--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kořínek Marek
Název: Kulisy a zákulisí OF
Zdroj: NN Ročník........: 0005/035 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

KULISY A ZÁKULISÍ OBČANSKÉHO FÓRA aneb jak se vyráběl samet pokračování z minulého čísla

Než se vydáme po dalších stopách přípravy 17. listopadu 1989, který je dodn es nám všem předkládán jako mezník přelomu dvou politických režimů, ponořme se do těchto událostí s pomocí očí přímých účastníků, v tomto úpřípadě zástupců druhé strany pomyslné "barikády".

19. listopadu se sešlo předsednictvo ÚV KSČ, za účelem zaujmout k událostem 17. listopadu rázná opatření. Na tomto zasedání se poprve v historii poválečn é KSČ projevila zásadní nejednotnost členů v názorech na řešení vnitropolitick é situace. Namísto přijetí obvyklých totalitní praxí osvědčených konkrétních o patření (např. vyhlášení vyjímečného stavu, jak tom u bylo v Polsku v roce 198 0), vypadala přijatá rozhodnutí spíše jako polovičatá a neschopná situaci jakk koliv změnit. Zdálo se, jakoby v tomto období bylo každé rozhodnutí poznamenán o strachem z politické odpovědnosti a ničím neodůvodněnou "předposraností", po dobně jak tomu bylo u jiných závažných politických ropzhodnutí v počátku tzv. normalizace po okupaci spojeneckými vojsky v roce 1968.

Co prozrazují policejní svodky

Z obsahu operačních svodek StB je již patrno, že vládnoucí síle KSČ jakoby dochází dech a celá její činnost je poznamenána rozpačitostí a pasivitou. Jen agenmti a zpravodajci přinášejí informace, které však nacházejí své místo již jen v archivech a později u čtenářů.

Informace, obsažené v policejní svodce jako vždy obdrželi členové a kanbdidá ti předsednictva ÚV KSČ, dále Hegenbart, Jireček a Lazar.

"V souvislosti s přípravami výročí úmrtí Jana Opletala," praví se v Doplňující informaci k situaci v Praze, v souvislosti s demons tracemi 17. a 18. listopadu 1989, a k pozadí událostí, "byla zaznamenána podst atná radikalizace organizací SSM na některých vysokých školách. Dne 15. 11. 19 89 byl uskutečněn aktiv studentů Divadelní akademie múzických umění (DAMU), kt erý ve svých závěrech zrušil činnost organizace SSM s odůvodněním, že tato nem á právo zastupovat mládež jako celek. Současně byl vznesen požadavek, aby KSČ neuúplatňovala vedoucí úlohu ve společnosti.

Další setkání studentů se mělo uskutečnit v týdnu od 20. do 24. 11. 1989, kdy měla být založena nová studentská organizace "Nezávislý svaz studentstva". Tato organizace měla svoji činnost vyvíjet v rámci Národní fronty ČSSR. Stejn á situace se opakovala 16. 11. na vysoké škole umělecko průmyslové (VŠUP). Ve stejném období byl zjištěn vznik nezávislého sdružení mladých v čele s e studenty středních škol Tomášem Vodičkou a Matoušem Rejmontem, a "Nezávislého sdružení studentů", soustřeďující studenty vysokých škol, v čele s posluchači Milanem Růžičkou (ve skutečnosti poručíkem StB Ludvíkem Zifčákem - pozn. red.), Radkem Váňou a Petrem Fialou.

Obě tyto iniciativy vycházely ve svých programových prohlášeních obsahově z pamfletu (tento výraz je v policejních svodkách často používán jako název pr o petice občanů dožadujících se základních práv a svobod - pozn. red.) Několik vět. Obě uvedené organizace se chystaly využít výročí úmrtí Jana Opletala k v ystoupení proti vedoucí úloze KSČ, činnosti SSM a politickému sysystému v ČSSR . Výzva k uskutečnění demonstrace vysokoškolské mládeže, obsažená v prohlášení NSS (vedeného poručíkem StB Zifčákem), byla návazně odvysílána v Rádiu Svobod ná Evropa. (O těsných kontaktech poručíka Zifčáka s redaktory Svobodné Evropy a VIA Petrem Uhlem a Annou Šabatovou již víme).

S cílem eliminovat negativní dopad této akce přijaly svazácké a školské or gány opatření k odklonění průvodu z původně navržené trasy (Patologický ústav Albertov, Karlovo nám, Štěpánská, Opletalova, Hlavní nádraží, pomník Jana Ople tala), na trasu Albertov - Vyšehrad. Dále zlegalizovali tuto akci jako společn ou akci SSM a "nezávislých iniciativ." Vzhledem ke stávající politické situaci bylo svazáckými orgány přistoupeno na kompromis, s tím, že za "nezávislé inic iativy" vystoupí člen exekutivy "Kruhu nezávislé inteligence" akademik Katětov . Jeho vystoupení nepřekročilo programové prohlášení KNI a nebylo "otevřeně za měřeno proti socialistickému zřízení ČSSR." Vlastní průběh shromáždění vysokoš kolské mládeže a následné nepovolené demonstrace tzv. nezávislých iniciativ a struktur byly již zachyceny na policejních svodkách.

Studenti po 17. 11.

"V důsledku aktivizace činnosti části vysokoškolské mládeže bylo touto skup inou studentů (především DAMU a VŠE) vydáno prohlášení kritizující zákrok VB d ne 17. 11. 1989 s výzvou k realizaci týdenní stávky studentů a pedagogů vysoký ch škol, k vyrtvoření zvláštní komise pro vyšetření zákroku apod. K této výzvě studentů se na představení realistického divadla na Smíchově připojily více než čtyři stovky osob s rozšířením požadavků na uskutečnění ge nerální stávky dne 27. listopadu 1989 mezi 12. a 14. hodinou a uskutečněním pr otesatních akcí ve všech divadlech ČSSR. S touto výzvou divadelních umělců vys toupila herečka Mílena Dvorská (divadlo E.F.Buriana) na Václavském náměstí 18. listopadu. (O její pozdější diskreditaci se zapříčinil zejména její zeť, vyst upující pod jménem Parsifal Immanuel, známý napsáním knihy Syn člověka a založ ením sekty, do jejichž osidel se dostala jedna z obětí psychiatrie Eva Sadílko vá. I v tomto případě mohlo jít o předem promyšlený tah "režisérů" velkého sam etového podvodu.) Na tuto výzvu reagovala okamžitě všechna pražská divadla a n ěkterá divadla v jednotlivých krajích ČSSR (Liberec, Žatec) zahájením protestn ích akcí spočívajících v zastavení činnosti a čtení výzev.

O celé situaci byly průběžně informovány západní tiskové agentury RSE, HA a BBS prostřednictvím servisu Východoevropské informační agentury VIA, a to ze jména prostřednictvím jednoho z prominentních signatářů Charty 77 Jana Urbana. V jeho bytě se již 18. 11. konala schůzka Helsinského výboru za účastí předse dy polského Helsinského výboru Marka Nowického a představitelky polských "nezá vislých studentů" Krystiny Krause. Provedenými opatřeními (StB) bylo ovšem kon ání schůzky zabráněno. Polským státním příslušníkům Nowickému a Krause byla zk rácena délka pobytu v ČSSR a dne 19.11. v 01. 30 hodin odcestovali do Polska. V souvislosti s prováděnými opatřeními byli předvedeni Jiří Hájek, Jan Štern, Jan Dobrovský a Miloš Hájek, kteří se uvedené schůzky hodlali zůčastnit. Také bylo zabráněno konání schůzky "Nezávislých iniciativ" v bytě Evy Štolb ové dne 19.11.1989 ve 13.00 hod. Na programu jednání tzv. Československé demok ratické iniciativy s vedoucími sekce Sdružení T. G. Masaryka měla být i reakce Československé demokratické iniciativy na bezpečnostní zásah dne 17. 11. 1989 . Celkem bylo v souvislosti s prováděnými opatřeními přeedvedeno 20 osob. U př edsedy předsedy Sdružení T.G.M byl zajištěn text podpůrného prohlášení K pláno vaným akcím studentů, včetně výzvy k generální stávce, odvolání některých funk cionářů apod.

Další opatření byla realizována k zabránění konání schůzky části členů Pen klubu v bytě spisovatele a novináře, bývalého exponenta pravice Karla Šiktance . V této souvislosti bylo předvedeno všech šest členů Pen klubu. Cílem schůzky bylo přijmout prohlášení ke sudentským stávkám a stávkám divadelních umělců v souvislosti se šířenou zprávou o smrti studenta MFF UK Praha Martina Šmída. V této souvislosti byly zápisy a výpovědi s PhDr. Milanem Jungmanem, zaměstnanc em podniku Úklid hl . města prahy a Daniely Špicnerové ve svobodném povolání, získána dokumentace o projevu Petra Uhla ve vysílání rozhlasových stanic Hlas Ameriky a BBC v souvislosti s údajnou smrtí studenta Martina Šmída. Tento proj ev byl zadokumentován získáním magnetofonové nahrávky v Čs. rozhlase. Na Nové scéně Národního divadla v Praze dne 19.11.1989 během odpoledního p ředstavení došlo k mimořádné události, kterou vyprovokovali herec činohry ND B oris Rôsner a šéf činohry ND docent Milan Lukeš. Během představení výše uveden í zaměstnanci zorganizovali na jevišti Nové scény čtení rezolucí, kde vyjadřov ali nesouhlas se zássahem bezpečnosti vůči demonstrantům dne 17. 11. 1989. Na závěr, z popudu M. Lukeše, zpíval herecký soubor a návštěvníci divadla hymnu. Po té se přítomní rozešli. (Jak vidět, i zazpívání státní hymny v divadle mohl o být v řeči policejní svodky nazváno provokací)

Ředitel ND Jiří Pauer na celou záležitost zareagoval tím, že uzavřel prosto ry historické budovy a Nové scény a zrušil večerní představení s odůvodněním, že Národní divadlo nebude sloužit k organizování nezíákonných mítinků. Herci č inohry ND se po tomto rozhodnutí začali shromažďovat v klubu ND. Zde se rozhod lu o vstupu do stávky.

Ve večerních hodinách navštívil ND ministr kultury ČSR s. Milan Kymlička, k terý hovořil s přítomnými zaměstnanci činohry ND. Sdělil, že 19. 11 v Televizn ích novinách ČST v 19.30 hod. bude hovořeno o ustanovení vládí komise, která b ude prošetřovat zásah SNB dne 17. 11. Přítomní slíbili, že jestližeb bude komi se ustanovena v 19. 30 hod., jaslíbil ministr, tak činohra ND odstoupí od plán ované stávky. V 19.30 hodin všichni sledovali vysílání ČST. Vzhledem k tomu, ž e žádné prhlášení o vytvoření vládní komise odvysíláno nebylo, podnikli herci ND z iniciativy Rôsnera další opatření.

Rôsner jako mluvčí činohry ve společnosti dalších tří osob vyšel před ND mez i návštěvníky divadla., kteří měli na večerní představení zakoupené vstupenky, kde se mu během krátké doby podařilo zorganizovat dav cca 500 osob. Dav začal skandovat: "Pauer ven!!!" Následně zavládla v ND vzrušená atmosféra a to i z důvodu, že Rôsner oznámil davu, že ND vstupuje do stávky, a to až do odvolání. Dne 19. 11. 1989 byli do budovy divadla Jiřího Wolkera ve 20 hod. vpuštěni di váci mající vstupenky na původně plánovanépředstavení. Krátce po 20. hodině ji m bylo zaměstnancem DJW přečteno prohlášení, že toto divadlo se připojuje k pr otestní stávce pražských divadel, čímž vyjadřuje nesouhlas se zásahem Bezpečno sti dne 17.11. 1989. Jako náhradní termín původního představení byl určen 17. prosinec 1989. Diváci i pesonál DJW se potom v klidu rozešli. K pokusu o naruš ení klidu a pořádku (dle řeči policejní svodky) formou stávky došlo i v Komorn ím divadle v Plzni, kde byly čteny petice odsuzující brutální zásah SNB. V pro storu hlediště se tohoto narušení zůčastnili členové plzeňské pobočky hnutí "O broda" Stanislav Nedvěd a František Juřička. Plánované představení se neuskute čnilo.

Dne 19. 11. 1989 ve večerních hodinách proběhlo v činoherním klubu v Praze 1 "veřejné diskusní fórum." Tohoto fóra se zůčastnili vedoucí představitelé vš ech opozičních skupin v ČSSR, představitelé kulturní fronty a zástupci vysokoš kolských studentů. (Povšimněme si zejména skutečnosti, že i zde bylo poprve pr o podobnou akci v ČSSR použito názvu "FÓRUM" a že 19.11.1989 ve večerních hodi nách vznikala při podobných "diskusních akcích" Občanská fóra i v jinmých měst ech republiky. Ten samý večer i v Prostějově vystupuje na stupínek radnice zam ěstnanec Slušovického Agrokombinátu Arnošt Kohut a zakládá samozvanou "koordin ační radu" OF).

Činoherní klub byl plně obsazen a zaplněno bylo i předsálí, kde průběh fóra sledovaly další osoby na monitoru průmyslové televize. Převažující část divák ů v předsálí tvořili zástupci kulturní fronty (např. Hanzlík, Brejchová, Kanyz a, Wimmer, Tučný, Svěrák, Josef Dvořák a další.) Vstup do činoherního klubu by l kontrolován organizační službou, která zjišťovala důvod vstupu přicházejícíc h osob. Toto fórum již organizačně řídil Václav Havel, který přednesl čtyřbodo vé prohlášení, předkládané alternativní návrhy a četl a doplňoval usnesení FÓR A. Z dalších osob, které v průběhu akce vystoupily, můžeme jmenovat Rudolfa Ba tťka, Kantůrka, Hradílka, Vondru, Kocába a další. Cílem fóra bylo "sjednotit j ednotlivé nezávislé oiniciativy a vypracovat společné prohlášení, které má být deseti zástupci předloženo předsedovi vlády ČSSR dne 20. 11. 1989. Na fóru ro vněž vystoupil neustanovený vysokoškolský student DAMU, který zde přečetl proh lášení studentů DAMU. Toto prohlášení začíná preambulí "Rok 1989 je rokem obuš ků a krve."Dále jsou v prohlášení kladeny ultimativní požadavky na odstoupení ministra vnitra ČSSR, přešetření a potrestání příslušníků, kteří se zůčastnili zásahu dne 17. 11. 1989, zrušení 4. článku Ústavy o vedoucí úloze KSČ, neschv alovat žádné zákony parlamentem, odstoupení dalších představitelů strany a stá tu v čele s Miloušem Jakešem a Miroslavem Štěpánem. Za účelem rozšiřováni toho to prohlášení vznikne vznikne 20.11. 1989 na fakultě DAMU "koordinační výbor s tudentů", který bude mít mj. za úkol agitovat za realizaci generální stávky 27 . 11. 1989 od 14. OO do 17.00 hod. Studenti DAMU prohlašují, že jakýkoliv dial og se státní mocí není možný, je nutné jít na otevřenou konfrontaci, což se po tvrdilo vývojem posledních událostí.

Vyvrcholením fóra bylo přečtení a schválení "Prohlášení" diskusního fóra, které přednesl Václav Havel. Doplnil je o připomínky vzešlé z pléna. Toto proh lášení bude předloženo státním orgánům. Účastníci fóra se rozešli za zpěvu stá tní hymny."

Státní a stranické vedení mlčí

O tuto agenturní zprávu a policejní svodku již nemá nikdo ze stranického a státního vedení ani zájem...

Zajímavé a situaci plasticky dokreslující je i svědectví jednoho ze synů Mi louše Jakeše:

Milouš Jakeš vzpomíná na den 17. listopadu "V den převratu jsem byl normálně v zaměstnání. Cestou jsem se stavil pro c hlebíčky, protože jsme připravovali oslavu narozenin dcery Pavly... Oslava trv ala asi do osmi večer, aby děti mohly jít spát... Ani my jsme dlouho neseděli, protože v průběhu dne jsem se zůčastnil recepce palestinského velvyslanectví v hotelu FÓRUM. Ne, nevzpomínám si, přemýšlí Milouš Jakeš, že by někdo se mnou mluvil o nějaké studentské demonstraci... Rodinná oslava byla byla jednou z m ála příležitostí, kdy jsme se mohli všichni sejít a o žádné politice má žena n edovolila mluvit. Ano, dědeček, můj otec, (generální tajemník KSČ Milouš Jakeš ) se oslavy narozenin samozřejmě zůčastnil, ale brzy odjel... Chtěl s babičkou odjet na víkend na Orlík. Ne, ne, vrtí odmítavě hlavou, "nikdo otci netelefon oval, ani on sám. Byla to nerušená rodinná oslava, při které jsme chránili int imitu rodinného setkání.

Vše, co jsem věděl o studentské manifestaci bylo to, že se má konat 17. li stopadu k výročí Opletala, ža má být na Albertově a že je akce povolena. Nehov ořili jsme s dědou o těchto problémech, ani když jsme bylo spolu sami... O výsledku manifestace jsme se na Národní třídě jsme se jako všichni ostatn í občané dověděli ze sdělovacích prostředků, z televize.

Až v neděli večer jsem odejel na Mezinárodní svaz studentstva v Pařižské 2 1, kam jeho předseda Pepík Skála svolal neformální setkání pozvaných osob, mez i nimiž jsem byl i já. Takové setkání se se u příležitosti Opletala konalo kaž doročně. Už před příchodem jsem věděl, že měl při demonstraci zahynout nějaký student. Pro tuto událost se neformální posezení neuskutečnilo... Samozřejmě, že do doby, než jsme se rozešli, se o Národní třídě hovořilo. S kála nám dokonce ukazoval stanovisko Městského výboru SSM..." Tolik svědectví Milouše Jakeše juniora.

Pasivita nebyla v době okolo 17. listopadu tedy jen na straně převážné větš iny skutečné protikomunistické opozice, která si nechtěla nijak pokazit image kolaborací se špičkami SSM nebo pochybnými vedeními různých studentských inici ativ složených z dětí nomenklaturních stranických kádrů a ovládanými nitkami S tB, ale i v samém tehdejším centru vedení KSČ a státu. Václav Havel se 17. lis topadu rekreoval na chalupě v Hrádečku u Trutnova a Jakeš slavil narozeniny. Z řejmě za jejich zády již ovšem na plné obrátky pracovala úplně jiná mašinérie, ve které svoji úlohu sehrály mnohé z osob, které dnes zastávají vysoké státní funkce.

pokračování příště Marek KOŘÍNEK