--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Studničná Jitka
Název: Prokurátoři nemají rádi lustrační zákon
Zdroj: NN Ročník........: 0003/032 Str.: 008
Vyšlo: 01.01.1993 Datum události: . . Rok: 1993
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------
POSLEDNÍ PŘÍLEŽITOST K OČISTĚ PROKURATURY Druhého října 1991 schválilo Federální shromáždění zákon 451/91 Sb., zkráceně nazývaný lustrační. Hlasování bylo jen tak tak. Kdyby ten den nepřišli dva pravicoví poslanci do práce, zákon by nebyl spatřil světlo světa. Přes protesty Václava Klause se zákon prosadit přece jen podařilo.
Není nezajímavé podívat se na toto hlasování a na některé události, které bezprostředně následovaly, z dnešního pohledu, už proto, že k dalšímu politickému vývoji, jehož jsme nyní svědkem, je zde mnohé předznamenáno. Na konci článku přinášíme jména prokurátorů a soudců, kteří proti lustračnímu zákonu protestovali peticí.
JAK SE TENKRÁT HLASOVALO
Kromě Václava Klause a Zdeňka Kesslera, kteří se hlasování o lustračním zákonu nezúčastnili, hlasovala celá ODS jako jeden muž pro. Stejně tak hlasovala ODA a HSD-SMS I, se dvěma výjimkami i KDU (ČSL + KDS), svými hlasy hodně pomohli nezávislí poslanci. Poslanci OH většinou odmítli hlasovat, Jiří Dienstbier ml. byl spolu s Janem Vildem dokonce proti. Bývalý ministr zahraničí Jiří Dienstbier st. a Z. Jičínský (právě tak, jako bývalý ministr vnitra Richard Sacher a Josef Bartončík z KDU) nebyli přítomni. Bývalý ministr vnitra Tomáš Hradílek, předseda tehdejšího branně bezpečnostního výboru FS Ladislav Lis, Petr Kučera, Dana Němcová, Ivan Rynda, Petr Uhl, nynější předseda ČSSD Miloš Zeman a další bojkotovali hlasování tím, že jednoduše nehlasovali. Sociální demokraté, tehdy SDO, nepřidali pro zákon ani jeden hlas, HSD II. jakbysmet, o komunistech a přítomných estébácích pochopitelně nemluvě.
Z pohledu na tehdejší hlasování jde mráz po zádech. Člověk si uvědomuje, že kdyby dnešní vládní koalici tvořili, nedej Bůh, sociální demokraté spolu s OH, stát by se sice pravděpodobně nerozpadl, zato by tu vládly stejné poměry jako na Slovensku nebo v Polsku.
Ze slovenských stran hlasovaly pro lustrační zákon pouze: v dalších volbách neúspěšná, nyní už rozprášená VPN, od politického dění odstavená KDH a maďarští křesťanští poslanci MKDH-COE. Všechny tři strany daly všechny přítomné hlasy bez výjimky ve prospěch zákona.
Strany, které nyní na Slovenskou vládnou, SNS a HZDS nepřispěly ani jedinkým hlasem. A tak je zcela jasné, že na Slovensku má nyní StB zelenou. Svědčí o tom sem tam prosáknuvší aféry o kompromitujících materiálech na různé osoby, záhadně se objevující na Mečiarově stole. Slovenský předseda vlády, aniž si to možná uvědomuje, dal celému světu na srozuměnou, že tím, co ví z archivu StB, drží v hrsti na Slovensku kdekoho. Stačí sáhnout. Kontinuita dnešního Slovenska s komunistickým režimem zůstala naprosto neporušená. Veškeré tendence k očištění společnosti byly estébáctvu nakloněnými stranami snadno eliminovány. Kdyby tomu bylo naopak, sotva by se Federálním shromážděním z funkce vytlačený bývalý generální prokurátor ČSFR Ivan Gašparovič stal nyní předsedou slovenského parlamentu. (Připomeňme, že Gašparovič byl z funkce prezidentem republiky odvolán na návrh FS proto, že poslanci byli opakovaně nespokojeni s jeho kličkováním ohledně nestíhání zločinů bývalých prominentů KSČ.)
Bolševismus na sebe bere nejrůznější podoby. Nakonec se vždycky sám prozradí, bohužel často až když už je pozdě. KOMU LUSTRAČNÍ ZÁKON VADIL NEJVÍC?
Profesorské sbory právnických fakult v Brně i v Praze zákon otevřeně odmítli, čímž dali právnické veřejnosti, zejména mladé právnické generaci na srozuměnou, co si o funkci zákonů ve společnosti myslí. Kromě nich se ozvali prokurátoři a soudci. V době hlasování o lustračním zákonu byl pravou rukou generálního prokurátora ČSFR Ivana Gašparoviče pan prokurátor Jiří Teryngel. Tento muž se proslavil jako spoluautor - pod pseudonymem Jiří Vlk - největších odporností, jaké kdy spatřily knižní pulty. Krásnou recenzi na toto dílo napsal v prosinci 1991 redaktor Lidových novin Milan Vybulka:
"Popsal, jak ji probodl a znásilnil, popsal, jak jí odřezal prsy a rodidla... a uvařil je doma v hrnci a snědl... Ne! Tentokrát z další knihy skutečných případů zavražděných a zneužitých žen, opatřené předmluvou staršího prokurátora Generální prokuratury v ČSFR Jiřího Teryngela, mluvčího petice Za právní stát, nedokáži citovat víc."
Dále pan Vybulka upozorňuje na to, že autor předmluvy doporučuje vlastně sám sebe, neboť je spoluautorem. Upozorňuje na to, že vyprávěnky o nejotřesnějších sexuálních zvrácenostech, dříve zaznamenané jen v papírech soudních spisů, si může nyní u stánku zakoupit každé malé dítě. A nakonec píše: "Za stavu obecných věcí, který dokumentuje JUDr. J. Teryngel, by mne nepřekvapilo, kdybych při procházce městem rozpoznal v postavě prodavače pornografie prokurátora, který si po pracovní době vylepšuje příjem. Ale ještě než ho potkám, dovolte mi znovu zvolat: Pane prokurátore Jiří Terigle - Vlku, odstupte!" Lze jen souhlasit s panem Vybulkou, že sotva se dá nalézt racionální naučný, umělecký či jakýkoliv jiný důvod k zveřejňování detailů zvrácených praktik sexuálního vraha. Lze si ovšem představit tato díla jako inspiraci šílenců všeho druhu, jejich fantazie je chudá.
Jak z textu pana Vybulky vysvítá, je spoluautor úchylné čítanky mluvčím petice. Tato petice se přesně jmenuje Petice na obranu právního státu a pan Teryngel je nejen jejím mluvčím, ale i autorem. Petici napsal 15. října 1991, tedy několik dní po schválení lustračního zákona, proti kterému je namířena. Došlo zde ke zneužití pojmu "právní stát", v lepším případě k jeho nepochopení. Jakoby právní stát byl institucí, která určité morální kvality škrtá ze seznamu potřebných věcí. Jak se denně přesvědčujeme, právní stát právě bez těchto kvalit vůbec nelze uskutečnit.
PETICE NA OBRANU PRÁVNÍHO STÁTU Originál petice, kterou podepsalo kolem sta prokurátorů (mezi nimi také několik soudců), zaslal pan Teryngel prezidentovi Václavu Havlovi, kopie předsedovi federální vlády Mariánu Čalfovi a předsedovi Federálního shromáždění Alexandru Dubčekovi. Dubček, jak si pamatujeme, odmítl zákon podepsat a odejel kamsi do Itálie či kam. Nakonec to na něho musel udělat jeho zástupce R. Battěk. (Při hlasování ve sněmovně pan Battěk hlasoval ve prospěch zákona.)
Prezident veřejně oznámil, že se mu do podepsání zákona nechce, ale nakonec jej podepsal, protože, jak řekl, zákon by, podle Ústavy, platil stejně. Později prohlásil, že kdyby byl tento zákon odhlasován dneska, kdy platí jiná Ústava a prezidentem nepodepsaný zákon nemůže vstoupit v platnost, nepodepsal by. Čalfa se nevyjádřil, protože jako poslanec VPN hlasoval s ostatními svými stranickými kolegy pro.
Zákon během tři dny trvajícího jednání ve sněmovně doznal oproti původnímu návrhu mnoha změn k lepšímu. Pro někoho však naopak k horšímu. Citujeme z Petice na obranu právního státu: "... jako demokraticky smýšlející právníci a další občané tohoto státu považujeme za svou povinnost pozvednout svůj hlas na obranu ústavnosti a principů právního státu, které jsou porušeny schválením... tzv. lustračního zákona... Vládní návrh zákona... vycházel z principu individuální, nikoliv kolektivní viny a nebyl v rozporu s principy právního státu. Schválený zákon však v moderních dějinách skutečně právního státu nemá obdoby..." (Úplné znění petice jakož i oponenturu k ní jsme zveřejnili v dvojčísle 4-5/1992.)
Vida, opět se provalilo, kdo vládě vypracovával zákony, a jak si počínal: tak, aby občanům byla zacpána ústa a staré struktury zůstaly nedotčeny. Vládní legislativci míní, poslanci mění. Pokračujeme v citaci z petice:
"...Věcně dopadne na tisíce lidí, kteří se po více než dvaceti letech persekuce vrátili na odpovědná místa, aby je po dvou letech sametové revoluce znovu opustili...
Ach, ano. V době, kdy už si obyčejní sametoví revolucionáři rvali vlasy a trpěli výčitkami svědomí za každé jméno osmašedesátníka, vyvolávané v listopadu 89 na Václavském náměstí, ti, se kterými posléze byli osmašedesátníci jedna ruka, začali stavět hráz na svou i jejich obranu.
V petici se dále tvrdilo, že schválený zákon je v rozporu s mezinárodním Paktem o občanských a politických právech, stanovícímu zákaz diskriminace jakékoli skupiny obyvatel z politických důvodů. Není to pravda. Článek 4 zmíněného paktu říká jasně:
"Je-li za mimořádné situace, která je úředně vyhlášena, ohrožen život národa, mohou státy, smluvní strany paktu, přijmout opatření zmírňující jejich závazky podle Paktu v rozsahu, který si vyžádají potřeby takové situace za podmínky, že tato opatření nejsou v rozporu s jejich jinými závazky podle mezinárodního práva a neznamenají diskriminaci podle rasy, barvy, pohlaví, jazyka, náboženství nebo sociálního původu."
Politické skupiny mezi zde vyjmenovanými nejsou. Kdyby totiž mezinárodní pakty neobsahovaly pojistky pro situace, kdy se demokratického státu zmocní organizovaný zločin maskovaný politickou stranou, neměly by tyto státy žádnou ochranu. Mimořádná situace, úředně vyhlášená, nastala, život národa byl ohrožen a je svým způsobem ohrožen stále, podmínky pro použití článku 4 byly splněny. Stát ho ale nikdy důsledně nepoužil. Škoda. Možná, že bychom dnes nepociťovali takovou hanbu z vlastní kolektivní špíny.
MINISTR JMENUJE NOVÉ STÁTNÍ ZÁSTUPCE Nebýt zřejmě už poslední příležitosti k očistě prokuratur, jakou je nyní jejich přeměna ve státní zastupitelství, a s tím spojená nová jmenování státní zástupců, sotva bychom se k minulým událostem tak podrobně vraceli. V čísle 29/1993 jsme zveřejnili jména nejvíce zkompromitovaných prokurátorů a soudců a zopakovali jsme slova ministra Nováka, že nepočítá s jmenováním lidí, kteří byli prodlouženou rukou třídní a politické represe. Nyní přinášíme neúplný seznam prokurátorů a některých soudců, kteří jsou pod Peticí na obranu právního státu podepsáni. Neúplný proto, že ne všechna jména jsou dostatečně čitelná. Jsme přesvědčeni, že kolem lustračního zákona jde o spor nikoliv právnický, ale politický, a proto jsme se rozhodli náš archiv opět trochu provětrat. Spory sice už utichly, ale to jen proto, že lustrační zákon se ukázal vpodstatě být pouze neškodným strašákem.
Snažili jsme se jména přepsat jak nejlépe jsme uměli. Pokud jsme se přesto dopustili chyby, budeme vděčni za upozornění a opravu ihned zveřejníme.
Michal Vaľo, zástupca Hlavní vojenské prokuratury Slavomír Katolický? náčelník oddělení HVP
Antonín Hrubý?, starší prokurátor HVP Jiří Zoula, vedoucí prokurátor HVP
Tomáš Havlín, ved. prokurátor HVP Jan Kužel, st. prokurátor HVP
Jan Dubenský, vedoucí prokurátor HVP Miroslav Kříženecký, prokurátor HVP
Rudolf Žigmund, st. prokurátor Vojtěch Hroza?, náčelník HVP
Lubomír Veleta, I. náměstek gen. prokurátora ČSFR Olga Ryglová, st. prokurátorka GP ČR
Petr Kotulan, st. prokurátor GP ČR Zdeněk Klouček, st. prokurátor GP ČR
Rudolf Svoboda st. prokurátor GP ČR Zdeňka Houšková, prokurátorka GP ČR
Josef Veselý, prokurátor GP ČR Drahomíra Křenková, prokurátorka GP ČR
Jiří Dlouhý, st. prokurátor GP ČR Bedřich Kerber , GP ČR
Iva Havlíčková, st. prokurátorka GP ČR Jan Fořt?, soudce Nejvyššího soudu
Dušan Konečný?, OP Žiar nad Hronom Robert Jančík?, OP Košice
Jana Konincová?, prokurátorka OP Povážská Bystrica Ľudovít Kopernický, KP B. Bystrica
Marián Hvasta?, prokurátor OP Rožňava Ingrid Sedlárová, OP Prievidza
Jozef Dopivák?, OP Levica
Marián Jarábek, prokurátor KP Bratislava Pavol Trnka, prokurátor OP Topolčany
Jolana Hadejová? OP Bratislava I Radoslav Korvas, prokurátor OP Bratislava IV
Stranislav Laiper, prokurátor Městs.P Bratislava Július Retík?, prokurátor OP Bratislava II
Peter Paluda, prokurátor GP SR Bratislava Ján Čipka, prokurátor OP Velký Krtíš
Pavol Koreň, prokurátor OP Rimavská sobota Dušan Krička, prokurátor OP Trenčín
Vladimír Sučka?, prokurátor OP Čadca Zdeněk Jankovský, Nejvyšší soud %CR
Jaroslava Malecová?, NS ČR Vladislav Šíma, NS ČR
Pavel Šámal, NS ČR
Blanka Kozelková, NS ČR
Zdeněk Sovák, NS ČR
Miluše Čižmárová, NS ČR
František Bauma, NS ČR
Václav Čermák, NS ČR
A. Tesařová, NS ČR
Naděžda Vlasáková, NS ČR
Jana Šírová, NS ČR
Robert Fremr, NS ČR
Josef Kulhavý, NS ČR
Vladimír Valenta? GP ČSFR
? Říhová, soudkyně Praha
? Lukáčová, soudkyně Praha ? Blažek, soudce
? Podolka, soudce Litoměřice ? Neckařová, soudkyně Český Brod
Jaroslav Bálka, právník Praha Jiří Macháček, GP ČR
Hana Veberová, GP ČR
Jan Záruba, GP ČR
Růžena Navrátilová, GP ČR
Jiřinka Šebková, GP ČR
Eduard Kostiha, GP ČR
Jan Svatoš, GP ČR
Jan Hrdlička?, prokurátor GP ČR František Kadlec, GP ČR
Bedřiška Sitenská, GP ČR
Jana Megelová, GP ČR
Jitka Lesná, GP ČR
Peter Machaj?, OP Dolný Kubín Štefan Chovanec, prokurátor OP
Jiří Levinský, GP ČSFR
Andrej Hajdok, GP ČSFR
Brigita Poláčková?, GP ČSFR Vladimír Nechanický, GP ČSFR
Tomáš Lipták, GP ČSFR
Zdeněk Topinka, GP ČSFR
Jiří Holeček, GP ČSFR
Jiří Římal, GP ČSFR
- Jitka STUDNIČNÁ -