--------------------------------------------------------------------------------
Autor: Suchánek Jiří č.: 364
Název: Rudý koutek v kotelně
Zdroj: NN Ročník........: 0001/002 Str.: 001
Vyšlo: 01.01.1991 Datum události: 01.01.1991 Rok: 1991
--------------------------------------------------------------------------------
Úplný obsah:
-----------

Funkcionáři, bděte! - - Zalykáme se opojným pocitem svobody a zárukou jejího trvání jsou naši současní představitelé. Ti jsou však také zárukou, aby se svobody informací užívalo odpovědně, abychom z její přemíry nezvlčili. Národ přece nemusí vědět všechno.

Informace o poměru mezi procentem Rómů v populaci a procentem jejich kriminality jsou považovány za nežádoucí, protože nechceme rozdmýchávat rasistické nálady. Dobře.

Informace o spolupracovnících StB nejsou žádoucí, neboť zde hrozí reálné nebezpečí, že udavačům někdo sprostě vynadá do udavačů. Taky dobře. Informace, z nichž se dá vyčíst, jak velký hospodářský potenciál naší země ovládají komunisté, jsou také nežádoucí. Dělá se z nich totiž špatně premiéru Pithartovi. Což o to, mně se z nich dělá špatně také, ale premiéra neděsí tato skutečnost, jeho mrzí, že si to informátoři nenechali pro sebe. Také oni tím cosi rozdmychávají. Kdyby nerozdmychávali, bylo by u nás jistě fajn a rajský klídek. Laň i pardál by se napájeli u jednoho pramene, při setkání by se zdravili ahoj a občas by na smaragdovou travičku sprchlo z obláčku, na němž sedí premiér. Ten zřejmě už je příliš vysoko, aby se ještě angažoval v naší snaze o další změny. Tak jako Čapkův pánbíček, chápe i on příčiny všech hříchů, včetně komunistických, a proto je odmítá soudit. Mám však důvodné pochybnosti, že premiéra ke stejnému postoji opravňuje božská vševědoucnost.

My také nejsme vševědoucí, ale víme, že naše hospodářské výsledky jsou horší než loni, ačkoli právě v hospodářských funkcích se vedoucí kádry vyznačují vzácnou, přímo buližničí stabilitou. Ať jsou soudruzi totálně neschopní z blbosti, ze ztráty orientace, anebo záměrně sabotují ze škodolibosti, zdá se, že nejvyšší činitele z toho hlava nijak zvlášť nebolí. Žijí v optimistickém rauši z radikálního převratu v jejich životě. Pro Petra Pitharta je nejpádnějším důkazem kladných změn sametové revoluce nepopiratelná skutečnost, že se stal z disidenta premiérem. My ostatní, kteří máme za šéfy pořád ty samé soudruhy, tu revolučnost však už tak optimisticky nevnímáme. Od nás se očekává práce a hlavně klid pro další práci, jak říkal už soudruh Novotný, Husák, Jakeš a nyní též naši současní představitelé. Potichoučku polehoučku dochází k zvláštní proměně nejen slovních obratů, ale k oboustranně vstřícné symbióze. Zatímco dřív tak oblíbené citáty z Marxe a Lenina bychom dnes v Rudém právu marně hledali, vystřídaly je jiné autority, na předním místě právě předseda české vlády. S kapkou zjednodušení lze mluvit o záměně Marxe a Lenina za Petra a Pavla. Vasil Mohorita nedávno dával svým soudruhům církev svatého Petra za příklad schopnosti přerodu a dost mě pobavilo, když jsem při jiné příležitosti zjistil, že ani na stránkách komunistického tisku zkratka s. umístěná před jménem, nemusí automaticky znamenat soudruha, ale někdy též svatého, jak se stalo v případě citování názorů apoštola Pavla. Mnohem častěji než svatý Pavel, je však citován Petr, který není svatý, nýbrž premiér. Od té doby, co slyšel trávu růst, je snad nejoblíbenějším nekomunistickým politikem redaktorů Rudého práva. Samozřejmě i my dole jsme si vědomi, že užívání zbraně stávky, aby soudruzi odtáhli z těch postů, kde stabilita spíš připomíná hnití, by učinilo naši ekonomiku zranitelnější, protože tentokrát se jedná o dlouhodobý úporný poziční boj o každou kótu. Tím více by si měli uvědomit právě ti nahoře, že jsme je tam vytlačili proto, aby ten Augiášův chlív čistili také shora a ne aby si hráli na rozšafné mandaríny, s vytříbeným smyslem pro zvukomalebnou krásu slov. Ostatně, od literárně činného vzdělance, a zvláště takového, u něhož předpokládám znalost Orwella, bych očekával větší opatrnost v užívání otřepaných metafor. Když se z Hodonína ozval varující hlas, že na obrovské rozloze středních kádrů se nic nehnulo, pan premiér neváhal nazvat jejich upozornění odstřelováním. Takže dnes, kdyby se ten podivuhodný jev stal a některý soudruh musel místo ředitelování prostě pracovat, může si díky českému premiérovi připadat jako mučedník za svatou věc své pravdy. Už toho zbytnělého soudruha vidím, jak vtrhne na osobní oddělení pro formulář, s hrudí rozhalenou a zrakem plamenným, učiněný seržant Rjabkin, když vlastním tělem ucpal kulometné hnízdo afghánských mudžáhidů. A ještě dlouho se po chodbách ředitelství bude rozléhat ozvěna hrdinského výkřiku po způsobu Julia Fučíka před popravou: "Funkcionáři, měl jsem vás rád, bděte! Ať žije KSČ a premiér Pithart!"

Jiří Suchánek, kotelník