--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kořínek Marek
Název: Nejen o Martě Chadimové
Zdroj: NN Ročník........: 0005/034 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Nejen o Martě Chadimové Vinen je systém pošlapávající právo

Jedovatě žlučovité poznámky a výlevy krokodýlích slz nad nemožností "nezávi slého" soudu odsoudit disidentku Martu Chadimovou jen na základě nepodložených tvrzení podobně "nepředpojatých" svědků a někým neznámým zfalšovaných "důkazn ích materiálů", se objevily v informačních mediích a slyšet se nechali hlavně představitelé a stoupenci KSČM, Levého bloku, SČK a jim podobný ch stran a hnutí, jejichž zaměření a činnost je

možno kvalifikovat jako

trestné činy dle paragrafů 260 a 261 tr. zákona, ovšem "nezávislou" justicí j e u nás tato trestná činnost tolerována a tím nepřímo podporována. Ne nadarmo si Ortman s Grebeníčkem tak rádi notují o bezvadně fungující justici a tak čas to používají nehorázných lží o její nezávislosti.

Na Hradě se rozsvítilo?

Rozhodnutí prezidenta republiky Václava Havla zastavit nesmyslné a neúměrn ě dlouho se vlekoucí stíhání Marty Chadimové v mnohem připomínající čarodějnic ký proces z dob církevní inkvizice, sice rozhodně nepřišlo včas, ale buďme rád i, že přece jen někdo dostal alespoň špetku rozumu, kterého je v rozhodnutích našich politiků tak žalostně málo, jak šafránu. Děkujme prozřetelnosti, že pře ce jen konečně Václavu Havlovi dle jeho slov došla míra trpělivosti nad sledov áním inkvizičního procesu vedeného samosoudcem JUDr. Hodouškem a hemžícího se nejrůznějšími procesními "pochybeními" směrovanými vždy v neprospěch obviněné, když Marta Chadimová již byla v tak mizerném zdravotním stavu, že nemohla při jímat potravu a hrozil jí osud Pavla Wonky.

Že by se už konečně alespoň na pražském Hradě v některých hlavách rozsvíti lo a začalo se již pomalu, ale jistě upouštět od báchorek a mýtů o nezávislost i doživotně jmenovaných komunistických soudců, z nichž podstatnou část zaujíma jí justiční zločinci, kteří se již nejméně pět let měli ze svých zločinů pácha ných jménem "socialistické" republiky zodpovídat?

Konečně už možná "někomu" došlo, že starý pes se novým kouskům nenaučí. Ti to soudci byli před nástupem na studium komunistických právnických fakult větš inou vychováváni v duchu "věrného spojenectví strany a lidu" a k materialistic kému chápání světa bez znalostí pojmů jakými jsou morálka, ochrana slabšího si lnějším a pod. Svými komunistickými rodiči, učiteli a následně agenty StB v ta lárech vysokoškolských profesorů bylo utvářeno jejich deformované chápání práv a a pojmy tvořící základní právní kodex ve všech vyspělých systémech světa byl y v jejich vědomí nahrazeny vědomím bezvýhradné oddanosti cílům zločinecké org anizace, která je jmenovala a platila. Během své praxe ve službách zločineckéh o režimu se ještě stačili pořádně zkompromitovat naprostou ignorancí právních norem vyšší síly, jakými jsou mezinárodní závazky v humanitárních otázkách, po litických právech a jiné podobné normy. Jejich jmenování bylo většinou podmíně no právě nedostatkem odvahy, tvárností, servilitou a dalšími vlastnostmi podmi ňujícími schopnost "držet hubu a krok," a podepisovat předem nadiktované rozsu dky sesmolené bez ohledu na zákon někde na OV, KV či ÚV KSČ. Přesně dle slogan u po nás potopa a zanámi okupační tanky...

Příliš nechutné ovoce

Musíme konstatovat, že trpké ovoce s příchutí marasmu, pohrdání zákonem, e tikou, lidskostí a v mnohých případech i základními normámi slušného společens kého chování, vzešlé z nepochopitelné naivity nebo zlého úmyslu zákonodárců, k teří ponechali zločince ve svých dosavadních funkcích a obdařili je definitivo u a ochranou před oprávněnou kritikou za pomocí totalitního paragrafu 156 tr. z. o slovním útoku na veřejného činitele, začíná již chutnat nesnesitelně odpo rně.

Z české justice se zcela zákonitě již stává hnijící mrtvola a bohužel proza tím neexistuje pohřební služba, která by tuto odporně tlející a páchnoucí masu byla schopna zlikvidovat a justiční paláce po ní vydensifikovat, aby se ještě po jejich zbytcích někde nemohly rozmnožovat další choroboplodné zárodky. Ryba páchne od hlavy

Stejně jako tento vodní živočich, i pach mrtvolně se rozkládající justice s e šíří do všech stran směrem od její hlavy.

Ministr Novák se k rozhodnutí Václava Havla zastavit stíhání Marty Chadimové p ostavil tak, že se ukázaly jako naprosto liché jakékoliv spekulůace o jeho seb emenších morálních předpokladech vykonávat svoji funkci, do které nastoupil po dlouholeté praxi prominentního advokáta. Ne každý advokát byl komunistickým s tátem obdarován takovým privilegiem, aby se mohl během své práce seznamovat se státním tajemstvím, jako JUDr. Jiří Novák. Zde bychom mohli hledat kořeny sou časného postoje ministra dnešní inverzní spravedlnosti k uměle vykonstruovaným trestním stíháním skutečných disidentů, jakými jsou např. Jiří Wonka, Petr Ci bulka, Marta Chadimová a další. Na základě minulosti ministra Nováka se nám ji ž výrok o "syčáku" Pavlu Wonkovi jeví již jako normální vyjádření názoru býval ého komunistického prominenta na jednoho z nejpřednějších disidentů a oběti st átního teroru. Nepřístojné je pouze místo, které nositel těchto názorů a propa gátor převrácených hodnot zastává.

Proč nebyl JUDr. Hodoušek vyloučen?

Po třech letech trvání procesu přišel pan prezident na "převratný objev," ž e soudce JUDr. Hodoušek mohl vést proces na základě své osobní předpojatosti v e věci.

Proč nemohl být z projednávání vyloučen v okamžiku, když začal dělat první procesní chyby v neprospěcgh obžalované?

Dá se říci, že v dnešní justiční praxi není nijak lehké docílit vyloučení s oudce, vyšetřovatele nebo státního zástupce (ani soudního znalce, jak můžeme d okladovat) pro jeho osobní předpojatost danou jeho vztahem k účastníkům nebo k projednávané věci. Vyloučení soudce je obtížné v občanskoprávním řízení, kde o vyloučení soudce většinou rozhoduje jemu názorově spřízněný kolega nosící ča sto ještě větší kus "másla na hlavě" než on, líšící se od něj jen poněkud delš í praxí ve službách zločineckého režimu, protože na funkci soudce odvolacího s oudu je předepsán větší počet let strávených v justici, v trestním řízení je t o již téměř nemožné. Polistopadový trestní řád (prý v zájmu urychlení trestníc h kauz, proč tedy neutvořit rovnou stanné soudy, tam to jde ještě rychleji, ge stapo by nám jistě dalo za pravdu) dává podjatým soudcům doposud bezprecedentn í možnost samorozhodování o námitkách své předpojatosti. Proti rozhodnutí soud ce, který dělá procesní chyby v neprospěch jedné ze stran a sám rozhodne o své nepředpojatosti, je sice možné podat stížnost, o ní však rozhoduje opět jemu názorově spřízněný kolega, se kterým chodí na pivo, na tenis, na golf ... dopl ňte si sami, se kterým mají společnou minulost ve službách zločinu a vždy se n avzájem podrží.

Dá se tedy směle říci, že pokud procesními "chybami" soustavně poškozovaná strana neprokáže např. rodnými listy nebo výpisy z matrik přímý příbuzenský po měr sodce a např. státního zástupce, což se obvykle nestává, samosoudce si o s vé nepředpojatosti rozhodne sám a v případě, že má osobní zájem nebo zájem z p ozice skrytého člena určité organizace poškodit obžalovaného např. jen proto, že obžalovaný je aktivním bojovníkem proti této organizaci nebo soudcově ideov ému zaměření, nebo mu jeho disidentská minulost příliš nastavuje zrcadlo jeho zločinecké minulosti, návrh na své vyloučení jednoduše zamítne. O své nepředpo jatosti totiž rozhodne právě proto, že je ve věci předpojat a nechce připustit , aby jemu nepohodlného obžalovaného dostal do rukou někdo objektivnější. Tak nám zde zase zuří boj mezi příslušníky zločinecké justice komunistickéh o režimu a jejich obětmi. Jen škoda, že na možnost předpojatosti JUDr. Hodoušk a přišel prezudent Václav Havel tak pozdě...

Možnost předpojatosti JUDr. Vostrejšové nebo JUDr. Trojánka, soudců Městskéh o soudu v Praze, kteří dle podobných, komunistickým režimem zavedených zásad r ozhodovali spory, ve kterých byl prezident republiky stranou žalovanou, mu již tolik nevadila. Stejně tak, jako mu zřejmě příliš nevadí systém, který převrá cení hodnot, mezi které patří i např. tolik proklamované a neustálým opakování m již ošoupané vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí, připouští. Sametovou justicí naprosto znechucen

Marek KOŘÍNEK