+------------------------------------------------------------------------------+
¦Autor:
Kostlán Antonín ¦
¦Název:
Analýza deníku Mladá fronta dnes ¦
¦Zdroj:
NNp
Ročník........: 0001/006 Str.:
001 ¦
¦Vyšlo:
01.01.1991 Datum
události: 15.07.1991 Rok: 1991 ¦
+------------------------------------------------------------------------------+
Úplný
obsah:
-----------
Analýza
deníku Mladá fronta dnes
Antonín
Kostlán, ČSAV
Praha,
inovovaná verze 15. července 1991
I. ÚVOD
1.1.
Působení dezinformační činnosti sdělovacích prostředků
na
vývoj veřejného mínění
Rok a
půl po bouřlivých událostech konce roku
1989 se
československá společnost nachází ve stavu deziluze a apatie,
který je
svou hloubkou přirovnatelný k mravnímu kolapsu na
počátku 70. let.
Průzkumy veřejného mínění
ukazují, že prudce
klesá
důvěra občanů v představitele současného politického dění i
ve vládní
a parlamentní instituce.
Tento vývoj je způsoben
v
podstatě třemi momenty:
-
postupující diferenciace politické
scény nastoluje u
řady
občanů
pro ně nezvyklou, a proto zneklidňující
situaci, spojenou
s
potřebou sebereflexe a přehodnocení dosavadních identifikačních
postojů,
-
vládní a parlamentní orgány
provádějí řadu kroků, které jsou
pro
občana znepokojující, buď zhlediska jeho partikulárních zájmů
nebo -
v některých případech
- pro svou vskutku evidentní
pochybnost,
- občan
má k dispozici jen nedostatečné a mylné
informace, které
jsou mu
nabízeny prostřednictvím sdělovacích prostředků.
Poslední monopol
se totiž v
dnešním Československu vyvíjí
naprosto stejným
směrem, jakým se
transformují i monopoly
výrobní:
jakkoli došlo k jejich proklamativnímu zrušení, působí
dále díky
faktické neohrozitelnosti svého
tradičně výlučného
postavení.
Rovněž v oblasti sdělovacích prostředků
se v současné
době používá
k udržení informačního monopolu podezřelých
transakcí.
Bývalý stranický a svazácký tisk je
převáděn do rukou
zdánlivě
nezávislých akciových společností (Deltapress, MaF aj.).
1.2.
Pojem dezinformace a úloha tisku ve svobodné společnosti
Jakkoli výraz
"dezinformace"
poukazuje především na nesprávné
provádění zpravodajské funkce sdělovacích prostředků,
obsah
tohoto
pojmu je širší. Označujeme jím zpravidla souhrn cílených
poruch
všech základních funkcí, které plní sdělovací prostředky
ve
svobodné společnosti. Vedle
vlastní informační funkce, která
samozřejmě zůstává
určující, je to
i nezanedbatelná role
kontrolní
(funkce politické a mravní zpětné vazby) a pravidelně i
humanizační
funkce, která spočívá v napomáhání
vnitřní kultivaci
čtenáře.
Její význam popisuje sociolog I. A. Bláha takto:
"Jestliže
v prvním případě při funkci sociálně kontrolní běželo o
soud jiných
o nás, zde běží o
udržení vnitřního soudce v
člověku...
Člověk musí člověka v sobě stále držet vzhůru pevným
statečnýma rukama. Dokáže-li to, záleží mnoho na
přítoku sil
zvenčí." Rozložení
a konkrétní náplň
těchto tří základních
funkčností
vytváří specifickou tvář každého listu, podřizuje se
však
rovněž některým objektivním danostem, jako je periodita atd.
(deník
bude mít jiné akcenty než týdeník nebo měsíčník).
Vedle
této výchozí polohy se však i v
demokratické společnosti
objevují
periodické tiskoviny s deformovanou funkčností, která je
obvykle
způsobena podřízením listu partikulárním zájmům tinančním
(bulvární tisk) nebo
politickým (zejména stranický
tisk aj.).
Funkce humanizační
je tu deformována jednostrannou adorací
dílčího
zájmu, kterému se přizpůsobuje i výběr a
způsob podání
informací a
technika fungování zpětné
vazby. Předpokládaným
ziskem
je ovlivnění základních identifikačních postojů čtenáře. K
tomu
opět píše I. A. Bláha: "I proud lidského života a zdravá
vegetace
v něm může být otravována kalnými a jedovatými přítoky
zvenčí, též
z tisku. Přichází-li zvenčí příliš mnoho
korumpujících vlivů,
nelze jen tak
snadno obviňovat
podléhajícího. Tu je
vina na novinách, jež nedovedly uplatnit
svou humanizující funkci a jež,
mluveno s francouzským
publicistou
Paulem Brulatem, místo vozem vítězným
staly se károu
skandálů".
Zcela osobitou
roli hraje takový
tisk, který přistupuje ke
společnosti
takřka výhradně negativisticky. Razance
jeho kritiky
nebývá
přitom ani zdaleka úměrná její oprávněnosti. Fakt, že není
na
první pohled zjevný subjekt, z jehož pozic list píše, navozuje
po nějakou
dobu nesprávný dojem
jeho objektivity. Tím list
získává příznivce zejména v opozičně naladěných
kruzích. Dříve
nebo
později se však ukáže, že takový
list vyjadřuje opět dílčí
mocenské
ambice, a to zpravidla zahraničních
centrál nebo jiných
sil,
kterým záleží na celkové destabilizaci a mravní destrukci
dané
společnosti. Takovou jednoznačně
rozbíječskou úlohu hrálo v
předmnichovské
republice Rudé právo a jen o málo inteligentněji
tuto
funkci plnily ještě donedávna
komunistické listy LŢHumanité
ve Francii a
Volksstimme v Rakousku. Následující anylýzy nám
naznačují,
že právě tímto směrem se ubírá vývoj
některých našich
dnešních velkých
deníků, což se - vzhledem
k malému stupni
stability
naší společnosti - může projevovat zesílenou sociální
resonancí.
Vzhledem
k zájmu mezi čtenáři stojí dnes na čelném místě deník
Mladá fronta Dnes, proto se analýza
zaměřuje přednostně právě
sem.
2.
Kontinuita MFD s dezinformační praxí normalizačního období
2.1.
Personální kontinuita
"Všestranný a
bohatý je smysl
politiky Komunistické strany
Československa.
Denně jsme svědky i účastníky
nebývalého rozvoje
naší
socialistické vlasti, sami na sobě se přesvědčujeme, jak z
roku na
rok roste naše hmotná a životní úroveň, péče o všestranný
rozvoj
života a jeho tvůrčí schopnosti..." Autorem těchto slov je
Libor
Ševčík, dnešní šéfradaktor MFD.
Vyslovil je spolu s Jiřím
Cichoněm
ve vnitropolitickém komentáři MF 8. dubna 1977 a vzápětí
obohatil právě probíhající štvanici na signatáře Charty 77 o
některé nové
výhružné momenty: "Je
nesmírnou předností
socialistického
práva, že užívá proti porušování zákonů trestní
represe
jen v krajních případech, tedy tam, kde jiné prostředky a
formy
už nedostačují k nápravě." V této
souvislosti poukazuje na
fakt, že "dosud přežívají v myšlení
lidí pozůstatky buržoazní
morálky,
ona mateřská znaménka, jak je výstižně charakterizoval
K. Marx.
I v socialismu se najdou
jednotlivci, kteří
společenskému pokroku
nepřejí, činy některých
lidí jsou
inspirovány
falešnými představami o kapitalistickém světě." Těmto
představám
čelí L. Ševčík řadou dezinformačních článků o životě v
západoevropských
zemích typu "za svět bezpráví a násilí" (např.
25.6.77,
19.ll.77).
Tento zkušený dezinformační praktik je
tedy dnes šéfredaktorem
nejvíce čteného listu a spolu s ním
se ve vedení MFD pevně
zahnízdila především
skupina normalizačním novinářů
druhé
(svazácké)
generace. V průběhu 80.let došlo k určitému omlazení
redakčního
kolektivu, výběr lidí byl však vždy určován prioritním
zájmem
zřizovatele listu (ÚV SSM). Z tohoto
hlediska došlo jen k
nevýznamným
změnám po listopadu 1989 a ani dnešní proklamovaná
"nezávislost"
listu nebyla doprovázena odchodem
kompromitovaných
novinářů.
Vedle L. Ševčíka připadá mezi nimi další významné místo
nestorovi tohoto
mládežnického listu Karlu Pacnerovi, kterému
bývalý režim
v době maximálního omezování svobody
pohybu
umožňoval nejenom
pravidelnou návštěvu strategicky významných
cílů (americký Houston, sovětské Hvězdné městečko
aj.), ale i
publicistickou činnost
na témata, která
pro ostatní novináře
zůstávala
tabu (strategické zbrojení,
jaderná energie, ekologie
aj.).
K. Pacner odváděl dobrou práci. Řada
jeho článků se zřejmě
zapíše
do dějin české žurnalistiky pro svůj nehorázný cynismus,
jako
např. dezinformační výplod Teplo z atomu (MF 8.10.73). Autor
v něm
obyvatelům Brna líčí výhody, jaké jim přinese vybudování
jaderné elektrárny přímo uprostřed jejich města:
"A konkrétně
Brno -
jak ukázal referát pracovníka krajské
hygienicko-epidemiologické stanice
- zbaví jaderná elektrárna
velkého množství spadu, a tím přispěje i ke zlepšení zdravotní
situace obyvatelstva. Je jisté, že v místech,
kde se budou
objekty
atomové energetiky stavět, se budeme setkávat s některými
mimořádnými bezpečnostními opatřeními. Avšak tato
opatření
neznamenají
signál zvýšeného nebezpečí, nýbrž
naopak. Znamenají,
že odborníci mají atom pod kontrolou a že
se ho není třeba
obávat. (...) Například asi před patnácti lety uniklo určité
množství radioaktivního jódu z jednoho
reaktoru v Anglii.
Důsledek?
Na okolních pastvinách se po nějakou dobu nesměl pást
dobytek,
jinak ohrožen nebyl nikdo."
2.2.
Kontinuita používaných dezinformačních metod
Deník
Mladá fronta se v normalizačním období
zaměřoval především
na dlouhodobé deformování (v dobových
dokumentech se používalo
termínu
"formování") názorů mladé
generace a její výchovu směrem
k
loyalitě vůči vládnoucímu režimu.
K těmto účelům užíval řadu
specifických postupů,
které jej poněkud
odlišovaly od jiného
normalizačního tisku.
Kladen byl důraz
především na emotivní
dopad dezinformace, která se čtenáři
předkládala v dikci
odpovídající
přísnému vychovateli (např. Karel
Zeman), chápající
matce (Heda Pacnerová) nebo staršímu a
zkušenějšímu kamarádovi
(Libor
Ševčík).
Dokumentujme
si vnitřní strukturu těchto dezinformací na jednom
ze Ševčíkových
"zamyšlení při sobotě", nazvaném Do života
(25.6.77). Stať začíná
selankovitým obrazem maturantů
na jedné
jihočeské
střední škole, kteří radostně a optimisticky hledí do
budoucnosti.
Vzápětí následuje velmi nepravděpodobná statistika o
počtu
nezaměstnaných mezi mladými lidmi v západní Evropě, uvedená
sugestivním
příběhem 16letého Karla z Norimberku,
který z důvodů
nezaměstnanosti
spáchal sebevraždu. Nato L. Ševčík jako
účastník
mezinárodních
budovatelských táborů čtenáři
dotvrzuje z vlastní
zkušenosti,
jak na Západě mladí lidé propadají
depresím. Vyznění
je
jednoznačné: "Radostné očekávání
věcí příštích, které provází
v
těchto dnech (t.j. v době nadcházejících prázdnin) desetitisíce
čerstvých absolventů našich učilišť, středních škol a
vysokých
učení, je
v zemích kapitalistického tábora leckde provázeno
psychózou
beznaděje z nejisté budoucnosti.
(...) A sami západní
autoři konstatují,
že odtud vede
už jen krůček k drogám a
alkoholu. A bludný
kruh se uzavírá sklouznutím po šikmé ploše
zločinu..." Zato
však u nás
"právo na práci
je v naší
socialistické
společnosti jedním ze základních práv a
skutečných
svobod
každého občana."
Výsledného
efektu dezinformace dosahuje
kontrapozicí dvou poloh,
v
nichž je faktů užito pouze
k ilustrování předem stanovených
tézí:
1. rovina
proklamativně
konstruktivní, kterou zde
představují
jistoty
a perspektivy socialistického zřízení,
2. rovina
programově destruktivní, která
byla v období
normalizace
zprvu přípustná pouze pro referování o kapitalistické
cizině. Bylo
doménou Rudého práva
jakožto hlavní ideologické
tribuny oněch
časů označit úzce
vymezené skupiny "vnitřních
nepřátel", na
jejichž osoby se
mohlo rozšířit programově
destruktivní
modely dezinformací. Větší
akceleraci dostal tento
jev v
roce 1977, teprve
však "sametová revoluce" umožnila
normalizačním žurnalistům typu L. Ševčíka pod záminkou
svobody
slova v
klidu a beztrestně vylívat celé kbelíky
špíny na všechny
účastníky politické scény. Jeho dnešní
"zamyšlení při sobotě"
(viz např. Pády
- 11.5.91, Zádrhel - 18.5.91, S
půllitrem a
štětkou
- 25.5.91) představují jakési
pětiminutovky nenávisti, v
nichž
je - podobně jako v propagandě 50. let - jediné dobré slovo
určeno
pro anonymního "muže z lidu". Tím je jednou soukromý pekař
(1.6.91) a podruhé
František Jelito, uzenářství
(25.5.91). Při
vší povinné
loyalitě k dnešní
vládnoucí garnituře, v jejímž
pěstování
má deník letité zkušenosti, je
pozoruhodné, že většina
útoků
směřuje proti stejným osobám, které
list pronásledoval již
v
minulých desetiletích.
2.3.
Názorová kontinuita s normalizačním obdobím
Až do
roku 1989 byla
proklamativně konstruktivní rovina
dezinformačního artefaktu
výlučně spjata se
socialistickým
zřízením.
Dnes se v této funkci takřka všeobecně
vyskytuje pojem
demokracie. Jak
však ukazují sémantické
analýzy Ševčíkových
sobotních úvodníků, termín se sice změnil, ale
obsah zůstává
stejný.
Rekonstruujeme-li totiž jeho
pojetí atributů demokracie,
vracíme se
tak ke klasickému instrumentu
komunistické
vnitrostranické kázně,
k tzv. demokratickému centralismu. V
Ševčíkově
pojetí se totiž musí každý politický činitel podřídit
bezpodmínečně ve svých
názorech nadřazené instanci,
přičemž je
uplatňována
tato hierarchická stupnice: předseda
vlády - ministr
-
poslanec. Názorová diferenciace v parlamentech, tento
nutný
předpoklad pro
vytváření vskutku fungujících
demokratických
mechanismů,
je pro něj opravdovým zlem, které komentuje takto:
"Bojovné
skupinky v parlamentu federálním i národním kují složité
pikle, jak zabránit snahám o zvýšení dělnosti těchto orgánů.
(...) Rozložení
sil ve Federálním shromáždění je
dnes tak
zašmodrchané,
že může být úspěšně zablokováno přijetí
jakéhokoli
zákona" (18.5.91).
Nepřijetí
"jakéhokoli" (tedy i
špatně
připraveného) zákona
ze strany parlamentu
je v tomto pojetí
projevem neposlušnosti. Stejného provinění
se dopouštějí i
poslanci
vyjadřující - jak bývá v demokratických zemích vcelku
obvyklé - své
postoje netradičním postupem
(růžový tank) nebo
ministr, jehož
názory na některé
otázky jsou odlišné
než
premiérovy a on
přesto zůstává ve funkci: "Ne aby řekl svému
šéfovi, - pane
předsedo, s tím
nesouhlasím, a proto odcházím"
(11.5.91). Pojem
stranické disciplíny se
nám tu vrací
v
nečekaných
souvislostech.
Je pozoruhodné, že v Ševčíkových úvahách o "demokracii"
nenalezneme
dva ze základních atributů tohoto jevu
- odpovědnost
politika
vůči společnosti a pojem funkčního
období. L. Ševčík je
již natolik srostlý s totalitními mechanismy, že si nedovede
představit jiný
způsob odchodu politika
ze scény nežli jeho
"pád".
Tuto pozoruhodnou myšlenku rozvádí přičinlivě K. Pacner,
který si
po listopadu 1989
nečekaně osobuje roli sudího při
posuzování demokratických proměn vědeckého života, přičemž se
neštítí ani
bulvární nahlížení do
ložnic. Tento novinář je
ochoten jako
hlavní kritérium pro
stanovení stupně
demokratičnosti volené instituce stanovit počet osob,
které se
již
vzdaly členství v ní (Demokracie v krvi, příl. 1.6.91). To
nám dokumentuje, že se stranicko-centralistickým pojetím
demokracie, jak je
vytýčil L. Ševčík, se ochotně ztotožňují i
další
členové redakce.
3.
Deformace základních funkcí svobodného tisku
3.1.
Deformace informační funkce
Zaměřme nyní pozornost na deník MFD jako celek. Dezinformační
proudy jsou
zde rozpouštěny do
indifirentního či mírně
liberálního
podloží, přičemž se zneužívá práce řady nezasvěcených
spolupracovníků včetně
některých vskutku špičkových novinářů.
Přesto
však existují metody, které nám
dovolují celkové zaměření
dezinformačních
toků alespoň v hlavních obrysech
diagnostikovat.
Jako adekvátní se jeví analýza tzv.
first pageŢs image, tedy
rozbor výpovědnosti a stylizace titulní
strany. První strana
totiž
představuje pro deníky jakousi výlohu, v níž je zaměření
listu obsaženo
v kondenzované podobě.
Výběr vskutku
nejzávažnějších
zpráv z domova i ze zahraničí a jejich
nabídka v
titulcích na
první straně listu
(headlines) představuje pro
špičkové
deníky opravdovou vizitku jejich
serióznosti. U listů s
převahou dezinformačních prvků je to
zase právě první strana,
která
má útočit na čtenáře a ovlivňovat jej v jeho soudech. Na
dalších
stranách deníku, a zvláště ve specializovaných
rubrikách
(kulturní, sportovní aj.) se tendenčnost již často
zastírá a
objevují
se spíše prvky posilující víru v důvěryhodnost listu.
Následující
poznatky vycházejí proto přednostně z analýzy zpráv a
fotografií
uveřejněných na první straně listu ve čtyřech za sebou
jdoucích
a uzavřených týdenních cyklech (od 6.5. do 1.6.1991).
Jednou
ze základních charakteristik objektivního zpravodajství je
předkládání informací
v maximálně střízlivé
podobě, bez
expresivních prvků
a hodnotících komentářů,
které by mohly
čtenáře v jeho
soudu jakýmkoli způsobem
ovlivnit. Komentáře a
případné úvodníky (editorials) bývají v
listu samozřejmě také
obsaženy.
Jsou však vždy striktně odděleny od
vlastní informační
složky a u
denního tisku se na první straně vyskytují jen v
omezené
míře. Podívejme se tedy, jak je na tom z tohoto zřetele
deník
MFD. Informační a komentářová složka uveřejněných zpráv zde
není takřka vůbec oddělena a expresivně
zabarvené zprávy jsou
takřka pravidelně opatřeny dryáčnickým titulkem, takže čtenáři
není
ani v nejmenším dovoleno, aby zapochyboval o způsobu, jak si
má předkládaná
fakta vykládat (viz
titulky jako Jen silácká
gesta,
Ústavní přetahování, Ministr Langoš si
zveřejnění nepřál,
Jak to pěkně
táhli, Začátek konce ČSAV, Z vlastního krev teče
atd.).
Průzkum ukázal,
že jen 50,9% zpráv ve
sledované sondě není
diskvalifikováno ve
své zpravodajské funkci
již svou formou.
Většina
uveřejněných jednotek je informačně téměř bezcenná a její
hlavní
úlohou tudíž bude ovlivňovat čtenáře v
jeho soudu či jej
přímo dezorientovat. Podobně je tomu
i s doprovodným
fotografickým materiálem. Zpravodajskou dokumentaci v původním
smyslu tohoto
termínu zde prakticky
nenalezneme. Přednost je
dávána emotivním
scénám z pouličního
života (prostitutky,
vexláci,
taxikáři, ozbrojené skupinky atd. - 36,7%). Obzvláštní
specialitou tohoto
listu je žánr,
který lze označit
jako
"politikové
v nedbalkách". Přední
činitelé politické scény jsou
tu
zachyceni v různých intimnějších
či přímo směšných situacích
(smrkání, hádka,
utírání potu, komzumace
nápojů aj). Takové
fotografie se čas
od času objevují i v seriózních novinách, v
nichž
představují určité okrajové zpestření. Není však možné, aby
jim zde
bylo věnováno celých 20,4% ze všech fotografií na titulní
straně.
Pozoruhodná je i šíře výběru osobností, kterým se dostává
této
nechtěné popularity. V tomto ohledu MFD nestraní nikomu a
zesměšňuje nezaujatě
celé politické spektrum.
Ve výraznější
frekvenci
se zde vyskytuje pouze prezident Havel. Jednou je např.
zachycen, jak právě
opouští vinárenské zařízení
(20.5.), jindy
zase při přátelské diskusi se sovětským velvyslancem
Pankinem,
přičemž
pod obrázkem obou mužů je umístěn
výrazný titulek Míříme
dolů
(8.5.).
O
zásadní manipulaci s fakty
svědčí již samotný výběr zpráv.
Konfrontujeme-li
jej s nezávislým zpravodajstvím, jak je
přináší
např. rozhlasové vysílání Svobodné Evropy,
shoduje se jen
minimální počet
zpráv (cca 14 - 18
%). MFD věnuje na svém
titulním listu
prioritní pozornost otázkám
kriminality,
nedostatečného
zajištění bezpečnosti občanů a branným problémům
(26,2%), přičemž
souhrn katastrofických zpráv
je rozšířen o
informace o
dalších destabilizujících prvcích
(vexláctví,
mafiánské praktiky při privatizacích, živelné
katastrofy aj. -
9,9%). Tepve na
druhém místě je
vnitropolitické zpravodajství
(24,9%), ovšem
u většiny sem
spadajících zpráv převládá
skandalizující a hysterický tón. Na třetím místě se umisťuje
skupina
zpráv, které se v novinářské omluvě označují jako vata
(16,1%). Jde o
informace o různých nevýznamných
zajímavostech,
které
by se v seriózních denících jen stěží
objevily na titulním
listu. Poměrně
nezaujatě, ba až
loyálně je informováno
o
československé
zahraniční politice (9,8%). Naproti tomu zprávy ze
zahraničí jsou
zde v podstatě potlačovány. Na
první straně
představují jen 13,1%
zpráv a ve zmateném výběru se vyskytují
rovněž v omezené
míře na 3. straně a jinde.
Většina z těchto
informací pojednává
o destabilizujících prvcích
v zahraničí
(katastrofy, choroby,
vojenská situace). V
duchu tradiční
orientace
listu převládá kritický tón vůči Západu, zatímco při
referování o
vývoji v Sovětském
svazu jsou zdůrazňovány
konstruktivní
prvky.
3.2.
Diskvalifikace kontrolní funkce tisku
Provádění společensky užitečné zpětné
vazby je v případě MFD
zatíženo řadou deformací, které se uplatňují v zásadě ve dvou
doplňujících
se rovinách:
-
Manipulovaný výběr objektů
kritiky a neadekvátní
kladení
akcentů. Zatímco některým negativním jevům věnuje
list ve své
kritice zjevně
naddimenzovanou pozornost, řada
podstatně
důležitějších znepokojivých faktů zůstává ze záhadných důvodů
mimo oblast
jeho kritiky. Jestliže
vzrůst zájmu jiných
sdělovacích
prostředků navodí situaci, v níž se list prostě již
vyjádřit musí,
jeho informace zachovávají
vůči kritizovanému
subjektu
pozoruhodnou netečnost a jeho
argumentace vede spíše ke
zpochybnění
východisek kritiky. Tento svérázný postup předvedla
MFD například při referování o
vývoji v agrokombinátu JZD
Slušovice
nebo o průběhu lustrací ve Federálním shromáždění.
-
Skandalizování vybraných činitelů bez
věcné argumentace. Tento
postup
využívá všech hlavních metod, které
byly propracovány již
v
časech totality. Přehled
některých z nich
je uveden v
připojeném
Exkursu.
Naše současné
vlády a parlamenty
se v nepřehledné situaci
dopouštějí
řady více či méně závažných chybných
kroků a omylů a
potřebovaly by,
aby se jim ze strany
veřejnosti dostávalo
relevantní
kritiky. Ta však v současné době nemůže nastat mimo
jiné i
díky působení MFD. To, že tento rozšířený deník stupňuje
nekompetentní kritiku
ad absurdum, vede
ve svém důsledku k
faktické
diskvalifikaci kontrolní funkce nejen
tohoto listu, ale
všech
sdělovacích prostředků u nás. Politická
sféra totiž jednak
nestačí vstřebat reduntatní množství útoků, jednak po několika
zjevně neseriózních aférách přestává fakticky přijímat opravné
signály
ze sdělovacích prostředků a postupuje
nadále bez žádoucí
zpětné vazby.
To často vede
k vršení dalších
chyb i k
prodlužování
kabinetního způsobu vedení politiky v její vyhraněné
podobně zděděné z
komunistických časů. Zdá se ovšem, že části
politické
scény takováto situace vyhovuje.
3.3.
Pominutí humanizační funkce a podsouvání destabilizujících
identifikačních
postojů
Zatímco
právě na stránkách deníku MFD filosof
Václav Bělohradský
vysvětluje, jakou
roli má pro
vývoj národního celku tvorba
dostatečně
atraktivního image, list, který tato slova zveřejňuje,
systematicky rozdupává listopadový mýtus blanických rytířů i s
jeho aktivizujícím nábojem. Občan je
ztrháván zpět do bláta a
jako frustrační východisko se mu
nabízí několi identifikačních
postojů,
k nimž jej list dovádí svým celkovým vyzněním i řadou
jemnějších metod.
Mezi tyto podsouvané
postoje patří zejména
tyto:
"Za komunistů
byl alespoň pořádek". K tomuto identifikačnímu
postoji je čtenář
dováděn nadimenzovaným a
emotivně zabarveným
zpravodajstvím,
které mu sugeruje, že všeobecná bezpečnost v zemi
poklesla
pod hranici kontrolovatelnosti.
"Z
našich politiků už nevěřím
nikomu". Tento postoj je důsledkem
pravidelného líčení
naší politické scény
jako kolbiště
neschopných a
kompromitovaných
"politikářů", na němž
se
nevyskytuje reálná
politická síla. Skandalizováním vybraných
činitelů a
důsledným prováděním "lustrační mlhy" se navozuje
situace, v níž
si může dovolit šéfredaktor listu označit jako
spolupracovníky Státní
bezpečnosti prakticky všechny
naše
politiky:
"Nechci uvěřit těm, kteří
tvrdí, že současní politici
jsou loutkami v
rukou estébáků, v jejichž zájmu je, jak praví
básník,
smlčovat hlavní a meldovat vedlejší.
Štětková válka však
dává za
pravdu i těmto sýčkům." (25.5.91).
"Politika
je svinstvo!" Tento postoj je logickým důsledkem pocitů
zklamání,
bezvýchodnosti a ztráty orientace,
k nimž list dovádí
zejména
mladé čtenáře. Nabízejí se však i alternativní řešení.
Právě v
tomto ohledu musíme konstatovat bytostnou spjatost obrazu
politické
scény, jak jej přináší MFD, a jak
je svým stoupencům
nabízí
dr. Sládek. Účelovost tohoto pozoruhodného souručenství,
které
má zřejmě i poněkud širší politické
krytí, je zřejmá již z
časového horizontu
blížících se voleb.
Čtenář je dováděn ke
krajním identifikačním postojům, které budou
nahánět voliče
některým
stranám:
"Je
to horší než za komunistů!" (KSČM) a
"Naházet
všechno do Vltavy!" (Sládek).
4.
Shrnutí analýzy a výhledy do budoucna
Když se
nedlouho po listopadu 1989 začalo volání po svobodě slova
spojovat
se snahou po osamostatnění různých
novin a listů a když
o
něco později začala dostávat taková
samostatnost výraz ve
vzniku různých vydavatelských akciových společností, veřejnost
tento vývoj
chápala jako pozitivní
ohrazení obrodivší se
novinářské obce proti
vlivu dosavadních zřizovatelů.
Méně již
byla diskutována otázka možného zneužití takového
vývoje. Dnes
můžeme předpokládat, že velká část
takto
"privatizovaného"
denního
tisku je v rukou původních normalizačních redaktorských
týmů a
je stále kontrolována spolupracovníky někdejší Státní
bezpečnosti. Nastala
vrcholně absurdní situace,
v níž z
rozkradených
de facto státních prostředků jsou vydržovány deníky,
které prolongují
dezinformační politiku příznačnou pro období
normalizace. Rodící se
demokratická společnost v tomto
případě
zanedbala
svou povinnost dbát o skutečnou svobodu slova ve smyslu
objektivního
toku informací.
Dezinformační
činnost se zřetelně upíná ke dvěma časovým rovinám.
První
z nich představuje blížící se datum parlamentních voleb.
Předvolební kampaň
se již de facto odstartovala a můžeme
předpokládat, že v
jejím rámci se budou stupňovat i
ataky na
všechny
pozitivní změny, které se podařilo
prosadit. Již nyní se
objevují první
nezakryté útoky na
demokratické instituce
vytvořené
či renovované po listopadu 1989 (viz
stať K. Pacnera v
příl.
MFD 4.6.91, příznačně nazvaná Demokratická sebevražda?). Je
však
třeba vést v patrnosti druhou časovou
rovinu, se kterou se
tu počítá.
Představuje ji krizový
moment ve vývoji
naší
společnosti, k němuž
se snaží vcelku zjevně tuto zemi
dovést
některé
politické síly. Zde stačí poukázat na dnešní politický
vývoj v
Jugoslávii, Rumunsku nebo
Bulharsku, abychom mohli
konstatovat, že
je ve hře v podstatě stabilita a bezpečnost
tohoto
státu.
Tisk
jako celek - odhlížíme nyní od specifické oblasti rozhlasu a
televize - dnes
je vůči rodící se demokracii v postavení páté
kolony
a z mnoha důvodů se jeví jako pravděpodobné, že ústřední
role
v tomto vývoji nyní připadá zejména deníku MFD. Do určité
míry tedy platí
bonmot, který se šíří mezi čtenářstvem: Mladá
fronta
- Rudé právo dnes. Ačkoli je dezinformační působení tohoto
deníku nepříliš
odlišné od takových
listů, jako je
Špígl,
Republika
atd., profesionální forma podávání dezinformací získaná
letitou praxí zde
napomáhá optickému klamu:
listy typu Špíglu
jsou kladeny
do pravé části
spektra, MFD zůstává opticky ve
středu a
rodícímu se demokratickému tisku se dostává
málo
záviděníhodného
a absurdního místa na levici (tj. po
boku Rudého
práva). Tím
je do značné míry již
dopředu znesnadněna jeho
pozice.
Protože
se vlastně hraje o čas, je zapotřebí
přijmout neodkladná
řešení,
která spočívají v těchto opatřeních:
-
znemožnit vliv na práci ve
sdělovacích prostředcích bývalým
pracovníkům
a spolupracovníkům Státní bezpečnosti, jakož i osobám
spojeným
s bývalými nomenklaturními systémy ÚV KSČ, ÚV SSM aj.,
-
řádně reprivatizovat rozkradený
komunistický a svazácký
majetek, zaručující
dnes formální autonomii
pro normalizační
redakčními
týmy,
-
pro dobu, nežli se důsledně
provedou předcházející dvě
opatření, přijmout
okamžitě vhodná nouzová
řešení. Rodící se
demokracie
je povinna v oprávněných případech
projevit svou sílu
a
dezinformační proudy zastavit.
Je zřejmé, že
tyto návrhy stěží získají v dnešním
politickém
spektru
všeobecnou podporu. Vždyť jistá část
politického spektra
je
s neutěšeným vývojem ve
sdělovacích prostředcích spokojena a
využívá někdy dezinformačních kanálů ve
svůj prospěch. Lze se
však
obávat, že pokud se společnost k
rychlému a říznému řešení
neodhodlá,
bude další vývoj směrem k demokratickému státu v zásadě
zpomalen
či přímo přerušen.
EXKURS
Výběr některých
dezinformačních metod používaných MFD
"Hon
na čarodějnice": Zatímco v době totalitního režimu rozpoutání
štvavé
akce bylo postaveno na prefabrikování důkazů o trestném
činu,
vychází MFD především z emotivně zabarvených zpráv, v nichž
jsou fakta zamlžena iracionální clonou. Jak rozpoznal již J.
David
v roce 1906, útočí se tak především na méně zvládnutelné
složky
lidského podvědomí: "V každém
člověku obvinění se setkává
s
jistým bezprostřednějším ohlasem než
obrana. Jest v nás cosi
jako
všeobecně dřímající podezření vůči celému světu, jež čeká
jen na
podnět, aby se
probudilo. Pozorujme jen
sebe samy.
Vyskytnout
se pověsti o někom, jehož jsme si
vysoce cenili, jejž
jsme
pokládali za povznesena nad každou
nízkost. Jaké jest první
hnutí v
duši normální, nikoli snad zvláště
zlomyslné, hnutí, jež
bývá
potlačeno dříve ještě, než proniklo k
jasnému uvědomění jen
u lidí
neobyčejně statečných? Tento první hlas asi říká: "Však
jsem si
to hned myslil". A nyní musí člověk sbírat protidůvody,
musí se
důkladně přít sám
se sebou, aby
překonal v sobě
ničemnost,
o jejíž nečestnosti ani dost málo nepochybuje. (...)
To
podlidské v člověku se ozvalo, ten
nepřítel všech lidí v nás
probuzený a
posílený tiskem, který
se prohřešil proti
své
humanizační
tendenci."
2.2.
"Rozhořčený čtenář": Zajisté
máme všichni v dobré paměti,
jakou
roli na stránkách Rudého práva hrála v normalizačním období
rubrika
Dopis dne, v níž "prostí pracující" vyjadřovali podporu
stanovisku strany či
redakce. Obdobný postup využívá MFD při
svých kampaních
za účelem objektivizace svého stanoviska.
Neoprávněná
kritika se tak zaštítí míněním
"veřejnosti". Namísto
"námi
odhaleného" lze nyní hovořit o "všeobecně odsuzovaném".
2.3. "Hon na Chartu": V některých
případech nedostačuje pouhé
zamlžování faktů,
protože je k
dispozici dokument, jehož
zveřejnění
by mohlo rychle vnést světlo do celé záležitosti. V
takovém
případě se přistupuje ke "hře se zamlčeným předpokladem",
která
se výrazně v našem tisku uplatnila
např. proti Chartě 77.
Od
vlastního obsahu dokumentu je
soustavně odváděna pozornost s
tím,
že jsou zpochybňováni jeho tvůrci a emotivně zdůrazňovány
nepodstatné detaily.
Nejvýraznějším způsobem byla tato metoda
použita
pro vytvoření nedůvěry vůči vcelku průhledné a průkazné
technice
provádění tzv. lustrací.
2.4.
"Kukaččí vejce": Běžné dezinformační praktice, která spočívá
v
záměně "pars pro toto"
při referování o některých důležitých
jednáních,
lze účinně napomoci. Dezinformátor se
nemusí při svém
neobjektivním
zpravodajství omezit na pouhé
vytrhávání některých
detailů
ze souvislostí, ale sám si objednává a prostřednictvím
svých "spolupracovníků" zajišťuje,
co má zaznít. Zhlediska
průběhu
jednání jde o izolovaný a okrajový
hlas, v podání tisku
se však
z něj stává ústřední téma. Lze důvodně předpokládat, že
právě tuto
metodu využívá MFD
zejména při parlamentním
zpravodajství.
Adresa
autora:
PhDr.
Antonín Kostlán, CSc.
Československá
akademie věd,
Praha
1, Národní 3, tel. 22 91 49
Otištěno
bez vědomí autora.
+------------------------------------------------------------------------------+
¦Autor:
Prouza Albert ¦
¦Název:
Klub angažovaných nestraníků ¦
¦Zdroj:
NNp
Ročník........: 0001/006 Str.:
004 ¦
¦Vyšlo:
01.01.1991 Datum události: .
. Rok: 1991 ¦
+------------------------------------------------------------------------------+
Úplný
obsah:
-----------
Předsednictvo
ÚR KAN vyslovuje údiv a znepokojení nad tím, že pan
prezident
rovněž iniciuje novelizaci tzv. "lustračního zákona".
Schválený
lustrační zákon FS pokládáme za podmínku nutnou, ale
nikoliv
postačující, k následné debolševizaci společnosti.
S
politováním konstatujeme, že nadstranický prezident obdobnou
iniciativu nevyvinul (právě tak jako Helsinský
mírový výbor a
reformní
profesor Mlynář) po přijetí restitučních zákonů, které z
našich
exulantů činí méněprávné občany.
Komunisté
všude na světě se dovolávají práv a
svobod, pokud jsou
v
opozici. Dostanou-li se
k moci, všude následuje porušování
lidských práv,
diskriminace, teror a
fyzické likvidace
politických
odpůrců. I o tom se jednalo na zasedání mezinárodní
konference
o zločinech komunismu.
Postoj
premiera České vlády k
"lustracím" předsednictvo ÚR
KAN,
naopak
nepřekvapuje. Pan dr. Pithart
stejně jako řada exponentů
OH
(prof. Jičínský, dr. Rychetský)
stále ještě odmítá pochopit,
že sinusoida
různých kom. frakcí
definitivně skončila. Před
nadcházejícím sjezdem KAN
připomíná předsednictvo ÚR,
že panu
premiéru
České vlády vyslovil nedůvěru již ustavující sjezd hnutí
6.10.90
za recidivní obhajoby nomenklaturních
kádrů všech dob a
názorů.
mluvčí
ÚR KAN: Albert Prouza