+------------------------------------------------------------------------------+

¦Autor: Vydra Luboš                                                            ¦

¦Název: Vedení kultury ministrem Uhdem je cesta do hrobu                       ¦

¦Zdroj: NNp                               Ročník........: 0001/005   Str.: 007 ¦

¦Vyšlo: 01.01.1991                        Datum události: 01.01.1991 Rok: 1991 ¦

+------------------------------------------------------------------------------+

Úplný obsah:

-----------

Rozhovor s Karlem Srpem

 

L.V.: Karle, zajímalo by nás, jak to nyní v ARTFORU všechno

probíhá,   jak  si   tu  počínáte,   vaše  problémy   a  tak

podobně...

  K.  S.:  Tak  vloni  v  létě  jsme  odsud  vyhnali

komunisty. On to

byl  patnáct   let  tajný  barák.  Byl   to  Ústav  marxismu

a leninismu a v

podstatě  sem  směl  málokdo.  Komunisté  tu  mají  dodneska

obrovskou knihovnu,

čítající asi  150 000 svazků a  musím říci, že je  to velice

cenná knihovna.

Je tady  třeba legionářská literatura,  sudetika a samozřejmě

také samizdaty.

V tomhletom  baráku se  vypracovávala strategie komunistické

strany,

to  znamená,  co  se  tady  napsalo,  dalo  dohromady, se na

ostatních sekretariátech

již  vypracovávalo  jako  direktivum.  Právě  tady se dávaly

dohromady

takové   materiály  jako   disidentství  v   Československu,

spisovatelé versus

neoficiální spisovatelé, Solidarnosc, Charta  77 a tak dále.

Tento

barák předali  komunisté státu podle zákona  z loňského roku

a samozřejmě

nechali v něm z nábytku jenom samé šmejdy a vzali si všechno

ostatní,

co  se jim  hodilo. Mimochodem  každý, kdo  sem v  minulosti

přišel a vypracovával

tyhle strategické plány, podepisoval prohlášení, že přichází

do styku

se státním tajemstvím, musel mít souhlas organizací dalších.

Takže

tady studovat nebo  něco dělat bylo jen pro  ty super, proto

jsou zvláštní

některá jména a materiály, které  jsem tu získal. V podstatě

z těchto

materiálů nyní čerpám a používám  je v rozhovorech pro různé

noviny.

Všichni  co šli  po  určitých  archivech a  trezorech, třeba

v Praze-Dejvicích,

těm nedošlo, že ty věci  jsou také jinde, nebo alespoň kopie

těch věcí.

Tento archiv  je absolutně "čistý",  bez zavádějících listin

a falzifikátů

vytvořených dezinformačním  oddělením. Nedostala se  do něho

jména,

která do  něj nepatří. Dovoluji si  proto dokonce tvrdit, že

materiály

tohoto XIII.  oddělení ÚV KSČ jsou  svým způsobem důkaznější

než materiály

ministerstva vnitra.

 Velice  jsem se  nedávno pobavil,  když jsem  viděl

v televizi,

jak  jeden z  našich předních  historiků šel  téměř po  dvou

letech do

archivu  ÚV KSČ  a hledal  tam dokumenty.  Buď je to totální

nesmysl jít

tam  až dnes,  holý amaterismus  nebo to  může být  i určitá

fikanost,

protože  by  se  někdo  mohl  pokusit  některé  ty materiály

zničit. I kdyby

se však  přesto ony dokumenty ztratily,  nevěřím tomu, že by

tyto informace

zmizely ze  světa tak docela. Existují  podklady, ze kterých

se tyto

materiály  připravovaly, podle  kterých se  sumarizovaly, to

znamená,

že  na jedné  zprávě pracovalo  několik agentů.  A z těch-to

materiálů

se dá vyčíst co ten finální doklad obsahoval.

 L.  V.: Zmínil   jsi se  o tom  zvláštním, jaké

materiály a

jména  jsi tu  objevil. Můžeš  nám o  nich říci  něco

bližšího nebo

uvést některá z jmen?

 K.  S.: To  bych ze  zásady nerad. Nejsem policajt,

jsem tu za

Jazzovou  sekci a  mimo to  znám příliš  naši českou povahu.

Nechci zbytečně

jitřit  společnost.  Chápu,  kdyby  to  k něčemu pozitivnímu

vedlo, ale

právě teď  to vede jen k  povzbuzování naší povahy nenávidět

se a jeden

druhému přát to nejhorší.

 L. V.: Jak je to vůbec s vaší podporou? Existuje

vůbec

nějaká společenská podpora vaší organizace?

 K. S.: Pokračujeme  v činnosti Jazzové sekce. Nejsme

nikým

dotováni, podporováni, nedostali jsme jediný halíř od Nadace

Charty

77 či od někoho jiného.  Do dneška to všechno děláme zadarmo

a já tím,

že jsem jedenáct měsíců bez práce, tak žiju z podpory a můžu

tady

být celý den. Čili pořád  jsme ta nezávislá a nepodporovaná.

U nás

také  nenajdeš  počítač,   nenajdeš  tady  nějaké  technické

vybavení, pověvadž

my  tady  máme  opravdu  jen  ty  věci,  které  jsme sebrali

komunistům. Přesto

však  chceme dál  šířit jen  nekomerční nezávislou  kulturu.

Znamená to,

že na  vydávání materiálů a knih  tohoto typu bohužel nemáme

peníze,

jako je dneska nemá nikdo.  Všechno je dnes nesmyslně drahé,

ale zase

pomáháme  stejným chudákům  jako jsme  my sami.  Takže já si

nestěžuji.

A co se  týká vztahu lidí  v této sféře,  tak ten je  myslím

pořád ještě

na slušné úrovni.  Já jsem se ještě vloni  v únoru domníval,

že takový

underground a  podobně je už  mrtvý a nebude  mít smysl, ale

nyní vidím,

že zrovna k nám nacházejí  opět cestu ti lidé z demonstrací,

z po-uličních

bitek, od  soudů a kdekoliv  jinde, čili znova  tu nacházejí

svoji identitu

a my  prostě ty  lidi tady  chceme, cítíme  se stále  jejich

kamarádama.

 L.  V.: Proslýchá se, že tento  dům, kde je nyní

Artforum,

  vám být  odňat stejně  jako byl  Divý muž  v zimě  odňat

Linhartově

nadaci,  což  byla  vlastně  také  velká skupina nezávislých

umělců známá

ještě před revolucí. Mnozí z nich byli dokonce i vězněni. To

oni se

podíleli  na   vzniku  listopadové  revoluce   a přesto  byli

nedlouho po

obsazení Divého  muže vyhnáni svými  bývalými spolubojovníky

a kamarády,

kteří  se  nerozpakovali  na    poslat  policisty bývalého

režimu, z nichž

mnozí, aby zdůraznili bojovnost této  akce, si na to oblékli

dokonce

i maskáče. Vypadá  to, že vaše situace  se bude vyvíjet díky

Klausově

ekonomickému  schematismu  a  Uhdově  kulturní  necitlivosti

obdobně. Co

nám k tomu řekneš?

 K.  S.: Byl  jsem u  toho, když  vyhnali Linhartovu

nadaci z baráku

bývalého ministerstva vnitra. Takový zásah nepamatuji ani za

komunistů.

Došlo k tomu v prosinci loňského roku. Policie zatloukla okna

a zavřela

vodu, zatímco my jsme měli  uvnitř seminář. Důvodem bylo, že

se dům

bude  okamžitě restaurovat  a že  zájem má  o něho  kdosi ze

zahraničí.

Uplynul  téměř  rok,  ten  barák  je  dál prázdný a nerušeně

chátrá jako

před tím.  Vzpomínám, jak nás přesvědčovali  tím, jak ta věc

spěchá.

Všechno to  však byla lež. Ale  ani tehdy jsme jim  však již

nedůvěřovali,

ale  chyběly nám  argumenty,  které  nechybějí těm,  co jsou

momentálně

u moci. Proto  je také tak  příjemné být u  moci. Proto také

tak rychle

kazí charakter. A co se týká tohoto baráku je pravdou, že má

být pronajat

někomu jinému.

  L.  V.:  Komunisté  po  puči  v osmačtyřicátém

zabrali v zemi

to nejlepší  pro sebe a  vy umělci a  mnohaletí bojovníci za

svobodu

máte odejít  z polozničeného baráku.  Nejde mi to  do hlavy.

Kdo o tom

vlastně rozhoduje?

  K.  S.:  Rozhoduje  o  tom  ministr  kultury  Uhde

a ministr školství

Vopěnka.  Ministerstvo  školství  argumentuje  tím,  že nemá

učebny a nemůže

proto  zahájit  15.října  školní  rok.  Přitom  tento dům je

palác, který

učebny nemá,  nemá ani kapacitní hygienická  zařízení a jiná

nutná vybavení

a pro  vyučování je  nevhodný. Je  jasné, že  páni profesoři

nebo někdo

jiný tu chtějí mít úřednické závětří a krásné prostředí. Jde

tu opět

o prospěchářství  určitého   klanu,  tentokrát  ministerstva

školství.

 L.  V.: S  panem ministrem  Uhdem jsi  měl před

časem konflikt.

Svým  jednáním,    již  tím,  že  chce,  aby umělecký fond

spravovalo samo

ministerstvo,   krasodušným  projevem   a  přitom  naprostou

necitelností

ke kultuře,  která byla a  je vskutku nezávislá,  budí v nás

pochybnosti

o tom, že kultura je u nás v dobrých rukou. Co ty na to?

 K.  S.: Já  jsem pana  ministra Uhdeho  neznal a za

celou dobu,

do dneška jsem  se s ním setkal čtyřikrát,  ale pokaždé jsem

musel mít

výhrady  k jeho  řízení Ministerstva  kultury. Proti žádnému

z ministrů

za ten  rok co jsem  pryč, nebylo vzneseno  tolik otevřených

dopisů,

od  Národního divadla  až po  všechny možné  umělecké svazy,

jako proti

němu a  přesto tento člověk  pokračuje ve své  činnosti dál.

Čili to

znamená, že  ta chyba není jenom  u něj, ale že  on je trpěn

i panem

Pithartem  a  dalšími  výš.  Vedení  kultury panem ministrem

Uhdem je cesta

do  hrobu.  A  již  dnes  vznikly  škody,  které  se  nedají

nahradit.

 L. V.: Ti lidé,  kteří se dostávají k moci, jsou

stále

stejní.  Myslíš  tedy,  že   by  totalitu  politickou  mohla

vystřídat totalita

ekonomická, která by zdevastovala  kulturu mnohem víc než ta

předešlá?

 K. S.: Tato totalita již tady existuje, funguje a to

co zde

napáchala  bude  těžké  již  změnit.  Zdražení všech služeb,

pronájmů,

ateliérů,   hudebních   nástrojů,   polygrafického  průmyslu

a všeho toho,

co  člověk k  tvorbě potřebuje,  srazilo nezávislé  umění na

kolena. Tady

se napáchalo nejvíce škod.  Ekonomický diktát je nemilosrdný

a přitom

by  mohl  být  milosrdnější,  kdyby  ho  vedli  lidé  trochu

kulturněji a

humánněji  orientovaní. Zase  v tom  ekonomickém tlaku vidím

onu typicky

českou  povahu,   protože  to  Klausovo   zbídačení  střední

generace a chudších

vrstev, to se nepodařilo  komunistům a dokonce ani Hitlerovi

za padesát

let,  jako jemu  za půl   roku. Nevěřím  tomu, co  pan Klaus

slibuje. Podle

jiných slibů jsme již dávno  měli žít v komunismu. Toto také

skončí

pouze velikým krachem. Opět ti  co jsou nahoře z toho vyjdou

relativně

nejlépe. Přece jenom z patnácti  tisíc měsíčně jako mají oni,

se dolů

padá lépe než těm, kdo mají tři tisíce. Ministra Klause jsme

před

předáním moci  v listopadu neznali. Osobně  jsem ho viděl až

asi měsíc

potom ve Špalíčku. Studoval prý delší  dobu v USA. To je pro

mne něco

neuvěřitelného,  protože každý,  kdo odjel  za hranice,  byl

podroben

přísnému prověřování.  Komunistou sice nebyl,  ale kdo chtěl

takhle

pobývat  v USA,  musel být  pro komunistický  režim naprosto

spolehlivý.

Myslím si, že bychom se měli znovu rozhodnout k tomu, jak by

se nezávislá

kultura  měla tomu  státnímu monopolu  bránit, jakou  bychom

měli uplatnit

taktiku. Za  komunistů v rámci sekce  jsme sice válčili, ale

přitom

jsme  se  přímému  střetu  vyhýbali.  Chtěli  jsme  vydávat,

a proto ty konflikty

jsme  vedli  spíš  do  humoru  a  snažili  jsme se komunisty

zesměšnit, než

jít  do  střetu,  protože  v  otevřeném  střetu by byl snáma

definitivní

konec.  Jakou však  cestu volit  dnes? Rozhodně  bychom však

neměli mlčet

a schovávat se.

  Vězení a pendreky dnes  vystřídala ignorace kultury

a povýšenecké

zívání.  Dobře  je  to  vidět  také  na monopolu sdělovacích

prostředků,

které tvrdí,  že nemají cenzuru, i  když svým způsobem umějí

velmi dobře

s fakty manipulovat. Někomu dají větší prostor, jinému ne. To

člověk,

který ve věci přímo nejede,  třeba ani nepostřehne. K tomu ta

velká

míra   manipulace   s informacemi.   Opět   je   dneska  zase

nepřístupné to,

o čem by se  mělo psát a každý říká: Důkazy!  Důkazy! ... Ale

my k nim

zas nemůžeme. Třeba  případ z ČTK. Já Petra  Uhla znám dobře

a velice

si  ho vážím  za vše  co udělal  a dělá,  nicméně informaci,

kterou tam

chceš dát, si musíš zaplatit  a on ji teprve potom uveřejní.

Sám od

sebe tu již není zájem, aby oni přišli za kýmkoliv. Oni sice

o té

věci vědí, ale  radši dávají hlavu do písku  a dělají, že ta

věc není.

Nebo v  případě našeho sporu  s panem ministrem Uhdem,  který

nás propustil

na hodinu za to, že jsme ho kritizovali za propouštění lidí,

kteří

přišli  po listopadu  a nabírání  nomenklaturních kádrů  KSČ

jsem prosil

svého dlouholetého  přítele Jiřího Kantůrka,  aby tento spor

nedával

jednostranně  na obrazovku.  On s tím  souhlasil, ale  přesto

týden na

to pan ministr Uhde vystoupil třikrát v televizi a byl mu dán

téměř

takový prostor jako mají pouze premiéři Čalfa a Pithart. Mám

za to,

že právě k této jeho prezentaci, která se již od té doby tak

razantně

neopakovala,  byl právě  ten důvod,  že v  ten čas vedl spor

s námi a

i když ten vysílací prostor nebyl použit otevřeně proti nám,

dostalo

se mu tím určité podpory.

  L. V.: Máš  prosím tě nějakou  představu, ideál

o nápravě

současných neutěšených poměrů v kultuře?

  K.  S.:  Samozřejmě  nemám  ideální ideál a věci se

vyvíjejí ze

dne  na den,  takže si   nemohu dost  dobře říci,  že dneska

udělám to a

zítra  ono. Ale  kultura potřebuje  organizační a ekonomický

klid ke

své práci.  Ne být podporovaná, jako  tomu bylo dřív ustátní

objednávky.

Ale měla  by mít klid a minimální  ekonomické zázemí. Bohužel

díky jim

jsem  se potkal  s mnoha  kumštýřema, kteří  za dva  roky od

listopadové

revoluce  nic neudělali.  Říkají, že  nemají soustředění, že

nemají to

patřičné, co  dříve měli, všichni  jsou rozbiti, do  jednoho

zklamáni.

Všichni cítíme, že se najednou  hrabeme jen v jakémsi bahnu,

za které

všichni, je pravda, můžeme. Ale domnívám se, že kultura může

za to

bahno ze  všeho nejméně, protože  kdyby nebylo kultury,  tak

ten listopad

tady opravdu není.

 L. V.: Komunisté a  ti co si uměli ohlídat židle

jsou u

moci. Předlistopadoví zbabělci, na ještě vyšších místech než

před

tím, se snaží ztopit taková jména jako je Jiří Wolf nebo jim

dát nálepku

pošuků jako v  případě Petra Cibulky a Johna  Boka. A v této

směsi se

nacházejí i naši přátelé, lidé  se kterými jsme vycházeli do

ulic.

Když se s nimi setkáš, máte si ještě o čem povídat?

 K. S.: Říkám jim, pokud se se mnou ještě někdo baví,

že ještě

před  rokem  a  půl  jsme  dělali  topiče,  myli  jsme  okna

a najednou všichni

jste politikama.  Najednou celé Občanské fórum  tvrdí, že je

konec revoluce

a na Hradě se to tvrdí  také. Teď bude politika! Nojo dobře,

ale k

tomu  politikaření,  k    politice  člověk  něco musí mít,

nějaké zázemí,

a to  vyžaduje  dlouhou  dobu.  Nemohu  si  proto  říci: Tak

a dneska jsme

politici  a  sbohem  sbohem  revoluce.  To  je  od vás jenom

podvod, nebo

abyste se udrželi, na té židli.

 Ale  ačkoliv jsme  se třeba  s Petruškou  Šustrovou

znávali, dnes

se  s ní  vůbec nestýkám,  obzvláště od  toho jejího  zásahu

proti lidem

od Divého muže, a ona a  mnoho dalších se nechtějí stýkat se

mnou.

Mají pro to zřejmě své důvody a také já o to nestojím, abych

se setkával

s někým, koho  nejenže nezajímají naše problémy,  ale kdo je

ochoten

vystoupit  i proti  nám. Takové  setkání mne  pak rozčiluje,

protože vidím,

jak  ti lidé  v těch   funkcích zhloupli  a stali  se velice

zlými.

  L. V.: Komunisté, jako  třeba Jakešův aparátčík

Čalfa,

nomenklaturní kádr  Kořínková a rozsáhlý  sbor dalších, jsou

dnes v

dobrém  zajištění a  byli i  za bolševika.  Zpětně si  jistě

nemohou stěžovat

ani  pánové  Biľak  a  Husák,  že  by  jim chybělo komfortní

zařízení a museli

chodit a  žebrat po bufetech. Pro  tuhle branži soucit jaksi

existuje,

i když často  jen škodí a na  společnosti parazituje, ale to

co vytváří

skutečné  hodnoty, jako  je  kultura,  to je  dnes odsouzeno

k živoření.

Zajímalo by mne, jestli v této ruině platíte větší nájem než

platily

instituce KSČ?

 K. S.: (směje se) Ten rozdíl je nebetyčný!

  Tak například nájemné prostor,  které využíváme, je

800 000

Kčs   ročně.   Vydělat   tolik    peněz   z   prodeje   knih

a gramofonových desek,

znamená mít  obrat asi 8000  000 Kčs ročně  za prodané knihy

adesky.

To   znamená   mít   hangár   jako   skladiště,   kompjútry,

autodopravu, placené

síly atd. Ale i kdyby to lidé kupovali, prakticky není možné

vydělat

na ten nájem kulturní činnosti.  A když se zamyslíš nad výší

toho nájmu,

tak ten  je stanoven ad  hoc- ze zdi.  Můžou ti stanovit  na

metr 100

Kčs nebo taky 1500 jako je  tady. V tom ekonomickém tlaku je

právě

ten projev zvůle k té kultuře.  Z toho jasně vyplývá, což si

může každý

spočítat, že dnes není možné z kultury žít.

 L. V.: Leda  že byste tu vyráběli Kačery Donaldy

nebo perníkové

Santa Klause.

 K.  S.: Neznám v kultuře sortiment,  který by se dal

úspěšně

prodat. Neznám v ní sféru, která by si na sebe vydělala.

  L. V.: Proč  není jako všude  ve světě i  u nás

kultura dotovaná?

Kdo toho Klause může vůbec  zastavit? Je tu vůbec někde hlas

rozumu?

Jsou tu lidé  ve vládě, v parlamentu, se  kterými by se dalo

jednat?

 K. S.: Takoví  lidé jsou. Jenže nemají výkonnou moc.

Pokud

ji  nemají,  jsou  nepoužitelní.   V  tom  je  to  politické

svinstvo, že určitá

parta  uměla ovládnout  nějakou strukturu  a odtud rozhoduje

a nikoho

se již na nic neptá. A ta parta, bohužel, není dobrá.

 L. V.: Děkuji za rozhovor.