--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Dědinová Sidonia č.: 495
Název: Závislé Rudé právo
Zdroj: NN Ročník........: 0001/005 Str.: 008
Vyšlo: 01.01.1991 Datum události: 01.01.1991 Rok: 1991
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Současnou tezi některých jedinců a skupin, že Rudé právo představuje "nejlepší a nejprofesionálněji dělané noviny", je nutno prozkoumat,

a buďto potvrdit anebo vyvrátit. Našemu průzkumu posloužilo 5 namátkou vybraných čísel z posledních

měsíců : 29. 5., 19. 7., 12. 8. a14.8.1991. Pro srovnání byly přibrány

HALÓ NOVINY ze 7. 8. 1991, svým zaměřením Rudému právu příbuzné.

Zjistěme nejprve, jakým dojmem působí vnější tvárnost jednotlivých

čísel.

@B1 = 1. Titulní strana se v hlavních článcích většinou věnuje otázkám hospodářského života

- privatizaci, zvyšování cen, ekologii a dalším palčivým problémům.

Titulky se snaží svou kritičností upoutat čtenáře. Jsou formulovány

často podbízivě a s bulvárním nádechem:"Kolem mléka zmatek nad zmatek",

"Přiklepnuto - a co dál?", "Starosti i radosti v privatizovaných prodejnách",

"Sháníte blatník na žigulíka?". Zejména poslední nadpis sotva splňuje

představu programového článku seriózního nezávislého listu. Starostlivost o hospodářské blaho občana se na titulní straně jen

jemně politizuje, například na snímku demonstrantů se sugestivním

heslem : "DO VLÁDY VÍC ODBORNÍKŮ MÍSTO KLAUSOVÝCH STRANÍKŮ!" I tímto požadavkem se může čtenář cítit osloven, pokud si nepoloží

otázku, jací odborníci jsou tím mínění, zřejmě ti z bývalé nomenklatury.

Klíčovým žánrem titulní strany je rozhovor, který má úpravu fejetonu,

je doprovázen fotografií a jeho obsah je obratně zaměřen na závažné

společensko-politické záležitosti. Rozsahem však překračuje rozměr

fejetonu a jeho další část je skryta uvnitř listu. Titulky jsou voleny

tak, aby budily dojem odpovědné, kontruktivní kritiky : "Parlament

obrazem nemocné společnosti", "Pohled do zpětného zrcátka", "Cena

za ústupky vládě", "Napravovat zlo mstou nikam nevede", apod.

Jen zřídkakdy se Rudé právo odhodlá uvést v záhlaví na první straně

tvrdě polemický článek, nadepsaný: "Po sporech o agentech StB diskuse

o agentech FBIS." Myšlené rovnítko mezi StB a FBIS je provokací, jakou

si tento list nedovolí na titulní straně příliš často. Občas se v méně významném pravém horním rohu objevuje něco z mezinárodní

politiky, formulováno však často oklikou, například "Uzavřeme ji na

podzim". Jde o smlouvu mezi ČSFR a Německem. Vcelku má působit a působí první strana Rudého práva jako tvář listu

přátelského vůči čtenáři, plného znepokojení nad jeho ekonomickými

potížemi avedeného starostlivostí o jeho bezpečnost a bezpečí.

Ten tam je autoritativní, doktrínářský tón dřívějšího "světového formátu".

Komplexní problémy, které se nastiňují v rozhovorech, jsou rozehrávány

v tónu snášenlivosti, smíření a pochopení. Teprve bližší rozbor jednotlivých tématických okruhů, které postupují

(protkány inzeráty) až do strany 15, ujasní, oč Rudému právu dnes

(Dnes?), tedy ve vhodném převleku, vlastně jde. @B1 = 2. Vnitropolitická současnost se promítá do fejetonových rozhovorů a do zpráv ačlánků uvnitř listu.

Jako apologii neutěšené politicko-hospodářské situace může čtenář

pociťovat sotva 20 řádků sloupečku s titulkem : "Václav Havel: Deset

let přechodu". Bez hlubší analýzy příčin se vjedné větě cituje výrok

prezidenta pro španělský deník ABC o tom, že "přechod Československa

kplně stabilizované demokracii, jakou mají Švýcarsko a Rakousko,

si vyžádá deseti let". Pro čtenáře je 10 let tolik jako věčnost. Ani nepozoruje, že se stát

pomocí zákonů od demokracie spíše vzdaluje než přibližuje. Deset let

mohou být těšínská jablíčka a podvod zároveň. RP neujasní, zda prezident

svůj výrok specifikoval, podmínil, anebo vyslovil prázdnou frázi.

V podání RP jsou prezidentova slova požehnáním pro všechen druh politikaření

a projevem poraženectví tváří v tvář mafiím: 10 let jako soudní výrok.

Pokud možno otupit vědomí spravedlnosti napomáhají články jako je

rozhovor s místopředsedou ČSSD Jaromírem Kučou. Tvrdá dlova kritiky,

ba odsouzení komunistické strany, z níž nikdo "nesejme odpovědnost

za devastaci a zločiny minulosti" jsou vzápětí de facto popřena požadavkem

že prý "není čas, abychom se stále dívali dozadu a doslova se týrali

nimráním v minulosti. Je konečně potřeba udělat za minulostí tečku

a jít kupředu". Tvrdá kritika článku nakonec zcela zaniká pod palcovým

titulkem "Napravovat zlo mstou nikam nevede". Československo tedy

je a má zůstat

ZEMÍ, KDE SE NETRESTÁ ZLO A NEODMĚŇUJE DOBRO.

Manipulace myšlení čtenářů se děje verbálně, zaměňováním výrazu: místo

"trestu" se hovoří o "mstě", a tím je předem označen člověk, usilující

o spravedlnost, za nespravedlivého. Záměna výrazu je častou a cílevědomě používanou zbraní Rudého práva.

U dvou krátkých zpráv, týkajících se jednou levice, jednou pravice,

je nadpis předem tendenčně formulován: zatímco "ODA chce zneužít situaci",

"Strana demokratické levice Vítá podnět k dialogu". Údajná tolerantnost

levice včesko-slovenské otázce je tu na dvou protilehlých tiskových

stranách postavena do kontrastu s údajnou podrážděností a netolerancí

pravicové strany ODA, která, jak se dále dočítáme, pouze hájí vlastního

ministra v české vládě. Takřka panický strach z pravice lze vyčíst z komunistických bulvárních

HALÓ NOVIN: v článcích "Politický ping-pong" a "Pravice se sjednocuje"

se dozvídáme naprosto lež o "téměř monopolním vlivu pravice na rozhodující

sdělovací prostředky", a to vdobě kdy pravý opak je pravdou. O "stále

intenzívnějších kontaktech politických sil na pravém křídle" rozhořčeně

referuje autor, který se obává "neorganické transformace politického

spektra".

Zvlášť zajímavé je podání nedávné minulosti na stra-nách RP. @B1 = 3. Nedávná minulost

se v Rudém právu jeví jako logický, kontinuální základ současnosti

- tedy mezi řádky vyplývá, že vlistopadu 1989 vlastně k žádnému kvalitativnímu

zlomu nedošlo.

Smířlivé ladění začíná rozhovorem se sociologem Pavlem Machoninem

pod idylickým názvem "Pohled do zpětného zrcátka". Dokonce od třicátých

let se zdá sociolog sledovat jakousi organickou linii vývoje směrem

k "totalitarnímu a rovnostářskému, až antivýkonovému sociálnímu uspořádání".

O posledních 40 létech hovoří v termínech "nivelizace", "zchudnutí

části obyvatelstva", zmiňuje se o "beznadějně ekonomicky a kulturně

zaostávající" společnosti. Ani slova o zločinech a státním teroru,

kterými se vyznačoval předlistopadový komunismus. Těmito nezávaznými úvahami je navozena atmosféra pro zvláštní přílohu

téhož čísla RP : DRUHÉ JEDNÁNÍ ADAMEC-HAVEL. Zveřejněním magnetofonových

záznamů jednání, která připravila naši současnost, předstihlo RP nesporně

všechny ostatní čs. tiskoviny a postavilo je oprávněně do svého stínu.

Sympatie čtenářů stojí v tom okamžiku na jeho straně. Neboť politika

za zavřenými dveřmi je čím dál více podezřelá. Dvě metodické poznámky: po zkušenostech s verbálními manipulacemi

Rudého práva by bylo nanejvýš třeba provést kontrolu doslovných znění

těchto pásků a zjistit, zda je interpretace RP přesná. Toto zatím

neprovedl nikdo. Máme tedy před sebou text, který se nám předkládá

k věření, který však není ověřen. Za druhé, a to je otázka složitější, by bylo třeba prozkoumat, zda

čtenářská odezva na toto zveřejnění splnila lépe politické cíle Rudého

práva, než mlčení o těchto klíčových událostech. Totiž, zda tímto

zveřejněním padl stín banality na celý listopad 1989. Zdá se mi, že

jisté znehodnocení se podařilo, a potrvá tak dlouho, pokud někdo z

druhého, dnes vládnoucího břehu, nezaujme k textům otevřené a kritické

stanovisko. To zatím také, ke škodě věci, neprovedl nikdo. K obsahu přepsaných pásků, jak se nám předkládají, několik upozornění.

Podobně banální, jako se jeví vlažné angažmá nastupující opozice,

působí též snadnost, s níž je komunisty smeten se stolu marxismus-leninismus,

z Adamcových slov vyplývá, jak povrchní a bezvýznamná byla jeho vazba

na toto učení. Moc především! Za další z textu jasně vyznívá úloha dnešního premiéra ČSFR Mariána

Čalfy jako Adamcovy pravé ruky. Na to národ za jeden a půl roku změtení

pojmu zcela zapomněl a nechá si jím vládnout dál, jako by se opravdu

nebylo nic změnilo. Takové nevšímavosti se říká vlčí mlha. Za třetí lze na základě těchto textu vyjednávačům Občanského fóra

vytknout, že jen minimální využití lidového tlaku, který tolik vylekal

Adamce, k tomu, aby postavil maximální požadavky. Je to spíš politické

kramaření, než ultimata vítězů. Krátce řečeno, prohraná příležitost,

na kterou dodnes doplácejí naše národy. Pokud čtenář pochopí uveřejněné

záznamy takto, pak Rudé právo svým publicistickým činem vyhrálo na

celé čáře.

@B1 = 4. Otázky práva a justice tvoří zvlášť pozoruhodný tématický okruh, k němuž se Rudé právo soustavně

vrací. Je zajímavé, jakých metod přitom používá. Tak v článku "Ústavní soud se zabydluje" přináší celou řadu informací

organizačního charakteru, ajimi konejší čtenáře v pocitu, že dlouhodobá

juristická mezera bude od 1. ledna 1992 jak se patří vyplněna. Příznačné

je, že se čtenář nedozví ani slovo o tom, čemu má ústavní soud sloužit

: totiž být zde na ochranu jeho práv a svobod, jako kontrolní orgán

nad parlamentem, nad vládou, nad prezidentem. Nedozví se, že bude

mít právo jako jedinec anebo ve skupině s jinými stěžovat si na samu

dřeň současné "křehké" demokracie, na její zákony, pokud je bude pokládat

za nespravedlivé. Tak daleko, za povrchní informací, RP zásadně nejde.

V témž čísle, na mezinárodní 15. straně, se lze pod palcovým titulkem

dočíst o "Omylech britské justice". Jde tu o "falšování" výsledků

znaleckých soudních posudků v procesech "s údajnými teroristy". "Loni

aletos bylo v Británii zcela zproštěno viny za účast na velkých teroristických

činech 15 osob". Tato "studená sprcha pro britskou policii a soudnictví"

má svůj, v RP nevyslovený, československý kontext. Tři týdny předtím

byl totiž Krajským soudem v Praze propuštěn na svobodu politický vězeň

z Leopoldova Marian Ježik; soudní výrok z roku 1984 o údajném terorismu

byl zrušen vcelém rozsahu. RP bylo snad jediné z celostátních tiskovin,

které o procesu nepřineslo ani zmínku, nýbrž chovalo se jako mrtvý

brouk. Nyní, bez vyslovení souvislosti, upozorňuje laskavého čtenáře,

aby si povšiml nesrovnatelného, totiž že i jinde se policie ajustice

mohou mýlit... Morální návaznost na totalitní komunistický režim se

tak zcela smazává. I jindy reaguje RP navýsost citlivě, aniž uvádí, na co. Tak ve fejetonovém

rozhovoru na první straně poučuje pod titulkem "ČSFR a soud ve Štrasburku"

o tom, zda "může československý občan dát podnět k řízení". Tento

článek je nepřiznanou reakcí na právní Stížnost proti ČSFR pro porušování

lidských práv, kterou o měsíc dříve podalo do Štrasburku Občanské

fórum Mnichov. Autor článku, "odborník na mezinárodní právo" dr. R.

Král správně uvádí řadu procedurálních pravidel, nesprávně z nich

však vždy znovu vyvodí, že si čs. občan stěžovat nemůže. TO JE LEŽ.

Zatím skutečné stížnosti, začínají ovšem uEvropské komise pro lidská

práva, nelze projednávat, protože ČSFR členství v Evropské Radě podepsala,

dosud však neratifikovala. (Kdyby ratifikovala, musela by buďto obratem

změnit asi desítku nových, diskriminujících zákonů, anebo se vystavit

možností mezinárodních procesů.) Odborný autor klame čtenáře tvrzením

o údajné délce "ratifikačního procesu", o údajně náhodném či svévolném

vybírání stížností k projednávání, jmenuje Británii, Severní Irsko

a Portugalsko jako narušovatele lidských práv, a konečně odradí čtenáře

nepravdivým tvrzením otom, že překoná-li všechna daná úskalí, "bude

muset mít dobrého právníka" a "dostatek peněz". To je naprostá NEPRAVDA,

poněvadž podle ustanovení Evropské komise pro lidská práva si může

každý jedinec či nestátní skupina stěžovat také vlastním jménem a

naprosto samostatně asamozřejmě zdarma. V okruhu právní tématiky si na dokreslení všimněme komunistických

HALÓ NOVIN, které v článcích "Útěk z Borů" a "Podivné vězeňské dovolené"

šíří mezi čtenáře pudový strach z každého, kdo je nebo byl za mřížemi.

Nikde ani zmínky o bezprávnosti dosud uvězněných, o ztěžované cestě

k přezkumným řízením a konečně o soustavném pracovním a mzdovém vykořisťování

těžce pracujících vězňů. Odsouzený byl, je a zůstane navždy ocejchován

- zřejmě aby se veřejnost štítila vůbec se zabývat, zda snad dodnes

nemáme politické a nespravedlivé odsouzené vězně. V otázkách jurisdikce je tedy RP a jeho odnože inadále starým známým

posttotalitním nástrojem vědomě lživé propagandy. @B1 = 5. Vztah k Německu

jako nejbližšímu sousedu se v RP očividně zhoršuje, v přímé úměře

k zmenšující se časové lhůtě k uzavření dvoustranné smlouvy. Ještě koncem května přineslo RP objektivní aob-sažnou dvoustranu

rozhovoru s historikem aposlancem Janem Mlynárikem, doplněnou korespondencí

a osobními svědectvími na téma vyhnání sudetských Němců z českých

zemí. Tento publicistický čin Roberta Denglera je však od té doby

stále více zastiňován prohlášeními bonnského vyslance Jiřího Gruši

a potlačovanou kontroverzí skancléřem Kohlem, verbálními manipulacemi

vý-roku Franze Neubauera a údajnými neúnosnými požadavky. Příznačná

je i zpráva o Stalinem deportovaných povolžských Němcích v Kazachstánu,

kteří se "začínají znovu organizovat" a "hrozí" vystěhováním, nebudou-li

se moci vrátit do své domoviny. Narážejí však na "ostře" odmítavý

postoj nynějších obyvatel někdejších německých území. O československé

paralele už netřeba ztratit ani slůvko, pod praktikovaným pravidlem

mlčenlivé návaznosti na cosi, co čtenáři mají v povědomí. "Ožívá Německo

v<< Rusku" zní varovný nadpis článku. Rudé právo si tedy nadále pečlivě pěstuje obraz nepřítele, a to verbální

manipulací, anebo prostě pohrdavým mlčením. V článku nazvaném hanlivě "My cizinou jsme bloudili", o československém

exilu, vypočítává RP, jak silné jsou menšiny Čechů a Slováků v USA,

Kanadě, Jugoslávii a Maďarsku, podle velikosti. Že hned na druhé místo,

před Kanadu, patří Německo, kde žije na 200.000 rodilých Čechů a Slováků,

to z článku, divme se, naprosto vypadlo. I takovým způsobem lze záměrně

falšovat skutečnost ignorováním pravdivých údajů o nejbližším sousedu

dezinformovat čtenáře. @B1 = 6. Mezinárodní události

jsou v největší míře odsunuty na poslední strany 14 ahlavně 15 a

podávají nesmírně stručně přehled otom, co se děje mimo ČSFR. Už

toto místem arozsahem podřadné postavení vzbuzuje v čtenáři dojem

nadměrné důležitosti naší malé země a neobyčejné důležitostí všeho

ostatního světa. Opak je ovšem pravdou. Navíc je mezinárodní zpravodajství RP monopolně závislé na jediné

neblaze proslulé agentuře - dosavadní ČTK. Srovnáme-li mezinárodní

zpravodajství předních světových listů s Rudým právem, zjistíme na

první pohled, že pro zahraniční události mají vyhrazeny velké plochy

na předních stranách svých novin. Dále, že čerpají z řady světových

agentur zároveň: DPA, AP, AFP, Reuter a dalších. Jejich podkladů používají

jako pramenu pro vlastní výklad událostí. Mnohdy přinášejí články

vlastních korespondentů. V tomto srovnání a v této oblasti vychází tedy Rudé právo jako naprosto

provinční list, který málo informuje, téměř nikdy neanalyzuje, ani

neposkytuje hlubší poznatky o světovém dění. V oboru mezinárodní politiky RP zcela postrádá kvalitu jakéhosi "nejlepšího"

či "profesionálně" vytvářeného listu. @B1 = Závěr

Pověsti o "nejlepších" novinách, zvaných Rudé právo, jsou nepodložené.

Rozbor několika stěžejních tématických okruhu ukázal, jakými způsoby

RP manipuluje své čtenáře, a jakými v podstatě bulvárními metodami

se snaží získat jejich pozornost. Rudému právu nelze upřít některé publicistické úspěchy, které jsou

však spíše ojedinělé, než typické. Je možné, že uvnitř redakce existují

spolupracovníci, usilující o pravdivější sledování problému, než bylo

tradicí "světového formátu". Celková tendence listu však dokládá přežívání starých demagogických

praktik, byť ve vybranější arafinovanější podobě. Nejpříznivější na těchto údajně "nezávislých", ve skutečnosti však

vysoce závislých novinách, je jejich návrat k skromnějšímu tiskovému

formátu. Tato změna názorně naznačuje a dotvrzuje, že Rudé právo přestalo

být vedoucím deníkem současné České a Slovenské Federativní Republiky.