+------------------------------------------------------------------------------+
¦Autor:
Doubský Jan ¦
¦Název:
Skutečný životopis Valtra Komárka ¦
¦Zdroj:
NNp
Ročník........: 0001/004 Str.:
001 ¦
¦Vyšlo:
01.01.1991 Datum
události: 01.01.1991 Rok: 1991 ¦
+------------------------------------------------------------------------------+
Úplný
obsah:
-----------
Padělek
podvržený Občanským fórem
V. Komárek začal vstupovat do podvědomí
širší veřejnosti jako
ředitel Prognostického ústavu v průběhu
roku 1989. Slavným se
však stal
až díky svému
televiznímu vystoupení v napjatých
listopadových dnech toho
roku. Podpořil tehdy nově vznikající
Občanské
fórum, a to jej zase vzápětí
navrhlo jako kandidáta na
úřad
prezidenta.
Už asi
nezjistíme, kdo z
lidí, kteří pro
tuto kandidaturu
jednomyslně zdvihli ruku ve velkém sále
Vinohradského divadla,
znali minulost tohoto muže. Většina asi
podlehla oprášenému a
demagogicky nastolenému heslu "V jednotě je
síla". Leccos lze
omluvit
tehdejší vzrušenou atmosférou a všechno
nakonec naštěstí
dopadlo
jinak. Co však omluvit nelze, je fakt, že vzápětí poté
začalo
OF v rámci předvolební kampaně jako
první krok rozšiřovat
životopis V.Komárka,
který nelze nazvat
jinak než hrubým
padělkem.
V.Komárek
je zde líčen jako erudovaný ekonom, který vždy zastával
principy
tržní ekonomiky. Po srpnu 1968 byl
údajně pronásledován
normalizačním
režimem a v Prognostickém ústavu dokázal kolem sebe
soustředit špičkové
odborníky i proti
vůli komunistické
nomenklatury...
Žádná lež nebyla tehdejším představitelům OF dost
špatná,
aby se s její pomocí nepokusili přesvědčit obyvatelstvo o
vhodnosti kandidáta, kterého si vybrali. Zde už
žádná omluva
nepomůže. Následující
řádky nás totiž
přesvědčí, že skutečný
životopis V.Komárka
nelze označit jinak
než jako exemplární
případ
kariéry nomenklaturního mafiána.
Mladý
agitátor a jeho rodina
V.Komárek
vyrůstal v rodině svých
nevlastních rodičů Bedřicha a
Boženy
Komárkových, zakládajících členů
KSČ. Stejnou politickou
orientaci vykazovaly i jejich děti. Valtrova
nevlastní sestra
Květa
byla v padesátých letech pouhou tajemnicí OV KSČ Hodonín.
Zato
však bratru Karlovi, s jehož rodinou
žil Valtr ve společné
domácnosti
až do roku 1956, umožnil komunistický režim poměrně
slušnou
kariéru. V padesátých letech Karel Komárek pracoval na
právním
a kádrovém oddělení ÚV KSČ a pak byl stranou vyslán do
vysokých
funkcí v bezpečnosti. Působil jako politický pracovník
ministerstva státní
bezpečnosti a ministerstva vnitra a v
80.letech
dokonce jako velvyslanec ČSSR.
Tímto
prostředím byla předurčena životní
dráha mladého Valtra. V
roce
1946, tedy již ve svých 16 letech, vstoupil do KSČ a záhy se
z něj
stala jedna z nejvíce angažovaných osob v okrese Hodonín.
Zatímco studoval
na tamním reálném
gymnáziu, pracoval jako
předseda
OV ČSM, člen předsednictva OV KSČ
a po únoru 1948 jako
člen okresního
akčního výboru NF a posléze
člen rady ONV.
Podnikal tou dobou
pravidelně osvětu mezi
obyvatelstvem. Vedle
přednášek
o SSSR jako našem vzoru se soustředil
na přesvědčování
místních
zemědělců o nutnosti dodávek obilí na 100 %.
Moskevská
studia stalinské ekonomiky
Je
zřejmé, že takový uvědomělý hoch nemohl uniknout pozornosti
vyšších míst.
V roce 1949 ho ÚV
KSČ vybralo jako vládního
stipendistu
na moskevský Státní ekonomický institut. V Moskvě pak
získal vzdělání, které vycházelo ze
stalinistických představ o
jednotném
direktivním řízení hospodářství. Tomuto přístupu zůstal
V.Komárek
věrný prakticky až do současnosti, byť se později často
věnoval
různým kosmetickým úpravám této pozoruhodné teorie.
Všichni českoslovenští studenti, kteří tehdy
studovali na
sovětských
vysokých školách, patřili k vybrané elitě předurčené k
převzetí
moci (viz A.Dubček, Z.Mlynář aj.). V.Komárek však nad
nimi ve
své přizpůsobovosti natolik vynikal, že
byl vybrán i pro
některé
obzvlášť důležité funkce. Působil
v Moskvě jako vedoucí
stranické skupiny,
referent pro kádrové
styky v moskevském
městském
výboru a referent pro ideologii ve všesvazovém výboru.
Zda
zastával i některé další funkce, se kterými se raději svým
spolužákům
nepochlubil, to se bohužel už asi nedozvíme.
Internacionální
pomoc Fidelovi
Mladý
ekonom do návratu do vlasti započal
svou kariéru na Státní
plánovací
komisi, v níž působil s určitou
přestávkou až do roku
1963 a dosáhl
zde významných pozic
(ředitel odboru). Zde také
vypracoval pro
XII. sjezd KSČ
dokument o generálních
perspektivách socialistické ekonomiky v letech 1961-1980. Jak
vidno, nereálné prognózy jej již tehdy
přitahovaly a právě na
nich založil
svou vědeckou kariéru
(1960 titul CSc.,
1962
docent).
Nezáhálela však ani práce politická. Komárek v této době
působil na
SPK a ve Výzkumném ústavu
plánovacím jako
místopředseda
a předseda ZO KSČ, byl vedoucím lektorem OV KSČ,
propagandista
a člen mnoha komisí.
Jako na
slovo vzatý odborník na plánovité
řízení byl v roce 1964
Komárek povolán na
Kubu, aby tam pomáhal
likvidovat poslední
zbytky tržní
ekonomiky. Dá se
říci, že zubožená hospodářská
situace
tohoto kdysi vzkvétajícího ostrova je do značné míry jeho
dílem. Na Kubě
působil jako poradce
prezidenta O. Dorticose a
samotného Che
Guevary, který byl
tehdy ve funkci
ministra
průmyslu. Díky
Komárkově působení se
podstatně zvýšila
hospodářská závislost Kuby na Sovětském svazu a není pochyb o
tom, že
devastace kubánské ekonomiky
probíhala pod zvýšeným
dohledem
z Moskvy.
Ve
službách Štrougala a Husáka
Po návratu
do vlasti v
roce 1967 se
Komárek nějakou dobu
nedokázal zcela zorientovat ve změněné situaci a přijal proto
provizorně stáž v
ekonomickém oddělení ÚV
KSČ. Později se na
krátkou dobu opět
vrátil do SPK. Zásadní změnu přinesl až rok
1968, kdy
se konzervativní síly
rozhodly, že budou
čelit
prosazovatelům
liberálnějších změn v ekonomice. Tehdy byla nově
vytvořena
Hospodářská rada vlády, v jejímž čele
nebyl nikdo jiný
než L. Štrougal, tedy politik, který
byl s bratry Komárkovými
vždy
ve velmi dobrých vztazích. V. Komárek se tehdy na základě
návrhu
proslulého stalinisty D. Koldera,
tajemníka ÚV KSČ, stal
generálním
sekretářem této rady. V této funkci měl řadu konfliktů
zejména s
O. Šikem, takže
mu byla později
při stranických
prověrkách ze strany
normalizátorů vyslovena pochvala
za jeho
zdravý
postoj vůči teoriím tržního socialismu.
Záhy po
srpnu 1968 se V. Komárek zapojil do
normalizačního dění.
Již
v dubnu 1969 jej nové vedení
KSČ v čele s dr. G. Husákem
jmenovalo do komise
předsednictva ÚV KSČ pro vypracování tzv.
realizační směrnice.
Později aktivně pracoval
v komisi pro
přípravu
XIV. sjezdu KSČ na přípravě a realizaci konsolidačního
programu
strany v hospodářské oblasti. V roce 1972 se podílel při
přípravě plenárního zasedání ÚV
KSČ k otázkám efektivnosti a
podobně rád posloužil i jindy. Od roku 1969 až do listopadové
revoluce
1989 pracoval jako aktivista a lektor ÚV KSČ i ve výboru
uliční organizace
KSČ v místě bydliště, kde si jej soudruzi
velice vážili
pro zásadové postoje,
které zaujímal v
tzv.
krizovém
období.
"Těžký"
život za normalizace
Po
zrušení Hospodářské rady vlády v květnu 1971 zůstal V. Komárek
v
nomenklatuře ÚV KSČ a v jejím rámci
přešel na Federální cenový
úřad,
kde působil až do roku 1978 v řadě funkcí na úrovni poradce
či
náměstka ministra.
Již v roce
1970 dospěla pohovorová
komise ÚV KSČ vedená jeho
tajemníkem
Hruškovičem k závěru, že soudruh Komárek je oprávněn
nadále setrvávat v
řadách KSČ a navrhla výměnu jeho stranické
legitimace. S tímto
názorem vyslovily později
souhlas i další
stranické orgány.
Komárkovi byla pouze
udělena důtka za
nedostatky v
kádrové práci, ta
však byla po několika letech
zrušena.
Tvrdil-li Komárkův životopis z prosince 1989, že Komárek
byl
v období normalizace diskriminován,
nebyla to pravda. Tento
muž
nikdy nepřestal být jednou z výrazných
postav normalizačního
nomenklaturního
systému. Silně angažována byla ostatně
jeho celá
rodina. Manželka Alena byla aktivně zapojena
v komunistických
organizacích v
místě bydliště i
v Závodech průmyslové
automatizace, kde
pracovala jako referentka
pro styk se
zahraničím.
Do KSČ vstoupili i oba jeho
synové. Jeden z nich se
jako
předseda SSM v Ústavu pro filosofii a sociologii v listopadu
1989
pokusil získat pod kontrolu občanské
aktivity v ČSAV, druhý
dnes působí
jako zástupce šéfredaktora Mladé fronty Dnes, a
přispívá
tak zajisté ke zvýšené objektivitě tohoto listu.
Proč
právě prognostika ?
Již počátkem
normalizačního období se
věnoval V. Komárek
intenzívněji deformování
československé ekonomické vědy. Jeho
přínos
spočíval zejména v systematickém zamlžování rozdílu mezi
socialistickým plánováním a tzv. prognostikou. Tuto
problematickou vědní
disciplínu prosazovali levicoví
intelektuálové
v 60. letech na západních univerzitách. Po řadě
neúspěšných
experimentů se však dnes již tímto oborem seriózní
instituce
obvykle nezabývají. Komárkovi a
komunistickým ideologům
vůbec však
sloužil pojem prognózy
pouze k tomu,
aby mohli
zastírat neúspěchy
plynoucí ze samotné
podstaty plánovaného
hospodářství. Krátkodobé
a střednědobé plány
- jak v období
normalizace
věděli všichni zasvěcení - systematicky nevycházely a
musely
se zpětně falšovat. Prognóza se však
mohla obracet do tak
daleké
budoucnosti, že se její výsledky nedaly
zpochybnit. Stále
více
viditelné neúspěchy socialistické
ekonomiky bylo pak možno
vyhlásit
za pouhá zakolísání na správné cestě.
V.
Komárek vydal k těmto otázkám řadu knih, z nichž některé vyšly
pouze v
ruštině. Na jejich základě dosáhl nových vědeckých titulů
(1984
DrSc., 1988 člen-korespondent ČSAV)
a počínaje rokem 1978
přešel
trvale do oblasti vědy. Pracoval v
Ekonomickém ústavu a v
roce 1984
mu jeho protektor
L.Štrougal umožnil vytvoření
samostatného pracoviště,
nazvaného tehdy Kabinet
prognóz. Už
samotný fakt,
že se V.Komárek dostal do
čela vědeckého
pracoviště, svědčí
o tom, že nemohl být
v tomto období
pronásledován,
ale naopak, že musel být oddaným stoupencem režimu.
K čemu
sloužil Prognostický ústav
Kabinet
prognóz (od roku 1986 Prognostický ústav) vznikal v době,
kdy se
vlivem Gorbačovovy perestrojky začínala
pomalu, ale jistě
názorově štěpit československá vládnoucí garnitura soustředěná
kolem ÚV KSČ.
Byla to i doba,
v níž se špičky StB začínaly
připravovat na
"zákopovou válku" a
systematicky si budovaly
pozice v hospodářské sféře. Nevíme, jakou
roli v tomto vývoji
sehrál
Prognostický ústav a jeho ředitel V. Komárek. Jisté však
je, že
ústav vznikal a působil jako expertízní
pracoviště ÚV KSČ
a jako
vrcholný koordinační orgán v oblasti
plánování. Oficiálně
byl sice zařazen do ČSAV, ale v jejím rámci
se vymykal všem
pravidlům
a podléhal pouze předsedovi ČSAV J. Římalovi, který byl
zároveň
členem ÚV KSČ.
Nekompromisní
podřízení zájmům stranické
nomenklatury a zvláště
jejích bojovněji naladěných skupin umožnilo i daleko volnější
kádrovou
politiku v tomto ústavu. Zde mezi
vyvolenými totiž bylo
možno
otevřeně hovořit o všech problémech. Bylo možno sem povolat
i
odborníky, kteří měli na jiná pracoviště zakázaný vstup. Autoři
životopisu
z listopadu 1989 oslavovali V. Komárka, protože prý
zachránil díky
své osobní odvaze
řadu odborníků, kteří byli
diskriminováni. To
samozřejmě není pravda. Všichni pracovníci
přijímaní pro
práci v Prognostickém ústavu byli bez výjimky
schvalováni
přímo na ÚV KSČ. Jisté proudy v komunistické špičce
totiž měly zájem
na vypracování katastrofických scénářů
vývoje
společnosti i
na vyhledání méně
známých a nekompromitovaných
ekonomů,
které by bylo možno použít v
případě oblevy na vedoucí
místa.
Život
ve zlaté kleci
Mimořádný zájem,
kterému se ústav
těšil v posledních letech
husákovského režimu, se
odrazil i v jeho
mimořádně výhodných
podmínkách k
práci. Prostřednictvím Státní
komise pro
vědeckotechnický rozvoj
a investice (což
byla agentura StB
vytvořená někdejším
ministrem vnitra J.
Obzinou za účelem
špionáže a
řízení v oblasti
vědy) se mu
dostalo takřka
pohádkového přístrojového vybavení. Průměrný plat
se zde
pohyboval
kolem 5 000 Kčs měsíčně (tedy o 2 000 Kčs více nežli na
jiných vědeckých
pracovištích) a příjem
7 000 Kčs byl spíše
pravidlem
než výjimkou. Sám V.Komárek se všemi příměnky z ČSAV
pobíral
více než tehdejší ministři (9 900 Kčs).
Počet zahraničních cest převyšoval mnohonásobně
možnosti jiných
ústavů.
Rozhodoval o nich F.Pertl ze
zahraničního oddělení Úřadu
prezídia
ČSAV, jeden z lidí, kteří měli za úkol kontrolovat styky
vědeckých pracovníků se západem. Tento muž po
listopadu 1989
raději
rychle z této instituce odešel. Protože však V.Komárek ví,
co
je vděčnost, vzal si jej s sebou do zahraničního výboru FS,
kde
soudruh Pertl obstarává cesty jemu a A.Dubčekovi.
Nebudeme
daleko od pravdy, když konstatujeme, že v oblasti vědy a
výzkumu
sehrával před listopadem 1989 Prognostický ústav podobnou
roli,
jakou v jiné sféře hospodářského života hrál agrokombinát
Slušovice.
Zvláště nyní, když pomalu vychází pravda o Slušovicích
pomalu
najevo, čím dál tím více zarážejí některé paralely mezi
těmito
dvěma institucemi.
Vědecké
Slušovice
Část
veřejnosti podnes věří tomu, že se v
Prognostickém ústavu
dospělo
k nějakým vskutku vynikajícím vědeckým
výsledkům. Nebylo
tomu tak.
I když zde byla soustředěna značná část schopných
ekonomů, kteří později odešli do vládních funkcí, na celkové
publikační
činnosti ústavu se to výrazněji neprojevilo. Zde totiž
vládl
pevnou rukou V.Komárek.
V
důvěrné expertýze, kterou si dalo o Prognostickém a Ekonomickém
ústavu vypracovat
prezídium ČSAV, se
konstatuje: "Ekonomické
ústavy ČSAV
byly za komunistického režimu považovány za
stranicko-ideologická pracoviště. Jako takové byly zapojeny do
jednotného
systému direktivního politického řízení a podobně jako
další zařízení
podřízeny příslušným útvarům
ÚV KSČ. Byly
deformovány jak kádrově, tak zhlediska vědecké
nezávislosti, i
zhlediska
volby řešených témat (preference
aplikovaných témat na
úkor základního
výzkumu). Byla snaha,
aby v nich pracovali
především
členové KSČ, plně oddaní straně a aktivně se angažující
v
prosazování její ekonomické politiky. To se odrazilo v kádrovém
složení těchto ústavů. Vědečtí pracovníci, kteří
nebyli členy
strany, v nich
byli v menšině a nebyli ve vedoucích funkcích.
Marxistická ekonomie
se deklarovala jako
jediné teoretické
východisko
závazné pro všechny pracovníky těchto útvarů.
Z
tohoto hlediska došlo
ve složení výzkumných
kolektivů po
listopadu 1989 k
bezvýznamným změnám, marxističtí
ekonomové (z
nichž mnozí
své dřívější přesvědčení
popírají) v nich zcela
převládají a zastávají
v nich i v nových podmínkách naprostou
většinu
řídících a vědeckých funkcí."
Ve
službách perestrojky
Navzdory výjimečným
možnostem ústav nedošel
k ničemu jinému,
nežli k
rozpracovávání politicko-ekonomických tézí, importovaných
k
nám vyzkoušenými kanály
ze Sovětského svazu.
Na místo
dogmatických
příkazů, které se do Československa
sdělovaly v 70.
letech,
od poloviny 80. let sem začaly touto cestou proudit prvky
reformního socialismu
vypracované Gorbačovovými ekonomickými
poradci.
Na tomto základě byla založena i
prognóza hospodářského
vývoje
z roku 1988, která se šířila v Československu nejprve po
stranické
linii a kterou posléze zpopularizovala Svobodná Evropa.
Zmiňovaná expertýza
konstatuje: "Práce, které
zde byly
vypracovávány
před r. 1989 a zčásti i v r. 1990, byly poplatné
tehdejší politickoekonomické ideologii
(i když některé
se v
mezích možnosti pokoušely o kritiku a návrhy dílčích úprav v
rámci
daného systému) a byly překonány pozdějším vývojem. Nové
věděcké práce, vytvářené již v rámci
demokratických a tržních
paradogmat,
jsou v počátcích a někdy jsou
poznamenány nedostatky
vyplývajícími z
obtížné názorové a
myšlenkové transformace
ideologicky
dříve jinak zaměřených vědeckých pracovníků."
Hra na
opozici
To však
již vrcholila krize
uvnitř komunistické věrchušky v
Československu, což
bylo způsobeno stále výraznější názorovou
diferenciací mezi
jednotlivými proudy v
ÚV KSČ i v StB.
Prognostický
ústav se dal plně do služeb jednoho z
proudů, který
vsadil
na kritický přístup vůči Jakešovu
vedení. V pozadí tohoto
proudu
nebyl nikdo menší než ochránce ústavu L.Štrougal.
V
průběhu roku 1989 se pracovníci ústavu aktivizovali a již od
ledna
tohoto roku se stále více angažovali v akcích občanského
odporu. Jejich podpisy nechybějí na žádné z tehdejších peticí
vyjadřující se ke
stavu společnosti. Nepřekvapuje nás v této
souvislosti, že
jedním z nejaktivnějších aktivistů při
podpisování
petice Několik vět v tomto ústavu byl M. Ransdorf,
důsledný
neostalinista, který je dnes
poslancem FS za KSČM. Lze
jen
s humorem vzpomínat na situaci, v níž M. Randsdorf morálně
vítězil
nad V.Klausem, který se nedal k podpisu přimět navzdory
veškerým
plamenným výzvám.
Od
komunistů do OF
Díky
těmto akcím a chytře koncipovaným článkům M. Zemana získával
tak Prognostický ústav v průběhu roku 1989 na popularitě, což
nebezpečně
narušovalo rozložení sil v komunistickém boji o moc.
Jakešovsko-štěpánovská klika,
která v posledních měsících své
vlády sázela již
jen na represivní prostředky,
proto nakonec
rozhodla
o ukončení činnosti Prognostického
ústavu. V. Komárkovi
bylo toto
rozhodnutí sděleno v pátek 17.
listopadu 1989.
Existenční ohrožení
a ztráta výsadního
postavení uspíšila
rozhodnutí
V. Komárka o rychlém přechodu do řad otevřené opozice.
Paralelně
s ním pronikli do nově vznikajícího Občanského fóra i
další
exponenti komunistických mocenských struktur.
Občanské fórum
přivítalo V. Komárka
s otevřenou náručí.
Prokomunistická politika
OF před nástupem
V.Klause do funkce
předsedy totiž
plně stavěla na
mužích, kteří by se dokázali
dostatečně halasně
zříci své komunistické minulosti, ale
postupovat
nadále podle dobře zažitých komunistických praktik.
Prezidentem republiky se naštěstí V. Komárek
nestal, vzrušená
doba nicméně
přinesla plody. Dokud
nepřišlo vystřízlivění,
působil jako
místopředseda federální vlády
"národního
pozorumění",
později se udržel alespoň jako poslanec FS. Zbývá mu
však
i čas na vědeckou práci - respektive na sbírání vědeckých
titulů.
Již v prosinci 1989 se nechal zvolit
místopředsedou ČSAV
a ministr
Adam se mu zase postaral o bezpracné přiklepnutí titulu
universitního
profesora.
Prognostická
paralýza
V.
Komárek nadále stojí v čele Prognostického ústavu, ačkoli na
jeho
řízení už prakticky nemá mít čas. A tak
vše za něj vyřizují
jeho
zástupci, jako např. R. Vintrová, která ještě několik měsíců
před listopadovou revolucí
prohlašovala na veřejné stranické
schůzi:
Soudruzi, raději se budu mýlit se stranou, než abych měla
pravdu
proti straně.
Po odchodu špičkových ekonomů z ústavu do vládních funkcí zde
zůstává jen velmi
málo odborníků. Většina z těch schopných si
založila soukromé akciové společnosti a s klidem
využívá pro
soukromé
účely přístrojové vybavení ústavu. O počítače tu ostatně
není
nouze - několik ještě nevybalených tu marně čeká na zapojení
už od
revoluce.
A to
nás nesmí překvapit, že právě v tomto ústavu působí - údajně
na
příkaz ministra V.Dlouhého - záhadný
pan Krivošejev, sovětský
státní
občan, který v naší zemi sondoval poprvé půdu v průběhu
"pražského
jara" 1968. Tehdy o sobě prohlašoval, že je novinář.
Když se
sem vrátil necelý měsíc před 17. listopadem 1989, byl již
z
něho odborník na
československo-sovětské
hospodářské styky.
Nyní ho Prognostický ústav platí údajně proto, aby napomáhal
řešení problémů
spojených a nákupem
ropy. Vše je opravdu v
dobrých
rukou...
Ve
službách sociální demagogie
Jediným pseudovědeckým výstupem tohoto zařízení je bombastická
kritika průběhu
ekonomické reformy, se
kterou se pokusil
V.Komárek rozčeřit
hladinu veřejného mínění před prázdninami.
Brožura by
klidně mohla sloužit
jako agitační příručka
komunistické
nebo sociálně demokratické strany, do jejichž řad se
mezitím
marxistický prognostik uchýlil. Pomocí nehorázné sociální
demagogie se pokouší
opět získat do svých rukou moc, o kterou
přišel
po odchodu z vlády. Je velice smutné, že se do přípravy
tohoto
pamfletu vedle bývalých komunistických
pohlavárů zapojili
i
někteří solidní vědci, kteří v Prognostickém ústavu dosud ještě
setrvávají.
Nelze než
doufat, že se
díky nadcházejícím volbám
postava
V.Komárka vytratí z
naší politické scény a spolu s
ním další
komunisté, kteří
se svého komunismu
nemohou zbavit pouhou
proklamací, protože
už jim vrostl do těla
a stal se jejich
integrální
součástí. Nikdo však nemůže zajistit, aby se V.Komárek
nadále
nepromenoval před naší veřejností jako
zasloužilý vědec a
ředitel
důvěryhodného ústavu.
Výše zmíněná
expertýza sice došla
k návrhu řešení, který by
umožnil
renovaci ekonomické vědy u nás. Lze však předpokládat, že
se
prezídium ČSAV jako obvykle
zalekne politických vlivů, které
se k
V.Komárkovi váží a
budou vázat. A
tak zřejmě zůstane
nenaplněn
závěr výše zmíněné důvěrné
expertýzy, v němž se došlo
zřejmě
k jedinému možnému řešení - totiž ke zrušení.
Co s
Prognostickým ústavem ?
V
expertýze se totiž píše: "Pro překonání ideologické monokultury
a
vazeb na staronové mocenské struktury
považujeme za nutné
nalézt
cestu, jak omezit podíl dosavadních vědeckých pracovníků v
těchto
ústavech a vytvořit prostor i pro pracovníky, kteří dokáží
vycházet
i z jiných pozic než z marxistické ekonomické ideologie.
Pokoušet se o
dosažení názorové plurality silami
vycházejícími
zevnitř těchto
ústavů považujeme za
málo nadějné vzhledem k
výchozímu deformovanému kádrovému složení jejich
vědeckého
kolektivu
a řídících orgánů.
Pokud
má dojít k faktickým změnám a
nikoliv jen k formálním či
pouze k
terminologickým změnám, je
nejschůdnější a pravděpodobně
jedině
možné postupovat tak, že dosavadní ekonomické ústavy budou
v rámci
ČSAV zrušeny a k datu jejich zrušení bude v rámci ČSAV
vytvořen
jediný ekonomický ústav. V konkursním řízení budou do
nově zřizovaného ústavu ekonomové přijímáni na
základě svých
odborných
znalostí a bez ideologické předpojatosti. Neměli bychom
v rámci
základního výzkumu za každou cenu usilovat o převádění
dosavadních
marxistických ekonomů na nemarxistické ekonomy, ale
soustředit se především na mladé, kariérou
marxistických vědců
dosud
nezatížené vědecké pracovníky."
Jan
Doubský