--------------------------------------------------------------------------------
Autor: NN č.: 409
Název: Lidový dům:tentokrát bez boje
Zdroj: NN Ročník........: 0001/003 Str.: 007
Vyšlo: 01.01.1991 Datum události: 01.01.1991 Rok: 1991
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

TENTOKRÁT BEZ BOJE Československá strana sociálně demokratická (ČSSD)

nebo Čs. strana sociálně komunistická ? V současné době vrcholí snahy ČSSD o komerční využití areálu tzv. Lidového domu v Hybernské ulici v Praze. Byla uzavřena smlouva s francouzskou firmou Nord France, která předpokládá podstatné rozšíření areálu, přestavbu a přístavbu k dosavadnímu komplexu pěti domů na rozsáhlém pozemku. Cena nemovitosti se odhaduje na 200 milionů marek, proto všechny formy pronájmu budou pro majitele nesmírně lukrativní. Stejným tempem pokračuje příprava využití 900 metrů čtverečních plochy pro účely amerického kulturního střediska. Stane se tedy ČSSD takto zaslouženě nejbohatší politickou stranou, zajistilo si vedení (J.Horák) "potřeby strany" na generaci dopředu?

Nechme promluvit dokumenty. Majetek čs. sociální demokracie byl naposledy v r.1946 připsán družstvu Cíl, tiskařské a nakladatelské podniky a.s. v Praze II. Po únoru 48 byl areál bez odporu obsazen komunisty, kteří se nikterak nenamáhali "svůj" majetek kodifikovat přepisem v pozemkových knihách. Osud členů správní rady družstva Cíl byl tragický, někteří zemřeli ve vězení, jiní v emigraci.

KSČ využívá Lidového domu pro účely Leninova muzea a v blahé víře v tisícileté trvání své vlády se o právní stránku věci nezajímá. V r. 1964 se objevují první problémy. Končí platnost pozemkových knih a nemovitosti se zapisují do katastrů při střediscích geodézie. Svědomitý úředník, který má na starost zápis Hybernské ulice, žádá po delším pátrání KSČ o doklady o nabytí nemovitosti. Přes ujišťování, že jde o zvláštní případ, a to o ÚV KSČ, trvá na předložení dokumentů.Nakonec, jak sám prohlásil: "U vědomí, že zápis v evidenci nemovitostí není průkazem vlastnictví a má význam pouze evidenční, jsem po nátlaku tento provedl". A tak se několika tahy pera ocitá miliardový majetek ve "vlastnictví" KSČ.

V roce 1989 je většině národa jasné, že komunistický režim má namále. Pečlivě se připravuje plán "transformace" zločinecké strany do roucha přijatelně znějící sociální demokracie. Zatímco skuteční disidenti zaplňují během léta 89 cely věznic, kurýři a exponenti založené sociální demokracie putují mezi Prahou a Vídní, scházejí se na čs. velvyslanectví v Rakousku a diskutují na jugoslávských plážích.

Plán je připraven, doba však předběhla očekávání! Na přímý pokyn pánů Mlynáře a Pelikána je založena neuvěřitelně a rychle ČSSD, davy návštěvníků proudí konspirativním bytem u Nedbálků na Národní třídě a již během prosince 89 sedí vedení strany v Lidovém domě. Areál dosud nejméně z poloviny zabraný Státní bezpečností, se stává centrem sociální demokracie a soudruzi z obou partají se ve zvláštní shodě domlouvají o předání majetku. Celé jaro 90 aparát ČSSD utěšeně funguje, provozní náklady platí KSČ. Ke slavnostnímu předání dochází 19.března 90, ve smlouvě je uvedeno, že "nemovitosti jsou zapsány na LV č.498 č.e.l. 234, u SG pro hl. město Prahu". Vše tedy stojí na zápise, který úředník v r.1964 provedl s jízlivým vědomím, že právně soudruhům nemovitost nikdy patřit nebude. Jinak řečeno, zloděj předal kradené. Za ČSSD přebírá majetek dr.Jiří Horák, který se stal předsedou strany až 23.3.1990 na obnovovacím sjezdu. Bylo tedy týden před sjezdem vše jasné anebo je smlouva antidatována? Tato otázka je snad nejjednodušší v celém temném komplotu kolem Lidového domu. Základní otázka zní: Je - li Československo právním státem, mohou se kradené miliardy přeměnit v prostředky "zajišťující blahobyt strany na celou další generaci.