--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Kořínek Marek
Název: Bílé pláště a svěrací kazajky...
Zdroj: NN Ročník........: 0005/021 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Bílé pláště a svěrací kazajky opět ve službách svých dřívějších chlebodárců

Zneužívání psychiatrie k politicky motivované persekuci má již svoji histori i v celém bývalém sovětském bloku, kde se jí zneužívalo zejména k likvidování samostatně myslících občanů, kteří svojí inteligencí a schopnostmi vysoce přev yšovali příslušníky vládnoucí debilní lůzy. Tato zločinná praxe likvidace nepo hodlných spoluobčanů se v určité míře provozovala i v ČSSR, ČSFR a bohužel se praktikuje i dnes v "demokratické" České republice.

Není tomu příliš dávno, kdy zástupce České republiky ve Světové asociaci psy chiatrů a ředitel Psychiatrické léčebny v Brně černovicích primář MUDr. Jiří P ejchl prohlásil, že psychiatrie se již v ČR nezneužívá. Z hlediska lékařů tomu tak skutečně může být, i když signály z různých konců republiky a množství př ípadů zneužívání psychiatrie dokumentovaných v archivu naší redakce napovídá o pravém opaku. Jedno velké nebezpečí zde stále hrozí. Tím je dosavadní právní úprava trestního řádu, podle které může kterýkoliv vyšetřovatel bezdůvodně umí stit kteréhokoliv občana na kterého si prstem ukáže, nejen do cely předběžného zadržení na 48 hodin, ale i na dva a více měsíců na "pozorování" v uzavřeném oddělení psychiatrického ústavu.

Léta praxe prováděné komunisticko fašistickým totalitním režimem vytvořila pro represivní orgány jedno z osvědčených "schémat", které se pro zločinecký r ežim ukázalo natolik nepostradatelným, že se bez jeho uvádění do praxe neobejd ou ani dnešní extébáčtí a posttotalitní vyšetřovatelé, různí zločinci v černýc h soudcovských či státně zástupcovských talárech, kteří vylézají ze svých děr jako potkani po špatně provedené deratizaci z kanálů a za pomocí armády pohůnk ů v nových modročerných uniformách a povolných psychiatrů znovu likvidují proj evy nespokojenosti obyvatelstva se současným stavem justice a policie neočiště ných od komunistických zločinců.

Při likvidaci nepohodlného občana za pomocí zneužití psychiatrie se většino u postupuje dle tohoto schématu:

1. fáze: Pod záminkou např. podepsání dlužního úpisu nebo jiné běžné triviální záležitosti je občan přepaden (obvykle ve svém bytě) vícečlennou hlídkou poli cie. Přepadení se koná v bytě občana zejména proto, že je tam mnohem větší pra vděpodobnost, že občan vědom si nedotknutelnosti svého obydlí obvykle použije na adresu vetřelců nepříliš lichotivých výrazů.

2. fáze: Na příčinu, která byla záminkou vpádu uniformovaného komanda do bytu občana se jakoby "zapomene" a občanu je předloženo obvinění z verbálního útoku na veřejného činitele dle totalitního paragrafu 156 tr. zákona. 3. fáze: Obvinění z útoku na veřejného činitele proti narušiteli obydlí a tedy osobě, která překročením svých pravomocí se ochrany veřejného činitele zbavil a, by měl poměrně malou šanci obstát před soudem a policie si je toho velmi do bře vědoma. Ze strachu o záchranu před trestním stíháním svých přáslušníkům z trestných činů zneužívání pravomoci veřejného činitele nebo porušování domovní svobody a jiných podiobných deliktů, kterých se obvykle při těchto zákrocích policisté dopouštějí, vstupuje případ do fáze čtvrté, ve které již figurují tz v. soudní znalci z oboru psychiatrie.

4. fáze: Zdařilost provedení této fáze je pro represivní složky velmi důležitá , neboť "zabíjí dvě mouchy jednou ranou". Případ může být zahrán do autu na zá kladě "zjištění", že osoba se "dopustila útoku na veřejného činitele ve stavu nepříčetnosti a pro svůj duševní stav není schopna chápat smysl trestního říze ní", za druhé odpadá dokazování před soudem, protože trestní stíhání se z výše uvedeníého důvodu zastavuje. V praxi to znamená, že se již vůbec nedokazuje, zda k útoku na veřejného činitele vůbec došlo. Namísto toho je soudem vysloven a tzv. ochranná léčba, která je prováděna ústavní formou pod dohledem soudu. J de vlastně v důsledcích o odsouzení občana k vězení, pouze s těmito rozdíly: a) Do vězení je možné zavřít pouze pravomocně odsouzeného, v "ochranné léčb ě" je člověk vězněn na uzavřeném oddělení v psychiatrickém ústavu, aniž by mu byla dokázána jakákoliv vina na spáchání trestného činu. K ochranné léčbě stač í jen obvinění napsané policejními orgány.

b) Trest odnětí svobody se vyslovuje na dobu určitou, přičemž vězeň může bý t po odpykání části trestu propuštěn na svobodu. Ochranná léčba se vyslovuje n a nijak neurčenou dobu, záleží jen na libovůli soudce ve spojení s ošetřujícím psychiatrem, jak dlouho bude občan vězněn v uzavřeném pavilonu psychiatrické léčebny.

c) Odsouzený k tzrestu odnětí svobody má ve vězení mnohem více práv než pa cient na uzavřeném oddělení. Vězni nesmí být napřáklad odpíráno odesílání úřed ní pošty, což "pacientovi" zpravidla odpíráno je a v mnoha případech mu nejsou poskytnuty ani psací potřeby pro napsání dopisu právnímu zástupci. d) Odsouzený ve výkonu trestu se bna rozdíl od "pacienta v ochranné léčbě " pohybuje jen mezi morálně více či méně narušenými jedinci, což na něj může p ůsobit mnohem méně depresivně než soužití s těžce duševně chorými skutečnými p acienty na uzavřeném oddělení.

e) Odsouzený se po odpykání trestu a jeho zahlazení stává plnoprávným obč anem, zatímco člověk propuštěný třebas jen z krátkodobého pozorování v PL je d o smrti poznamenán a společnost takového mčlověka přijímá s mnohem většími výh radami než odsouzeného propuštěného z vězení.

V současné době se hovoří o novelizaci trestního řádu a trestního zákona. M á-li se naše republika alespoň trochu přiblížit k tomu, co se nazývá právním s tátem, bude nezbytné nejen očistit justici a policii od zkompromitovaných zloč inců a živlů neznajících pojmy, jakými jsou právo na život, na ochranu před za sahováním do soukromého života apod., ale bude třeba z legislativy nadobro vym azat přežitky totality, jakými je existence podobných paragrafů jako ş 156, ş 102, ş 103 a vytvořit takovou úpravu, která by zamezila zneužívání psychiatrie dle výše popsaného schématu.

Marek KOŘÍNEK Člen republikové rady OIOK vězněn v blázinci

Komunistický zločinec na místě předsedy senátu OS v Jihlavě Ve středu 17.května dopoledne přepadlo šest policistů člena republikové rady OIOK a člena Syndikátu novinářů ČR, Milana Kočíka na jeho pracovišti v rehabi litačním středisku FIT hotelu ve Žďáře nad Sázavou. Tomuto pokusu o likvidaci nepohodlného občana za pomocí psychiatrie předcházelo obvinění z útoku na veře jného činitele, kterého se měl Milan dopustit ve chvíli, kdy se poliocejní hlí dka v jeho bytě dopustila trestného činu poručování domovní svobody. V pondělí jsme měli možnost s tímto našim redaktorem udělat telefonický rozhovor: NN: Mohl by jsi nám podrobně popsat, jak tvoje přepadení policejní hlídkou vyp adalo?

Milan Kočík: Minulý týden hlídkovala vozidla policie před mým domem. Pokaždé s e mi ale podařilo jim nějak uniknout. Ve středu opět hlídkovali. Navzdory tomu jsem demonstrativně vyšel z domu ven, s nákupní taškou v ruce. Policejní auto se za mnou pomalu rozjelo, začali na mne z auta křičet a já jsem se vrátil do mů a zabouchnul za sebou dveře. Z oken bytu jsem si jejich auto několikrát vyf otografoval. Oni přejeli přez silnici a zaparkovali u pošty. Potom jsem vyšel z domu zadním vchodem, obešel jsem dům a spěchal do zaměstnání, protože jsem t am měl objednanou klientelu. Obsloužil jsem dva klienty a potom přišla policie . Nechal jsem je počkat v čekárně než dokončím práci, což udělali, ale když js em z čekárny vyšel, čekali na mne s videokamerou a nutili mě k převzetí dopisu od okresního soudu v Jihlavě. Obsahem dopisu bylo zamítnutí mojí žádosti o zm ěnu soudních znalců a o odklad nástupu vyšetření z důvodu mého pracovního vytí žení v rekondičním středisku, kde provádím rehabilitační a zdravotní masáže. P od tím byl podepsán samosoudce JUDr. Ilja Libenský. Dopis mi tedy přečetli a a niž by mne nechali dojít si zpět pro mé věci, uchopili mne a vedli do chodbičk y před výtahovou šachtu. Tam mi okamžitě nasadili pouta a v těchto poutech mne vedli před členy personálu hotelu, rekreantů, mých klientů a před přihlížejíc ími lidmi na ulici do policejního vozu. Na policejní stanici mne nechali asi h odinu sedět v poutech, než mi pota vyměnili za zvláštní zesílená pouta, tzv. " medvěda" a převezli mne do psychiatrické léčebny v Jihlavě. Když se mnou na př ijímacím oddělení lékařka sepisovala dokumentaci, policisté mi chtěli pouta su ndat, to ovšem lékařka nedovolila s odůvodněním, že se mne bojí. Přestal jsem tedy s touto "lékařkou" komunikovat a když se mne ptala na moji zdravotní poji šťovnu, řekl jsem ji, že pojišťovna je mým smluvním partnerem a nedovolím, aby takovou lumpárnu, jaká se zde na mne praktikuje, hradila. Adresu pojišťovny j sem ji tedy nesdělil. Na to mi řekla, že "to" zaplatím sám. Já jsem odpověděl, že když si to zosnovala policie, ať si to také sama zaplatí a tím naše debata skončila. Když mne vezli spoutaného na oddělení, již ve voze mne začal primář oddělení a určený soudní znalec dr. Černý napadat, že prý si "moc dovoluji" a pod., celkově se ke mne choval dost vulgárně. Za doprovodu šesti policistů a v "medvědu" mne dovedli až na oddělení. Zde mne odpoutali, přičemž jeden z pol icistů si ulevil poznámkou, že raději by takhle zatýkal opravdového zločince. (Mimochodem v době, kdy policejní pohotovostní hlídky špiclovaly okolo domu Mi lana Kočíka, na druhém konci města čtyři příznivci hnutí Skinheads ubili beseb alovou pálkou romského občana - pozn.red.) Můj první kontakt s lékařem či prim ářem se odehrál až na vizitě v pátek, kdy mi sdělili, že mé vyšetření bude trv at dva měsíce a mají právo je až o měsíc prodloužit, podle toho zda budu spolu pracovat či ne. Vysvětlil jsem mu tedy, že dle zákona mám svobodu volby lékaře nebo zdravotnického zařízení a že jsem si již znalce zvolil. Již na policii j sem požadoval přítomnost mého právního zástupce, který je mi přidělen. Tomu se smáli, že prý již je pozdě, že jsem si měl vzpomenout dřív a pod. U policistů jsem neustále požadoval přítomnost svého právního zástupce, který mě byl přidělen. Prostě se tomu smějou, že teď už ne. Tady v léčebně taky ne. NN: Pokoušeli se ti dávat nějaká psychofarmaka?

M. Kočík: Nikoliv, zatím mi nic nedávají.

NN: Mají oni alespoň nějakou předsavu o průběhu tvého vyšetřování, když s ními nebudeš nijak komunikovat?

M. Kočík: V pátek pronesl primář "krásný" výrok: že můžou posuzovat duševní st av

i u mrtvol. Poté jsem zahájil hladovku.

NN: Mělo zahájení tvé hladovky nějakou odezvu? M. Kočík: Ano, na základě toho odpoledne přišli znalci, Černý a Dolejší, snaži li se mnou nějak domluvit. Potom jsem se dozvěděl, že to všechno kamuflovala a dvokátka, která mi byla ex offo přidělena, protože její výrok nesměřoval k vyl oučení soudních znalců pro podjatost, ale celou věc postavila na tom, ře tito soudní znalci případ nechtějí přijmout. Je tady zcela zřetelně cítit tlak soud ce Libenského, a vyšetřovatele Pohunka.

NN: Tebe tedy vyšeřují jedni a ti samí znalci, kteří tvůj případ již jednou od mítli?

M. Kočík: Jsou ve velikým presu, protože na ně doléhá tlak toho zmetka Libensk ého. On si tu "práci" u nich objednal... Takže nakonec mi pan Černý sdělil, že právo svobodné volby lékaře skutečně mám, a že mi v tom bude vyhověno. Tak ch těli, abych napsal tomu Pohunkovi žádost, že jsem přeložen, s upozorněním, že mám svobodnou volbu lékaře a zvolil jsem si k tomu primáře Jiřího Pejchla ředi tele PL Brno - Černovice. Ovšem na toto jsem je upozorňoval již několikrát, ov šem oni neevidují co jím sděluješ nebo dělají, jakobny neslyšeli. NN: Jakým způsobem Tě tedy vyšetřují, když ty s nimi nekomunikuješ? M. Kočík: Žádné moje vyšetřování také neprobíhá. Já je upozorňuji, že i když m ě ze své vůle tady budou držet ty dva měsíce nebo i to, co mi chtějí přidat na víc, tak už předem vím, že se léčbě nepodřídím. Tím pádem se oni dopouštějí tr estného činu omezování osobní svobody, protože když já už s nimi nechci komuni kovat, jsou povinní mě předat jinam. Ještě v pátek mi ovšem řekli, že budu z l éčebny propuštěn.

NN: Kdo ti tuto zprávu sdělil?

M. Kočík: Řekl mi to primář, jak odešli ti znalci. Přišel za mnou na pokoj, a mezi čtyřma očima mě řekl, že budu v pondělí propuštěn.

NN: Oficiálně jsi tedy žádné sdělení týkající se tvého nezákonného věznění ned ostal?

M. Kočík: Nedostal jsem nic. Dokonce zde nemají ani můj spis. Policajti se již na příjmu snažili vnutit nějaký papír lékařce která mě příjímala a přitom jse m slyšel jednu "strašně zkušenou" sestru, která jim předložila nějakou knížku a řekla doslova: "Tady ta diagnoza by se na něj hodila a tu tam napište". Jedš tě jsem nebyl ani vyšetřen, a sestra Matoušková již radila a sdělovala doktorc e moji diagnozu. Doktorka zapisuje diagnozu podle toho, na kterou sestra ukáže prstem.

NN: Pamatuješ si, o jakou diagnózu šlo?

M. KOčík: Je to Z 300.2, tak nějak.

NN: Který z policistů se během tvého zatýkání nejvíce angažoval? M. Kočík: Nejaktivněji a také nerjhlasitěji se projevoval policista jménem Dos pěl. S tímto pohůnkem pan Pohůnka jsem se setkal již v době předlistopadové, k dyž mne tento "kádr" eskortopval a předával estébákům do rukou v roce 1988. Je dnalo se tehdy o věc proti Devátému.

Situace se opakuje. Zase v eráru, a zase mne přepadli v rehabilitačním středis ku.

NN: Byla zločinná minulost policisty Dospěla předmětem šetření občanských komi sí, kterých jsi členem?

M. Kočík: Samozřejmě, proti podobným "aktivistům" justice a policie vystupuji neustále.

Ten Dospěl se jim snažil na sesterně v přijímacím oddělení předat nějakou z právu, o které jsem neměl vědět. Dostali tedy od policie ještě nějakou zvláštn í zprávu nebo instrukce. Pokud vím, veškerá moje zdravotní dokumentace, do kte ré mi bylo umožněno nahlédnout, se skládá jen z jediného papíru, který se mnou sepsali na příjmu.

Děkuji za rozhovor Z telefonického ropzhovoru s advokátkou JUDr. Fajmonovou, která byla Milano vi ex offo přidělena jsem se dověděl, že zatčení Milana a jeho deportace do PL v Jihlavě je pro tuto absolventku komunisticko estébácké právnické fakulty na prostou novinkou a překvapením. Na otázku, co pro svého klienta, který již od pátku drží hladovku, chce podniknout, odpověděla, že "jestli jí to čas dovolí, v pátek (26. 5., tedy více než za týden od doby jeho zatčení,) se pokusí Mila na Kočíka v psychiatrické léčebně navštívit.

K otázce výměny soudních znalců a změny formy vyšetření (které je samo o so bě v případě Milana Kočíka absurditou do nebe volající) se okresní státní zást upce v Jihlavě Arif Salichov vyjádřil takto: "Žádosti o změnu soudního znalce určitě nevyhovíme". Psychiatrů ochotných dělat pro justiční zločince i nadále špinavou práci jako tomu bylo v období totality, je od doby znovupřijetí naší republiky do Světové asociace psychiatrů čím dále tím méně a z toho zřejmě pra mení toto lpění JUDr. Ilji Libeňského a JUDr. Arifa Salichova na znalcích od k terých si slibují dovedení do konce jejich zločinného záměru zlikvidovat jedno ho z jim nepohodlných představitelů pravicové opozice. Nyní záleží jen na tom, nakolik veřejné mínění, aktivita organizací a sdělovacích prostředků dovolí t ěmto zločincům nadále působit a likvidovat ohniska opozice, která jim začíná s tále nepříjeměněji připomínat jejich špinavou minulost. Jako například JUDr. I ljovi Libenskému, který se v roce 1991 ocitl na seznamu komunistických zločinc ů vydaném CHARTOU 77 a dnes opět likviduje lidi stejného smyšlení jako v minul osti. Podívejme se na jeden z výtvorů tohoto "povedeného" soudce, kterým posla l na jaře v roce 1989 do vězení signatáře CHARTY 77 Ivana Jirouse a Jiřího Tic hého, mimochodem toho samého Jiřího Tichého, který sochaři Pavlu Opočenskému d ělal důvěrníka během neveřejné soudní frašky před Městským soudem v Praze: zpracoval Marek KOŘÍNEK