--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Cibulka Petr č.: 458
Název: Slouží vojenská prokuratura spravedlnosti nebo zločinu ?
Zdroj: NN Ročník........: 0001/004 Str.: 008
Vyšlo: 01.01.1991 Datum události: 02.04.1986 Rok: 1991
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

(Osud trestního oznámení na komunistické dozorce a jejich agenty)

Do NVÚ Horní Slavkov jsem byl přivezen 2.4.86. Protože jsem měl v úmyslu pokračovat i ve výkonu trestu v občansko-právním sporu s Čs.státem, zastoupeným MS ČSR a k.p. Precioza, týkajícím se poškození zdraví během předchozího výkonu trestu, přivezl jsem si do výkonu trestu i potřebnou právní literaturu - Trestní zákon, Trestní řád (oba s kompletní judikaturou a komentáři), Zákoník práce, Vládní vyhlášku č.150/1958 o vyřizování stížností pracujících a Vyhlášku č.120/1976 - Pakt o občanských a politických právech. Ve skladu mně však bylo vše, včetně učebnice Polština pro samouky, odňato a mé vysvětlování, že vedu soudní spor, k ničemu nevedlo. Na nástupním oddělení (NO) jsem byl umístěn až do 6.5. Asi po 14 dnech jsem konečně přesvědčil kpt.Majera, vychovatele NO, že opravdu vedu u soudu spor s MS ČSR. K tomu pravděpodobně přispěl dopis mého právního zástupce,JUDr. Průši, který mně ten den předal. Krátce nato mně byla veškerá zadržovaná literatura ze skladu vydána. Na NO jsem využíval každé volné chvilky mezi rajony, brigádami, službami, přípravami, nástupy, " nápravně-výchovnými akcemi", televizními novinami atd., k práci na doplňku žaloby. Moje aktivita vzbuzovala mezi odsouzenými na NO všeobecnou pozornost. Domnívám se, že už v té době, jestliže ne od samého počátku, o mě projevila zájem táborová Vnitřní ochrana. Předpokládám, že byla o postupu mé práce na žalobě průběžně informována. Při filcunku, provedeném ještě na NO, si ods.Bayer všiml, že jeden příslušník si sedl k mé skříňce, vytáhl veškeré písemnosti a s mimořádnou pečlivostí je kontroloval. Tehdy se ještě nic neztratilo. Začátkem května jsem si všiml, že se proti mně zostřuje pozornost některých prominentních členů samosprávy na NO, především brigadýra kovošrotu, Josefa Bučka a jeho komplice z civilu, Pance (oba tzv. skořápkáři). Tahle pozornost vyvrcholila 5.5. během televizních novin, kdy mě Bučko před asi 30 odsouzenými bezdůvodně fyzicky napadl. Ještě tu noc jsem ve službě (měl jsem službu 6x do týdne) napsal dopis náčelníkovi NVÚ, ve kterém jsem ho o svém napadení velmi podrobně informoval a požádal ho o přeložení na politické oddělení - tzv. Hlavu jedna (D III/1). Druhý den jsem byl skutečně přeložen. Ne ovšem na Hlavu jedna, ale mezi speciální kolektiv odsouzených, soustředěných na pracovišti Přádelny česané příze PČP Nejdek, kde jsem byl asi od 7.4. pracovně zařazen. Teď jsem tedy byl mezi nimi i ubytován. Jedná se o agresivní psychopaty, násilné činy zde vysoce převažují. Z 12 odsouzených jsou navíc 3 vrazi (jeden dvojnásobný). Toto pracoviště je považováno za trestné, s údajným zvýšeným dohledem. Po přeložení byl celý jeden den klid.

Vše začalo až 8.5. filcunkem na světnici, zaměřeným výslovně na mě. Vychovatel por. Albrecht zabavil rozpracovanou žalobu a veškerou literaturu, kterou mně povolil na NO kpt.Majer. Žalobu pak po řadě stížností za 8 dní vrátil, ovšem nekompletní. Podle očitých svědků přiběhli po prohlídce na ubytovnu D tři příslušníci Vnitřní ochrany. Za dva dny se filcunk opakoval, a tak stále dokola. Odsouzení ubytováni na pokoji, štváni proti mně ods.Tomášem Hoidekrem, brigadýrem PČP, všeobecně považovaným za klíčového spolupracovníka VO na ubytovně D, mně vytvořili peklo. Vše řídil Hoidekr, nejaktivněji mu pomáhali ods.: Jiří Juránek a Josef Fučík, kteří ve své aktivitě nepolevili po celou dobu. Dále se těchto každodenních pogromů se střídavou intenzitou zúčastnili tito odsouzení: Štefan Bukai, Zdeněk Nitschneider, Milan Lencl, občas Jiří Badič. Domnívám se, že tuhle teroristickou kampaň proti mně zorganizovala VO (pochybuji ovšem, že z vlastní iniciativy) a realizoval ji pracovní tým: por.Albrecht, ods.Hoidekr (otec Cyril Hoidekr - přední normalizátor v Liberci, po 69.roce tajemník okresního výboru KSČ) a civilní mistr Adolf Kos, bývalý ředitel podniku Kozak (pracují zde i političtí vězni z Hlavy 1), třicet let v KSČ. Ty doplňuje Juránek (vrah, otec vysoký důstojník a stranický funkcionář ve Znojmě) a Fučík, v civilu krmič krav, který svým svěřenkyním v NVÚ Slavkov rozhodně žádnou ostudu nedělá.

Teror je organizován velmi jednotně, až primitivně. Por.Albrecht provede na pokoji prohlídku, všem rozhází co nejdůkladněji postele a skříňky, zabaví vše, co se zabavit dá a vynese za to kázeňské tresty. Hoidekr mě pak označí za původce této akce a všech škod, které jednotliví odsouzení utrpěli a štve je k maximálně agresivním útokům proti mně. Vedle nejhrubších urážek jak mě, tak i členů mé rodiny (především otce) to jsou především výhružky zmlácením, zmrzačením, dokonce zavražděním, výhružné posuňky, výpady atd. To trvá často po několik dní - řadu hodin denně. Pokud por.Albrecht provádí prohlídky dostatečně často, teror prakticky nepřestává. Kromě uvedeného mně Hoidekr vyhrožuje "nášupem". Např. tvrdí, že mě zmlátí tak, že už v životě nenapíšu jedinou stížnost a bude mít přitom 10 svědků, včetně civilního mistra, kteří mu potvrdí, že to bylo v rámci nutné sebeobrany, protože jsem ho napadl nožem. Vyhrožuje též, že mě nechá nějakou "pakárnou s dvaatřicítkou na hlavu" oddělat, jestli ještě něco napíšu. Vadila mu jak moje žaloba proti MS ČSR, tak i řada následujících stížností, které jsem odeslal Krajské dozorové prokurátorce do Plzně (JUDr. Anna Zemanová) a dopisy, které jsem adresoval svému právnímu zástupci, JUDr.Průšovi. O obsahu všech těchto dopisů byl Hoidekr podrobně informován, což dával provokativně najevo, stejně jako byl dobře informován o mé korespondenci s matkou, a vůbec o mé rodinné situaci, emigraci otce atd. Bylo by jistě zajímavé zjistit, od koho je tak dobře informován.

Po této naivní zastrašovací kampani jsem už nebyl schopen ani psychicky ani technicky pokračovat ve vypracování žaloby opět od samého počátku. Jakmile jsem totiž vytáhl papír a tužku, bylo mně vyhrožováno okamžitým fyzickým napadením, jestli to okamžitě neschovám. V této teroristické atmosféře jsem se soustředil pouze na defenzivu. Informoval jsem co nejčastěji, jak to situace dovolovala, o průběhu a vývoji tohoto pogromu, JUDr.Průšu a krajskou dozorovou prokurátorku. JUDr.Průšovi jsem odeslal celkem 7 dopisů. První dva, odeslané ještě z NO, byly odeslány. Dopisy jdoucí přes por.Albrechta, byly zadrženy. Jednalo se o dopisy: č.3 z 10.5., č.4 z 14.5., č.5. z 15.5., č.6 z 18.5. Teprve 19.5. jsem byl por.Albrechtem předveden k náčelníkovi NVČ mjr.Lukačkovi, který mně s devítidenním zpožděním oznámil, že dopisy č.3-6 NVÚ zadrželo a sepsal se mnou protokol o založení všech dopisů do mého spisu. Protestoval jsem proti postupu NVÚ znemožňujícím mně protizákonně udržovat kontakt s mým řádně zvoleným právním zástupcem, který mě zastupuje v právě probíhajícím soudním jednání. Považuji to za hrubý zásah do mých zákonných práv.

Současně jsem náčelníka NVČ informoval o tom, že jsem na oddíle por.Albrechta soustavně terorizován a žádal jsem o přeložení na takové pracoviště, kde by byla zaručena moje osobní bezpečnost. Přestože sám rozhodl o zadržení mých dopisů JUDr.Průšovi, protože obsahovaly informace o zastrašovací kampani, předstíral buď že neslyší, nebo nerozumí. Podobně por.Albrecht. Slíbil ale, že mně korespondenci s JUDr.Průšou opět povolí, jestliže zašle potvrzení soudu, že je mým řádně zvoleným právním zástupcem. Ovšem, jak se vyjádřil, "pouze v rámci vymezeném plnou mocí". Za tím účelem mně 19.5. povolil ještě jeden dopis na adresu JUDr.Průši. Mezitím se teror proti mně dále stupňoval. Nebyl jsem schopen napsat tento dopis dřív než 27.5. Pro jistotu jsem ho odeslal doporučeně. To pravděpodobně NVÚ natolik vyvedlo z míry, že mně i tento dopis č.7 byl zadržen a por.Albrecht mně sdělil, že s JUDr.Průšou mi nebude NVÚ žádný kontakt povolen.

Kromě těchto dopisů, založených v mém spisu, které by si podle mého názoru měl soud vyžádat, protože jejich obsah se bezprostředně dotýká právě probíhajícího procesu, jsou odeslány ještě dvě stížnosti (11.5. a 29.5. - doporučeně) na adresu: Dozorová prokurátorka, JUDr.Anna Zemanová, poštovní schránka 336, 306 36 Plzeň 1. Protože však do dnešního dne nemám nejen žádnou odpověď, ale ani potvrzení přijetí stížností (přestože jsem o to vysloveně žádal a odůvodnil to absolutní nedůvěrou k NVÚ), domnívám se proto, že NVÚ dopisy zlikvidovalo nebo JUDr.Zemanová NVÚ kryje.

Protože teror nepřestával, právě naopak, rozhodl jsem se strávit co nejdelší dobu do výstupu na OVKT, kde jsem se cítil bezpečněji než na oddíle por.Albrechta. Od 22.5. pracuji a chovám se tak, abych byl co nejméně kázeňsky trestán. 23.5. jsem byl fyzicky napaden ods.Hoidekrem. Po tomto napadení jsem okamžitě odmítl práci a nechal se odvést na ošetřovnu. Měl jsem naražen palec pravé ruky a na stejné ruce odřený loket. Pro podezření ze zlomeniny jsem byl odvezen na roentgen do Horního Slavkova. Nález byl negativní. Za odmítnutí práce mě por.Albrecht potrestal 3 dny OVKT mimo pracovní dobu. Celkem jsem do dnešního dne strávil na OVKT 10 dní. Por.Albrecht potrestání zdůraznil tím, že na napadení nemám žádného svědka, který by byl ochoten mně cokoliv dosvědčit, že jsem si proto zranění způsobil sám v úmyslu poškodit dobrou pověst ods.Hoidekra (8 x trestaného recidivisty, který se 8 x dostal na podmínečné propuštění a který otevřeně mluví o tom, že teď přijde na P.P. znovu). Je přitom zajímavé, že na své terorizování jsem por.Albrechta už několik týdnů upozorňoval. Na to reagoval tím, že prý filcunky dělá proto, aby zajistil moji osobní bezpečnost! Je to ale podle něho stejně můj výmysl, protože na jeho oddíle prý ještě nikdo šikanován nebyl. Samozřejmě to není pravda. Sám jsem byl svědkem toho, jak Hoidekr terorizoval Jana Czyže 17978, Milana Šticu, z ověřených zpráv vím, že šikanoval i Alfonse Hajnára, 21.12.1941, Michala Drabíka a prý i ods.Fyzika. Všichni (+ Zdeněk Klein 17569) by mohli být předvoláni jako svědci.

Dále je u por.Albrechta velmi zajímavé, že přestože má na oddíle 140 lidí v 10 světnicích, soustředil svoji "péči" jen na moji světnici, ve které je 8 odsouzených. Když jsem se ho zeptal, proč nerozhazuje postele a skříňky jiným, řekl, že na to má právo. Neméně zajímavé je i to, že za celých 10 dní, kdy jsem byl na OVKT, nebyla na oddíle jediná prohlídka. Z OVKT mě propustili (proti mé vůli) 31.5. odpoledne (sobota). Ještě neděle byla klidná, ovšem v pondělí 2.6. opět por.Albrecht provedl obligátní prohlídku. Reakce odsouzených byla zvlášť silná. Během odpoledne jsem byl 2 x fyzicky napaden ods.Juránkem a Hoidekrem (po těchto útocích mám do dnešní doby bolesti klíční kosti). Nahlásil jsem to referentovi režimu a písemně veliteli ubytovny D. Druhý den jsem však jel na eskortu, nevím tedy, co podniknou dál. Kromě fyzického napadení mně odsouzení (pravděpodobně Fučík) roztrhali úřední korespondenci, koncepty dopisů, podklady k soudu, ukradli pantofle, psací potřeby, ručník, kapesník. O všem jsem písemně informoval velitele věz.baráku D.

Kromě už popsaného jednání por.Albrechta ještě jednu perličku. Když jsem mu řekl, že se na OVKT cítím bezpečněji než na jeho oddíle a že udělám vše proto, abych na OVKT zůstal až do výstupu, odpověděl, že "nepřipustí, abych se skrýval před jeho nápravně-výchovným působením na OVKT". Když jsem se ho otázal, jestli tím nápravně-výchovným působením myslí teror organizovaný proti mně na jeho oddíle, odpověděl, že na jeho oddíle nikdo šikanován nikdy nebyl ... Svoji výhružku myslí ale vážně. 31.5., kdy jsem měl být propuštěn z OVKT, jsem dopoledne vyhlásil hladovku, abych tam zůstal. Přesto mě poslali na barák. Tam jsem odmítl dělat rajony, brigády a služby a zase nic. V pondělí po obědě jsem odmítl pokračovat v práci a opět jsem nebyl potrestán. Obávám se, že NVÚ proti mně chystá situaci, která by vedla k dalšímu trestnímu stíhání. O těchto problémech jsem znovu informoval náčelníka NVÚ, bylo to koncem května, ale moji žádost o přeložení na Hlavu jedna nebo kamkoliv jinam, kde bude zaručena moje osobní bezpečnost, zamítl jednou větou: "Vaši žádost o přeložení na Hlavu jedna zamítám, protože nesplňujete potřebná kritéria". O přeložení jinam ani slovo. To je, myslím, dostatečně výmluvné. Jinak po mém napadení Hoidekrem (23.5.) jsem byl vyšetřen na ošetřovně a doktorka o tom informovala Vnitřní ochranu.

V neděli 25.5. večer jsem byl na OVKT vyslýchán k této věci pracovníkem VO - por.Masným. Detailně jsem ho o protokolu informoval jak o vlastním napadení, tak i o všem, co tomu předcházelo. Vyjádřil jsem rovněž zcela otevřeně podezření, že za tímto terorem stojí Vnitřní ochrana (bez ohledu na to, kdo stojí v pozadí) a požádal jsem o přeložení na takové pracoviště, kde by byla zaručena moje osobní bezpečnost, zdraví a život. Vše bylo zaprotokolováno. Mimo protokol jsem por.Masnému sdělil, že tuto akci proti mně řídí on sám. Zdůvodnil jsem také, že v předchozím trestu byl Hoidekr "barákovým" a vychovatel mu dělal právě por.Masný. Hoidekr šel na P.P. a por.Masný na Vnitřní ochranu. V tomto trestu zřejmě opět obnovili spolupráci - recidivista a strážce zákonnosti v NVÚ...

Do dnešního dne tady V.O. nic pro mou ochranu a potrestání zločinců nepodnikla. Myslím, že to by mohlo pro začátek a pro základní informaci stačit.