--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kořínek Marek
Název: Kulisy a zákulisí OF
Zdroj: NN Ročník........: 0005/036 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

KULISY A ZÁKULISÍ OBČANSKÉHO FÓRA aneb jak se vyráběl samet V minulém čísle jsme se seznámili se skutečnostmi, vyplývajícími z obsahu p olicejních svodek a zpráv StB. Z těchto zpráv je zřejmý, v případě že bychom c htěli uvěřit oficiální verzi o listopadovém "převratu", naprosto neobvyklý pos tup, jak ze strany StB, tak i ze stran představitelů vlády ČSSR a KSČ a hlavní ch představitelů opozice, naprosto popírající zákonitosti sponntánních revoluc í a postupů konzervativních reakčních proudů, jak tomu u obvyklých revolucí bý vá. Ne nadarmo je listopadová revoluce pojímána jako světová rarita a ne nadar mo jí byl dán přívlastek "sametová" nebo "absurdní", a to jednoduše proto, že o žádné revoluci nemohlo být ani řeči.

V rámci akce KLÍN byla za pomocí agenturních prostředků StB nejdříve rozbi ta opozice na několik názorově odlišných proudů a spoustu skupinek nejrůznější ho zaměření a ovládnuto jejich vedení (zejména CHARTA 77) natolik, aby mohli b ýt pro plynulé převzetí moci připraveni ti představitelé opozice, kteří zaručo vali přechod moci z rukou komunistů do rukou kryptokumunistů a bezpáteřných ka riéristů, u kterých nehrozilo nebezpečí, že se budou snažit zločince komunisti ckého režimu hnát do rukou spravedlnosti.

Z těchto důvodů byl také poručík StB Ludvík Zifčák cíleně nasazen do kolek tivu kryptokomunistických představitelů CHARTY 77, který tvořila zejména rodin a bývalého Krajského tajemníka KSČ Jaroslava Šabaty a jeho zeť, trockista Petr Uhl, novopečený chartista Alexandr Vondra a další. Z tohoto výchozího postave ní se následně vyvíjela jeho další rozkladná a zpravodajská činnost ve student ském hnutí. Tato špička opozice byla a je již natolik názorově spřízněná se st ranickou nomenklaturou a natolik názorově vzdálená od skutečné protikopmunisti cké opozice, že se dá směle říci, že v posledních letech před listopadem již č innost StB a činnost Chartyy 77 již natolik prolíná, že je někdy těžké určit, zda v čele akce předání moci byla komunistická část opozice nebo StB. Nic z do kumentace o 17. listopadu ovšem nepotvrzuje tezi o spontánním odporu obyvatels tva proti totalitnímu režimu, jak se nám oficiální prohlášení druhé vyšetřovac í komise snaží nahovořit. Ostatně, i z obsahu této zprávy je (v rozporu se záv ěrem) naprosto zřejmé, že "sametový" listopad měl svůj, poměrně dlouho plánova ný scénář. Ten se připravoval za těsné spolupráce StB s některými představitel i Charty 77, zejména s těmi, kteří zastávali tzv. reformní proud KSČ a jejichž plán nespočíval ve svržení komunistického režimu a ke skutečnému rozchodu s j akoukoliv jeho formou, ale v navázáním politické a právní kontinuity na rok 19 68 a v přetransformování dosavadních politických struktur do klíčových pozic t ržního hospodářství a k ekonomickému ovládnutí skutečné politické opozice. Zpráva Vyšetřovací komise událostí 17. listopadu tvrdí, že Ludvík Zifčák v e svých "Pamětech" cíleně lže a tyto informace jsou zde podsouvány někým, kdo je velice dobře informován o činnosti StB, nejspíše někým z centrály. K tomuto závěru se ovšem musíme postavit poněkud skepticky už jen z toho důvodu, že sa motná špička bývalé opozice v čele s Jaroslavem Šabatou a Petrem Uhlem se snaž í co nejvíce styky s Ludvíkem Zifčákem zbagatelizovat a o jeho činnosti v dise ntu převážně mlčí. Zde si položme otázku, kdo má zájem na zamlžení a ututlání celého tohoto případu? Ten, který sděluje co nejpodrobnější informace o zákuli sním ději, které jsou nejdříve označovány jako dezinformace a později shodou s objektivně získanými informacemi potvrzovány, nebo ti, kterým jejich účast na zinscenování převratu vynesla dosazení do vysokých funkcí ve státní správě a celé divadlo vyznívající jako obtrovský sametový podvod chtějí schovat za obli gátní "vůli lidu", po vzoru svých komunistických učitelů?

Zpráva vyšetřovací komise 17. listopadu úlohu poručíka Ludvíka Zifčáka hod notí takto: Po nástupu k pražské StB byla jeho nadřízenými využita relativní n eznalost osoby L. Zifčáka mezi politickou opozicí a byl nasazen i přes značnou nezkušenost a začátečnictví v oblasti činnosti StB jako "podstava" do prostře dí mladších osob, vytvářejících v té době nejrůznější nezávislá zájmová seskup ení se zvláštním zaměřením na seskupení studentská.

V Encyklopedii špionáže na str. 257 se o pojmu podstava dovídáme následují cí: Ve zpravodajské terminologii označení osoby, která se pohybuje v "zájmovém " prostředí protivníka a je zpravodajskou službou připravována, aby o ní cizí zpravodajská služba projevila zájem a nabídla jí spolupráci. Na rozdíl od inic iativníka nemusí impuls ke spolupráci vyjít od podstavy, ale je na cizí zpravo dajské službě, aby sama učinila první krok. Jindy však jde o přímé nabídnutí s polupráce. Proto také byli mnozí defektoři z Východu na Západ podezíráni, že j sou podstavy.

Zjednodušeně řečeno, podstava nevyvíjí žádnou činnost a jen svým chováním ( například nadáváním na režim) dává najevo, že je vhodným typem pro zpravodajsk é využití. Pak už jen čeká, kdy o ni i cizí zpravodajská služba projeví zájem. Klasická podstava je vlastně typem agenta dubléra a bývá využívána předevší m při vedení oblíbených zpravodajských her... Konec citátu.

Úloha Zifčáka měla podle Zprávy spočívat v tom, že byl prodlouženými smysly StB, kterými mohla vidět a slyšet informace, které jiným způsobem nemohla zís kat. Úkolem Zifčáka tedy údajně bylo nevyvíjet žádnou aktivitu a snažit se, ab y se v daném prostředí co nejdéle a co nejvěrohodněji udržel. Ovšem zde se nám přímo vnucuje otázka, co když se v případě Zifčáka jednalo o tzv. dubléra, kt erý mohl sjednotit StB i opoziční špičky ke společné akci - zpravodajské hře, ve které měla opozice i zpravodajská služba předem danou úlohu, aniž by si jej í jednotliví členové své role byli vědomi? Jako odpověď na tuto vtíravou otázk u se nám opět nabízí jako velmi pravděpodobná zpravodajská hra hned několika s větových zpravodajských služeb, která sloužila k jedinému cíli, naplnění mezin árodních dohod o rozdělení světa. Jak opozice, tak i StB mohli být v této velk é hře pouhými figurkami na šachovnici, loutkami, za jejichž nitky se tahá někd e velice vysoko. Stejně jak tomu bývá u šachové hry, figurami se táhne a figur y se obětují za účelem splnění cíle, vítězství jedné ze stran. A těmito obětov anými figurami v této zpravodajské hře může být jak drtivá většina základny po ctivě smýšlejících signatářů Charty 77, kteří splnili ve hře zpravodajských sl užeb svoji roli a byli proto jako nepohodlní hození "přes palubu", tak i tisíc e politických vězňů marně čekajících na svá odškodnění za křivdy spáchané zloč ineckým režimem nebo politická emigrace, která je z hlediska své ekonomické sí ly nebezpečnou konkurencí pro přestrojenou nomenklaturu KSČ. V neposlední řadě může být takovou figurkou i bývalý poručík StB Ludvík Zifčák, který jako pěše c na šachovnici pomohl rozehrát určitou partii a byl nakonec předhozen "nezávi slé" justici, aby jej odklidila jako nepohodlného svědka tam, kde nemůže mluvi t. Jak jsme již v některém z minulých dílů uvedli, poručík Zifčák byl infiltro ván do prostředí disentu a poprve se setkal s Annou Šabatovou již osm měsíců p řed 17. listopadem, 16. března 1989.

V "Pamětech" Ludvíka Zifčáka nacházíme velmi podrobné informace, které ostatně jen potvrzují vše, co jsme doposud jen tušili nebo co nám chybělo úpro vytvoř ení úplného obrazu o zákulisí celé té listopadové absurdní frašky: Zifčák s Petrem Uhlem v těsné spolupráci

Na další, v pořadí již třetí setkání s Růžičkou - Zifčákem již přišla Anna Šabatová se svým manželem ing. Petrem Uhlem. Schůzka trvala hodinu a měla info rmativní charakter. Uhla zajímalo, jaká je situace v Ostravě mezi studenty. Zá věrem se zeptala Anna Šabatová Zifčáka, zda je schopen a ochoten založit "jaké si" hnutí, ve kterém by se soustřeďovaly všechny studentské organizace. Znamen á to sjednotit a vytýčit vlastní program, zaměřený na podněcování studentů pro ti stávajícímu režimu. Uhl to zdůvodňoval tím, že studenti byli vždy hybnou a radikální silou každé demokratické společnosti.

Na tuto nabídku odpovídal Zifčák - Růžička (dle svého tvrzení) vyhýbavým zp ůsobem, a tvrdil, že si není jist, zda by to organizačně zvládl. Oponoval tím, že studenty není jednoduché v této době sjednotit, jelikož mezi nimi panuje v elká názorová nejednotnost. Rovněž nebylo jasné, jaký směr by se měl mezi stud enty vytýčit. Prý někteří radikálové požadují, aby v ČSSR vznikl kapitalistick ý způsob života. Tento směr zastávali především bratři Bendové, Dienstbier mla dší a další synové disidentských vůdců.

Některé skupiny zastávaly názor ponechat socialismus s jinými lidmi v čele státu, což znamenalo odchod zkompromitovaných představitelů politického vedení v čele s Husákem, Jakešem, Bilakem, Indrou, Fojtíkem, Kempným a dalšími soudr uhy.

Zifčákovo - Růžičkovo skromné chování prý na Uhla i Šabatovou výrazně zapůs obilo. Byli přesvědčeni, že právě tento mladý muž se na tuto funkci hodí. Svěd čí o tom i skutečnost, že jej nakonec k této práci "přemluvili" a přislíbili m u pro tuto činnost potřebnou finanční, materiální a propagační podporu. S tímto návrhem poručík StB Zifčák nakonec souhlasil a přislíbil, že se "po kusí studentské hnutí podchytit v jeho sdružení, které by se později mělo změn it na svaz". Tak měla být zaručena jednota všech studentů v celém Českoslovens ku.

Po této nabídce a předání informací na centrále StB se začalo se systematic kou přípravou Zifčáka na vstup přímo do studentského prostředí.

Příprava spočívala i v tom, že nebyl zařazován do žádných jiných akcí, ved ených proti opozici. Ve svém zaměstnání se pohyboval minimálně a seznamoval se s veškerými poznatky, získanými k jednotlivým disidentům.

Studoval i materiály jednotlivých vůdců opozičního hnutí. To vše bylo zaměř eno k jasnému cíli a to pro případ, že by s některými přišel v průběhu své čin nosti do styku. Měl znát silné i slabé stránky jejich osobností.

Tím Zifčák získal velmi dobrou znalost většiny špičkových disidentů a věděl vše o jejich soukromém i veřejném životě. Jen velmi úzkému okruhu zpravodajců se podařilo poznat prakticky veškeré informace, tak jako Zifčákovi. Navázal rovněž mnoho přátelských vztahů se studenty z některých vysokých š kol Brna, Prahy, Ostravy, ale i s lidmi angažujícími se v opoziční činnosti. Postupem času došlo k tomu, že společně s některými skutečnými studenty za ložil Nezávislé studentské sdružení (dále jen NSS), které se později (jak jina k, s tak silnou podporou StB i části opozice) stalo nejsilnějším hnutím mezi s tudenty. Takže Zifčák splnil úkol přesně podle dohody mezi ním a Petrem Uhlem, i přesně dle instrukcí daných jeho zaměstnavatelem, centrálou StB. Dá se tedy směle říci, že Zifčákovo NSS bylo společným projektem Petra Uhla a StB, aniž ovšem jedna ze stran nutně musela o prolínání jejich cílů vědět, čímž ovšem ne ní řečeno, že vědět nemohla.

Analytici StB jako autoři programového prohlášení NSS Uhl na jedné ze schůzek sdělil, že je potřeba vypracovat základní programo vé prohlášení, kterým by se NSS prezentovalo. K vypracování tohoto prohlášení vyzval studenta Váňu a poručíka StB Zifčáka - Růžičku. (Zde je docela možné, ž e šlo v případě Váni rovněž o zakonspirovaného pracovníka StB, jelikož jeho jm éno, které je společně se jménem Fiala uváděno pod různými prohlášeními NSS, s e nepodařilo mezi studenty zjistit. Je tedy docela možné, že jde o další krycí legendy příslušníků StB - dle Zprávy vyšetřovací komise.) Dále Uhl oběma stud entům sdělil, aby se v disidentských kruzích co nejméně zmiňovali o jejich spo lečném spojení, neboť měl obavy, aby nedošlo k jejich diskreditaci pro styky s Chartou 77. Mohlo by rovněž dojít k jejich vyloučení ze studií na vysokých šk olách. Petr Uhl kladl důraz také na to, aby o tom, že za celou akcí stojí on s ám, nikdo nevěděl. Všechno toto bylo podrobně zaznamenáno v agenturních zprává ch a uloženo do operativních svazků.

Po zvážení všech rizik, jimž by se tito "studenti" vystavili při tvorbě takového dokumentu, bylo rozhodnuto zpracovat programové prohlášení NSS tak, aby to odpovídalo nátuře Petra Uhla - tedy řádně ostré se zdůraznění m některých radikálních aspektů "duše studentské". V prohlášení byly např. pož adavky zrušení výuky marxismu - leninismu na školách, svoboda akademické půdy, odchod sovětských vojsk, volby kolegia vysoké školy z řad studentů, zrušit do sazování profesorů do kolegia direktivně shora, právo mít v kolegiu zástupce s tudentů, objasnění roku 1968, odchod zkompromitovaných osob KSČ z politického života, zrušení vedoucí úlohy KSČ apod.

Při sestavování jednotlivých bodů StB vycházela z předpokladu, že když s t ěmito požadavky nepříjde poručík StB Zifčák - Růžička jako první, příjde s něč ím podobným někdo jiný a to by znamenalo, že dominantní postavení ve studentsk é opozici by zaujal někdo jiný, například osoba, kterou by nebylo možné agentu rně obsadit. Tím by StB spousta informací unikla, hrozilo by zde, že by mohlo delší dobu trvat, než by se situace znovu dostala pod kontrolu StB. Na vypraco vávání programového prohlášení Nezávislého studentského sdružení pracocvala sk upina odborníků - analytiků a tak pro ně nebylo velkým problémem toto prohláše ní sestavit.

Dokument donesl por. Zifčák Petrovi Uhlovi k posouzení, kde se setkal s Ra dkem Váňou, který se rovněž dostavil s vypracovaným programovým prohlášením. J ak již bylo uvedeno, tento Váňa byl zřejmě stejně jako "Růžička" krycím jménem dalšího pracovníka StB. V "konkursním řízení" byl nakonec vybrán návrh, který přinesl Zifčák - Růžička. S jeho zněním byl Uhl nadmíru spokojen a za několik dní poté jej nechal zveřejnit v západních sdělovacích prostředcích cestou VIA ve Svobodné Evropě, Hlasu Ameriky a BBC, jako oficiální program NSS. Před tím to programovým prohlášením byly uvedeny také kontaktní adresy vedoucích osobno stí tohoto sdružení, mezi nimiž figuroval i Zifčák - Růžička.

Dopisy začaly na tyto adresy skutečně chodit! Stovky "Zifčáků" v čele velkého podvodu...

Poručíku Zifčákovi se podařilo během krátké doby získat mnoho spolupracovníků , které si závázal ke spolupráci ve studentském hnutí. Tito lidé mu byli také vděčni, že je občas seznámil s některým z předních disidentů a byli připraveni udělat cokoliv.

Později se na scéně objevil i jistý student matematicko - fyzikální fakult y v Praze, který vystupoval pod jménem Petr Fiala (podle všeho zřejmě krycí le genda příslušníka StB). Do čela NSS jej prosadil samozřejmě poručík StB Zifčák .

Petr Uhl byl byl zpočátku pro dva představitele NSS, "Váňu" a "Růžičku", t en však prosadil, aby představitelé NSS byli po vzoru Charty 77 tři, prý pro p řípad zatčení či vyloučení ze studia a navrhl jako třetího svého přítele vystu pujícího pod jménem Fiala. Jeho jmenování zdůvodňoval Zifčák tím, že tomuto čl ověku bezmezně věří, což bylo pro určitou konspiraci velmi důležité. Později se poručíku Zifčákovi vystupujícímu jako student Růžička podařilo do vedení NSS prosadit studentku pedagogické fakulty, která vystupovala pod jm énem Ivana Růžičková. Ani tuto osobu se nepodařilo Vyšetřovací komisi událostí 17. listopadu vypátrat, proto je téměř jisté, že i tato "studentka" byla přís lušnící nebo tajnou spolupracovnicí StB. Toto potvrzuje skutečnost, že poručík Zifčák "Ivanu Růžičkovou" představil jako svoji sestřenici a proto prý nemá d ůvod jí nevěřit.

Petr Uhl i vedení NSS se všemi návrhy Zifčáka - Růžičky souhlasilo, vždyť bylo třeba dostat do vedení tohoto sdružení "naprosto spolehlivé a důkladně pr ověřené" lidi. Už jen skutečnost, že vůdce opozičních studentských seskupení " prověřoval" a jmenoval příslušník StB, hovoří za vše...

Takovýmto způsobem se Zifčákovi podařilo infiltrovat do NSS další své lidi z řad "studentů", a tito lidé pracovali po celé republice. StB tak agenturně podchytila všechny vzniklé skupiny na území ČSSR a měla tak o jejich činnosti dokonalý zpravodajský přehled.

Státní bezpečností a Petrem Uhlem iniciované a Zifčákem založené Nezávislé studentské sdružení mělo ke konci roku 1989 přes dva tisíce přivrženců a stalo se tak největším studentským hnutím.

Aktivita tzv. nezávislých skupin se v Československu rozvinula zejména od začátku roku 1989. Byly to především České děti, Nezávislé mírové sdružení, Hn utí za občanskou svobodu, Demokratická iniciativa, Moravská mládež, Společnost přátel USA, Mírový klub Johna Lennona atd.

Hlavním cílem těchto skupin bylo především vytvoření vlastního programu či prohlášení, přijatelného všemi opozičními skupinami. Za tímto účelem tyto skup iny aktivizovaly vlastní schůzkovou činnost, která ovšem byla pod kontrolou St B a čs. kontrarozvědky. O každé této schůzce se již předem vědělo. Do těchto s kupin se také podařilo infiltrovat tajné spolupracovníky Státní bezpečnosti. P oručík Zifčák říká: "Naše agenturní síť byla v těchto skupinách vždy umístěna na nejvyšších postech, a tak není divu, že se před námi nic neutajilo. STB měla do roku 1989 po celém území ČSSR 130 000 tajných spolupracovníků ( TS), ale jen velmi malé procento z nich byli členy KSČ. Většina z nich byli be zpartijní či přímo členové neformálních struktur. Z tohoto počtu bylo asi dese t tisíc agentů - agentem je občan, který podepsal vázací akt - slib o spoluprá ci s StB.

Je ovšem potřeba vysvětlit, proč vlastně největší aktivita opozičních skup in začala především až na začátku roku 1989, přesněji tzv. "Palachovým týdnem" .

Pokračování příště

Marek KOŘÍNEK

při zpracování byly použity informace z "Pamětí" poručíka Zifčáka - přílohy deníku Špígl.