Příloha NN 02/1992

 

 

Král Vlastimil: NVÚ – ostrov „C“

 

Vydra Luboš: O barometru spravedlnosti zvaném bratři Wonkovi

 

Wonka Jiří: Ohlas na čl. v MF "Život a doba občana Pavla Wonky"

 

Wonka Jiří: Předseda MěNV ve Vrchlabí - závažné opatření proti Pavlu Wonkovi

 

Dostál Pavel: Samorehabilitátor

 

Wonka Jiří: Spravedlnost naruby

 

Wonka Jiří: Trestní oznámení na bývalého okresního prokurátora v Trutnově

 

Blažek Pavel: Věčná čest a sláva Třetímu odboji!

 

Wonka Jiří: Veřejný dopis Generální prokuratuře ČSR

 

Wonka Pavel: Báseň

 

Kaláb Vladimír: Z Absurdistánu: JUDr. Suchánek

 

Haiman Karel: Za smrt Wonky souzen Wonka?/rozhovor s bratrem P. Wonky/

 

Wonka Jiří: Zločiny proti lidskosti nesmí být promlčeny

 

 

 

+------------------------------------------------------------------------------+

¦Autor: Blažek Pavel                                                           ¦

¦Název: Věčná čest a sláva Třetímu odboji!                                     ¦

¦Zdroj: NNp                               Ročník........: 0002/002   Str.: 001 ¦

¦Vyšlo: 01.01.1992                        Datum události:   .  .     Rok: 1992 ¦

+------------------------------------------------------------------------------+

Úplný obsah:

-----------

Souboj s osudem

Dante  Alighieri nás  v Božské  komedii zve  k sestoupení v kraje

věčných bolů. Příběh příslušníka našeho  II. a III. odboje, vězně

lágru  Nikolaj číslo  A 013218  a rodáka  ze Strakonic, je naopak

výzvou k  souboji s osudem a  důkazem toho, že lze  vyjít z pekla

komunistických věznic a lágrů sudbou nepokořen přesto, že na sebe

vzala  tvář  mučení,  útěků,  únosu  a  utrpení,  proměněného  po

propuštění  na   svobou  v  příkoří,  které   stále  trvá.  Pokud

nepřiznáme politickým vězňům padesátých  let statut III. odboje a

nedonutíme k odchodu z veřejného  života všechny ty, pro něž léta

bezpráví byla východiskem jejich kariér.

Pan Rudolf  Vlasák se narodil  17. dubna 1928.  Základní odbojové

zkušenosti  získal  jako  učeň  strakonické  Zbrojovky.  Ve svých

sedmnácti letech se domníval, že už je nikdy nebude potřebovat.

Vzpomínka na první výslech a útěk

"Po nástupu  do učení jsem byl  přidělen dělníkovi Miloši Říhovi.

Podle jeho pokynů jsem od září 1942 vynášel z továrny součástky k

pistolím  vz.  7,65.  Jako  čtrnáctiletý  kluk  jsem  byl nejméně

nápadný. V některou  sobotu léta 1943 přišlo pro  Říhu do továrny

gestapo.  Naštěstí  nebyl  v  práci.  Na  poslední  chvíli  se mi

podařilo zahladit všechny stopy. Viděl  mě při tom mistr Cvrček a

několik  dělníků,  ale  nezradili.  Cítil  jsem povinnost varovat

svého parťáka.  Tušil jsem, že  asi bude na  srubu ve Smetiprachu

Písku. Hned z  práce jsem šel s pěti kamarády  na vlak. Můj záměr

neznali.  Přemlouvat  jsem  je  nemusel,  protože  na  Smetiprach

jezdila  Adina Mandlová,  Lída  Bárová,  Lišáci a  další zajímaví

lidé.

Miloše Říhu jsme potkali na Sedláčkově stezce. Kluci šli napřed. O

všem  věděl. Dal  mi klíč  od srubu  se slovy:  "Já už  ho nebudu

potřebovat. Je tvůj. Všechno je  zlikvidovaný. Nikdo o tobě neví.

Když vydržíš  a nepromluvíš, přežiješ."  Od té doby  jsem však už

svého parťáka  nikdy neviděl. Němci ho  zastřelili čtyři dny před

koncem  války.  V  květnu  1945  sokolové  jeho tělo exhumovali a

uspořádali  slavnostní pohřeb.  Říkali, že  na něm  byly stopy po

těžkém mučení. Miloš Říha  určitě nepromluvil, a přesto nepřežil.

Já jsem měl větší štěstí.

Tu noc nás na Říhově srubu zatkli čeští četníci s gestapákem. Asi

čekali  odpor, neboť  30 m od  srubu byl  okop s lehkým kulometem.

Odvezli nás do Písku. Zajímali se o Říhu. Kluci věděli, že jsem s

ním  hovořil, a  tak nastoupila  písecká kriminálka  a čtyřčlenné

bicí  komando.  Asi  dvě  hodiny    tloukli  pěstmi  v kožených

rukavicích. Hned následující den  mě propustili. Zakázali písecký

okres a  poručili mlčet o důvodech  výslechu a o týrání.  Bylo to

nesmyslné. Podlitiny, otoky a krev hovořily samy."

Poprvé Rudolf Vlasák utekl z  válečného nasazení ve Šlapanicích u

Brna o vánocích  1944, kde musel kopat zákopy.  Do konce války se

ukrýval  u  svého  kmotra  Bohumila  Prokopa  v  Pracejovicích  a

účastnil se  akcí oddílu Niva  včetně neúspěšného pokusu  o pomoc

Praze 5.května 1945, kdy je u Milína odrazila německá přesila.

Nejsladší léta života

"V létě 1945 jsem získal výuční list. Bylo mně sedmnáct. Byl mír.

Zdálo se  mi, že mám svět  u nohou a chtěl  jsem mnoho dokázat. S

kamarádem Karlem Chmelem jsme v září odešli do Varnsdorfu k firmě

Kunert.  Byl  tam  trojnásobně  vyšší  výdělek  a zajímavá práce.

Bydleli  jsme v  podnájmu u  německých antifašistů.  Jmenovali se

Kreibichovi.  Byli  rádi.  Nápis  na  domě  "Zděs živut Čechi" je

chránil před rabováním a  znásilňováním ze strany ruských vojáků.

Měli krásnou dceru  Kristinu a asi dvouletou vnučku.  K odsunu se

přihlásili dobrovolně.  Když jsme s Karlem  Chmelem viděli, co si

do  nového života  v uzlíčku  odnášejí, odvezli  jsme jim tajně v

noci do Seifendsdorfu nákladním autem  veškerý jejich majetek i s

uhlím.

Sověti pravděpodobně považovali firmu  Kunert za válečnou kořist.

Demontovali a  odváželi strojní zařízení  způsobem, který svědčil

pro to, že  již kotony nedají dohromady. S  příchodem baťováků ze

Zlína  byl ve  firmě a  ve Varnsdorfu  nastolen pořádek. Byli mně

velmi sympatičtí.  Hlásili se k národním  socialistům. Jako sokol

jsem k nim měl blízko, a tak jsem vstoupil do řad jejich mládeže.

Moji  práci   ve  Varnsdorfě  ukončil  příkaz   MNO.  Musel  jsem

absolvovat  plachtařský výcvik  v Rané  u Loun.  V roce 1946 jsem

získal  průkaz  plachtaře  AB,  zamiloval  si  létání,  letce  a

letouny.

Karel Dlouhý,  pozdější konstruktér v Aero  Vodochody, mně v Rané

nabídl místo  ve vysokoškolském Aeroklubu  v Klecanech. Zde  jsem

průkaz  plachtaře  rozšířil  o  kategorii  C  a pilota vrtulového

letadla.  V září  1947 mě  přijali do  dvouleté Vojenské  odborné

školy leteckých mechaniků v Liberci. Zkoušky byly velmi tvrdé. Na

škole učili vynikající piloti a  mechanici, kteří bojovali v RAF.

Pamatuji  si  zvláště  na  št.  kpt.  Šifru, pilota stihače pplk.

Kopeckého  (jednu   nohu  nechal  ve   Spitfiru),  kpt.  Prokopce

(účastník bojů u  Arheimu) a rtmr. Mizeru. Chtěli  na nás výtečné

výsledky.  Nesplněný  úkol  neexistoval.  Byli  nároční, a přitom

laskaví. Žili  jsme v nádherné atmosféře,  kamarádství a víře, že

Čechoslováci  nenaletí  krvavým  modlám.  V  tom  jsme se mýlili.

Netušili jsme, že se náš omyl promění v desetiletí třetího odboje

a jeho utrpení. Bylo mi dvacet let."

Na černé listině VKR

"V únoru  1948 nás v  Liberci střežila Svobodova  pěchota. Neměli

jsme  přístup  ke  zbraním.  Pak  začali  vyhazovat naše učitele.

Protestovali jsme. Opět proti  nám nastoupili osvědčení Svobodovi

kontráši  od pěchoty.  Vytvářeli tajné  seznamy "neuvědomělých" a

síť práskačů. Začal jsem žít zase dvojí život jako ve strakonické

Zbrojovce. Pomáhal jsem s kamarádem Rudou Gajerem lidem v útěcích

na západ  přes Volary. Rudu  chytili. Dokázal jim  utéct. Dnes je

podnikatelem  v  Melbourne.  Udržoval  jsem  vysokou  kvalitu své

práce. Věděl jsem, že už za Němců mohli odboj zásobovat pistolemi

jen  ti dělníci,  kteří překračovali  normu. Často  jsem bohužel

nezvládl svůj temperament.  O Sletu v Praze jsme  se na večerních

vycházkách  rvali  ve  středu  města  s  příslušníky  LM a SNB. V

Alhambře nám za  to Nely Gajerová poručila pití  se slovy: "Kluci

letecký! Dnes pijte  na mě a řežte dál  tu holotu!" Nedokázal jsem

mlčet při  hanobení našich západních  letců. Nebyl jsem  sám, kdo

ztrácel  sebekontrolu.  Vzpomínám  si,  že  v  roce  1949  přišli

estébáci zatknout zbrojíře našeho útvaru rtmr. Žáka bezprostředně

po svatebním obřadu na radnici  v Praze. Tehdy ztratil nervy kpt.

Havran. Byl Slovák, ale považoval  se za Čechoslováka stejně jako

my, účastník  SNP. Vytáhl pistoli a  estébákům řekl: "Nechajte ho

lebo vas  vystrielam všetkých!" Byla  to smutná veselka.  Ženicha

zatkli po ukončení hostiny.

Po  vyřazení  jsem  sloužil  na  různých  místech v útvarech tzv.

nespolehlivých.  Měl jsem  radost z  každého úletu.  Na některých

jsem se  podepsal svým mlčením a  kvalitní přípravou letounu. Pak

přišla Mimoň. Tam jsem již byl i zatčen a držen v domácím vězení.

Kamarádi,  s nimiž  jsem létal,  mně začínali  vykat. Cítil  jsem

nebezpečí ze  všech stran i pro  moji těhotnou ženu. Něco  jsem o

komunistických  výsleších a  zacházení se  ženami věděl.  Ale útěk

jsem neplánoval. Myslil jsem si, že to mají komunisté "za pár." O

mém  útěku rozhodla  náhoda  v  souvislosti s  přípravami velkého

úletu v roce 1952."

Druhý útěk a výslechy

"Jako strakonický kluk  od vody, mám rád rybařinu.  U Mimoně jsem

se na  rybách občas potkával se  starším sovětským generálem. Byl

tam asi v roli poradce. Mluvil  slušně česky. Na konci srpna mě z

důvodů,  které dodnes  neznám, mezi  řečí o  rybách, řekl:  "Něco

chystáte. Dejte si  pozor. Ví se o tom." V  dané situaci mohl být

jediným varováním můj útěk. Okamžitě jsem odjel do Volar."

Podle matky Rudy  Gajera přechod hranice u Volar  neměl naději na

úspěch. Rtmr. Vlasák  se v noci vrátil na  letiště. Strážný letky

Vozihnuj  ho upozornil  na to,  že byl  hledán kontrarozvědkou  a

podle rozkazu  ji na příchod  hledaného upozornil. Rudolf  Vlasák

před  zatčením  utekl.  V  Deštné  mu  pomohli  bulharští  manželé

Pančevovi.  Jako   zahradníci  zaměstnávali  také   Němce  Aloise

Schneeweise.  V  době  odsunu  mu   bylo  šestnáct  let.  Ležel  s

průstřelem nohy  v nemocnici. Za rodiči  ho už nepustili. Rozhodl

se  jít s  rtmr. Vlasákem,  který na  radu otce  zvolil útěk přes

Plavno. V Seifensdorfu běžencům pomohla rodina Kreibichů.

"Za Plavnem jsme  asi dva kilometry od hranic  čekali ve stohu na

hlubokou noc. Měli jsme štěstí.  Obloha byla zatažena. Držel jsem

přímý směr.  Šli jsme naprosto  neslyšně. V lese  jsme se k  naší

smůle ocitli přímo v  centru sovětského vojenského tábora. Zatkli

nás a oddělili. Aloise Schneeweise jsem od té doby neviděl.

Převezli    do  Berlína.  Po  výslechu  generálem  NKVD jsem byl

policií  NDR  předán  naší  Pohraniční  stráži.  Slušné zacházení

skončilo.  Oči mně  zavázali černou  tkaninou a  spoutali ruce za

zády.  Vyzkoušeli si  na mém  těle pevnost  hlavní a  pažeb svých

zbraní.  V  poutech  a  se  zavázanýma  očima jsem prožil několik

měsíců.  Podle  leteckého  provozu  usuzuji,  že  mě vyslýchali v

Ruzyni  nebo ve  Vokovicích.  Úhrnnou  dobu vyšetřování  a časové

rozpětí výslechů nedokáži odhadnout  pro vyčerpanost z nevyspání,

hladu, mučení, nucené polykání tzv.  vitamínů, které měly vliv na

psychiku,  a  celkově  špatný  zdravotní  stav.  Bili v cele, při

koupání, při cestě na výslech,  při výslechu. Se zavázanýma očima

jsou  údery naprosto  nečekané. U  výslechů mě  s rukama  za zády

připoutávali  ke  zdi.  Nevím,   kolik  tisíc  ran  jsem  dostal.

Podlitiny  se vstřebaly.  Nehty  dorostly.  A tvář  mučitelů jsem

nikdy  nespatřil. Komunistická  StB  a  VKR byly  dokonalejší než

nacistické  gestapo.  Přesto,  co  jsem  prožil,  si  myslím,  že

uvězněné  ženy   trpěly  víc.  Dodnes  slyším   jejich  křik  při

filcunkcích  (bezpečnostních prohlídkách),  když jim  bachaři (ne

bachařky!) roztahovaly  pohlaví, nemají-li v  pochvě něco ukryto.

Nám roztahovali jen zadky.

Vyslýchaný  má možnost  všechno vzdát  a prásknout,  nebo bojovat

dál. Neprozradit kamarády a dobré lidi, kteří mu pomohli. Musí se

ve výsleších rychle orientovat a vystihnout jejich směr... Hledal

jsem cestu, jak ukončit mučení  a uchovat si fyzickou kondici pro

budoucí útěk. Přistoupil jsem  na nabídnuté doznání: "Nesouhlasil

jsem s  vládou dělnické třídy  a KSČ... Zradil  jsem proto, abych

mohl v imperialistické armádě USA  bojovat v Koreji proti prvnímu

praporečníku  míru J.  V. Stalinovi..."  Víc si  ze své  recitace

nepamatuju.  Prokurátor  v  soudní  frašce  žádal  trest smrti za

velezradu. Dostal jsem sedmnáct let a zabavení majetku."

Lágr Nikolaj na Jáchymovsku

"Na  Nikolaji se  uranová ruda  rvala holýma  rukama, rozbušky do

náloží se  upravovaly v zubech. Zažil  jsem zde pověstné osmičky,

autobus a Štědrovečerní vzpouru.  Slovo osmička znamená osm hodin

práce  - osm  hodin volna   včetně spánku  - osm  hodin práce...

Autobus  na Nikolaji  tvořila pracovní  směna vězňů  (asi 300-500

osob) po obvodu svázaných lanem  do pochodového tvaru na cestě do

dolu a  zpět. K lanům dobrovolně  chodili nejsilnější vězni. Bylo

to zdraví  nebezpečné a fyzicky náročné.  Vykročit museli všichni

ve  stejný  okamžik.  Dodnes   slyším  táhlé  odpočítávání  ráááz

dvááá... Ke vzpouře vězňů na Nikolaji došlo o Štědrém dnu 1953. K

jídlu jsme dostali tři vařené brambory ve slupce a meltu. Muklové

se rozhořčili a začali házet brambory do okan sovětského poradce.

Ten  střelbou do  vzduchu přivolal  bachaře se  samopaly a  řval:

"Kušať  dúdětě na  gramy i   rabótať na  tony!" Když  po příchodu

bachařů vyšel z místnosti ven, byl mukly ostříhán dohola. V rámci

represí mě vybrali mezi třicítku,  určenou na jeden měsíc do díry

pro výstrahu. Díru tvořil 70 cm vysoký betonový prostor s poklopem

ve stropě pod  jedním barákem. Jinak v ní nic  nebylo. Být v díře

znamenalo dostat  první dva dny  5 dkg chleba a  hrnek teplé vody.

Další  dny to  byly 4   lžíce polévky,  1,5 plátku  knedlíku nebo

brambor s polévkovou lžící nějaké omáčkové hmoty. Tehdy zemřeli v

díře  dva  muklové.  Jeden  z  nich  byl  katolický kněz. Já jsem

onemocněl na hemeroidy a dostal  vysoké horečky. Po třiceti dnech

v díře mě převezli do vězeňské nemocnice na Pankrác. Konečník pod

dohledem mukla  plk. MUDr. Rusňáka operovala,  a zmršila, manželka

náčelníka pankrácké nemocnice. Ráda se na vězních učila operovat.

Za  čtrnáct dnů  jsem byl  opět na  Nikolaji. Nemohl  jsem močit.

Přivolaný lékař Pohraniční stráže mě  poslal zpět na Pankrác, kde

se  na mě  v květnu  1954 usmálo  štěstí. Jeden  bachař mi  tehdy

položil  otázku:  "Neznal  jsi  Karla  Zemana  ze  Strakonic?" Na

odpověď: "Toho jsem  za války vytáhl z vody,"  bachař řekl, že je

jeho  příbuzný, a  že mi  zařídí pěkný  místo. Několik týdnů jsem

dělal  s Laco  Novomeským  nemocničního  sluhu. Seznámil  jsem se

tehdy s ing. Plessingerem- Božinovem, spolupracovníkem TGM, jehož

dceru  zabili a  zohavili řečtí  partyzáni na  Peloponésu, poznal

jsem  legendárního  kasaře  Františka  Jecha,  který  v roce 1937

vybral Říšskou  banku, a mnoho dalších  zajímavých lidí. Na konci

května mě poslali do vězení v Opavě."

Třetí útěk 26. března 1955

"V  opavské věznici  se konstruovaly  říční lodě  a remorkéry pro

přímořskou dopravu, báňské projetky a strojní zařízení, vytvářely

se  různé modely,  které sklízely  obdiv na  výstavách v Ostravě,

Praze, Moskvě a dalších městech. Podílel  se na nich svou prací i

bratr K. H. Franka. Nejvýznamnějším vězněm  byl zde v té době náš

nejlepší atomový  vědec, RNDr. Miloš  Lokajíček, autor unikátních

teoretických prací o izotopickém spinu, katolík a otec pěti dětí.

V roce 1955 ho uneslo přepadové  komando NKVD. Pro mě osobně však

bylo rozhodující  setkání s frekventantem  klecanského Aeroklubu,

ing:  Tugomirem  Seferovičem.   Dostal  pětadvacítku  za  údajnou

špionáž.  Měl stejnou  vůli k  útěku jako  já. Připravili jsme ho

pečlivě. Tugomir  udělal dva kompasy.  Opatřili jsme si  pilky na

železo,  shromáždili léky  a vitamíny  zalité ve  vosku. Vězeňský

lékař, mukl Praget, asi něco čul,  ale mlčel a dobře nás zásobil.

Vše jsem  schovával ve vězeňské  knihovně za spisy  V. I. Lenina.

Nečetli je ani bachaři.

Utekli jsme v sobotu 26. března 1955 oknem k rozvodněné Moravici.

Unikli  jsme psům  a oběma  zátahům. Při  přeplavávání řeky se mi

Tugomir ztratil i s kompasy. Šel  jsem na jih. Cestou mně pomohli

neznámí staří vasrpoláci na jedné samotě. Byli to manželé. V Brně

jsem překročil  4. dubna 1955  před půlnocí u  Šatova. Tříčlennou

hlídku Pohraniční  stráže se psem přelstili  namazáním se hnojem,

který byl náhodou na poli.

V překonání  minového  pole  mi  pomohl  klacek.  Elektrický plot

odhalilo vlhké  počasí. Jiskřil až  třetí drát od  spodu. Všechno

ostatní byla hračka. Ze strachu před ruskými hlídkami na rakouské

straně  jsem  utíkal  celou  noc.  Pak  mi pomohl katolický kněz.

Opatřil šaty a jízdenku do Vídně. A v desátém vídeňském okrese mě

  očekával jen  udivený  výkřik  tety Kolenbářové  a sprásknutí

jejích rukou.  Byl jsem svoboden.  Bylo mi sedmadvacet  let. Opět

jsem měl pocit, že mám svět u nohou."

Vídeň, Terst, Rijeka a únos StB

Ve  Vídni  pan  Rudolf  Vlasák  pracoval  v  autodílně a čekal na

vyřízení  formalit. Chtěl  vycestovat do  Austrálie za  kamarádem

Rudou Gajerem. Byrokratický šiml se však vlekl. Možná i proto, že

se úředním  místům zdál jeho  příběh neuvěřitelný. Do  srpna 1957

stačil  shlédnout  jako  divák  Zimní  olympijské  hry  v Cortině

dŢAmpezzo.  Při  rozhovoru  s  krasobruslařkou  Kramperovou se mu

pravděpodobně  StB opět  dostala na  stopu. V  tomto období  taky

několikrát skrze dráty navštívil území republiky. Byly to výpravy

pro  majetek  exulantů,  a  za  dcerkou  Alenkou  do  Benátek nad

Jizerou.

"Číhával  jsem,    půjde  na  procházku,  nebo  si bude hrát na

pískovišti. Chtěl jsem  si vrýt její tvář do  paměti. V ty chvíle

jsem v sobě  cítil ty nejkrásnější otcovské city.  Ale i výčitky.

Je hrozné nemoci či vlastně bránit si v touze pohladit a polaskat

své dítě... Jednou mě přistihl příslušník SNB Lepěska. Znali jsme

se.  Poznal mě.  Ale nedal   nic najevo.  Když přišlo  povolení k

emigraci  do  Austrálie,  slíbil  jsem  Alence  ve svém tátovství

polibků  očí  na  dálku,  že  ji,  dokud  nepadnou komunisté, vše

vynahradím alespoň tak, aby s  matkou netrpěly nouzí. Věřil jsem,

že  dokážu  i  to,  aby  se  mnou  žily  v  blahobytu  a štěstí v

Melbourne. Jenže nad hlavou mi osud vyzváněl jinak.

V srpnu 1957 jsem se spoustou  maďarských exulantů čekal v Terstu

na loď do Autrálie. V  přelidněném městě vypukla epidemie asijské

chřipky.  Byli jsme  odesláni do  Rijeky. Tam  mě příslušníci StB

omráčili  a  s  prasklou  lebeční  kostí  unesli v kufru osobního

automobilu. V  Budapešti mě museli  nechat v nemocnici.  Maďarské

řádové sestry se snažily pomoci mi  v útěku, ale neudržel jsem se

na nohou. A tak následoval  transport do Ipelu, Banské Bystrice a

Ostravy."

Čtvrý výslech, soud a vězení

"V ostravské věznici mě týral nářek vězňů svazovaných do kozelce.

Na moji  tělesnou schránku se  tam všichni chodili  dívat jako na

exotické zvíře.  Díky poškozené lebce  jsem si dovolil  odmítnout

vyšetřovatele, a kdykoliv přerušit výslech. V Ostravě mě nemučili,

ani nebili. Můj vyšetřovatel  byl kriminalista. Jako bývalý vězeň

německého   koncentračního  tábora,   z  něhož   se  mu  podařilo

uprchnout,  útěk  z  Opavy  obdivoval  a  vysoce  si ho cenil. Do

protokolu  psal  jen  to,  co  jsem  skutečně řekl. Měl literární

talent.  Vlastní výpověď  jsem před  soudem četl  jako cliftonku.

Vyfasoval  jsem čtyři  roky navíc  k původnímu  trestu za "maření

výkonu úředního rozhodnutí." Poslali mě na Bory.

V plzeňské  věznici byla  stejně jako  v Opavě  šestnáctihodinová

pracovní doba.  Konstruovali jsme obří obráběcí  stroje pro výrobu

atomových děl.  Podle sdělení civilních zaměstnanců.  V roce 1960

  na amnestii  propustili. Zjistili  přitom, že  se ztratil můj

oděv. Do  Strakonic jsem přijel ve  vězeňském mundůru, který jsem

musel vrátit. Neměl jsem tedy do začátku naprosto nic. Jen nahotu

mého těla a poškozenou lebku z  Rijeky. A před odchodem z věznice

jsem musel polknout vitemíny. Díky jim si cestu z Borů na nádraží

nepamatuju.  Ve dvaatřiceti  letech mi  u nohou  ležely cáry mého

života a střepy jeho snů."

Roky příkoří

"Snad každý mukl po svém propuštění prožil léta trýzně, daná jeho

odlišností  od prostředí  za tolik  vytouženou zdí.  Po prožitých

mezních  situacích  život  nutně  vnímá  jinak.  Proti  své  vůli

přichází  do  konfliktu  s  lidmi  jen  proto,  že má jiný systém

hodnot. Jeho pokusy o citové vztahy se často bortí, a nejbližší v

něm  mnohdy vidí  příčinu svých  nezdarů. Nemusí  to dát  najevo.

Jenže  mukl má  zvláštní instinkt.  Díky jeho  prokletí začíná od

nuly bez ohledu na svůj věk a stav.

Patnáct let jsem vykonával těžké manuální práce. Pokud jsem začal

víc vydělávat, nebo sehnal lepší práci, vždy se našli soudruzi a

jejich  lokajové, kteří  mě donutili  jít o  štaci dál. Štěstí se

opět usmálo v roce 1975.  Pomohla mně šikovnost. Umím prodlužovat

letecké motory,  zvyšovat jejich životnost, a  tak se pan ředitel

Svoboda ze  Slovairu zasadil o mé  přijetí k firmě. Poradil  mi s

dotazníky  a  prosadil  přijetí.   Jizvy  mukla  tišila  práce  s

letouny."

 

Epilog

V březnu  loňského roku  na Můstku  před pražským  KC OF vznikaly

početné hloučky  diskutujících. Hlavními debatéry  byli političtí

vězňové z jáchymovských lágrů, zneklidněni tím, že vedoucí funkci

v branně  bezpečnostní  komisi   OF  zastává  bývalý  jáchymovský

velitel   útvaru    Jeřáb,   Sboru   vězeňské    stráže   Oldřich

Hromádko-Střihavka.  Jeřába přirovnávali  k divizi  SS Totenkopf.

Varovali  a   protestovali  proti  svému   mučiteli,  ale  vydat

svědectví tisku  odmítali. Přiznávali se ke  strachu ze záložních

agentur StB  a KSČ. Až  27. března 1990  na moje slova  o významu

jejich svědectví jeden muž v hloučku řekl: "Byl jsem na Nikolaji.

Překonal  jsem  strach."  Byl  jím  pan  Rudolf  Vlasák.  Muklové

padesátých let však  vědí své, a proto jsou  ostražití. V případě

pana Vlasáka netrvalo dlouho, co byl po našem prvním rozhovoru, a

na  základě  mého  naléhání,  nucen  podat  trestní  oznámení  na

neznámého pachatele  pro vyhrožování vraždou, a  co uslyšel svist

projektilu střelné zbraně, letícího kolem hlavy.

Od  loňského   podzimu  je  Rudolf  Vlasák   v  důchodu.  Žije  v

Pracejovicích. Jeho penze a rybářský  prut v ruce však není naším

rozhřešením. Pamatuji si, jak při jednom napínání paměti bezděčně

řekl: "Teď mi z ničeho  nic, pane redaktore, prošla hlavou hrozná

myšlenka. Najednou jsem si uvědomil, že mě vždy bili a týrali jen

Češi. A já jsem přitom stále hrdý na  to, že jsem Čech, a že v mé

hrudi  buší srdce  Čechoslováka."  Po  odmlčení dodal:  "Čechem a

Čechoslovákem byl taky Miloš  Říha, pplk. Kopecký, vicemaršál RAF

Janoušek,  moji rodiče  a  mnoho  jiných, které  chtěli komunisté

vymazat z duše  a paměti národa." Takto se  mně pan Rudolf Vlasák

vynoří  v  srdci  vždy,  když    bolí  z  nesmyslných  šarvátek

politikářů,  demagogů, pseudokompetenčních  sporů, antisemitských

štvanic na  Fedora Gála, rozsévané  zášti mezi Čechy,  Moravany a

Slováky, všemi, kdo sní sen svých kariér v náručí krvavých model.

Pavel Blažek, 31.srpna 1991

 

 

 

 

 

+------------------------------------------------------------------------------+

¦Autor: Báseň                                                                  ¦

¦Název: Pavel Wonka                                                            ¦

¦Zdroj: NNp                               Ročník........: 0002/002   Str.: 004 ¦

¦Vyšlo: 01.01.1992                        Datum události: 27.11.1985 Rok: 1992 ¦

+------------------------------------------------------------------------------+

Úplný obsah:

-----------

Věřící se bijí v prsa

jako by s rozkoší poplácávali

ženský zadek.

 

O krvavé neděli

promluvil car

puškou a bičem.

Den co den, sedm dní do týdne

pak promlouval car

puškou a bičem.

Zasloužilý vrah lidu.

 

Slunce národů

zpopelnilo věřící

mudrc největší

zapomněl na Komunistický manifest.

Nejnadanější Leninův žák

dal učiteli po hubě.

 

Ale v mládí, v mládí byl zdatný.

Ale v stáří, v stáří byl krutý.

mladý

nebyl ještě Bohem.

proměnou v Boha se člověk mění v tupce.

 

Závaží je těžké.

Hozená na druhou misku vah

je chytrost doplněna krutostí.

 

Věřící zpytují duši,

v čem byla chyba? V o u?

Či v motlitbách?

 

Ale co stroje?

Vítězné troleje?

Dítě bez chleba?

Němý řev hrůzy

krvácejících soudruhů?

 

Kdo vydal rozkaz

se všeho nezúčastnil

Slíbena byla jablka

Co nepřišlo, byl chléb.

 

K vypěstování zrna, jež by vzdorovalo mrazu,

je povolána řada odborníků.

A stavbu socialismu

má v temnotách zfušovat pár lidí?

 

Vede snad vůdce svůj lid

na vrchol, o kterém ví jen on?

Podle statistik však určují cesty -

tím co činí i tím co nečiní.

 

Když se objevil pomocník, byl malomocný.

Stižený leprou

přesto pomohl.

Berthold Brecht

 

U nás v Čechách musí člověk dávat dobrý pozor, aby se nedostal do

vězení  pro několik  slov. Proto   i před  psaním těchto  veršů o

Stalinovi  jsem pocítil  nutnost nahlédnout  do encyklopedie, zda

necituji básníka nějak závadného. Bertold Brecht, básník, režisér

a divadelní  teoretik   byl  nositelem  Leninovy   (správně  však

Stalinovy)   ceny.  Jeho   básně  a   próza  jsou   prý  dokladem

uměleckofilosofického  zápasu o  socialismus. Jsem  tedy naprosto

klidný, že cituji autora oficiálně povoleného.

Postupem času byl z naší  společnosti odtraněn kult J.V. Stalina.

Začaly ubývat jeho bysty, sochy i obrazy. Můžeme se zeptat, proč?

Jistě to nebylo  pro nic a za nic. Podívejme  se pravdě do tváře,

kdo byl onen muž, vlastním jménem Džugašvili.

Naučný slovník  uvádí, že jeho  systém vlády v  letech hromadných

čistek  v letech  1936-1938 a  v posledním  období, měl negativní

důsledky pro SSSR a byl odsouzen  na XX. sjezdu KSSS v roce 1956.

Dovede  si však  někdo představit,  co hrůzy  je skryto  za tímto

textem?

Stalin byl člověk. Skutečnost, že tento člověk žil, znamenalo, že

musely spousty dalších lidí  zemřít. Již V.I.Lenin upozorňoval na

jeho negativní vlastnosti charakterové a nedoporučoval jeho volbu

do čela  sovětského státu. Skutečnost dala  Leninovi zapravdu. Ve

třicátých  a začátkem  čtyřicátých let  ohromné pogromy  naplnily

sibiřské věznice poctivými komunisty  a dalšími občany sovětského

státu. Vlny  strachu a hrůzy zasáhly  celou sovětskou společnost.

Sovětská společnost  byla decimována a  prst Stalina ukazoval  na

ty,  na  které  přišla  řada.  Stalin  do  svých rukou soustředil

nesmírnou  moc, o  které se  nesnilo největším  despotům a tyranů

středověku. Měl  moc posílat na  smrt milióny lidí,  včetně svých

nejbližších  spolupracovníků a  přátel. Tuto  moc uplatnil  proti

Krymským Tatarům a dalším  národům. Princip kolektivní viny chtěl

použít i  proti 25 miliónům  Ukrajincům, které chtěl  přemístit a

nechat patrně  vymřít v nehostinných  oblastech SSSR. Snad  jenom

faktická nemožnost  tohoto plánu mu  jeho záměr překazila.  Obětí

bylo příliš mnoho.

Kult   J.V.Stalina  byl   odhalen  na   zmíněném  XX.sjezdu  KSSS

s.Chruščovem  v jeho  tajném projevu.  I pro  náš národ  znamenal

tragédii,  jejíž důsledky  pociťujeme dodnes.  Počátkem 50.let se

odhady našich táborů a věznic pro 13 mil. obyvatel pohybují okolo

čísla  422. Na  smrt museli  jít např.  gen.Helidor Píka,  Rudolf

Slánský, Horáková a mnoho dalších.

Jistě by  bylo zbytečné dále a  podrobně vypočítávat vinu, kterou

Džugašvili nese.  Tuto vinu nemůže  smazat ani výčet  úspěchů ve

vedení války. Když přijdu do úřadovny MěNV ve Vrchlabí a pohlédnu

na zeď,  vidím zde portrét  usmívajícího se Stalina,  kterého zde

pokládají  za  milou  starožitnost.  Snad  všude v socialistickém

Československu se poučili z XX.  sjezdu KSSS a veškeré připomínky

tohoto strašného  muže zmizely. Ve  Vrchlabí doposud ne.  Máme to

snad  chápat,  že  na  MěNV  ve  Vrchlabí  dosud žije duch tohoto

strašného muže?  Má se nám stále  připomínat jako vzor? Ovlivňuje

tento muž  nadále svým příkladem práci  MěNV? Osobně mám nedobrý

pocit při  pohledu na portrét  Stalina. Vidím vždy  před sebou ty

nepopsané  hrůzy  a  ohromné  tragédie.  Tato  tíseň  mě jímá i v

úřadovně MěNV.

Proto jako občan, a především  člověk, žádám, aby z úřadovny MěNV

ve Vrchlabí  a eventuelně z  dalších míst, byl  odstraněn portrét

Josefa Visarionoviče Stalina, vlastním jménem Džugašviliho.

A to ve jménu všeho, co je lidské.

Wonka Pavel

Ve Vrchlabí, 27.11.1985

Pozn. Za tento dopis byl rovněž Pavel Wonka čsl. soudem v r. 1987

odsouzen.

 

 

 

 

 

+------------------------------------------------------------------------------+

¦Autor: Vydra Luboš                                                            ¦

¦Název: O barometru spravedlnosti zvaném bratři Wonkovi                        ¦

¦Zdroj: NNp                               Ročník........: 0002/002   Str.: 004 ¦

¦Vyšlo: 01.01.1992                        Datum události: 01.01.1992 Rok: 1992 ¦

+------------------------------------------------------------------------------+

Úplný obsah:

-----------

O spravedlnosti v  tomto státě může  vyprávět, kdo chce  co chce,

pro mne však jejím měřítkem je nepotrestání zločinců zodpovědných

za smrt Pavla  Wonky. O absurditě, která vládne  v této zemi, pak

napovídá skutečnost, že když  Jiří Wonka, bratr zavražděného žádá

potrestání těchto  zločinců, je těmito  zločinci sám stavěn  před

soud.

Mnohé noviny  se již dnes  opět přestávají zabývat  tak závažnými

náměty a odmítají  svobodně psát. Doba je opět  nejistá a nadmuté

kabáty rozvážně nabírají nový vítr.

Pamatuji,  jak disident  Václav Havel  se zúčastnil  pohřbu Pavla

Wonky. Dnes  pro něho již nehne  prstem. Politický kapitál, který

tolik potřebuje, se  mu hrne z jiných sfér.  Ti, kteří se dostali

do čela  společnosti, tak v opojení  ztratili soudnost odstupu. V

rozjařenosti mají  za to, že  vše, co dělají,  je dobré, a  proti

mohou být jen blázni nebo konfidenti. Není tomu však tak.

Nepotrestaná nespravedlnost  pálí jako cejch na  tváři této země.

Tyto  materiály, které  dnes otiskujeme,  ukazují tragédii, která

trvá  a rozhodnutí  Jiřího Wonky,  aby za  smrt Wonky byl alespoň

potrestán zase Wonka, skrývá v sobě vznešený étos Jana Palacha.

Luboš Vydra

 

 

 

 

 

+------------------------------------------------------------------------------+

¦Autor: Král Vlastimil                                                         ¦

¦Název: NVÚ - Ostrov "C"                                                       ¦

¦Zdroj: NNp                               Ročník........: 0002/002   Str.: 005 ¦

¦Vyšlo: 01.01.1992                        Datum události: 10.01.1990 Rok: 1992 ¦

+------------------------------------------------------------------------------+

Úplný obsah:

-----------

10. ledna 1990

Pro  pozůstalé,  bez  úmyslu  jitřit  rány,  k objasnění pravdy a

potrestání viníků.

Jméno: Král Vladimír

nar. : 26.8.1951

místo: Liberec

bytem: Liberec, Otavská 159

t.č. : Ostrov "C"

Od 22. září  1987 do dubna 1988 jsem byl  konstrukcí VB vězněn ve

vazbě Hradec Králové.

Mé zápisky, poznámky a dopisy  mně byly zlikvidovány, takže čísla

a data jsou přibližná!!

V březnu 1988 jsem byl umístěn  do samovazby na 5 dní, neodebíral

jsem stravu a podrobovali mě lékařským kontrolám.

Při  jedné lékařské  kontrole mě  vyzval předvádějící, přezdívkou

"kulturista", abych  pomohl v chůzi člověku  v mých letech, který

stál před celou č. 102 a držel se pletiva nad zábradlím. Pamatuji

si řidký vous,  hořečnaté oči, tepláky a pod  tepláky noční úbor,

což svědčilo,  že měl povoleno ležet.  Zavěsil se do mě  a na mou

otázku  odpovídal:  "Jmenuji  se  Pavel  Wonka,  jsem politickej,

vrátil  jsem  se  z  Minkovic,  policajti    zmlátili  a  znovu

zavřeli."  Řekl mi,  abych mu  vyhrnul tepláky  v oblasti ledvin.

Přitom jsem viděl, že má pod  tepláky pižamo a pod pižamem krevní

podlitiny v části  zad a ledvi. Byl jsem  přítomen i "vyšetřen" u

lékaře přezdívaného "Mengele". Já seděl v čekárně a dveře zůstaly

otevřené.  Z  rozhovoru  vyplynulo,  že  lékař  zná  Wonku i jeho

bratra, dále Wonka vyhlásil hladovku,  pro nedůvodnou vazbu a pro

zmlácení od VB.  Z vyprávění ve vazbě jsem  jméno P.Wonky znal, a

tak  jsem se  o jeho  další osud  každý den  zajímal. Po  čase ho

přemístili  na celu  č. 136  a s  ním umístili  dva Romy,  jménem

Absolon a  Baláž. Já byl  na cele 128  - 131, čili  přímo naproti

136.  Často  jsem  hovořil  s  Absolonem  a  zajímal se o Wonkovo

zdraví. bylo mi řečeno, že Pavel  nejí a jeho jídlo, že jedí oni.

Poslední noc si pamatuji  přesně, neboť silně připomínala horror.

Jestli  mě paměť  neklame, byla  neděle. Sám  jsem byl několikrát

zmlácen  do  bezvědomí,  tak  znám  všechny  zvukové efekty této

exekuce  i přes  dveře. Bylo  jasně slyšet,  že exekutoři buší do

bezvládného  těla. Po  cvaknutí dveří  naproti, jsem  se okamžitě

ptal Absolona,  co se děje.  On mi odpověděl:  "Museli jsme Wonku

svléknout  do naha  a vystrčit   z cely.  Později ho  v bezvědomí

strčili zpět." Na mou otázku, co je s ním, řekl Absolon, že spí.

V noci,  přesnou hodinu  neznám, se  Pavel Wonka  pravděpodobně s

vypětím posledních sil vyškrabal na  okno a do tmy volal poslední

svá slova: "Já nechci umřít, já chci doktora."

Tato slova slyšely desítky lidí,  kteří neměli u dveří kliku. Ti,

co měli klíče, jak je nazvat?

Omlouvám se vám za jitření vašich citů.

Král Vladimír, Ostrov "C"

 

 

 

 

 

+------------------------------------------------------------------------------+

¦Autor: Wonka Jiří                                                             ¦

¦Název: Předseda MěNV ve Vrchlabí - závažné opatření proti Pavlu Wonkovi       ¦

¦Zdroj: NNp                               Ročník........: 0002/002   Str.: 005 ¦

¦Vyšlo: 01.01.1992                        Datum události: 04.11.1991 Rok: 1992 ¦

+------------------------------------------------------------------------------+

Úplný obsah:

-----------

Název: Předseda (dlouholetý) MěNV ve Vrchlabí  Vlastimil Štěpánek

žádal přijmout závažné opatření proti Pavlu Wonkovi

Na persekuci  Pavla Wonky se  podílelo velmi mnoho  lidí. Jeden z

nich byl  bývalý dlouholetý předseda MěNV  ve Vrchlabí, Vlastimil

Štěpánek.  Po  revoluci  byl  nechán  ve  funkci místopředsedy, a

nikomu to nevadilo, ač jsem  fóristy na to upozorňoval. Šťastně v

této funkci se dočkal důchodu.

Dne 27.11.1985 zaslal  Pavel Wonka na MěNV ve  Vrchlabí dopis, ve

kterém žádal odstranit obraz J.V.Stalina. Bývalý předseda MěNV ve

Vrchlabí, Vlastimil Štěpánek, podal příslušníkům StB do protokolu

č.1  326 1T5/87  následující svědectví: "Wonka Pavel  se dostavil

10.12.1985 osobně na  MěNV a dotazoval se, kdy  bude jako na jeho

upozornění   odstraněn   obraz   J.V.Stalina."   Bývalý  předseda

(stalinista) Vlastimil Štěpánek, dále uvádí: "Toto přesně uvádím,

že  žádal ostranění  obrazů, kde  je vyobrazen  J.V.Stalin a také

Gottwald.  Při  rozhovoru  přede   mnou  poukazoval  na  spojitost

činnosti  J.V.Stalina,  s  negativními   jevy  padesátých  let  v

Československu.    V    rozhovoru    odsuzoval    K.Gottwalda   a

A.Zápotockého.  Doslova   uvedl,  že  ho   dvojice  J.V.Stalin  a

K.Gottwald  uráží. - Můžu  potvrdit,  že  ve  svých  podáních  a

jednáních nepoužíval  hrubých výrazů. Vzpomínám si  na další jeho

výroky,  kdy doslova  uvedl, že  J.V.Stalin by  měl být souzen za

hromadné zločiny a, že K.Gottwald zlikvidoval své spolupracovníky

atd.

Z těchto dopisů a z osobního jednání jsem usoudil, že Pavel Wonka

je osobou,  která je nepřátelsky zaměřena  proti našemu zřízení a

svým postojem se snaží  ovlivnit další spolupracovníky. S ohledem

k tomu se  přikláním k té  skutečnosti, aby byla  přijata závažná

opatření k odstranění jeho protiprávního jednání."

A závažná opatření na návrh pana předsedy byla přijata, dopis byl

předán soudruhem  Štěpánkem orgánům StB,  které už vykonstruovaly

trestní  stíhání  a  Městský  soud  v  Praze  2  za předsednictví

zločinného  soudce  JUDr.  Jana  Rojta  shledal  zmíněný dopis za

pobuřující, Pavla odsoudil, a to se psal květen roku 1987.

Zločinci u  NS JUDr. Pavel Janda,  Marie Dojčárová, Václav Mrzena

rozsudek  potvrdili. I  nacističtí soudci  se museli  zodpovídat,

čeští  zločinci asi  budou beztrestní  a Jiří  Wonka, který  chce

pouze spravedlnost, bude poslán do vězení.

Pavel Wonka říkal,  že je poslední člověk, který  byl odsouzen za

kritiku J.V.Stalina.

Jiří Wonka, Pražská 878, 543 01  Vrchlabí I

4.11.1991

 

 

 

 

 

+------------------------------------------------------------------------------+

¦Autor: Wonka Jiří                                                             ¦

¦Název: Zločiny proti lidskosti nesmí být promlčeny                            ¦

¦Zdroj: NNp                               Ročník........: 0002/002   Str.: 006 ¦

¦Vyšlo: 01.01.1992                        Datum události: 01.10.1991 Rok: 1992 ¦

+------------------------------------------------------------------------------+

Úplný obsah:

-----------

nám. Hrdinů 1300

Praha 4

Věc:  Trestní  oznámení  na  zakrývání  trestné  činnosti  orgány

Krajské prokuratury v Hradci Králové

Vážený pane generální prokurátore!

Za totalitního  režimu byla u trutnovské  a Krajské prokuratury v

Hradci Králové  praxe, že se  trestní stíhání nezahajovalo  proti

komunistickým funkcionářům, ale stíháni byli nepohodlní lidé typu

Pavla  Wonky.  Výrazně  v  této  zločinecké  praxi vynikal bývalý

trutnovský prokurátor JUDr. Josef Doležal. Na krajské prokuratuře

zase  bývalý  krajský  prokurátor  JUDr.  Josef  Valenta  a JUDr.

Pařízek.

Jejich činnost nelze hodnotit jinak než jako zločinnou.

Pavel  Wonka nedělal  nic, co   by bylo  v rozporu  s čsl.zákony.

Okresní prokurátor  Doležal to velmi dobře  věděl, ale jeho přání

po  trestním  postihu  Pavla  Wonky  bylo  příliš  silné.  Ve své

zuřivosti  se  přestal  kontrolovat.  Proti  Pavlu Wonkovi nechal

zahájit asi 10 nesmyslných stíhání, trestní stíhání bylo zahájeno

i proti matce  Pavla Wonky jenom proto,  že ta protestovala proti

nezákonnému  úřednímu  postupu.  I  nadřízené  orgány prokuratury

pokládaly  jednání okresního  prokurátora za  přehnané a  některá

trestní  stíhání mu  byla odebrána.  Jak vypadala  taková trestní

stíhání?

V roce 1981  byl Pavel Wonka odsouzen  Okresním soudem v Trutnově

za předsednictví předsedy JUDr.  Evžena Suchánka, pro trestný čin

porušování domovní svobody dle ş  238/1 tr.z. k trestu nápravného

opatření na  dobu 5 měsíců.  Krajský soud v  Hradci Králové tento

rozsudek  v  senátě  za  předsednictví  JUDr.  Jaromíra Melezinka

potvrdil. O  co se jednalo?  Pavel Wonka byl  odsouzen za to,  že

vnikl  do svého  vlastního bytu.  K jeho  odsouzení bylo  použito

několik  vyvratitelných   nepřímých    důkazů,   přičemž   jediný

ospravedlňující důkaz nebyl k návrhu obžalovaného proveden. Marné

bylo obžalovanému namítat, že jde o jeho vlatní byt. Okresní soud

označil   všechny  důkazy,   které  svědčily   ve  prospěch,   za

nevěrohodné s tím, že jich nebude při rozhodnutí použito. Porušil

tak  zásadu,  že  soud  je   povinen  hodnotit  každý  důkaz.  Je

neuvěřitelné, že  za nevěcný byl např.  označen důkaz prokazující

tzv. alibi, který  prokazoval, že obžalovaný byl v  době, kdy měl

skutek spáchat, vůbec jinde.

Celé řízení probíhalo způsobem, že  z trestního řádu by bylo snad

výhodnější  odcitovat  ta   ustanovení,  která  porušena  nebyla.

Pracovníci  Odboru  dozoru  nad  zachováním  zákonnosti  v řízení

trestním GP  ČSR JUDr. Vladimír Pelc,  zástupce ved. odboru JUDr.

Matušínský a ved. odboru JUDr. Z. Houšková porušení zákona prostě

odmítali zjistit a prokazatelně sami porušovali zákon.

Pavlovi Wonkovi se po 5 letech podařilo zrušit nezákonný rozsudek

a těsně   před  jeho   zavražděním  bylo   celé  trestní  stíhání

zastaveno.

V roce  1982  vykonstruoval  JUDr.  Josef  Doležal  další trestní

stíhání  a  na  Pavla  Wonku  byla  uvalena  vyšetřovací vazba. Z

vyšetřovací vazby  byl propuštěn po  pěti měsících na  zákrok GO

ČSR s tím, že zákonné důvody jeho vazby nejsou dány. Odbor dozoru

nad   zachováváním   zákonností   v   řízení  trestním  Generální

prokuratury  později zaujal  stanovisko, že  výsledky vyšetřování

vůbec  neopravňují k  tomu, aby  byl Pavel  Wonka trestně stíhán.

Přesto okresní  prokurátor v Trutnově  JUDr. Josef Doležal  proti

Pavlu  Wonkovi  vypracoval   obžalobu,  která  byla  projednávána

Okresním  soudem v  Náchodě za  předsednictví předsedkyně  senátu

JUDr. Olgy Galové.  Zde byl Pavel Wonka odsouzen  pro trestný čin

rozkrádání  majetku  v  soc.vlastnictví  dle  ş  132/1  tr.zák. a

porušování  povinností v  provozu socialistické  organizace dle -

129/1  tr.zák.  k  trestu  odnětí  svobody  v  trvání  14  měsíců

podmíněně  a peněžitému  trestu.  Na  základě odvolání  jak Pavla

Wonky, tak  bývalého prokurátora v Náchodě JUDr. Josefa Mervarta

(který se  podílel na politickém  procesu s p.  Pitašem St.  Dle

informací Pavla  Wonky měl JUDr. Doležal  prokazatelně objíždět a

obtelefonovávat další pracovníky justice a přesvědčovat je, aby v

neprospěch rodiny Wonkových poušili  zákon) senát Krajského soudu

v Hradci Králové za předsednictví předsedy senátu JUDr. Vladimíra

Panduly  změnil  uložený  třest  podmíněný  s  uvedením, že je to

proto, že obžalovaný svou trestnou činnost popírá. Mimoto mu byla

uložena povinnost uhradit celkem dvakrát neexistující škodu.

O co  v této  věci šlo.  Pavel Wonka  pracoval ve funkci hlavního

mechanika závodu  n.p. Mileta a bylo  mu kladeno za vinu,  že zde

zcizil  věci v  hodnotě 1  800 Kčs.  Žádná vina  mu ovšem  nebyla

prokázána.  Byl   odsouzen  na  základě   revizní  zprávy,  která

konstatovala, že nelze prokázat, že  by věci pocházely  z majetku

socialistické organizace, ale, že to  není vyloučeno. Z toho soud

usoudil,  že  Pavel  Wonka  věci  zcizil,  aniž  by  mu  prokázal

jakékoliv jednání  ve formě krádeže či  zjistil následek ve formě

škody. Na to byly Pavlu Wonkovi  věci odňaty a vydány n.p. Mileta

s tím,  že  mu  bylo  rozsudkem  dále  uloženo,  že  je    této

organizaci ještě  jednou zaplatit. Tak  má dvakrát uhradit  nikdy

nevzniklou škodu.  V řízení o  povolení obnovy řízení  potom P.W.

zcela nepochybně  prokázal svou nevinu  s tím, že  bylo prokázáno

vlastnictví jiné osoby k údajně zcizeným věcem. Soud však všechny

důkazy prohlásil za nevěrohodné a  účelové, proto je odmítl vůbec

hodnotit.

Ve věci bylo zpracováno několik podnětů ke stížnosti pro porušení

zákona  v neprospěch  odsouzeného. Vyřízení  podnětu si vyhradila

přímo  GP ČSR,  která podnět  odložila s  tím, že porušení zákona

nebylo  shledáno. Vše  vyřizoval JUDr.  Klouček. Takto  pracovaly

justiční a prokurátorské orgány. Skutečně co rozsudek, to zločin.

I tento popisovaný rozsudek 3T 688/83 byl NS nedávno zrušen. A co

vykonstruované trestní  řízení 1T5/87 Praha  2, Spálená ul.,  kdy

jsme  byli společně  s bratrem  postaveni před  soud a odsouzení.

Obžalobu zpracoval JUDr. Josef Valenta, bývalý krajský prokurátor

v Hradci Králové.  Soudil JUDr. Rojt, u  NS ČSR rozsudek potvrdil

soudce Janda, Mrzena, Dojčárová, za účasti prokurátora Navrátila.

O příslušnících  StB Moravcovi  Antonínovi, Nepovímovi  Josefovi,

kteří vykonstruovali celé poslední stíhání, které nakonec vedlo k

smrti Pavla Wonky  a k mému zmrzačení, již  ani nemluvím. Krajská

prokuratura  jde  ve  šlépějích  svých  předchůdců za totalitního

režimu.

Nadále nejsou stíhány tyto  zločiny, prokuratura se dokonce snaží

Jiřího  Wonku za  jeho  nekompromisní  postoj zastrašit,  že dala

podnět  k  jeho  trestnímu  stíhání.  Postoj  krajské prokuratury

hodnotím  jako zločinný.  V tomto  státě nevládne  dosud právo  a

spravedlnost, ale postkomunisticko-fašistický režim.

Žádám  o   důsledné  vyšetření  postoje   krajské  prokuratury  v

souvislosti s krytím zločineckých  akcí, které byly páchány proti

rodině Wonkových.

Na  závěr cituji  z díla  Pavla Wonky:  O právní  kultuře, kterou

napsal krátce před svým umučením.

Největším  nebezpečím   a  úchylkou  právní   kultury  jsou  vždy

protiprávní a zločinné akce páchané úředními činiteli, které není

možné  nikomu  dokladovat  a  dokazovat,  neboť  jsou státní mocí

přinejmenším  utajovány a  trpěny, ne-li  konkludentně, či  přímo

organizovány.  Proti  těmto  akcím  si  lidské společenství dosud

nevytvořilo, ani nenašlo obranu. Zde situace došla tak daleko, že

se  náprava často  vymyká i  možnostem a  kompetenci vlády, která

potom musí nezákonnost navenek popírat a ve vztahu k občanovi jí

nezbývá  než mlčet.  Je-li občan  příliš dotěrný,  ukáže se  toto

mlčení  jako  zlověstné  a  je  nahrazeno  persekucí  a postihem.

Takovou  vládu  je  velmi  těžké  donutit,  aby pro rozvoj právní

kultury sama něco udělala, zvláště tehdy, zastává-li přesvědčení,

že jedinou  zárukou její existence je  nehybnost. Je třeba zbavit

pachatele  jistoty,  že  vyvázne   beztrestně  a  nebude  za  své

protiprávní skutky  postižen. Nemám zde  zrovna na mysli  odvetné

akce  proti  pachatelům, i  když  by  snad  v některých případech

morálně,  a  snad  i   právně,  byly  ospravedlnitelné.  Vždyť  v

některých případech dosahuje bezpráví té  míry, že občan je zcela

postaven mimo zákon  a potom je požadavek, aby  se zákonem řídil,

těžko  odůvodnitelný,  Bezprávné  státy  budou  jistě  v budoucnu

počítat  s  anarchií.  Jednou  z  možností,  jak zbavit pachatele

pocitu beztrestnosti za nezákonné  skutky za situace, že existuje

objektivní  stav,  za  kterého   se  nemusí  postihu  obávat,  je

přesvědčit je,  že ruka bude v  budoucnu dost dlouhá, aby  jej za

jeho  dnešní   skutky  dovedla  potrestat.   K  tomu  potřebujeme

vypracovat   novou   moderní   a   době   odpovídající   definici

nepromlčitelnosti  zločinů proti  lidskosti, kterou  je třeba  co

nejdříve popularizovat. Pachatel zločinu  proti lidskosti si musí

být  vědom,  že  sice  může  zůstat  beztrestný  dnes,  ale že mu

nebezpečí trestního postihu  hrozí při změně režimu   nebo  jiné

příležitosti, a že se nebude  moci spoléhat na promlčení. Jeví se

žádoucí prosadit,  aby zločiny proti lidskosti  se staly skutečně

stíhanými  v  celém  světě,  bez  ohledu  na  to,  v kterém byly

spáchány.

1.10.1991

Wonka Jiří, Pražská 878, 543 01 Vrchlabí I

 

 

 

 

 

+------------------------------------------------------------------------------+

¦Autor: Wonka Jiří                                                             ¦

¦Název: Veřejný dopis Generální prokuratuře ČSR                                ¦

¦Zdroj: NNp                               Ročník........: 0002/002   Str.: 006 ¦

¦Vyšlo: 01.01.1992                        Datum události: 03.03.1990 Rok: 1992 ¦

+------------------------------------------------------------------------------+

Úplný obsah:

-----------

Generální prokuratura ČSR

nám. Hrdinů 1300

Praha 4

Věc: Trestní oznámení

Podávám trestní oznámení na  bývalého generálního prokurátora ČSR

JUDr. Jaroslava Krupauera, pro  podezření ze zneužívání pravomoci

veřejného činitele dle  ş 158 tr.z. Je zde  závažné podezření, že

bývalý  generální  prokurátor  ČSR   se  svým  jednáním  dopustil

přinejmenším  konkludentní  podpory  zločinných  akcí, které byly

podniknuty  proti  Pavlu  a   Jiřímu  Wonkovi.  Jednání  bývalého

prokurátora   je   možno   hodnotit   jako   pomoc  organizátorům

nezákonných a zločinných akcí, jestliže pan JUDr. Krupauer J. sám

mezi tyto  organizátory nepatřil. Právě  nečinnost žalovaného při

ochraně zákonnosti  potom vytvářela podmínky  pro právní anarchii

ve státě. I nečinnost je  v tomto případě jednáním protiprávním a

porušování  právní  povinnosti  ve   smyslu  ustanovení  ş  420/1

obč.zák.  Nebezpečnost činnosti  bývalého generálního prokurátora

ČSR  spočívala v  tom, že  umožňovala stavět  jakousi pyramidu  z

nezákonností.  Na  jednom  odsouzení  bylo  možno  stavět  druhé,

ukládat přísnější tresty. Celou soustavou justičních zločinů byla

potom naše rodina  doslova postavena mimo zákon. Nikdo  z nás již

neměl práci a byli jsme  soustavně a nesmyslně trestně stíháni na

základě vykonstruovaných  obvinění. Vinu na  tom všem nesl  právě

JUDr.  Krupauer J.,  bez  jehož  protiprávního jednání  by taková

situace  prostě vzniknout  nemohla. Bez  jeho podpory  nezákonným

akcím  úředních činitelů  by páchání  oněch zrůdných  nezákonných

akcí, které  nakonec vedly ke  smrti Pavla Wonky,  nebylo možné a

realizovatelné.

Wonka Jiří, Pražská 878, 543 01  Vrchlabí I

Ve Vrchlabí, 3.3.1990

 

 

 

 

 

+------------------------------------------------------------------------------+

¦Autor: Haiman Karel                                                           ¦

¦Název: Za smrt Wonky souzen Wonka?/rozhovor s bratrem P. Wonky/               ¦

¦Zdroj: NNp                               Ročník........: 0002/002   Str.: 007 ¦

¦Vyšlo: 01.01.1992                        Datum události: 13.09.1991 Rok: 1992 ¦

+------------------------------------------------------------------------------+

Úplný obsah:

-----------

Za smrt Wonky souzen Wonka?

V Hradci  Králové po  něm pojmenovali  ulici. Denně  si to  mohou

připomenout  v tiráži  i čtenáři   PRÁCE, neboť  v ní  sídlí naše

oblastní  redakce. Pavel  Wonka  z  Vrchlabí, vězeň  svědomí, byl

26.dubna 1988  umučen v královéhradecké věznici  jen proto, že se

nenechal zlomit  všemocnou StB a  dovolil si v  souladu s ústavou

uvažovat o kandidování za nezávislého poslance do FS. Přestože se

vyšetřováním jeho  smrti zabýval snad kdekdo,  dodnes ji zahaluje

neznámo...

Zatímco na případ Pavla Wonky  usedá prach, do soukolí justice se

dostal  jeho  starší  bratr,  před  listopadem  rovněž  vězněný z

politických důvodů. Vyšetřovatel Krajské  prokuratury v Praze Ivo

Konopásek  zahájil 3.9.1991  z podnětu  Generální prokuratury  ČR

trestní  stíhání  a  vznesl  obvinění  proti  Jiřímu  Wonkovi pro

trestný čin  násilí proti skupině  obyvatel a proti  jednotlivci.

Citujeme z usnesení: "... napsal prokurátorce Okresní prokuratury

v Trutnově JUDr. Elišce Rychlíkové  dopis doručený dne 27.5.1991,

v němž  označuje pracovníky  prokuratury, justice,  bezpečnosti a

zdravotnictví, kteří  přišli do styku s  trestní věcí jeho bratra

Pavla Wonky, ...  za vrahy, a dále uvádí, že  vzhledem k tomu, že

nebyli potrestáni,  nebude ani jejich  fyzická likvidace trestná,

naopak  bude hodnocena  jako záslužný  čin, a  v této souvislosti

doporučuje jmenované  a dále soudkyni Okresního  soudu v Trutnově

JUDr. Marcele Horváthové,  aby si u něho objednaly  provaz a samy

se  potrestaly, tedy  spáchaly  sebevraždu,  čímž u  nich vzbudil

důvodnou obavu z hrozící těžké újmy."

Sáhodlouhá  věta   se  pak  rozvádí.  Obviněný   již  dříve  vedl

nejrůznější útoky  na uvedené ochránkyně  spravedlnosti, přestože

byl  seznámen  se  zprávou  komise  ČNR  z  dubna  1990, ze které

vyplývá,  že "jednání  prokurátorky Elišky  Rychlíkové a soudkyně

Marcely  Horváthové  nelze  vztáhnout  do  příčinné souvislosti s

úmrtím  Pavla  Wonky".  Jak  kulantně  řečeno.  A  co  nepříčinná

souvislost?

Nicméně  jste  tentokrát,  pana  Wonko,  přestřelil.  Právo se dá

zjednat  jedině právem.  "Když jsem  viděl absolutní  nečinnost a

nezájem  vypátrat  viníky  smrti   mého  bratra,  chtěl  jsem  je

vyprovokovat. Reagovali přesně tak, jak jsem očekával, dokonce mě

nepřekvapilo, že obsah mého  dopisu překroutili. Konečně jsem ale

dosáhl toho, že  za Pavlovo umučení bude někdo  potrestán - a tím

budu  zřejmě  já,"  vysvětloval  nám  Jiří  Wonka  svůj radikální

postup.  "Nejvyšší  soud  ČR  zrušil  čtrnáct  rozsudků, které se

vztahovaly ke mně a k bratrovi,  a vedly nakonec k jeho smrti. Za

ty nenese  nikdo odpovědnost? Kolik takových  rozsudků bylo u nás

vyneseno, kolik  těžkých újem skutečně  znamenaly, kolik lidského

utrpení a smrti?"

Pohřeb  Pavla  Wonky  ve  Vrchlabí  v  roce  1988  se stal tichým

protestem chartistů proti diktatuře  proletariátu. Václav Havel s

chotí byl  cestou zadržen StB  a svůj smuteční  projev nemohl sám

přečíst. Dnes  se však objevila  verze, že Charta  77 potřebovala

mučedníka  a  nemá  zájem, aby  vyšetřování  Wonkova  úmrtí  bylo

objektivně ukončeno.  Může to být  fáma. Proč tedy  nedat průchod

pravdě  a  odpovědné  za  smrt  nepředat  skutečné spravedlnosti?

Zvláště,  když se  tak striktně  postupuje proti  Jiřímu Wonkovi,

jemuž o nic jiného nejde.

Karel Haimann

(Práce, 13.9.1991)

 

 

 

 

 

+------------------------------------------------------------------------------+

¦Autor: Wonka Jiří                                                             ¦

¦Název: Ohlas na čl. v MF "Život a doba občana Pavla Wonky"                    ¦

¦Zdroj: NNp                               Ročník........: 0002/002   Str.: 007 ¦

¦Vyšlo: 01.01.1992                        Datum události: 23.02.1990 Rok: 1992 ¦

+------------------------------------------------------------------------------+

Úplný obsah:

-----------

občana Pavla Wonky

Protože je  můj bratr mrtvý a  nemůže se již ozvat  na nepravdivé

výpovědi zaměstnanců Mileta Vrchlabí, a  určitě by to udělal, tak

se,  s  ohledem  k  památce  bratra,  cítím  být  povinen,  abych

odpověděl za něho. Použiji k tomu písemností z pozůstalosti Pavla

Wonky. Jedná  se o výtah  z originálů záznamů  Pavla Wonky, které

byly předány na soud a vyšetřovateli.

Cituji z pozůstalosti Pavla Wonky:

Pavel Wonka  pracoval v n.p.  Mileta Hořice, závod  Vrchlabí. Zde

byla  velká  řada  nešvarů.  Např.  řidič  Jiří  Nosek  za pomoci

ředitele závodu Karla Novotného  prováděl rozsáhlé podvody. S tím

jsem nesouhlasil a proti těmto nedostatkům jsem vystupoval. Nikdo

neměl žádný  zájem o jejich zjištění  a odstranění. Na podnikovém

ředitelství mi bylo řečeno, že  pořádek na závodě není jenom moje

starost a tím vše pokládali za skončené.

Mnoha lidem jsem v závodě překážel a snažili se mě jako nepohodl.

kritika  zbavit.  Jiří   Nosek  se   tak  nejvíce  protizákonně

obohacoval. Mám-li tohoto řidiče charakterizovat, činím to takto.

Již  mnoho  let  je  mu  přezdíváno  nejlínější chlap na fabrice.

Přinutit jej  k práci je  takřka nemožné. Jde  o osobu, která 

sklon k agresivnímu jednání. Je  kritizován, že má větší plat než

ředitel,  ačkoliv jeho  hodinový  plat  řidiče os.vozu  je nízký.

Velkého platu  dosahuje velkým množstvím  vykázaných hodin, které

nejsou  kryty  patřičnými  výkony.   S   ředitelem  závodu  tvoří

nerozlučný  tandem  a  v  této  dvojici  hraje  dominantní úlohu.

Ředitel závodu mu podléhá psychicky jako malé dítě. To způsobuje,

že řidič Jiří Nosek je velmi obávanou, i když nenáviděnou osobou.

Přišel  jsem na  podvod pana  Jiřího Noska,  když vykazoval větší

počet  km u  svého služebního  vozidla. Když  byl přistižen,  tak

prohlásil, že jsem  mu to přikázal já jako  nadřízený. Podal jsem

na   Jiřího   Noska   trestní   oznámení,   že      obvinil  ze

spolupachatelství  ve formě  návodu, za  což mu  orgány činnými v

přípravném řízení byla  poskytnuta, jako pachateli, beztrestnost.

Výpověď  tohoto  řidiče  přivodila    trestní  stíhání  a  moji

pětiměsíční vazbu a následně,  po 14 měs. nepodmíněném odsouzení,

jsem si zbývajících 9 měsíců musel odsedět ve věznici Plzeň-Bory.

Existuje zde  podezření z rozkrádání majetku  v soc. vlastnictví.

Někteří  zaměstnanci mi  oznámili,  že  pan Jiří  Nosek služebním

vozem vozil do své garáže kanystry, pravděpodobně s benzinem. Sám

jako svědek mohu potvrdit, že  Jiří Nosek s konkludentní podporou

ředitele  páchal   rozsáhlé  podvody  při   zkreslování  evidence

docházky. Tyto podvody prováděl po  několika let, a kdykoliv jsem

proti  tomu vystoupil,  dostal jsem  se do  vážné konfrontace  s

ředitelem. Odhaduji, že takto získal  tisícové částky a že se tak

stalo  výdělečně. Ve  věci  jsem  ochoten vypovídat  jako svědek.

Jmenovaný  řidič  se  měl  před  dalšími  pracovníky  n.p. Mileta

vyjadřovat  o    osobě  těmito  výhrůžkami:  "Já  ho nenávidím,

nejraději bych  jej zničil, svázal bych  mu ruce dozadu a  dal do

úst roubík. Dal bych ho do kanalizace a přibouchl na něho poklop.

Za čtrnáct  dní bych se  na něho šel  podívat a když  by prosil o

vodu, tak bych  ten poklop zas přibouchl." Jiří  Nosek se veřejně

před dalšími  pracovníky n.p. Mileta vyjadřoval,  že mě nenávidí,

jim (myšleno  jemu a řediteli) překážím  a že se mě  musí zbavit.

Dále  se  chlubil,  že  na     s  ředitelem  napíší  komplexní

hodnocení,  které    musí  zničit.  Ihned  po  mém nástupu jsem

zjistil  trestnou činnost  Jiřího Noska,  spočívající převážně  v

podvodném jednání. Ten se též cítil  dotčen tím, že jsem jej svým

nástupem zbavil řízení dopravy a nutil ho odvádět práci. Ihned od

samého počátku mě všemožně  pomlouval a snažil zdiskreditovat. Ve

v.p. Vkus sliboval flašku tomu,  kdo způsobí, abych z n.p. Mileta

musel odejít.

Při  domovní prohlídce  byl pan  Jiří Nosek,  který všechny  věci

označil  za majetek  Milety, např.  i o  nápravě tvrdil,  že je z

Milety, ale  přivolaný znalec konstatoval, že  se jedná o nápravu

ze Š 120, a takové auto Miletě nikdy nebylo, a tak to šlo u všech

věcí.  Takových  křivých  výpovědí  bylo  více,  přesto byl Nosek

použit jako korunní svědek proti mně.

...  Skutečnost   je  taková,  že  jsem   nastoupil  do  naprosto

rozvráceného závodu,  kde neexistovalo žádné  řízení, kde morální

stav  byl  zcela  rozvrácen.  Neměl  jsem  podporu  ani  u  svých

nadřízených, když jsem chtěl zjednat jakýkoliv pořádek. Podřízený

byli  léta  zvyklí  žít v nepořádku  a  tento  stav jim vyhovoval,

protože po nich léta nikdo nic nechtěl.

Jak  se  situace  změnila  po  letech,  kdy  jsem musel ze závodu

odejít, dostávám zprávy. V závodě 12 Vrchlabí n.p. Mileta funguje

mladý  ředitel, který  nemá dostatek  zkušeností. Řidič  Nosek, o

kterém  je všeobecné  špatné mínění,  podal výpověď.  Bez podpory

starého  ředitele je  zde nemožný.  Na mé  místo nastoupil  mladý

člověk.  I  on    vážné  problémy  se  svými  podřízenými. Jeho

podmínky jsou nesrovnatelně  lepší i z toho důvodu,  že je v KSČ.

Přesto léta  zanedbanou situaci nemůže  zvládnout. Jeho posledním

problémem je to, že ředitel ho vyzval, aby si udělal pořádek a že

mu  podřízení popíjejí  v kotelně  alkohol. Když  tam zašel,  byl

výsledek takový,  že mu jeden pracovník  praštil flašku pod nohy.

Následně byl obviněn, že měl o předsedkyni KSČ údajně říci, že je

svině... Situace je  potom složitá ještě v tom,  že nemůže prostě

vyhodit údržbáře šicích strojů, neboť v tomto oboru za ně nenajde

náhradu a  fabrika by se  musela zavřít. Snažím  se o to,  abyste

pochopil  skutečnou  situaci  v  závodě,  kde    i  po  odchodu

neřídícího  ředitele existují  vážné  problémy,  kdy se  dá velmi

snadno otočit  celá situace tak, že  vedoucí, který chce pořádek,

může být  velmi snad i  zlikvidován, a nakonec  ten špatný. Dobří

nakonec budou ti, kteří se spojí k jeho likvidaci, aby se mohli v

práci flákat, popíjet alkohol atd. ...

V dané  věci  je  to  potom   tak,  že  v  závodě  je  všeobecným

tajemstvím, kdo  je Jiří Nosek. Já  osobně mohu potvrdit svědecky

několik Noskových nekalot. Co je to  však platné, když jsem za to

obratem stíhán  a je to  zařízeno tak, že  se do protokolu  mnoho

nedostane.  Je to  proto, že  pan  Nosek  je pořád  členem KSČ  a

spoluzaměstnanci se prostě bojí.

To, co se  děje v tomto závodě, je  naprosto nenormální. Hrubě je

porušováno právo a překrucována skutková stránka věci. Jiří Nosek

podezřelý z řady trestných činů,  je čistý jako lilie. Zavřený do

vězení  je  ten,  kdo  na  jeho  činnost  poukáže  a pan Nosek je

použitelný jako nepravdivě vypovídající  svědek. To se potom lidé

musí proti němu bát promluvit.  Když potom orgán činný v trestním

řízení nemá zájem nic zjistit, tak je výsledek jasný ...

Tento  odstavec je  z dopisu  Pavla Wonky  vyšetřovateli hradecké

prokuratury Tomáši Žučkovi, z 9.2.1986.

Některé výpovědi v článku MF ze 17.2.1990 mě nutily k tomu, abych

uveřejnil k tomu můj příspěvek.

Paní nebo soudružka Margita Krausová nemluví pravdu. Viděl a četl

jsem  moc,  ale  toto  je  snad  nejprimitivnější výpověď, která,

ukazuje na morální a intelektuální úroveň zmíněné M.K.

Na vědomí: helsinský výbor, krajský prokurátor v Hradci Králové,

GP ČSR

Ve Vrchlabí, 23.2.1990

Wonka Jiří

 

 

 

 

 

+------------------------------------------------------------------------------+

¦Autor: Dostál Pavel                                                           ¦

¦Název: Samorehabilitátor                                                      ¦

¦Zdroj: NNp                               Ročník........: 0002/002   Str.: 008 ¦

¦Vyšlo: 01.01.1992                        Datum události:   .  .     Rok: 1992 ¦

+------------------------------------------------------------------------------+

Úplný obsah:

-----------

V minulém měsíci  jsem dostal rozsudek  o rehabilitaci. Byl  jsem

totiž v  roce 1981 odsouzen za  tzv. "pobuřování proti republice"

podle  proslulého paragrafu  100 tr.z.  Pod rozhodnutím Okresního

soudu v Trutnově je podepsán  jeden z jeho pracovníků, s dodatkem

"samosoudce".

Termín "samosoudce" je právnický termín, který mně, jako laikovi,

zavání  trochu samolibostí.  Myslím si,  že přišla  doba, kdy  je

třeba  zavést  termín  nový,  a  to  "samorehabilitátor".  Byl by

zaveden též  jako právnický termín a  jako jeho prvního uživatele

bych navrhoval  JUDr. Evžena Suchánka,  předsedu senátu Okresního

soudu v Náchodě. Pod vedením  tohoto zdatného pána Okresní soud v

Náchodě již vyřídil 850 žádostí o rehabilitace! To je krásné, jak

nám ty rehabilitace pěkně  pokračují! Kdo však bude rehabilitovat

JUDr.  Suchánka,  který  to  vše  vede?  Tento pán jako předseda

senátu  odsoudil mne  a mé  přátele v  roce 1981,  právě ve  výše

uvedeném procesu.  Nyní klidně rehabilituje  ty, které před  lety

sám  posílal  do  vězení.  Takoví   lidé  se  za  svoji  minulost

rehabilitovali   sami. Termín   "samorehabilitátor"  jim   právem

přísluší.

Lituji jen, že pan soudce  nezůstal v Trutnově. Mít rehabilitační

přípis od  člověka, který mne  před lety odsoudil,  by bylo jistě

kuriózní,  ne však  v této  zemi neobvyklé.  Vzpomeňme jen na 50.

léta... Lituji, že  verš z písně Karla Kryla  "... na rohu ulice

vrah o morálce  káže..." je stále tak aktuální.  Ale mlčet k tomu

nelze!

Pavel Dostál

 

 

 

 

 

+------------------------------------------------------------------------------+

¦Autor: Kaláb Vladimír                                                         ¦

¦Název: Z Absurdistánu: JUDr. Suchánek                                         ¦

¦Zdroj: NNp                               Ročník........: 0002/002   Str.: 008 ¦

¦Vyšlo: 01.01.1992                        Datum události:   .  .     Rok: 1992 ¦

+------------------------------------------------------------------------------+

Úplný obsah:

-----------

Se zájmem jsem se v 7. čísle náchodského týdeníku Náš čas dočetl,

že předseda senátu okresního JUDr. Suchánek informoval tento list

o 650  vyřízených  rehabilitacích.  Polovinu  článku pak zabírají

poznámky  JUDr.  Suchánka  o  dvou  neoprávněných rehabilitačních

žádostech, jistého hajlujícího pana a smilnící babičky.

Kdo je ten, kdo na Náchodsku  řídí rehabilitace? Setkal jsem se s

ním  v krátké  epizodě. JUDr.  Evžen Suchánek  totiž v  roce 1981

tvůrčím způsobem  aplikoval socialistickou zákonnost  v Trutnově.

Jednou z jeho prací byl i rozsudek 2 T 797 81, v jehož odůvodnění

m.j.  uvádí:   "...obžalovaní  opisovali  a   rozmnožovali  různé

písemnosti,  povídky,  fejetony,  statě  výrazně protispolečensky

zaměřené,  stanoviska  protispolečenského   sdružení  Charta  77,

články Václava Havla, Ladislava  Hejdánka..., ze samotného obsahu

těchto  písemností  nepochybně  vyplývá,   že  jde  o  písemnosti

protisocialisticky zaměřené,  zejména urážejí naše  společenské a

státní zřízení,  ironizují a zesměšňují naše  spojenectví s SSSR,

urážejí  a zesměšňují  orgány státní  moci, především příslušníky

SNB."

JUDr. Suchánek  se k této  dojemné obraně socialismu,  sovětských

tanků  a SNB  proti bandě  zločinců, po  zuby ozbrojených ostrými

tužkami  a psacím  stroje, nechal  inspirovat obžalobou  bývalého

kresního  prokurátora  JUDr.  Doležala.  Ten  stvořil z podkladů,

dodaných   příslušníky   StB   Němečkem,   Šlerkou,   Trojanem  a

Schejbalem,  následující  perly:  "...obvinění  jednali  v hrubém

rozporu  s  myšlením  a  cítěním  většiny  našich obyvatel, kteří

uznávají, ctí  a váží si socialistického  společenství a státního

zřízení  a  uznávají  jeho  přednosti  před kapitalismem. Všichni

jmenovaní porušili morálku socialistické společnosti, znevažovali

naše  přátelství s  SSSR a  jednostranně zkresleně  a tendenčně v

písemnostech se  nepravdivě vyjadřovali o  těchto vztazích, které

jsou základem našeho společenského a státního zřízení."

JUDr. Doležal dnes v  pohodě vykonává funkci podnikového právníka

KRPA   Hostinné,  jeho   flexibilita  ovšem   zdaleka  nedosahuje

tvárnosti páně JUDr. Suchánkovy.  Odsoudit někoho za rozmnožování

Havlových  textů  a  poté  pod  Havlovým  obrazem uznávat vlastní

rozsudky za neplatné, to snad není možné ani v Absurdistánu...

Trvám na tom,  aby v Novém čase zmíněný  Haljující občan byl plně

rehabilitován.  Neprovinil  se  ničím  jiný,  než  že  za německé

okupace udával, za války byl navržen do obecního zastupitelstva v

Hronově, byl členem Vlajky a zdravil árijským pozdravem, tedy pro

vlastní  přežití  (či  prospěch)  se  přizpůsobil tehdy panujícím

poměrům,  stejně  jako  JUDr.  Suchánek,  který  byl za komunistů

dosazen  do funkce,  působil v  součinnosti s  StB a zdravil Čest

práci.

Trvám na  rehabilitaci Hajlujícího občana do  té doby, dokud bude

JUDr. Evžen Suchánek předsedou senátu Okresního soudu v Náchodě.

Vladimír Kaláb

 

 

 

 

 

+------------------------------------------------------------------------------+

¦Autor: Wonka Jiří                                                             ¦

¦Název: Trestní oznámení na býv. okr. prok. v Trutnově                         ¦

¦Zdroj: NNp                               Ročník........: 0002/002   Str.: 008 ¦

¦Vyšlo: 01.01.1992                        Datum události: 06.11.1991 Rok: 1992 ¦

+------------------------------------------------------------------------------+

Úplný obsah:

-----------

Hradec Králové

Věc:  Trestní  oznámení  na   bývalého  okresního  prokurátora  v

Trutnově JUDr. Josefa Doležala a spol.

Pavel Wonka byl velmi nepohodlný  mnoha lidem, kterým vadila jeho

společenská angažovanost na úseku  lidských práv, zákonnosti atd.

Pro  tuto  činnost  byl  neustále  persekvován  a trestně stíhán.

Jedním z hlavních organizátorů  těchto zločinů byl bývalý okresní

prokurátor  JUDr. Josef  Doležal, kterého  dnešní orgány hradecké

prokuratury kryjí,  aspoň vše tomu  nasvědčuje, a tímto  jednáním

pokračují ve zločinech svých bývalých  šéfů typu Josefa Valenty a

Pařízka.

První zločinný proces proti Pavlu Wonkovi byl vykonstruován shora

jmenovaným prokurátorem  za spolupráce vyšetřovatele  VB Vrchlabí

Karla Vávry a soudce JUDr.  Evžena Suchánka, a jestli se nemýlím,

také prokurátora Adama. Pavel  Wonka byl odsouzen zcela nezákonně

2T  764/81.  Po  pěti  letech  se  Pavlu  Wonkovi  podařilo tento

rozsudek  zrušit. Prokurátor  JUDR. Josef  Doležal pokračoval  ve

svých zločinech a vykonstruoval několik  trestních stíhání a v r.

1982 uvrhl Pavla  Wonku do vazby ve věznici  v Hradci Králové pro

tzv. rozkrádání majetku v soc.vlastnictví. Na zákrok GP ČSR musel

být propuštěn, protože nebyly vazební  důvody a důvod ke stíhání.

Přesto prokurátorovi  celý rok trvalo, než  vypracoval obžalobu a

postavil  ho  před  soud.  Jednání  se  konalo  u  OS  Náchod  za

předsednictví JUDr. Olgy Galové  (mezitím soudce Suchánek seděl u

této soudkyně v kanceláři).  Za účasti prokurátorky JUDr. Vávrové

byl Pavel Wonka odsouzen zcela bez důkazů k podmíněnému trestu ve

výši 14  měsíců. V procesu  byl dle informací  Pavla Wonky použit

falešný  svědek  Jiří  Nosek,   kterého  nyní  zaměstnávají  jako

vrátného  v  AZV  ve  Vrchlabí.  Na  zákrok  východočeské mafie a

odvolání bývalého prokurátora v Náchodě JUDr. Josefa Mervarta byl

u krajského  soudu za  předsednictví JUDr.  Panduly Pavlu Wonkovi

změněn trest na nepodmíněný.

Pan  prokurátor vykonstruoval  také politický  proces s  nynějším

šéfredaktorem  Krkonošských  novin  Vl.  Kalábem  a  spol.  č. PV

835/81,  který také  žádám prošetřit  a pana  Doležala povolat  k

zodpovědnosti.

Celou činnost prokurátora Doležala a spol. v případě Mileta žádám

prošetřit.  Zatím  pozoruji,  že  krajská  prokuratura  místo aby

zahajovala  trestní  stíhání  proti  skutečným  zločincům, pomáhá

zařizovat mé trestní stíhání.

Wonka Jiří, Pražská 878, 543 01  Vrchlabí I

6.11.1991

 

 

 

 

 

+------------------------------------------------------------------------------+

¦Autor: Wonka Jiří                                                             ¦

¦Název: Spravedlnost naruby                                                    ¦

¦Zdroj: NNp                               Ročník........: 0002/002   Str.: 008 ¦

¦Vyšlo: 01.01.1992                        Datum události:   .  .     Rok: 1992 ¦

+------------------------------------------------------------------------------+

Úplný obsah:

-----------

V KN č. 8 jsem velmi ocenil  článek šéfredaktora - o soudci JUDr.

Suchánkovi.  Ano,  je  to  Absurdistán.  Příslušník  SNV v Hradci

Králové,   který  odmítal   zavolat  umírajícímu   Pavlu  Wonkovi

lékařskou  pomoc,  studuje  nyní  na  lékařské  fakultě  v Hradci

Králové medicínu, je nadále veden ve stavu Sboru nápravné výchovy

a nedávno  prošel  prověrkami  se  slovy,  že  mu  nebudou kvůli

Wonkovi  kazit  kariéru.  Nutno  říci,  že  studuje na stipendium

tohoto resortu, tj. ministerstva spravedlnosti.

MUDr. Radim  Pek, který neposkytl  Pavlu Wonkovi lékařskou  péči,

vykonává nadále lékařskou praxi, což by se v žádném civilizovaném

státě nemohlo stát.

Soudce  Suchánek se  podílel na  politických procesech,  nyní své

rozsudky s  velkou slávou ruší  a oběti rehabilituje.  Např. před

lety odsoudil  u náchodského soudu pana  Otakara Formana za dovoz

bible (za komunistů  to byl zločin) a nyní  ho tentýž soudce bude

rehabilitovat.

Na doktora  Suchánka, bývalého prokurátora  Josefa Doležala (býv.

OP  v Trutnově)  a na  vyšetřovatele Vávru  jsem byl  nucen podat

trestní   oznámení,   protože   se    před   lety   podíleli   na

vykonstruovaném tr. řízení 2 T 764/81, kdy byl Pavel Wonka poprvé

odsouzen. Pavlu Wonkovi se ale  podařilo, ještě za jeho života po

5letém úsilí,  dosáhnout toho, aby  byl rozsudek zrušen  a řízení

zastaveno,  a to  přes velký  odpor prokurátora  Doležala a  jemu

podobných.

Jiří Wonka