--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kořínek Marek
Název: Kulisy a zákulisí Občanského fóra
Zdroj: NN Ročník........: 0005/027 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
KULISY A ZÁKULISÍ OBČANSKÉHO FÓRA aneb jak se vyráběl samet
Prostějov je zhruba padesátitisícové město na severním okraji jihomoravskéh o kraje, jehož polohu určuje soutok dvou malých říček, Romže a Hané. Jen málok teré město v republice se může pochlubit hned několikerým prvenstvím ve spojen í s odporem proti před i polistopadovému komunismu, prvním masovým vystoupením proti komunistické vládě na jaře 1953 a první demonstrací proti sjezdu KSČM v roce 1993, na kterém také došlo k rozdělení této protizákonně registrované st rany. Bohužel je město Prostějov spojeno i s primátem, který mi nedávno prozra dil jeden pracovník hospodářské kriminálky, a to sice tím, že machinace s celn ími deklaracemi na lehký topný olej, které mají za následek mnohamiliardové da ňové úniky začaly právě v Prostějově a to již před dvěma lety. Nadřízené orgán y ministerstva vnitra tehdy přikázaly kriminalistům dát od "toho" ruce pryč. T olik údaje od jednoho z nejpovolanějších. Ministr hospodářství Karel Dyba poch ází rovněž z Prostějova a mnohamilionovou částkou dotované tenisové kurty jsou u Hloučele na Sportovní ulicí postaveny prý jen jeho zásluhou. Podíl LTO na t omto projektu, na kterém se se svou raketou tak rád prohání předseda vlády - s ociální případ Václav Klaus, je prý již veřejným tajemstvím prostějovských kri minalistů. "Prostějov je líheň vnitráků", prohlásil ministr vnitra Jan Ruml př i návštěvě Prostějova v říjnu loňského roku a neopomenul dodat, že s Prostějov áky má ty nejlepší zkušenosti. Určitě měl na mysli zejména ředitele technické správy Františka Filouše, za jehož působení pod náměstkem Arnoštem Kohutem se s pomocí permanentky platné ve všech, i nejtajnějších prostorách ministerstva vnitra procházel katalyzátor podvodu století Viktor Kožený. Protože všechno so uvisí se vším, jak již dávno přede mnou řekl jeden učený člověk, mnohé z proza tím jen tušených souvislostí (téměř jak dle Ludvíka Součka) nám budou mnohem j asnější, podíváme-li se trochu blíže a v širších souvislostech, za jakých okol ností se prostějovští vnitráci "vylíhli". Lze mít dle získaných informací za v elmi pravděpodobné, že stejně jako hlavní koordinační centrum v Praze, i krajs ká a okresní občanská fóra, z nichž se vivinula příslušná regionální koordinač ní centra, vznikla podle jednotného scénáře s předem vytipovanými aktéry. V té to doposud nezmapované oblasti doposud není ještě zcela jasno, uvítáme proto j akékoliv informace z kteréhokoliv města republiky, abychom mohli pro námi před loženou hypotézu získat podpůrné údaje.
Dnes je již každému inteligentnímu a slušnému českému i slovenskému občanu v podstatě jasné a snadno pochopitelné, že události okolo 17. listopadu 1989 b yly dlouho předem důkladně připravované a to tak, aby ani sebemenší změna nemo hla být ponechána náhodě nebo přirozenému a spontánnímu politickému vývoji. Ji ž příchodem Gorbačova do Kremlu se v celém východním bloku a tedy i u nás přip ravovaly osoby, které měly ve státních, hospodářských a mocenských funkcích vy střídat již zkostnatělou a senilní komunistickou garnituru, která již byla pro nezbytné navázání hospodářské kontinuity s okolním vysoce vyspělým světem již naprosto nepřijatelná.
Již poslední předlistopadový předseda vlády Ladislav Adamec se občas nechal slyšet, že "změny ano, ale ne nějaká krvavá účtování". Z jeho slov bylo již n ejméně rok před listopadem zřejmé, že na nějaké té "zlaté střední cestě", kter á by zachovala integritu kozy i přes nutnost naplnění trávícího traktu onoho o brazného vlka, se již horečnatě pracuje. Občasné zprávy, ze kterých byla cítit zdánlivě nepochopitelná aktivita příslušníků těch nejvyšších stranických a st átních špiček ve směru zjišťování účetních hodnot nemovitostí v doposud státní m vlastnictví, (později si zmíněné nemovitosti nakupovali ve veřejných dražbác h) nasvědčovala čím dále tím více jasnější skutečností, že mocenské složky se chystají na převzetí moci kapitálu, když se jim již moc politická ztrácí jak p ropadající se půda pod nohama.
Již v Analyze 17. listopadu od Miroslava Dolejšího je zmínka o úloze vedouc ího 13. oddělení ÚV KSČ Rudolfa Hegerbanta při přípravě celého toho absurdního divadla, které náši zem přivedlo až k obdržení onoho "čestného" přízviska "Ab surdistán".
V červnu 1987 došlo ke schůzce Gorbačova s Reaganem v Moskvě a ještě tentýž rok byla provedena výměna okresního tajemníka v Gottwaldově, kterým se nestal nikdo jiný, než pozdější vedoucí 13. oddělení ÚV KSČ Rudolf Hegenbart. Projekt akce KLÍN, který měl za cíl průnik agenturních prostředků StB do op ozičních struktur, zejména Charty 77 za účelem jejich ovládnutí a podřízení ko ntrole StB byl vypracován ke dni 24. června 1987. Nakolik byla tato akce pro k omunistickou nomenklaturu úspěšná, si uvědomíme, když si spočítáme, kolik např íklad signatářů Charty 77, zejména těch po roce 1985, se dnes objevilo ve vyso kých státních a mocenskopolitických funkcích, a dáme-li to všechno do kontextt u s jejich předlistopadovou i polistopadovou problematickou a do běžného kolor itu skutečné protikomunistické opozice velmi špatně zapadající činností. Občanské fórum v Prostějově bylo založeno velmi podobným způsobem, jako v j iných městech republiky. Večer 22. listopadu vystoupil na schody prostějovské radnice dřívější spoluvězeň a později spolunáměstek ministra vnitra Jana Rumla , zaměstnanec prostějovské expozitury JZD Slušovice, výpočetní stanice statist ického úřadu se sídlem na Sídlišti Svobody v Prostějově, Arnošt Kohut. O tom, zda byl do cely nasazen jako agent Kohut na Rumla či tomu bylo naopak, se dodn es vedou vážné spory a tato otázka není doposud dokonale objasněna. Ihned poté se k němu přidala Mirka Franková a několik dalších, kteří byli ihned Kohutem představováni jako "zástupci lidu", a dotazem, zda si je "lid" jako zástupce p řeje a následným revoluční eufórií poznamenaným potleskem "zvoleni". Málokdo z Prostějováků se tehdy zamýšlel nad několika nesrovnalostmi, které naopak přemýšlející část veřejnosti vyloženě bily do očí. V době, kdy se ješt ě nevrátil z ilegality jeden signatář Charty 77 Stanislav Devátý, kterého JZD Slušovice vyloučilo z řad svých členů, jiný signatář Charty 77 (signatářství z roku 1988) Arnošt Kohut používá pro činnost OF několik slušovických počítačů včetně faxů, kopírek a modemů a k tomu všemu ještě navíc služební automobil s logem JZD Agrokombinátu Slušovice na dveřích. Dokonce ještě Kohutem založené a jím výhradně používané Nezávislé Tiskové Středisko na Svatoplukové třídě v Pr ostějově blízko nádraží bylo ještě na začátku června 1990 zvenčí označené jako NTS, což byla značka tchajwanských a jiných "šikmookých" počítačů kompletovan ých, oživovaných a za mnohonásobně přemrštěné ceny prodávaných JZD Slušovice. Byl-li původ technických prostředků používaný k činnosti Občanského fóra pr apodivný, potom ještě podivnější byl původ lidí, kterými se Kohut při zakládán í okresního koordinačního centra obklopil.
Jedno z nejvýznačnějších postavení v koordinačním centru zaujal bývalý prac ovník státní bezpečnosti, předúnorový národní socialista, poté komunista Jiří Zaoral, který je též veden v registrech tajných spolupracovníků StB pod krycím jménem Miluše. Tento osmašedesátník působil v OF jako manažer Arnošta Kohuta, a dosti ostrým způsobem se Kohuta zastával a prosazoval jeho zvolení a koopta ci na místo poslance.
Další takovou diskutabilní osobou byl JUDr. František Látal, který v předli stopadovém období působil jako podnikový právník n.p. Hanáckých Železáren v Pr ostějově. V koordinačním centru pracoval společně se svým stejnojmenným synem Františkem Látalem, který stejně jako on nikdy nic společného s disentem nebo s jakoukoliv jinou protikomunistickou opozicí neměl absolutně nic společného, v osmdesátých letech studoval práva, ovšem studium nedokončil. Je všeobecně zn ámo, že k přijetí na právnickou fakultu byl základní podmínkou kádrový profil. Z Františka Látala mladšího se také, později "vylíhl" jeden z prostějovských "vnitráků", které si Jan Ruml tak výsostně pochvaluje.
Ing. Miroslav Zikmund, syn známého atleta Miroslava Zikmunda byl v předlist opadovém období pracovníkem technické správy OÚNZ, ovšem prostějovské veřejnos ti a zejména hudebníkům byl znám především jako člen okresního poradního sboru pro činnost lidových hudebníků, ve kterém působil zejména jeko člen komise pr o posuzování ideologické a hudební úrovně hudebních těles, která přehrávkou př ed touto komisí mohla získat oprávnění k veřejnému vystupování. Dá se tedy smě le říci, že tento jinak bezesporu schopný hudebník mohl svůj údajný protikomun istický postoj vyjádřit účinnou formou už jako člen tohoto poradního orgánu, k terý pod vedením metodika Kobedy v mnoha případech likvidoval poměrně velké mn ožství hudebních skupin i za to, že při svých vystoupeních používali tzv. burž oazních řečí, angličtiny, němčiny či francouzštiny.
Tiskovou mluvčí se v prvních dnech prostějovského OF stala jeho manželka Ja na Zikmundová, která jako metodická pracovnice okresního kulturního střediska pro výtvarný obor působila v ideologickém směru podobně jako její choť. pokračování příště
Marek KOŘÍNEK