--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Brom Libor č.: 401
Název: Pozor! Socialisté se nevzdali svého cíle !
Zdroj: NN Ročník........: 0001/003 Str.: 004
Vyšlo: 01.01.1991 Datum události: 01.01.1991 Rok: 1991
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Prof.Dr.Ing. Libor Brom je ředitelem ruských studií na Denverské

universitě ve Spojených státech. Uveřejnil přes tisíc odborných článků,

je autorem téměř dvaceti knih v češtině a angličtině. Sepsal velké

množství knih z oblasti slovanské kultury, především však "sovětské

civilizace". Libor Brom studoval na Českém vysokém učení technickém,

na Karlově univerzitě, na vysokých školách v Kalifornii a Coloradu.

Stanul v čele četných státních organizací, byl zvolen čestným členem

akademických organizací Phi Beta Kappa,Omicron Delta Kappa a Dobro

Slovo, byl jmenován "občanem roku v Coloradu, odměněn národní medailí

"Americanism". Prof. Libor Brom byl zvolen do celoamerického výkonného

výboru Republikánské strany USA a pracoval jako místopředseda komise

pro lidská práva. Libor Brom byl zvolen předsedou Světové reprezentace československého

exilu, České světové unie a Komenského světové rady. Jeho rodina byla

vězněna nacisty i komunisty. Socialisté to v Československu naprosto prohráli. V prvních svobodných volbách za 44 roky nedostali sociální demokraté

do nového Národního shromáždění ani jediného kandidáta. A to je něco

! Po tolika řečech o novém humánním demokratickém socialismu a o obraně

práv pracujícího lidu proti nárokům vlastníků, výsadám rodu,privilegiim

elit a moci expertů ! Avšak pozor ! Socialisté se ani zdaleka nevzdali svého cíle dostat

se v Československu ke státní moci. V příštích volbách plánují získat

většinu hlasů a dostat se tak demokratickou cestou k panství nad lidem.

A prohlašují to už nyní otevřeně a nahlas. Pravda, sociální demokraté

nemají teď žádného oficiálního člena ve sněmovně, ale mají v ní zastoupení

nepřímo - prostřednictvím poslanců v klubu sociálních demokratů Občanského

fóra. A to je hodně. Lidé nechtěli sociální demokraty volit, ale socialisté

nalezli do Fóra a pak pod jeho maskou vlastně zvoleni byli. Musíme tedy národ napořád varovat, že socialisté zlikvidováni nebyli.

A musíme opakovat, kterak socialisté jsou reakcionáři, neboť chtějí

zavést dějiny zpátky - do socialismu. Plánem socialistů před příštími

volbami v roce 1992 je prokázat, kterak hospodářskou svobodu v Československu

zavést nelze, že svobodný trh znamená chaos, nezaměstnanost a bídu

a že je tedy nutno vrátit se, tak či onak, zpět pod "ochranu státu".

Socialisté jdou v tomto plánu ruku v ruce s komunisty a jejich leninským

heslem je "Čím hůře, tím lépe!" Čím hůře nyní bude, tím více lidí

si bude přát návrat ke starému budování "mostu mezi kapitalismem a

komunismem" - tj.socialismu. Komunisté uplatňují tuto taktiku všude.

V Maďarsku si říkají "socialisté" a v Německu dokonce strana "demokratického

socialismu". V naší sametové republice socialisté/komunisté manévrují

na několika frontách, maskují se pod rouchem Fóra a připravují se

na příští volby. Jejich agenti, rozsetí po důležitých administrativních místech, dělají

všechno možné, aby život občanů na svobodě byl těžším a těžším, až

nakonec bude nesnesitelným. Počítají s tím, že lidé se brzy nasytí

občanskými právy, svobodou a cestováním a za dva roky budou mít jiné

nároky. Budou chtít mnohem vyšší životní úroveň. Lidé prý pak dobrovolně skočí na slib, že stát a socialistická vláda

se o ně postarají. Lidé prý nejsnadněji naletí na tak zvaný švédský

model. Ano, všichni budou chtít žít jako ve Švédsku, kde přece socialismus

je tak úspěšný. Kde po 157 let nebylo válek a kde panuje opravdu smíšené

hospodářství soukromého vlastnictví výrobních prostředků a dobročinné

státní péče. Kde se stát stará jako otec o všechny po celý život -

od kolébky až do hrobu. Kde lze žít bez práce a kde padají z nebe

koláče.

Socialisté a komunisté věří, že naši lidé na švédský model naletí

a zapomenou, kterak Švédsko si lebedilo - nikoliv ze socialismu, ale

z mimořádných okolností: bylo bez menšin, vydělalo spoustu peněz na

válkách druhých, umělo po válkách rychle předělat válečný průmysl

na stavební a uniklo problémům sociálních dislokací. Abychom se nástupu "demokratických socialistů" ubránili, musíme tedy

již nyní a napořád lidem připomínat nejen to,že žádná státní péče

není východiskem pro pořádnou budoucnost, ale že i švédský socialismus

nakonec zařval. Vláda švédské sociální demokracie (1932 - 1976)nakonec padla pro

vysokánské zdanění, neúnosnou inflaci, ubohost veřejných služeb, všeobecnou

lenost a zoufalé rozpory mezi zaměstnavateli a zaměstnanými. Když se nakonec socialistická hospodárka ve Švédsku rozrostla tak

nesmyslně, že lidé začali platit daně, jež byly větší, než byl jejich

příjem a spisovatel Astric Lindgren napsal o tom proslulou povídku,

nastal i ve Švédsku socialistické utopii konec. Při stavbě nového života ve složitých poměrech rodící se Evropy jedenadvacátého

století, lidé se mohou spolehnout jen sami na sebe. Po desetiletích

komunistického kořistění a kulturní genocidy, národy se mohou vzkřísit

jen zdravým lidským rozumem a vlastní tvrdou prací.

Socialistické sliby jsou chyby. Anebo více.

Jsou vědomou lží.