Česká elektroakustická hudba
Czech Electroacoustic Music
1 Vlastislav Matoušek 5 minut před 05:01
2 Alois Piňos Advent 08:40
3 Eduard Spáčil Hudba pro Plzeň 07:51
4 Emil Viklický Ignác v koridoru 08:25
5 Karel Odstrčil Agatha Christie 07:58
6 Rudolf Růžička Saxophantasy 07:05
7 Milan Slavický Adventus 11:03
8 Radek Rejšek Stomatologická minirapsodie 06:08
KO 0004 TOTAL TIME 63:08
© SOLITAIRE - K.O. Agency Prague 1996. Made in Czech Republic
Reklamní, neprodejný výtisk * Not for sale
Česká elektroakustická hudba
Elektroakustická hudba, jak zní její současný, ve světě nejrozšířenější název, nemá oproti jiným druhům hudební tvorby staletími prověřené tradice. Základy tohoto tvůrčího hudebního umění vznikly na počátku našeho století v hudbě tzv.bruitistů, jejichž hlavním představitelem byl Ital Luigi Russollo. Byla to hudba vytvořená rozezníváním různých kovových, dřevěných a jiných předmětů, často jen mechanicky zesilovaná.
Později, po první světové válce, vznikla řada hudebních nástrojů, které byly přímými předchůdci dnešních syntetizérů. Nazývaly se obvykle po svých tvůrcích, např. Martenotovy vlny nebo Theremin vox. Samostatné, autonomní elektroakustické skladby z našeho současného pohledu se začaly objevovat na veřejnosti až po druhé světové válce koncem 40.let. Nejprve to bylo v Paříži pod původním názvem musique concréte, brzy pak v Kolíně nad Rýnem jako elektronische Musik a v New Yorku jako music for tape. První syntetizér v našem pojetí, tedy přístroj nebo již hudební nástroj na syntézu zvuku, nyní často ovládaný klaviaturou a zabudovaným počítačem, postavil v roce 1958 na columbijské univerzitě Robert Moog. Po něm se také celá první série syntetizérů nazývala.Elektroakustická hudba měla ve své krátké historii mimo již uvedené názvy jako hudba konkrétní, elektronická a hudba pro magnetofonový pás řadu dalších označení. Byla to také hudba experimentální, technická, měla i jiné názvy. Všechna takto nazývaná hudba se lišila kromě svého názvu obvykle podle druhu svých základních používaných a zpracovávaných zvuků. Současný název vznikl ve Francii počátkem 70.let jako "musique électroacoustique", v nedávné době se opět ve Francii objevil další název, charakterizující nový způsob reprodukce elektroakustických skladeb. Je to hudba akusmatická - musique acousmatique, kdy autor při provádění svých skladeb na veřejnosti ještě dotváří svá díla především formou prostorového řešení, které mu umožňuje ovládání většího počtu reproduktorů v koncertním sále.
Ze statistik, které sledují tvorbu elektroakustické hudby, vyplývá, že většina skladeb, které v této oblasti vznikají, jsou samostatné kompozice, reprodukovatelné většinou jen z magnetofonového pásu, chybí zde tedy instrumentální a vokální hudební složka. Řada skladatelů proto realizuje svoje skladby s využitím interpretů na koncertním pódiu a doplňuje zvuky z pásu, které mohou být i náhradou většího počtu nástrojů nebo celého orchestru.Elektroakustická hudba se k nám, na území bývalého Československa, dostala již začátkem 60.let, tedy relativně v krátké době po prvních uvedeních elektroakustických skladeb na veřejnosti v zahraničí. Následně vznikla řada elektroakustických studií, pro dobré technické zázemí většinou v rozhlasových provozech. Úspěšně pracovala studia v Bratislavě, Praze, Plzni a v Brně.
Tento slibný vývoj byl po okupaci našich zemí v roce 1968 násilně přerušen. Výroba elektroakustické hudby byla v některých rozhlasových provozech zastavena, v českých zemích živořilo jen elektroakustické studio v plzeňském rozhlase. Přes oficiální zákazy v období tzv. normalizace a snahu o úplné utlumení publicity elektroakustických hudebních děl se tato hudba šířila formou neoficiálních koncertů, později i hudebním samizdatem.Skladatelé elektroakustické hudby se sdružovali od poloviny 60. let ve společně pracující skupiny, většinou pod tehdy existujícím Svazem československých skladatelů. Nejvíce se zasloužili o tuto spolkovou činnost a tím i o rozšíření a popularizaci elektroakustické hudby prof.Miloslav Kabeláč a hudební teoretikové Dr.Vladimír Lébl a Dr.Eduard Herzog, v Brně pak rozhlasový hudební režisér a dirigent Jiří Hanousek.
Nynější Společnost pro elektroakustickou hudbu vznikla počátkem roku 1990. V současné době působí SEAH - "Společnost elektroakustické hudby Praha – Brno", jak zní její oficiální název, za vedení Ing.Karla Odstrčila a Mgr.Rudolfa Růžičky. Sdružuje hudební skladatele, muzikology, techniky i programátory a všechny zájemce o elektroakustickou a computerovou hudbu. SEAH realizuje rozsáhlou činnost jak na koncertním poli, kde se účastní mezinárodních festivalů, konferencí, soutěží a symposií, tak i v rozhlase a televizi, vydává CD s autonomní elektroakustickou hudbou a vyvíjí širokou publicistickou činnost. Podílí se také na multimediálních projektech a spolupracuje s obdobnými zahraničními organizacemi, zejména s International Confederation for Electroacoustic Music (ICEM), která sídlí ve známém středisku elektroakustické hudby v Bourges, a International Computer Music Association (ICMA) v San Francisku.
SEAH byla v r.1992 iniciátorem uspořádání mezinárodní soutěže o nejlepší elektroakustické dílo. V tomto roce byla vyhlášena již jubilejní pátá skladatelská soutěž MUSICA NOVA ´96 v rozšířené formě o multimediální projekty s elektroakustickou hudbou.
Základním zdrojem informací o české elektroakustické hudbě je osobní slovník Miroslava Kaducha "Česká a slovenská elektroakustická hudba 1964-1994".
Všechny prezentované skladby na tomto CD byly realizovány v Audiostudiu Českého rozhlasu v Praze kromě skladeb E.Spáčila a K.Odstrčila, které byly realizovány v plzeňském studiu.
1 Vlastislav Matoušek: 5 minut před (1992)
Ideovou rovinou elektroakustické skladby Vlastislava Matouška (*1948) nazvané 5 minut před pro budík a nahrávací studio je podle autorových slov "cosi mimořádného, velikého, významného, a zásadního, co by přidalo alespoň částečně smyslu našemu omezenému bytí. A většinou se pak nestane vůbec nic. Nebylo právě toto nic tím nejdůležitějším, co jsme skutečně neměli minout?". Symbolem tohoto nenaplnění očekávaného jsou dvě rytmicky spjaté horizontální zvukové vrstvy, které téměř bez postřehnutelných změn monotónně znějí po celou skladbu.2 Alois Piňos: Advent (1991)
Alois Piňos (*1925) chce skladbou Advent "evokovat pojem adventu jako myšlenku očekávání dobrého a krásného, co do života přichází, jak ji symbolizuje předvánoční a vánoční čas, připomínající narození Spasitele lidstva. Advent může prožívat jako celek veškeré lidstvo, jednotlivý národ či jiná větší skupina lidí ,ale i několik si blízkých lidí ve svém soukromí nebo i člověk jako jedinec sám v sobě." Tento záměr za pomoci zvuků ze syntetizéru a upravovaných lidských hlasů vedl Piňose k vytvoření prostého, lyrického a poetického dílka, dokresleného názvuky humoru a naivismu. Vánoční atmosféru zdůrazňuje zvukem zvonkohry, zvonů a závěrečným sólem trubky.3 Eduard Spáčil: Hudba pro Plzeň (1995)
Hudba pro Plzeň Eduarda Spáčila (*1950), komponovaná pro klavír, syntetizér a magnetofonový pás, je věnována městu Plzni k jeho výročí v roce 1995. V základu, který může být prezentován computerem nebo přehráván z pásku, jsou počítačově zpracovány zvuky akustického klavíru. Sólová hra na klavír a syntetizér s interpretačními jazzovými prvky je improvizací na téma zpracované počítačem v samotném základu.4 Emil Viklický: Ignác v koridoru ( 1994)
Skladba Emila Viklického (*1948) Ignác v koridoru pro hoboj a magnetofonový pás kombinuje elektronické zvuky se zvuky hudebního nástroje, v tomto případě s hobojem Jana Adamuse. Dílo je součástí volného cyklu "Ignác P. zmítán vášněmi". Třetí část - Ignác v koridoru - úmyslně používá vymezeného hudebního materiálu. Představuje světlo na konci tmavého tunelu.5 Karel Odstrčil: Agatha Christie (1992)
Agatha Christie Karla Odstrčila (*1930) je poslední, desátou elektroakustickou skladbou z rozsáhlého cyklu "Kabinet voskových figur", který vznikal celých dvacet pět let v plzeňském rozhlasovém studiu. Autor zde pracuje jako v ostatních dílech cyklu s jediným instrumentářem, jmenovitě ve skladbě A.Christie s lidským hlasem a sborem. Skladba vyjadřuje pocit čtenáře detektivek, ale je v ní obsažen i zvláštní životní příběh A.Ch. Dílo realizoval autor s Ing.Čestmírem Kadlecem za spolupráce smíšeného sboru Česká píseň a sólistů Taťány Bublíkové a Aleše Hendrycha.6 Rudolf Růžička: Saxophantasy (1994)
V elektroakustické computerové kompozici Rudolfa Růžičky (*1941) pro sopránový saxofon s doprovodem elektroakustických zvuků nazvané Saxophantasy byl využit speciální počítačový program pro vznik instrumentálních skladeb nazvaný "CCOMP" (Computer COMPosition). Sólový part i podklady pro doprovodné samplované zvuky natočil vynikající hráč na tento nástroj zejména v oblasti jazzové hudby, pražský interpret Felix Slováček.7 Milan Slavický: Adventus (1992)
Základním zvukovým materiálem pro vznik Adventu Milana Slavického (*1947) byla vokální realizace českých rorátů z renesanční doby se vstupním textem "Prolom, Pane, nebesa" s nezvyklou intervalovou strukturou, který nazpíval komorní sbor Duodena cantitans řízený Petrem Daňkem. Autor o skladbě uvádí: "Adventus - to je příchod, očekávání lepšího světa, část roku plná naděje. Podtitul ´elektroakustická kontemplace' vypovídá o nekonfliktním průběhu, který spojuje staré a nové, vokální projev dávných věků se zvukem syntetizérů, do jednotného propojeného celku, němž přechází plynule jedno v druhé a v němž všechny použité prostředky mají jeden cíl: vyjádřit naději a víru."8 Radek Rejšek: Stomatologická minirapsodie (1994)
Kompozice pražského skladatele Radka Rejška (*1959) nazvaná Stomatologická minirapsodie aneb Hudební elektroakustický žert vyrobený ze zvuků zubolékařských přístrojů se již svým názvem se snaží o humorné hudební řešení problémů při návštěvě zubaře. Nejde tedy o artificiální skladbu v pravém slova smyslu, i když má přehlednou a přesvědčivou hudební formu - jejím cílem je též pobavit posluchače. Skladba byla natočena počátkem roku 1993 v zubní ordinaci a dokončena v r.1994 v Audiostudiu.
Czech Electroacoustic Music
To fully appreciate Czech—or Czechoslovakian—electroacoustic music within the broader context of the entire electroacoustic music history, one must first and foremost understand the political context surrounding this medium. Electroacoustic music in the former Czechoslovakia was not only the latest and newest compositional art form, as it was all over the world, but also represented the most defiant means of artistic expression. During the so-called "Normalization" period after the invasion by the Warsaw Pact armies in 1968, all modern art forms were extremely suppressed. For Czech electroacoustic music, this meant the closing, or realignment, of several studios.
Among the first experiments of, and encounters with electroacoustic music in Czechoslovakia, were Prof. Miloslav Kabeláč's visits to Pierre Schaeffer's studio during the late 1950s. Kabeláč's—and indeed many young composers'— interest was so great in electroacoustic music, that he organized seminars on this genre at the Czech Radio in Plzeň in 1964. In the fall of 1964, the Brno's Electronic Studio was established, and in 1967 by the initiative of Karel Odstrčil, the Studio for Electroacoustic Music in Plzeň. These studios—as were and are all studios—were facilitated in either Czech Radio stations or some other institutions. After 1968 all studios, except the one in Plzeň, were closed. In all studios during all decades, the production of electroacoustic music had to be cleverly disguised, if not altogether "masked" as another medium such as film or chamber music. Yet despite these obstacles, Czech electroacoustic music has not only managed to survive—and one may even say prosper—but to make significant contributions. For example, already during the middle of the 1960s, Rudolf Růžička was, to the amazement of several leading world figures in computer music, composing computer music. Dr. Lébl and Dr. Herzog developed, perhaps, some of the first methods of analysis of electroacoustic music, which were praised by Schaeffer during his visit to Prague in the late 1960s. No until towards the end of the 1980s and after the revolution of 1989—the overthrow of communism—was electroacoustic music composed without any political dogmas attached to it, and the new Audiostudio in Prague established. This CD comprises the newest Czech electroacoustic compositions, which—except for Eduard Spáčil's Hudba pro Plzeň and Karel Odstrčil's Agatha Christie composed in the Plzeň studio— were composed in the Audiostudio of the Czech Radio in Prague.
The Czech Republic's Společnost pro elektroakustickou hudbu – SEAH (Society for Electroacoustic Music) was established in 1990, and is directed by Karel Odstrčil and Rudolf Růžička. As part of its activities, SEAH produces CDs, publishes literature, organizes symposiums, concerts, and interviews with composers broadcast on the radio—all to promote the dissemination of electroacoustic music in the Czech Republic. Its annual highlight is the international electroacoustic competition, MUSICA NOVA, now in its fifth year. SEAH is also a member of ICEM and in close cooperation with the ICMA.
To read more about Czech electroacoustic music and its history, here are two sources.
Zajíček, Libor. "History of Electroacoustic Music in the Czech and Slovak Republics, The." Leonardo Music Journal vol. 5 (1995): 39–48.
——. Oral History of Electro-Acoustic Music of the Czech and Slovak Republics, An. Master's thesis, San Jose State University, 1995.
1 Vlastislav Matoušek: 5 minut před (5 Minutes Before) (1992)
The main idea behind Vlastislav Matoušek's 5 minut před is according to the composer's own words "something extraordinary, great, significant, and essential that could add meaning to our restricted existence. And usually, nothing happens at all. Isn't indeed this 'nothing' the most important that we should not have missed?" The symbol of this unfulfilled expectation are two rhythmic, horizontal layers which sound during the entire composition almost unnoticed.2 Alois Piňos: Advent (1991)
Alois Piňos (b. 1925) states that Advent wants to evoke the feeling of advent as a thought of the awaiting of the good and beautiful which enriches our life, as is symbolized by the time before and during Christmas, a reminder of the Savior of all people. Advent can be experienced by all people, a single nation or a majority of a people, a close community of people in their privacy, or indeed even by an individual." This philosophy, with the help of the sounds of a synthesizer and processed human voices, lead Piňos to the creation of a modest, lyrical and poetic composition, completed with a pinch of humor and naivity. A Christmas atmosphere is evoked with the use of glockenspiels, bells, and a closing solo trumpet.3 Eduard Spáčil: Hudba pro Plzeň (Music for Plzeň) (1995)
Hudba pro Plzeň of Eduard Spáčil (b. 1950) for piano, synthesizer, and tape is dedicated to the city of Plzeň on its anniversary in 1995. The sound source, either from computer or tape, is computer processed piano sounds. The solo part for piano and synthesizer using jazz sources is improvisation on a theme which was edited/processed with a computer.4 Emil Viklický: Ignác v koridoru (Ignatz in a Corridor) (1994)
Ignác v koridoru for oboe and tape by Emil Viklický (b. 1948) combines electronic sounds with those of the oboe, performed by Jan Adamus. Ignác v koridoru is the third movement of the cycle Adventures of Ignatz P. This movement, using only a limited sound source, symbolizes light at the end of a dark tunnel.5 Karel Odstrčil: Agatha Christie (1992)
Agatha Christie is the tenth and last electroacoustic composition of the cycle Cabinet of Waxen Figures, which was composed over a twenty-five year period at the Plzeň studio. Karel Odstrčil (b. 1930) works, as in the other compositions of the cycle, with only one sound source, in this case, the human voice and choir. The composition expresses the feelings of the detective stories reader, but also Christie's unique biography. Christie was realized together with sound engineer Čestmír Kadlec using the Česká Píseň Choir, soprano Taťána Bublíková, and tenor Aleš Hendrych.6 Rudolf Růžička: Saxophantasy (1994)
CCOMP (Computer COMPosition), a computer composition program created by Růžička, was used for Saxophantasy. The solo part, as well as the samples used for the accompaniment, were performed by the superb jazz saxo-phonist Felix Slováček.7 Milan Slavický: Adventus: Electroacoustic Contemplation (1992)
The musical basis for Adventus: Electroacoustic Contemplation were Czech Rorate chants with unusual intervallic structures of the Renaissance on the words "Prolom, Pane, nebesa" (Break, Oh God, heaven) sung by the chamber choir Duodena Cantitans, directed by Petr Daněk. Slavický (b. 1947) adds, "Advent is a time of arrival, of anticipation of a better world, a time of the year full of hope. The subtitle suggests a nonconflicting process which combines the old and new—vocal song of by-gone ages with the sound of synthesizers— into one, combined whole, in which the old goes smoothly into the new, and in which all used means have one common goal: to express hope and faith."8 Radek Rejšek: Stomatologická minirapsodie (Stomatological Mini Rhapsody) (1994)
Radek Rejšek (b. 1959) of Prague composed Stomatologická minirapsodie, or an electroacoustic music joke, using sounds of instruments found in a dentist's office. As the title suggests, the composition humorously attempts to resolve the problem of a visit to the dentist's office. This composition is not as much about art music in the real sense of the word—even if it has an obvious and convincing form—as it is about entertaining the listener. Stomatologická minirapsodie was recorded in a dentist's office at the beginning of 1993, and completed in the Audiostudio in 1994.
Text: Rudolf Růžička, Libor Zajíček