věc: Systematický bojkot SNH-39815
Paseky 22, CZ-39815 Tálín
Tschechische Republik
k rukám Ministra kultury ČR
via fax: 089-9503688
generální konzulát ČR
(JUDr.V.Firmanová)
Vážený pane Ministře,
nechci Vám mluvit do svědomí, ale jednou jste ministrem kultury ČR a to není jen tak... Nechci po Vás vůbec nic, jen to, abyste si cosi uvědomil a začnu ze široka, abych to zkrátil - navíc začnu od konce, bude to přehlednější: dnes je 13.října, do Gemeinde Saaldorf (D-83416) se sjedou stovky autobusů ze širokého okolí a bude slaven "den svědomí", Fatimatag... Co tomu předcházelo? Osud mě zavál do končin, se kterými jsem si nevěděl rady, vždy jsem žil ve městech, většinou velkých a tak zde uspořádán Týden liturgické hudby (4.-10.5.1987) - a konal se s velkým úspěchem. O rok později zakázán mnichovským ordinarriátem, zrada par excellence, kardinál "počasíčko" (Wetter) si prostě usmyslel, že přitaká údajnému zjevení, železná opona sice padla, ale namísto ní, jak všichni víme, vzrostla ta v mozcích, místní farář aršský dostal zelenou, a festiválek uprostřed krav a hnoje červenou (kartu na semaforu o tom co býti smí a co nikoli, staroznámá praktika církve bez svědomí) a nadarmo žehral Sv.Otec, tatík Wojtyla, že "německá církev", či konkrétně Church of Sádlorf není vše, dodnes zakázáno - církev má dobrý žaludek, ale vědomí už nemá žádné... A tím už jsem skoro v současnosti, ani jsem netušil, že to půjde tak rychle, po rakouských volbách radikálního kalibru vyvstala otázka "co tomu řekne okolí" a spolu s ní alibic(s) ionismus, neschopnost skutečné odpovědnosti, vědomí, svědomí etc. - nakecáno o tom už dost, výsledkem kulové. Ministerstvo kultury ČR (! Vaše ministerstvo) mi sdělilo, že šrifty týkající se SNH-39815 bude (citát) "automaticky ukládat ad acta" (jakoby to nedělalo už roky), eliminace obtěžujícího opět v plném proudu, ne, nezměnilo se nic... A nyní největší gól: ing. Březina (vedoucí Úřadu vlády České republiky, 10.září 1999) uvádí, že "dopis mezinárodní umělecké obce byl postoupen ministrovi vnitra ČR panu Václavu Grulichovi, do jehož resortu tato problematika přináleží"... (no comment, we are britiš) čili zpětná kontrola: existuje vůbec ještě něco takového jako kultura bez svědomí, bez vědomí? Básník je jistě, nikoli nadarmo, zlým svědomím doby. Motejlova spravedlnost skončila u šriftu Č.j.PP/3010/99. A ačkoli se říká (nikoli nadarmo) "utlučen do bezvědomí" - či "mluvit někomu do svědomí" - prosím Vás vynechte mě z toho, už jsem si zažil svoje a noční přepady komanda z Prahy mě už nebaví. Jsem prostý člověk a mám rád JASNO. Co je "vnitřní věcí státu" vím, ale přesto mi dovolte prostou otázku: jak daleko je vyšetřování ve věci Společnosti nové hudby (SNH- 39815), jak dlouho to ještě bude trvat, než se nám "náš" advokát (JUDr.Kracík, V zálomu 2, Pha 4, známý už z procesů Cibulka / Havel či z "rumové aféry" etc. tel.02/4319301) konečně ozve s rozumným vysvětlením? s přátelským pozdravem
dB, SNH-39815
----------
Vážený pane Ministře,
ozývám se ještě jednou, poněvadž aparát zastupitelských úřadů (čím nemyslím mnichovský konzulát) nefunguje tak, jak by mohl a měl. Včera jsem poslal dopis místnímu děkanovi, kde jsem mu dopodrobna vysvětlil o co jde, reakce nulová, mluvil jsem s ním osobně po telefonu, zahrál vše do autu, známe se jedenáct let a dobře ví o co jde. Řečeno jednou větou: kulturní politice církve nerozumím, "jde o žádnou" - což nejsem schopen pochopit, tak už jsem natvrdlý. A mám k tomu důvod. Církev má, zdá se, než práva, povinnosti žádné. A proto i tento dopis, doufám, že nepříliš obtěžující. Zastupuji obec umělců, jak už stojí v předešlém dopise, který jste doufám obdržel oficiální poštou, ale onen elegantní odkaz na ministra Grulicha (MV) přijmout nemohu, páč kultura jako taková dozajista není záležitostí, vnitřní záležitostí jednoho státu. Kulturní politice "katolické" církve opravdu nerozumím a mám k tomu důvod. Stručně: v roce 1987 zde uspořádán festival in modo hudba sbližuje národy, o rok později zakázáno mnichovským ordinarriátem, dodnes hlášky o tom, že umělci mají povinnost "das Unrecht offentlich anklagen" - ale běda když to uděláš, pak jsi na pranýři - etc. Škoda slov. Jako věřící to mám těžké, jako cynický pozorovatel musel bych už dávno rezignovat. Společnost Nové Hudby (SNH-39815, Paseky 22, CZ-39815 Tálín) dodnes bojkotována ze všech stran, skončilo to u nejvyššího soudu v Brně (zbytek v předchozím dopisu) a člověk se diví o co tu vlastně ještě jde... Dýchavičnost zpackaného, promarněná šance, svědomí nulové... velké kulové... Chci tedy alespoň věřit tomu, že Vám můj dopis ze 13.X.99 došel... Komunikační patologie mě děsí, pomíjím záměrně detaily, jsou spíše trapné a nechci to zbytečně rozmazávat. Snažil jsem se navázat spojení s Církevní konzervatoří v Kroměříži. Výsledkem přepad o půl třetí v noci, organizovaný z Prahy reverendem Mamulou, pomluvy, ignorace, čirý výsměch. Vím: cílem bylo zastrašit, odpálit, znechutit. A přesto, či právě proto, rád bych se opět zúčastnil veřejného kulturního života v Praze, zdá se že ho není, vše záměrně zametáno pod koberec, je to móda, perverzní sice, ale budiž. Pár kroků od místa kde nyní bydlíte, bydlel jsem i já, ve věži vily, kde jsem měl ateliér. Zbouráno za účelem pomsty, zlikvidovat - toť cíl. Změnilo se něco? Zdá se, že vůbec nic... Rád bych s Vámi osobně mluvil - a doufám, že nežádám nemožné... s přátelským pozdravem
dB,15.X.99
to: Mr. Pavel Dostál
ministr kultury ČR
c/o Slavíčkova 8
CZ - 160 00 Praha-6
--------------------
Tschechische Republik
- - -
Vážený pane ministře (kultury),
čtrnáct dní jsem Vás nechat žít v domnění, že máte poslední slovo... A nebylo by radno Vám ho brát, když už jednou ministrem jste, zkreslilo by to pravdu samu i pohled na ni. Ne, do svědomí Vám mluvit nebudu, jenom se pokusím domyslet konsekvence Vašeho postoje:
1) kultura je bezvýznamnou záležitostí...
2) v podstatě je jedno JAK a proč
jsou definovány státy...
3) člověk bez transcedence je požratelnějším
soustem...
4) fašismus, bolševismus a hlavně fanatismus
křížený s -ismy všeho kalibru smí redukovat svá práva na minimum
a hlavně na povinnost zdechnout pro nic...
5) ministr kultury je zde proto, aby
nečinně přihlížel (tak jako prezident) genocidám všeho druhu...
6) likvidace v plynových komorách byly
lidštější, netrvaly deset let...
7) rozkaz je rozkaz - a když se velí
nevidět, neslyšet, nemyslet, necítit a nechtít - pak nutno poslechnout,
konec konců říká to nadřízený...
8) jak říká božský Edmund (Stoiber):
kultura je rizikové povolání a zrodil-li ses jako umělec, je
to to ro-ko-ko, baroko či jiné koko-dání, zkrátka nemáš práv,
ústava pro parádu, pouhé kecy o ničem...
9) ministrem kultury je Václav Grulich...
10) právní a sociální státy existují
pouze na papíru - a ten je trpělivý, vydrží hodně...
A jelikož Váš poslední fax byl stručný,
až příliš stručný, vezmu to trochu ze široka, prózou nedůstojnou
básníka. Jistě, vše projde, i pomsta za Sudety, fašistoidní megalománie
před níž se malý český človíček klepe strachy a mindráky všeho
druhu, kdo slyšet NECHCE, prostě "neslyší"... Jistě,
Evropa se vydala na vlastní cestu, otázkou však kterým směrem...
Snažím se představit si svět, kde by se všichni chovali dle Vašeho
vzoru, jde to relativně snadno, příkladů dostatečně všude kolem:
šílenství amoků, vyhnanství, deportace, reportáže, stačí číst
noviny a sledovat zprávy... Nicméně i tam, kde všem všechno jedno,
možno mluvit o početí, čeho, to je jiná... Ve vaně mám prádlo,
simuluji pračku a jen s velkými obtížemi hledám v rodné vlasti
někoho, kdo by porozuměl problému... Chápu, "tato problematika
patří do resortu ministerstva vnitra"... No to je teda gól!
A co Vy? Nutno zřejmě strčit hlavu do písku, "kulturní
politika České republiky vyplývá z vládního prohlášení a příslušných
dokumentů, které jsem povinen plnit",
jak sám říkáte (22.X.99) - a mě nezbývá než žasnout, nad Vaší
svéprávností... Deset let jak desek vytesaných do kamene, uklidni
se milý Jene, i ty drahý Ámosi, kultura se nenosí, svítá, ve
střevech se pohnulo, už tu není unylo, jen mě trochu jímá Hrůza
(jeden z Vašich předchůdců),
když vidím, kdo se tu popadá za břicho smíchy... Oficiálně spřátelené
(nyní) národy se toho od sebe naučili mnoho: "ukládání ad
akta", "nevidím důvod k setkání" etc... A jak
je to dál? Deset let, jako desek vytesaných do kamene, které
možno umístit kamkoli, v jakémkoli pořadí, deset let tu zůstane,
i kdyby vše (bylo) postaveno na hlavu a vzhůru nohama. Pravda
Vítězívá, stále tatáž hnusákovina a mluvit někomu do svědomí
je zbytečno, obzvláště tehdy, když ho nemá. Mám svědomí nečisté,
zradil jsem prý Církev i Vlast, jenomže nevím kterou... A navíc
jsem blázen, žvanil, neskutečný grafoman a potrhlý snílek neschopný
vnímat realitu takovou, jaká je a neumím se smířit s tím co není,
co jiné nebude. "Jste v církvi jen proto, abyste nás vydíral
- a vůbec: když se vám tu nelíbí, táhněte jinam"... Slyšel
jsem to už v tolika řečech, že by jedna stačila: kopanec do řiti,
abych pochopil, že o samet nešlo. Ale ne, jsem natvrdlý, ducha
mdlého a dá se na mě štípat dříví, takže systematický bojkot
SNH-39815 (Paseky 22, 39815 Tálín) mě nechává klidným. Vždy odpouštějte
svým nepřátelům - nic je nedokáže víc rozzuřit (Oskar.W.) - Mluvit
do svědomí (obzvláště někomu, kdo je ministrem) se nemá, je to
zbytečné. Tam kde žiji, se pravidelně slaví (každého 13náckého
v měsíci) svátek konce světa, je to úžasná podívaná, autobusy
přijíždějí ze široké dálky a všem je dobře, konec se blíží a
jen hrstka spravedlivých bude spasena. K té hrstce (mogúčaja
kúčka) žel nepatřím. Nejsem ani vyvoleným, ani zvoleným (natožpak
právoplatně), jsem prostě jen volem. A když už jsem se ocitl
mezi kravama a hnojem, nutno se i ptát: Bože, co tím sleduješ,
byl jsem zvyklý žít ve městech, přírodu mám sice rád a zbožňuji
krajinu, nicméně nechápu Klima, které zde vládne. Klerobolševismus
zde našel skvělé přístřeší a dokonce jsem viněn i z toho, že
je to mou vinou... Hranice padly, Evropa otevřela svou náruč
(sice trochu zkurvenou, zato každému) a já se mohu než ptát,
k čemu je to dobré. To nejlacinější z laciného prodáváno za peníz,
to nejcennější, svobodu, promarnili zdarma. Kdo? Přátelé? A kteří?
I bylo mi řečeno "německá církev"
není vše, vstoupili jsme do Evropy se vším všady, hlavně kulturou,
na kterou se zapomínat nemá... Dnes už jsem zvracel, zatímco
církev má dobrý žaludek a svědomí žádné... Raduji se z toho,
jak mistrně jsem zvládl deset let, shrnuto do pár písmen, obsah
nulový. Bravo! Třikrát bravo! Inženýrové stvrzují: svět vládne
jinak, vše pouze vnitřní věcí státu a nemotej se do toho, křupane!
Básníku, debile, slepče, megalomane. A hlavně: neotravuj! Hudba
sbližuje národy, ale jinak než si myslíš, podívej: zde Mr.Gott
i v Číně - a jak to klapalo! Tož tomu říkám technika... Nicméně
(pořád ještě) komunikační patologie mě děsí - a tak jsem vzal
na vědomí jednu z dalších brilantně stručných analýz příčin krachu
dekadentního umění - a teprve nyní chápu (ó, hrůzo jsem muzikologem!)
tatíka Nové Hudby (Arnolda S. - nikoli Terminátora, probůch!)
jak že to vlastně myslel s tou řadou na sobě nezávislých tónů,
bez jakékoli harmonie, čili svoboda v zákrytu, povinnosti žádné,
vyjma jediné: Zničit. A raduji se ještě víc, jak se mi podařilo
mistrovsky shrnout padesát let hudební histórie do minimalismu
a steropúru na podlaze, aby se lehčej křepčilo, než jeden odhodí
cigaretu a pak to hoří, má panenenko tchoří... Jakápak struktúra,
SOS, same old shit, let's drop the music... Několik minut před
tím než upekli Husa na popel, žel nebyl to Fénix, žehnáno s jemným
úsměvem na líci (tehdy byl ještě Katolickým knězem) jakési babičce
(co nesla polínko na hranici) slovy "ó, svatá sprostoto"...
Dnes žehnají jiní. Jinak, účinněji, nebezpečněji než Hitler.
Vývozním artiklem "Zeitgeist"
exportovaný až do Číny... Klobouk dolů: kšeft je kšeft! Jistě,
hudba sbližuje národy... Březňák Béďa Smetanovic to myslel určitě
jinak.. Na jedné straně "umění", rádoby umělecké, umělé
na straně druhé, jakási ideologie zalitá krví jehňátek (pokud
možno dosud nezrozených) ideologie ještě umělejší, než ta předchozí...
A dodnes nutno spasit člověka
před sebou samým, dát mu směr, jistotu jakkoli bludnou zachránit
ho před nahotou vulgaritou a zvratky... Totalitní režimy znám
nazpaměť oplývaly nejen cenzurou, nýbrž i autocenzurou. Kam to
vede, víme... Jistě, jsou tu všelijaké říše. Velkoruská, jakási
Tschetschénie, turecký Kurdistán a pak je tu ještě dodnes Afganistán,
Pakistán a Absurdistán... Když kardinál počasíčko (Wetter) bavorské
prohlásil, že "umělci by měli bojovat proti bezpráví",
asi měl pravdu. Ale zapomněl dodat, jak se to dělá ve státě,
kde všem všechno jedno, kde sráno na vše, v teplíčku domova jistého
všem, vždy a všude...
Chápu, jsem nebezpečný kverulant, pořád
se musím s někým hádat, pokud možno o věci nepodstatné, Hudba
je okrajovou záležitostí, ČR pouhou nálepkou, slepkou, slepým
střevem EU, které možno kdykoli odstranit, odejmout, ani to nebolí,
je to jen relativně neškodný zákrok, moc kultury je nebezpečná,
ach kdež slečna! Nedej Bože, je to stečna!
Když řekneš Domov, mechem zavoní, trochu
plísní, trochu tísní, ba i písní "která nechápala dobu",
šlapala než po tvarohu, z rohu a z ďábelského kopyta, víra jako
vyšita, trocha kléru, trocha zvratek, rozhořčuje se tu spratek,
gigapius nulový, pod obojí rádoby...
dB, 5.11.1999