--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kořínek Marek
Název: Vážení čtenáři,
Zdroj: NN Ročník........: 0006/008 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1996
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
Vážení čtenáři, na následující dvoustránce se budou objevovat materiály poněkud jiného zaměřen í, než na jaké jste doposud byli zvyklí.
Cílem je oslovit širší okruh lidí, podávat informace o myšlenkových proud ech ovlivňujících běh současného světa.
K tomuto rozhodnutí jsme dospěli také v důsledku poznání, že v pol. kultu ře chybí duchovní rozměr, bez kterého politika sklouzává k pouhému boji o moc, privilegia bez ohledu na potřeby těch, kterým má sloužit.
Aby tato příloha byla přínosnou částí Necenzurovaných novin, je zapotřebí Vaší spolupráce, ať už vyjádřením Vašich pocitů a názorů nebo i příspěvků na témata, která Vás zajímají a znepokojují.SAMET18.TXT
KULISY A ZÁKULISÍ OBČANSKÉHO FÓRA aneb jak se vyráběl samet V minulé části tohoto seriálu jsme se seznámili s velmi zajímavým obsahem p řísně tajné a závazné směrnice vydané Hlavní správou kontrarozvědky, která se zabývala otázkou kontrarozvědné ochrany přestavby a demokratizace komunistické ho systému. Dlužno podotknout, že II. správa StB rozhodně nebyla jedinou insti tucí, která se problematikou uskutečnění přestavby zabývala a rozhodně nebyla tím subjektem, podle jímž vyhotoveného plánu se celý sametový podvod nakonec u skutečnil. Nicméně, dá se říci, že celá řada instrukcí obsažených v tomto soub oru byla zavedena do praxe, i když ne právě II. správou StB, která zřejmě v ko nkurzu na ochranu a provedení "perestrojky" nezvítězila. Podle jedné ze závazn ých instrukcí pro II. správu StB měly být nejpozději do 30.9.1989 vyhotoveny n ávrhy na koordinovanou součinnost s 5. správou KGB. Stejným datem je terminová n úkol nařizující vytvoření tzv. nezávislých opozičních seskupení, která by by la přímo řízena Státní bezpečností. Jesliže vezmeme v úvahu nutnost demokratic kých přeměn (které byly požadavkem podle výzkumů veřejného mínění 91% obyvatel stva) a zároveň nutnost přeměny státně plánovaného nefungujícího hospodářství na prosperující tržní systém, je zcela samozřejmé a (to velmi dobře věděli nap říklad prognostici včetně W. Komárka, V. Klause, V. Dlouhého, M. Zemana) odbor níci si dovedli velmi dobře spočítat, že takovéto reformy se v žádném případě nemohou obejít bez negativních průvodních jevů, které by mohly KSČ v očích veř ejnosti zdiskreditovat, kdyby byla přestavba prováděna během trvání její vedou cí úlohy ve společnosti. Podle všech poznatků bylo nutno pro období perestrojk y "přemalovat firmu" a veškerá nepopulární opatření s nejtěžším dopadem na nej chudší vrstvy obyvatelstva provést pod značkou pravice. Proto byla zřejmě pro celý další vývoj použita poněkud pozměněná varianta a scénář byl vypracován pr avděpodobně přímo na půdě KGB v součinnosti s I. správou rozvědky, tedy I. spr ávou StB.
Pro tuto hypotézu zde máme několik podpůrných tezí: II. správa StB (boj pro ti vnitřnímu nepříteli) měla mnohem menší okruh působnosti než I. správa (rozv ědka, boj proti vnějšímu nepříteli), v hierarchii zaujímala podřadnější postav ení než I. správa. Rozvědka disponovala mnohem kvalitnějším kádrem pracovníků - rozvědčíků, z níchž mnozí prošli ve svém služebním postupu též II. správou j ako přípravkou na výsadek do mnohem nebezpečnějšího tzv. nepřátelského prostře dí, než do jakého byli vysazováni příslušníci a agenti II. správy. Práce v roz vědce byla také pro samé příslušníky SNB mnohem atraktivnější už jen kvůli dlo uhodobým pobytům v zahraničí.
Příslušníci I. správy StB měli tedy mnohem užší vazby na zahraniční rozvědk y, kontrarozvědky, zahraniční agenturní síť, politickou emigraci a samozřejmě také na ústředí, příslušníky a agenty sovětské KGB, než příslušníci II. správy . V průběhu sedmdesátých a osmdesátých let, v době působení Charty 77 a dalšíc h seskupení podporovaných ze zahraničí, v době ofenzivní činnosti radií Svobod ná Evropa, Hlasu Ameriky apod., v době vydávání Pelikánových Listů a Tigridova Svědectví a jejich distribuce do ČSSR, byla zcela nezbytně činnost obou dvou správ natolik provázaná, že se v mnohém doplňovala a zdvojovala. Přitom ovšem první správa jako elita SNB hrála (a její příslušníci a agenti samozřejmě dodn es využívají svých vlivů a zaujímají významná místa ve státní správě) rozhoduj ící roli v pohybu společnosti a tu špinavější část práce přenechávala II. sprá vě asi tak, jak zedník přenechává míchání malty a podávání cihel svému pomocní kovi.
Dalším důkazem o opodstatněnosti této hypotézy je skutečnost, že jen příslu šníci II. správy prošli prověrkami (přičemž je důvodné podezření, že tím zárov eň došlo k jejich zakonspirování a dnes řada z nich pracuje jako nelegálové) a jen na příslušníky služebně zařazené u II. správy a na její agenturní síť se vztahuje tzv. lustrační zákon. Když se na parlamentní půdě rozhodovalo o vyšet řování činnosti I. správy a pro splnení tohoto úkolu se hlásil politický vězeň Bohuslav Hubálek, došlo za jeho nepřítomnosti k hlasování. Pro tento úkol byl poté zvolen dnešní "prozatimní" ředitel BIS Stanislav Devátý a vyšetřování by lo zamlženo do ztracena. Přitom jen fakt, že příslušníci StB propuštěni do civ ilu obdrželi odstupné ve statisících korunách, nás jen ubezpečuje v přesvědčen í, že tato částka nesloužila k ničemu jinému, než k uchování jejich lojality a k posílení jejich vlivu v právě vznikajícím tržním hospodářství, ve kterém čl ověk bez finančního základu prakticky neměl šanci k uplatnění. Tyto částky ofi ciálně nazývané zákonným odstupným, byly mimo to všechno také jakýmsi odškodný m za skutečnost, že II. správa StB musela být předhozena oklamané a totálně zb lblé veřejnosti jako obětní beránek na oltář zdánlivé demokracie.
Koncem roku, v listopadě 1989, již II. správa StB prakticky nefungovala. Sv ědčí o tom též její poněkud zvláštní postavení v období okolo 17. listopadu, k dy sice byly ještě vyhotovovány operační svodky mapující vnitropolitickou situ aci, ale nikdo již o ně neměl zájem a nejvyšší stranické orgány jim nevěnovaly žádnou pozornost. V té době již běžel scénář podle úplně jiných pravidel a v aktivní činnosti byly jiné složky. Tyto složky také zřejmě převzaly část rezid entury a špičkovou agenturu II. správy. Tím také došlo k tomu, že poměrně velk á část jmen taných spolupracovníků - agentů (asi 3000) byla vymazána z registr ů svazků a tím vyjmuta z působnosti lustračního zákona.
Listopad a Kreml
Úkol ochrany a provedení přestavby byl natolik důležitý, že není možné, aby organizace pracující s takovou důkladností mohla ponechat náhodě cokoliv, co by mohlo způsobit jakýkoliv nežádoucí vnitropolitický obrat mimo kontrolu auto rů scénáře. V květnu 1989 odletěl na popud Adamce vedoucí tiskového odboru Úřa du předsednictva vlády Miroslav Pavel do Moskvy a celý pobyt strávil přesvědčo váním nejrůznějších sovětských představitelů o nutnosti jejich podpory při pro vádění politických změn v ČSSR. Jeho jednání byla natolik tajná, že pokaždé mu sel svému ochránci a průvodci sdělit, že je unaven a že si jde lehnout dohotel u, odkud ovšem ihned - již sám- spěchal na ona nejdůležitější jednání. V Moskv ě si jej pozorně vyslechli, jeho slova si zapsali a tvářili se jakoby nic... M oskva se vůbec v celém posledním období komunistického režimu chovala navenek velice chladně až zdrženlivě. Sovětský generálporučík Teslenko, který po dvou letech navštívil ČSSR až krátce před 17. listopadem a byl 17. listopadu přítom en v řídícím štábu SNB, se také choval pokud to šlo co nejnenápadněji a emisař i z Moskvy, kteří na začátku prosince 1989 začali navštěvovat Úřad předsednict va vlády se snažili dodržovat přísnou neutralitu. Při vstupu do Strakovky, kde se setkávali se zástupci Občanského fóra se dokonce ihned ve dveřích prohlášo vali za soukromé osoby!!!
Přes všechno zdánlivé mlčení Moskvy ovšem všechno nasvědčuje tomu, že od d ruhé poloviny roku 1989 již převzala hlavní iniciativu KGB společně s Hlavní s právou rozvědky a všechny akce StB i dalších východoevropských tajných služeb již byly koordinovány z jednoho centra. A v tomto klimatu se zčistajasna objev il zárodek a katalyzátor předání moci, iniciativa MOST.
Již na začátku se ovšem pokusím vyvrátit jeden z mýtů tehdejší doby. Tento mýtus v mnoha lidech přetrvává dodnes a mnoho lidí ještě dnes věří jednomu z m noha bludů, že vyškrtnutí článku 4 o vedoucí úloze KSČ je dílem sametové revol uce nebo dokonce Občanského fóra. O zrušení článku 4 se na nejvyšších místech začalo hovořit již dva měsíce před tzv. revolucí a iniciativa v tomto směru vy šla z úplně jiné strany.
V knize "PROČ TO PRASKLO" od autora Oskara Krejčího (Oskar Krejčí nar. 1948 byl od února 1989 poradcem předsedy vlády Ladislava Adamce a do listopadu 199 0 poradcem Mariána Čalfy. Je autorem řady projevů obou předsedů federální vlád y, včetně toho, kterým byl v prosinci 1989 navržen na funkci prezidenta Václav Havel. Oskar Krejčí je registrován jako rezident StB pod krycím jménem KALAB) se o této otázce dočteme např. toto: ..."Pravdou je, že po návratu z dovolené si Adamec v září 1989 zavolal jednoho ze svých poradců, rezidenta StB Oskara Krejčího. Z trezoru vyndal list papíru vytržený ze sešitu a přečetl mu poznámk y, které si udělal na Krymu. Byl to dlouhý seznam oblastí, v nichž podle něho socialismus ve srovnání s kapitalismem selhal. Našli byste mezi nimi nejen otá zku vědeckotechnické revoluce, ale i problematiku lidských práv a další problé my tehdejší společnosti. Hodinová diskuse skončila dvěma pokyny. Předně Adamec nařídil, aby bylo vypracováno zdůvodnění, proč nemá být v tehdy navrhované ús tavě zakotvena vedoucí role KSČ. Druhý pokyn byl byl stejně závažný - požadova l, aby bylo připraveno zdůvodnění a způsob odmítnutí poučení z krizového vývoj e, tedy základního stranického dokumentu odsuzujícího Pražské jaro". Zatímco II. správa StB počítala se zachováním socialismu a s jeho přestavbo u, na předsednictvu federální předlistopadové vlády se již přetřásalo doporuče ní přivezené Adamcem ze SSSR, které hovořilo o zrušení vedoucí úlohy KSČ a o n utnosti změny politického systému. V tom samém kalendářním měsíci vzniká i ini ciativa MOST, o které by bylo možné se (na základě instrukce II. správy StB) d omnívat, že může být právě jednou z těch nejdůležitějších iniciativ, které vyt vořila a řídila přímo II. správa StB, ovšem její činnost a směr působení rámec instrukcí II. správy daleko překračuje.
Ve zprávě parlamentní komise pro objasnění událostí 17. listopadu se o této iniciativě objevuje jen kratičká zminka:
Jednou z aktivit, zejména později mnohokrát zmiňovaných, byla iniciativa MO ST, kterou tvořili Michal Horáček a Michael Kocáb. Vypracovali stanovisko, s n ímž se obrátili na předsedu federální vlády Ladislava Adamce. Prostředníkem se jim náhodně stal poradce předsedy vlády OSKAR KREJČÍ. Vzhledem k tomu, že Osk ar Krejčí je evidován jako rezident StB, s krycím jménem KALAB, r. č. 8478, lz e předpokládat, že i o této iniciativě byla StB informována.
Iniciativa MOST vycházela z představy o nutnosti vrazit klín mezi vládu v j ejimž čele stál Ladislav Adamec a Komunistickou stranu Československa, v čele s Milošem Jakešem. Úkolem iniciativy MOST pak bylo vytvořit prostor k dialogu mezi vládou a opozicí s vědomým vynecháním KSČ jako celku.
V měsíci září 1989 došlo k prvému setkání Kocába a Horáčka s předsedou vlád y Ladislavem Adamcem. K tomuto setkání došlo zcela nepřipraveně náhodnou schůz kou ve foyeru Nové scény Národního divadla.
Iniciativa MOST splnila zcela svůj úkol po 17. listopadu zprostředkováním d ialogu Ladislava Adamce a Václava Havla (setkání Krejčí - MOST - 18.11.1989 a následně s Adamcem).
Michael Kocáb a Michal Horáček se jako úplní političtí amatéři náhle objev ují na scéně téměř současně s příletem L. Adamce z dovolené na Krymu. Hudební skladatel (také kandidát tajné spolupráce u StB) a redaktor Mladého světa naps ali 18. září 1989 dopis předsedovi vlády Ladislavu Adamcovi. V tomto dopise up ozorňovali Adamce na mimořádné napětí ve společnosti. Psali, že hodnocení udál ostí je ve vleku emocí, rozjíždí se nechvalně známé praktiky let padesátých sm ěřující k prefabrikaci nepřítele - což vše by mohlo způsobit nenapravitelné šk ody. Podle jejich dopisu se díky propagandistické kampani proti výzvě Několik vět nakupily mezi zástupci polarizovaných sil takové bariéry, že již prakticky není možné, aby se setkali a pokusili se společně najít řešení a východiska z tohoto problému. Proto Kocáb s Horáčkem přišli s iniciativou MOST, jejimž pro střednictvím chtěli usilovat o vytvoření prostoru a mechanismu rozhovorů mezi zástupci nejrůznějších proudů - aby antagonistické síly sbližovaly svá stanovi ska. Fantazie, naivita? Jen zdánlivá! Jejich iniciativa totiž přišla tak neoče kávaně a tak vyjadřovala přání Ladislava Adamce a jeho volání po podpoře při z měně systému, že to celé vypadá téměř tak, jako by si "MOST" objednal sám před seda vlády. Podobným "náhodám" obvykle předchází podrobné rozpracovávání osob tajnými službami a tak se v jejich režii velmi často odehrávají podobná setkán í. Samotní aktéři potom ještě hodně dlouho vyprávějí o neuvěřitelných souhrách náhod, které je přivedly k člověku, jakého už dlouho hledali, aniž by je napa dlo, že jsou jen obětí složitých her profesionálů v pozadí. Druhý den po odevz dání dopisu v podatelně Úřadu předsednictva vlády přišli osobně za jednim z Ad amcových poradců - jakoby náhodou se jednalo právě o rezidenta StB Oskara Krej čího. Ještě ten samý den zorganizovali převzetí materiálu vypracovaného opozic í, který prostřednictvím poradce Krejčího předal zástupce opozice Křižan předs edovi vlády Adamcovi. Materiál navrhoval jednání mezi představiteli opozice a vládou. Přitom kladl Adamcovi ultimativní lhůtu deseti dnů na rozmyšlenou. Pře dseda vlády se tehdy obrátil na generálního tajemníka ÚV KSČ Milouše Jakeše s dotazem, zda má v jednání pokračovat. Odpověď zněla "ne". Když potom Hlas Amer iky a Svobodná Evropa po vypršení desetidenního ultimata odvysílaly informaci o setkání Křižana s poradcem předsedy vlády, hned při první příležitosti šel p oradce Krejčí za Adamcem. Řekl mu, že vše bere na sebe jako osobní iniciativu a v případě nesouhlasu je připraven z Úřadu předsednictva vlády i odejít. Adam ec ovšem zachoval klid - "Jakeš tomu stejně nebude věřit."
Během oněch deseti dní Adamec a jeho lidé zjišťovali, kdo vlastně Horáček s Kocábem jsou a jejich charakteristiky údajně vyzněly příznivě. Zde musíme vz ít zřetel na skutečnost, že za jejich iniciativu se osobně postavil rezident S tB. Z diskusí o dalším postupu vyplynulo u Adamce rozhodnutí orientovat se zej ména na Michaela Kocába. Hrála zde roli skutečnost, že již dříve byl Michael K ocáb kontaktován StB, kandidoval na agenta a proto již byl po stránce povahový ch vlastností a použitelnosti pro tuto akci rozpracován, nebo jeho styky s vli vnými osobami v zahraničí? To není zcela jasné, ovšem víme, že Oskar krejčí se několik týdnů před 17. listopadem obrátil na Michaela Kocába se žádostí o sch ůzku. Za romantických okolností v noční podzemní vinárně pak vedli opatrný roz hovor o možné technice přípravy rozhovorů mezi předsedou federální vlády a vůd ci opozice. Tehdy vlastně byly dohodnuty zásady, které se začaly uvádět do pra xe ihned po 17. listopadu. Aktéři iniciativy MOST si po celou dobu zachovali p olitickou iniciativu. Vzápětí po první návštěvě na Úřadu předsednictva vlády z ašli během představení v Národním divadle za premiérem a znovu apelovali na je ho odpovědnost v krizové situaci. neustále si udržovali styk s jeho poradcem - rezidentam StB. A den po 17. listopadu Horáček bez zbytečného ostychu zatelůe fonoval Krejčímu a domáhal se přijetí u premiéra. Iniciativa MOST se poprve ob jevila na scéně 18. září a již 18. listopadu v sobotu dopoledne neváhali zajet k adamcovi do bytu a vyprovokovali jej k tomu, aby ihned odejel do úřadu vlád y a začal pracovat. Kocáb s Horáčkem pracovali pro obě dvě strany. Oni dva pře svědčili Václava Havla, aby se orientoval právě na Adamce, byl to také Kocáb, který Václavu Havlovi po svém příletu z Moskvy sdělil: "Vašku, budeš prezident em, Gorbačov s tím souhlasí." Michael Kocáb byl vlastně jediným, který kandida turu Havla ne funkci prezidenta s obrovskou vehemencí prosazoval.
Kolik práce muselo dát Kocábovi, aby přesvědčil všechny své odpůrce pro mo žnost zvolení Havla prezidentem, ilustruje jeden průzkum veřejného mínění z 22 . listopadu 1989. Kdyby tehdy došlo k přímé volbě, prezidentem by byl nejspíš zvolen Alexandr Dubček, který dostal 19 % hlasů, na druhém místě následoval Ad amec s 9 %, pak následoval Havel společně s Vasilem Mohoritou - oba po 5 %. 1. prosince získal Adamec 25 % dotázaných, Komárek 19 %, Urbánek 15 % a havel 10 %. 12. prosince návrh přímých prezidentských voleb občany získal čtyřpětinovo u podporu a na prvním místě již byl ve výsledcích výzkumu veřejného mínění uvá děn Havel a na slovensku Dubček. U Havla se dá říci, že jeho podpora možná byl a dána tím, že se jednalo o jediného kandidáta, který současně nebyl členem KS Č, ovšem pozadí jeho podpory a skutečnost, že byl do funkce schválen Moskevský m vedením, dále vysloveně tlačen ze strany iniciativy řízené a koordinované re zidentam StB svědčí o tom, že se zřejmě jednalo o osobu, která nemohla ohrozit zájmy těch, kteří v pozadí velkého podvodu stáli a na něm profitují. Když si celou situaci převedeme do jednoduché rovnice, vyjde nám, že: Rezident StB se osobně postaví za spolupráci s kandidátem tajné spolupráce s StB, a ten poté u dělal obrovskou barnumskou reklamu dalšímu registrovanému kandidátu tajné spol upráce s StB, aby se tento stal prezidentem.
Museli si pro tuto svou roli získat důvěru obou dvou stran, jak Občanského fóra, tak i předsednictva vlády. Neexistovalo ani jediné sestavování delegací , výběr místa a hodiny jednání vlády s opozicí bez zprostředkování přes tuto i niciativu zvanou MOST. Například delegaci pro setkání Václava Havla s Ladislav em adamcem sestavoval telefonicky Michael Kocáb přímo s poradcem Oskarem Krejč ím. Oskar Krejčí také osobně řídil režii celého setkání, přičemž Václavu Havlo vi vysvětloval, že s Adamcem se nemůže setkat ihned, že "nahoru se chodí po je dnom nebo dvou schodech, nikoliv po osmi najednou," že pokud bude trvat na oka mžitém setkání, zmaří historickou šanci. Rezident StB Oskar Krejčí osobně řídi l veškeré podobné akce, které vždy měly být vždy jen "dílčím posunem", nikoliv náhlým zlomem. Když Adamcovi řekl, že jednání se chce zůčastnit i Havel, ten jen unaveně řekl: "To by mi strana nikdy neodpustila." Adamec již na jaře při některém z diskuzních setkání s veřejností se nechal slyšet, že "politické změ ny ano, ale účtování ne!" Ve stejných intencích se odehrávaly veškeré jednání, kterých se účastnil a které byly koordinovány triem Krejčí, Horáček, Kocáb. P odle Krejčího je "jednou z největších zásluh Adamce ze sametové revoluce je je ho rozhodující podíl na jejím nekrvavém charakteru. (Z několika stovek zmlácen ých občanů a dětí na Národní třídě a předtím na Václavském náměstí zřejmě krev netekla, hlavně že se nestavěly šibenice pro komunistické zločince, kteří tyt o masakry nařídili - pozn. autora) a toho se podařilo dosáhnout jen pozvolným předáním moci" - konec citátu hovořícího za všechno! Projev předsedy vlády tzv . národního porozumění oficiálně navrhující 29. prosinec jako den zvolení Václ ava Havla prezidentem, který psal rovněž rezident StB Oskar Krejčí, tentokrát již jako poradce předsedy vlády Mariána Čalfy, přebíral ke konzultaci opět Mic hael Kocáb. Hledáme-li tedy politické pozadí velkého sametového podvodu, použi jme slov rezidenta StB Oskara Krejčího, který iniciativu MOST pokládá za jeden z důležitých "startérů" k předání moci.
Jak dostat lidi do ulic, na Václavák, na Letnou jak zdiskreditovat a ods tranit přestavbě překážející a konzervativní vedení KSČ, nastolit nové vedení KSČ vystupující pod novými firmami OF a poté ODS, ODA a nejnověji ČSSD, připra vit půdu pro "kulatý stůl," svobodné volby, mezi nimiž si občan může svobodně vybrat minimálně mezi deseti agenty nejrůznějších správ StB a KGB na kandidátc e nejrůznějších politických stran, a vůbec vytvořit kulisu revoluce a zdání sv obody pro několik miliónů podvedených a davovou psychózou totálně zblblých obč anů zvonících klíčí, to již bylo úkolem pro několik stovek mouřenínů v uniform ách a v civilu, jednoho třicetičlenného oddílu OZU v červených baretech, jedno ho poručíka StB - podstavy a jedné vrátné na koleji matematicko - fyzikální fa kulty Univerzity Karlovy.
Marek KOŘÍNEK (pokračování)