu jinému to KGB mohl svěřit, aby to měl pod kontrolou, než pouze takovému člověku. Je to tak?"
- " Jeden můj přítel byl v těchto studiích armádního filmu. Měl zde určitá obchodní jednání. Při té příležitosti viděl také filmy natočené před revolucí. Šlo o konkurence schopné filmy, aby získali jimi názorově na svoji stranu tzv. kapitalisty a vlákali je do tehdejšího ČSSR, buď k návštěvě jako turisty, nebo aby zde investovali. Obchody Armádního firmu později převzala firma Gennex, jejímž šéfem byl právě Vladimír Tichý."
NN: - "Pane Metjev, jméno onoho vašeho přítele mi říci nechcete?"
- " To bych mohl, ale nevím zda se tak ještě jmenuje. Měl nakonec totiž z toho pouze spoustu problémů. Protože, když vstupujete do hry tajných služeb, nikdy nevíte jaké problémy a odkud, na vás přijdou. Dokonce jej také chtěli zavraždit. Strávil kvůli tomu určitý čas i v pražské vojenské nemocnici, kde mu zachránili život. Pokud i nadále působí ve vaší republice, pak zcela jistě pod jiným jménem, protože měl následné problémy i v Německu s BND. Ta totiž pochopitelně dělá obchody i s Gennexem."
NN: - "Co víte o tom, že firma Gennex údajně také stála u vzniku pravicového deníku Telegraf? "
- "Toto je všeobecně známé. Pan Tichý založil nejen Telegraf, ale i Playboy. Vedl jednání v Rakousku a Maďarsku a potom vlastně dostal odtud licenci pro ČR. Gennex vydal více tiskovin. Šlo o magazíny přes elektroniku atd. Nedávno jsem v novinách četl inzerát o tom, že právníci a notáři hledají osoby poškozené od firmy Gennex, protože proti této firmě dávají žalobu. Takto se dnes postupuje soudními cestami proti tehdejším vysokým pracovníkům tajných služeb. O úspěchu tohoto soudního sporu ale lze pochybovat. Tito agenti mají totiž mezinárodní špičkové kontakty, kterých se ani oni sami nemohou vzdát. Stejná situace, ba ještě mnohem těžší, byla po válce v Německu, v Itálii, v Rakousku. I dnes sedí někteří náckové ve spolkových úřadech, protože jsou členy podnikových představenstev, prezidenti mocných společností. Osobně si myslím, že v ČR bude trvat maximálně deset let, než příjde opravdu právní pořádek. Pokud ovšem mezitím nedojde k obnově pořádků totalitních."
NN: - " Vladimír Tichý musel za svůj plodný život agenta zpravodajských mocností nashromáždit jistě i velký majetek. Co je vám o tom známo?"
- " Pan Vladimír Tichý má svůj majetek nejen v České republice, ale také v Itálii, kde má velké kontakty již z dřívějška. Nikoliv bezdůvodně. Proti Itálii byl ve své době nasazen jako důstojník tajné služby a vedl zde síť předních československých agentů. Odtud má pochopitelně známosti i s druhé strany, včetně italské mafie. Tento milý a společenský člověk měl u tajné služby krycí jméno KOCOUR . Pan Tichý má exkluzivní byt v Mnichově, který oficiálně patří jeho tchýni. Odtud řídí své kontakty k průmyslovým kapitánům celého světa." -

* * * Zde stojí za to se zmínit o informacích, které 7. 5. 1993 zveřejnila Mladá fronta Dnes. Jak již název napovídá, jde o bývalý svazácký časopis,který "stojí vždy v řadě" a to za každého režimu a který lze stěží obvinit, že by psal z hlediska české vládní politiky tzv. "nepravdy": "Lidé, kteří před listopadem 1989 zastávali vysoké stranické funkce, mají v současné době mnohem větší šanci soukromně podnikat než ti, kdož tyto výhody minulosti neměli. Vyplývá to z výzkumu Sociologického ústavu Akademie věd České republiky. Bývalá politická elita podle Petra Matějů dokáže v současné době velmi úspěšně proměnit politickou moc v ekonomickou. Příslušnost ke skupině bývalých vyšších kádrů zvyšuje poměr šancí soukromně podnikat téměř šestkrát, u nižších nomenklaturních kádrů třikrát. Pouhé členství v KSČ zvyšuje poměr šancí téměř dvakrát.
Zástupce ředitele Sociologického ústavu Petr Matějů nám řekl, že lidé spjatí s minulým režimem využívají finančních prostředků, které si nahromadili před rokem 1989. Rovněž se spoléhají na tzv. sociální kapitál, tedy na velmi těsné vazby s dalšími nomenklaturními kádry ".
I z toho je tedy jasné komu "něžná revoluce" ve skutečnosti posloužila.

(pokračování příště)

Podnikavá telekracie
Reklamní kampaň pro nový deník Blesk, který vznikl spojením dosavadního Blesku a Expresu, proběhla ve dvou vlnách. První doprovázelo spojení obou titulů a druhá začala 1. června 1996 kdy deník Blesk dokončil další obsahové a grafické změny. Reklamní kampaně probíhaly souběžně ve všech titulech vydavatelského domu Ringier ČR, v rádiích i televizích. Přímo na prodejních místech se objevily plakátky oznamující obsah Blesku. Podobně byla koncipována i televizní kampaň, která jako první svého druhu u nás informovala o obsahu novin s denním předstihem, a to nejen pomocí fotografií a mluveného slova. Billboardy byly vyvěšeny k 1. máji 1996. Celou reklamní kampaň připravila pro Blesk agentura McCann-Erickson. Kvalitativní ani kvantitativní výzkum trhu nebyl proveden, vydavatelství si však provedlo svůj vlastní výzkum. Podle Petra Schönfelda se deník Blesk postupně stane informačně rovnocennými novinami vůči všem ostatním, přičemž se Blesk v žádném případě nezříká svého bulvárního zaměření. Po obsahové stránce klade dál důraz na všechny rubriky rovnoměrně, což znamená, že se v Blesku objevují postupně i taková témata, jako je ekonomika nebo sport. Jsou ovšem zpracovány v klasické “bleskové" podobě, s důrazem na srozumitelnost a čtivost. Jak dále uvedl Petr Schönfeld, Ringier ČR koupil deník Expres, logo a všechny jeho ochranné známky. Na druhou stranu ovšem vydavatelství Ringier prodalo firmu Moravskoslezský den jako celek společnosti Mittelrhein Verlag. Pražský poledník Expres vznikl jako první bulvární deník v polistopadovém Československu 12. ledna 1990. Na začátku svého působení dosahoval tento deník nákladu kolem 120'000. Náklad prudce klesl až po stávce redaktorů 1. října 1990 a po otištění seriálu článků Miroslava Dolejšího, v nichž obvinil signatáře Charty 77 ze spiknutí s StB, CIA, KGB a Mossadem. To jen dokazuje jak těžko se prosazují jiné politické pohledy pokud přicházejí v nevhodnou dobu. V srpnu roku 1993 koupilo tento titul německé vydavatelství Mittelrhein Verlag, které také okamžitě změnilo grafickou a obsahovou stránku novin. Blesk vyšel poprvé 13. dubna 1992 a měl od začátku velmi solidní zázemí v podobě financí i zkušeností švýcarského vydavatelského domu Ringier. které zprostředkovala především estébáckopodnikatelská expozitura GENNEX. Blesk je typickým příkladem soft bulváru, měl jednu dobu největší náklad ze všech celostátních deníků a začal po vzoru zahraničních bulvárů vydávat i Nedělní Blesk.

SIRIUS

* * * * *

HTML design	Connected by