--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Volný Jiří
Název: Facka bývalým politickým vězňům
Zdroj: NN Ročník........: 0005/014 Str.: 000
Vyšlo: . . Datum události: . . Rok: 1995
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Facka bývalým politickým vězňům Zpravodaj Konfederace politických vězňů č. 7/1994 se mi dostal do rukou čistě náhodou. Dosud jsem o jeho existenci neměl ani tušení. Přiznám se, že z inform ací o KPV v denním tisku mám více než smíšené pocity a je mi z nich smutno na duši.

Organizace lidí, po léta pronásledovaných komunistickým režimem, se veřejnosti zatím představuje spíše jako spolek rozhádaných staříků než jako politická st rana, od níž se oprávněně očekávalo, že bude hrát klíčovou roli v obnově demok racie u nás po listopadu 1989.

O tom, proč tomu tak je, se můžeme jen dohadovat. Svou roli v postupném ochrom ení činnosti KPV sehráli agenti StB, kteří se podíleli dokonce na jejím vzniku . Podobné praktiky nejsou v našich dějinách po roce 1945 ničím novým. Vždyť ta ké poválečný Svaz partyzánů v čele s mjr. Augustinem Schrammem, agentem NKVD, sloužil jako zástěrka postupné sovětizace Československa!

K čemu měla posloužit Konfederace politických vězňů? To se zatím neví, ale akt ivizace rozvětvené sítě zatím neodhalených agentů KDB nás nenechává na pochybá ch o tom, že záměr režisérů "sametové revoluce" může být obdobný. Bez odhalení sítě agentů StB a KGB se na cestě k demokracii nehneme ani o krok kupředu! Když jsem četl ve zmíněném časopise článek II. muklovská pouť na sv. Hostýn dn e 3.9.1994, musel jsem se štípnout, abych se přesvědčil o tom, že to není sen. Ne, nebyl! Slova, která jsem četl, prý opravdu vyslovil M.Uhde, toho času stá le ještě (doufám, že již dlouho ne!) předseda Poslanecké sněmovny našeho, dosu d ještě neúplného Parlamentu ČR.

Češi si rádi sypou na hlavu popel (a někteří i trus), avšak sebemrskačství M. Uhdeho působí víc než trapně. Zvláště od člověka (bráním se užít slova "politi k", protože k němu má tento pán daleko), který s již řadu měsíců zesměšňujesou dními procesy na ochranu osobnosti. Lidé, jako on, totiž na žádnou ochranu nem ají nárok! Po všech aférách by udělal nejlépe, kdyby se někam schoval a nevyst rkoval raději ani nos!

Pan Uhde dokázal za posledních pět let totéž, co se podařilo většině tzv. disi dentů: prošustrovat nejen svůj domnělý morální kredit odpůrce bývalého režimu, ale i docela ztratit svou lidskou tvář (nikoli tu z roku 1968). Je to bilance , která by slabší povahy mohla rozplakat.

Slova M. Uhdeho, pronesená na Hostýně dne 3.9.1994, jsou tak dojemná, že stojí za to, abych je ocitoval. M.Uhde mimo jiné řekl: " Jsem vám vděčný, že jste m ě pozvali mezi sebe. Přicházím tak trochu s nejistými pocity. Vždyť v době, kd y vás zločinná komunistická logika odsuzovala k likvidaci a kdy zločinní vykon avatelétuto logiku naplňovali, vysloužil jsem si za svůj aktivní souhlas se zl očinem možnost studovat a po studiu pracovat na závětrném místě. Nic na tom ne mění, že jsem netušil, že jde o zločin.

S odstupem času jsem zpytoval své svědomí, v posledních dvou desetiletích jsem to dělal každodenně. Byl jsem v padesátých letech, alespoň v jejich první pol ovině, nedospělý kluk, nikomu jsem bezprostředně neublížil, jen jsem mluvil a psal básničky, ale zločinná myšlenka byla ve mně a já si pamatuji, že jsem byl schopen zločinu, i když tenkrát nevědomě. Jestli jsem se ho skutkem nedopusti l, chránil mě před ním Bůh a já jsem mu za to dodneška dost nepoděkoval..." "Kajícník" M. Uhde ve své řeči ze skromnosti zatajil, že jeho básničky, byť je psal jako velmi mladý, působily ve své době jako nebezpečná munice "třídního boje" proti údajným nepřátelům komunistického režimu. Zejména jeho smuteční bá seň o K. Gottwaldovi - Do bitev půjde před řadami - vyvolává dnes spíš útrpné úsměvy než nějaké jiné pocity.

Je to podobné poštěkávání pouličního oříška na lidi statečné a neohrožené, jež se komunistům nepoda řílo zlomit, jako když 13letý pionýr Jan Stráský psal v roce 1953 ve svých článcích v plzeňské Pravdě o tom, že z Fučíkových knih "bud eme čerpat sílu v boji s našimi nepřáteli" - rozuměj:Horákovou, Clementisem, S lánským aj.

Nezáleží na tom, z čí hlavy měli oba tehdy nezletilí hrdinové "sametu" své roz umy. Jde o to, že svými myšlenkami podnítili jiné osoby, aby se dopouštěly v z ájmu čísi ideologie zla a násilí.

Bagatelizací svého podílu se M. Uhde zachoval jako typický zbabělý intelektuál , jenž se bojí pohlédnout pravdě do očí, protože již dopředu ví, jaká je to pr avda. Omlouvá svou službu režimu, který dnes označuje za zločinný, stejně hlou pě jako E. Kantůrková své morální a profesionální selhání na počátku 50. let ( viz. NN 01/1995).

Všichni tito "vyvolenci" z komunistických rodin prohlédli nelegitimnost, proti lidovost a zločinnou podstaturežimu, jemuž věrně sloužili, až tehdy, kdy jim j iní jejich soukmenovci po roce 1968 šlápli na "kuří oko". Sluší se dodat: Dobř e jim tak, nic jiného si ani nezasloužili! Heslo "Kdo seje vítr, sklízí bouři" totiž platí za každého režimu!

Co říci na závěr tohoto smutného příběhu, jehož účastníkem se stal vedle jiné komické figurky naší polistopadové politické scény, A. Byudyše, také M. Uhde? Členové a funkcionáři KPV místo toho, aby požadovali odstoupení M.Uhdeho za je ho aktivní podíl na budování totalitního režimu, ho nejen pozvali na vzpomínko vou akci, ale dokonce ještě vyslechli je sebemrskačský projev! Prokázali tak n ejen naprostou absenci politického vkusu, ale hrubým způsobem znesvětili památ ku stovek popravených a umučených obětí komunistické zvůle.

Logickým důsledkem tohoto trapného představení, které sice nepsal dramatik, ný brž sám život, třebaže s postavou skutečného dramatika M. Uhdeho, by v demokra tickém státě byla jak rezignace takového předsedy Poslanecké sněmovny, tak i v šech funkcionářů KPV, kteří za tuto šaškárnu nesou politickou odpovědnost. Je na řadových členech KPV, aby se demokratickým způsobem bavili těch, kteří p oškozují dobré jméno účastníků III. odboje. Pak se snad dočkáme toho, že se ta to organizace stane oním "motorem" očisty celé naší společnosti od reliktů min ulosti, po níž stále více občanů tohoto státu volá.

Jiří Volný